02.05.13

Interpretace - rozhovor s Richardem Charvátem




V kterém roce jste se začali scházet?
   Seznámili jsme se spolu koncem 70.let a protože byla inspirace a přísun čerstvé muziky ze západu, napadlo nás založit punkovou kapelu a tak jsme si z peněz za brigádu koupili základní vybavení a zkusili to, po pár setkáních mezi nimiž jsme snažně cvičili na nástroje, jsme zjistili, že nás víc než kompozice zajímá momentální stav situace čili improvizace, například když basové a kytarové kombo chytlo vzájemnou zpětnou vazbu a do toho ještě zcela náhodně spustila požární siréna, to bylo tak nádherné, že nás to okamžitě pohltilo a svojí nezamýšlenou dokonalostí přivedlo k úplně jiné interpretaci.

Měli jste nějaké stálé pojmenování?
   Zprvu, když jsme ještě chtěli hrát punk, jsme si říkali Trio, jen proto, že jsme byli tři, nic lepšího nás tehdy nenapadlo, nějaký známý dohodl účinkování na 1. podještědském rockovém festivalu "Ost &Show", který se konal v liberecké čtvrti Ostašov a protože většina kapel hrála big beat ala Black Sabbath, tak lidi byli zvědaví, co že to ten punk rock vlastně je, hráli jsme až na konci na vypůjčenou aparaturu a bylo to naprosté fiasko, dokonce se nám podařilo poškodit aparaturu a rozhádat se a jen díky tomu, že jsme včas vzali do zaječích jsme nedostali od rozlícených rockerů nakládačku, tak tohle byl punk, ale rozhodně ne co se týče hudby.
   Žádné stálé pojmenování jsme neměli, hlavně protože jsme si "zvučeli" jen tak pro svoji vlastní potěchu, chodili jsme společně na procházky, kde jsme planě filosofovali, někdy diskutovali u piva v hospodě a hlavně společně poslouchali aktuální experimentální post punkové kapely z Anglie.
   Někdy v druhé polovině 80. let, jsme se seznámili s Martinou Vlasákovou, která si dnes říká Martina Overstreet, pravděpodobně první číratou punkerkou v Liberci, půjčili jsme jí kazetu s nahrávkami z našich seancí, ona se angažovala i politicky a měla dost známostí, my byli tehdy apolitičtí a  izolacionisté. Po čase se nám ozvali z Prahy na základě těch nahrávek, zda bychom měli zájem vystupovat v rámci Prvního industriálního festivalu, ale protože jsme měli špatné zkušenosti s hraním pro publikum raději jsme to odmítli. Z těch kontaktů ale později aspoň vzniklo přátelství s Jardou Palátem, který nám byl svojí tvorbou blízký, po převratu jsme dohodli společné vystoupení, ale to se už bohužel kvůli jeho náhlému úmrtí neuskutečnilo. Čest jeho památce.

Kteří muzikanti byli a zůstávají jádrem obsazení?
   Já a Karel Neumann alias Kytaristus jsme spolu táhli tu káru většinu času, doplňoval nás Martin Habětínek  aka Habas či Jindra Tvaroh aka Humor Nebas, takže většinou duo, případně trio, nejvíc stabilní sestava byla s Martinem, což je dnes po více jak 30-ti letech aktuální sestava, nyní už pod stálým názvem Interpretace. Ten název jsme přijali až začátkem nového milénia když jsme zjistili, že italský label Old Europa Cafe, bez našeho vědomí v 80.letech vydal kazetu "Interpretace". Dodnes nevíme, kdo tehdy OEC tu nahrávku poskytl a ani kdo dělal její obal.
   Dříve jsme jamovali s každým, kdo k tomu byl svolný jako bezejmenní nebo někdo nějaké jméno vymyslel, pokud to bylo třeba, např. v roce 90 měli v Liberci hrát Bourbonese Qualk a protože to z nějakého důvodu nedopadlo, tak pořádající agentura 10:15 Promotion hledali nějakou náhradu a v rámci toho jsme konečně, na doporučení oné punkerky, která pro ně v té době pracovala, vystoupili na řádném koncertu, pro nás to bylo zajímavé, že jsme měli možnost poprvé hrát přes velkou koncertní aparaturu s profesionálním zvukařem. Ten zvuk byl prostě monstrózní, na základě toho nám pak nabídli dělat předskokany kanadskému triu Fat, což se ale nakonec kvůli rodinným problémům neuskutečnilo...

Jaké byly vaše vzory?
   Zmínil jsem už post punk, ale neměli jsme nějaké vyhraněné vzory, věci co nás zaujaly bývaly i dost rozdílné, od Crass přes AMM k De Fabriek a Asmus Tietchens po Johna Cage.
   Inspirace bylo dost, ale to nebylo nejdůležitější, my jsme většinou jen jamovali, ani to nenahrávali, byla to taková naše terapie, únik od socialistické reality té doby, vlastně něco jako rituál, kdy jsme se spolu sešli ve dvou či třech, zazvučeli si a pak se šli někam projít, fotili jsme si cestou co nás zaujalo a případně jsme si ještě venku zazvučeli, když se naskytla příležitost, prostě jen tak bez nástrojů a pak jsme většinou končívali někde v hospodě.
   Dnes si říkám, že nás ani hudba jako taková příliš nezajímala, spíš tvorba zvuků, nálad a hlavně rituál kolem toho všeho, prostě vzájemná komunikace na vědomé i nevědomé úrovni - "interpretace improvizace, coby životní funkce organismu".


Žádné komentáře:

Okomentovat