The Dark

  "Člověk je ako kus spracovaného masa, ktorému ostáva iba čakať, kým ho niekto nerozloží vo svojom tráviacom trakte!"

  Aniž bychom si toho v Čechách všimli, na Slovensku se v posledních dvou tří letech zformovala relativně početná obec elektronických kapel. Jedna z nich se ovšem od všech těch (tu více, tu méně zajímavých) představitelů uhlazeného novoromantismu a synthi popu výrazně odlišuje svoji tvrdostí a syrovostí. Jde o bratislavské uskupení The Dark aneb o jediného tamějšího průkopníka elektronic body music. Za měsíc jeho zrodu lze považovat prosinec 1990. Následující rok The Dark působili v sestavě P.M. (Pleasure master - syntezátory, sampling), A.D. (Angels Delight - el. bicí) a E.K. (zpěv). posledně jmenovaného na konci uplynulého roku vystřídal u mikrofonu Body, leč ten letos narukval do armády, a skupina zůstala pouze dvoučlenná - A.D. začal zpívat a P.M. teď na koncertech hlavně tluče do padů, takže na klávesy (ale pouze při vystoupeních) vypomáhá ještě hostující hráč řečený koky. Za dobu své existence si tihle elektroteroristé získali hezkou řádku příznivců, ať již prostřednictvím poměrně četných živých produkcí (jak samostatných, tak společných zejména se spřátelenými Gun Dreams a Vanessou del Rio, za dosud nejvýznamnější je však nutno považovat tu s Cassandrou Complex letos v dubnu v Bratislavě), nebo pomocí demokazet For The Best Family...?! a Lies. Byly natočeny již v průběhu roku 91 a snad ještě do konce tohoto roku se objeví debutové album, na němž se kapela dohodla s prozíravým Monitorem. Nepůjde však o jejich první oficiální nahrávky: v lednu totiž vyšlo ve francii kompilační CD zapadoevropských indies, obsahující rovněž skladby The Dark Scream For You a The War Of Men. Na vině je seznámení se s Olivierem, hlavním protagonistou i u nás známé formace Lucie Cries a zároveň majitelem malé gramofonové společnosti, která cédéčko vydala. Oliviere byl tvorbou Temnoty příjemně překvapen a z toho pramenila nabídka k účasti na jeho výběrovém albu. podle všeho to ovšem nebylo naposled.

  "Snaď nič iné nedokáže natolko odhaliť duševný svet ako EBM. Dokonce presná, neomylná strojová muzika postavená na kontrastoch, do ktorých stavia proti sebe technologiu a ludský faktor, akoby bola doprovodom svetu, ktory sa zbláznil, svetu deformovaných ludských duší. Je to niečo ako strata sebakontroly, niečo ako trieštenie mozgovej kory, a presto je to najprirodzenejsí sposob zachytenia momentalnej situácie", Velice pozitivním momentem je celková pestrost: v projevu The Dark nechává otisk běžná taneční muzika stejně jako hardcore a industriál, nechybí dokonce ani jeden elektronický punk´n´roll. je to dáno docela určitě i tím, že členové souboru nejsou ortodoxními stoupenci toliko body music. "Mám rád energicku muziku" říká P.M., "preto počúvám aj thrash, core a punk. Avšak celý ten manchesterský gitarový zgrc aj s jeho mierumilovnými zakomplexovanými a večne sa ustráchane tvariacími vyznávači mi lezie vrcholne na nervy. Návrat k 60. a 70. rokom, to je krok dozadu, nič nové". A texty? Mají výrazně sociální zabarvení a jsou, jak jste asi pochopili, v angličtině. Její rytmika, tvrdost a redukovatelnost jdou s EBM nejlépe dohromady.  

  Hudba The Dark je důkazem, že EBM nemusí být jen odlištěnou computerovou chemií. Za masivní barierou sequencerových basových linek a hutné, halucinogenní syntezátorové hmoty je cítit přítomnost člověka, živého, invečního tvora, který má na svědomí ony erupce energie, ovládající bez rozdílu každého posluchače. Skupina sama svůj vztah k EBM popisuje slovy:

  Douška na závěr: na otázku co by učinil, kdyby mu bylo vše dovoleno P.M. odvětil, že by vyhodil Ivu Bittovou z okna. "Ona to isté povedala o synťákoch" dodal na vysvětlenou...

Petr Korál

Rock& Pop 1993

Skrol

  

  Charakterizovat Skrol, kteří vznikly před pěti lety na troskách postpunkových Marabu a tvoří je zpěvačka Martina Sweeney spolu s varhaníkem Vladimírem Hirschem a aranžérem zvuků Tomem Saivonem je obtížné, neboť skupina se vymyká nejen svou tvorbou, ale i přístupem k ní a k její prezentaci. Jde o natolik osobitou a nezařaditelnou kapelu, že bez poslechu nahrávek nebo koncertů dá přiblížit pouze vymezení toho, co všechno Skrol nejsou. Nemají mnoho společného nejen s rockem a popem, ale ani s industriálem, byť jejich nečetná vystoupení se konají právě v rámci industriálních akcí. Zpěvačka Martina Sweeney to vysvětluje prostě: "industriální komunita je jediná, se kterou jsme schopni komunikovat, což není dáno tím, s kým komunikovat chceme, ale s nemožností najít někoho jiného. Na tyto kapely chodí jen pár desítek lidí a vykořeněnost nás spojuje."

  Industriální prvky se však v tvorbě Skrol objevují, do svých temných a vznosných kompozic postavených na mohutných vrstvách až laibachovsky pompézních ploch kláves zakomponovávají hluky. Styčné body se však dají najít s The Swans a nepominutelný je i vliv klasické hudby: Skrol obdivují Kabeláče a Janáčka, přestože pracují se syntezátory a samplery.  "Využíváme zvuků klasického orchestru a naše skladby jsou pevně dané, improvizace v nich nemá místo." uvádí Martina.

  Koncerty nestojí v centru pozornosti Skrol, což potvrzuje i Martina: "Zajímá nás především koncepční práce, a proto je nám bližší studio, kde se dá ztvárnit sen, naplnit vize." Skrol už vytvořili tři projekty, přičemž ten prozatím poslední se jmenuje Dances And Marches a na rozdíl od předchozích dvou se na desce ještě neobjevil. Nejprve vyšly čtyři skladby z druhého, agresivnějšího programu Insomnia Dei, když skupině vydala desetipalcový vinyl Martiria německá firma Power And Steel. Na jeho základě o tvorbu Skrol projevila zájem další německá značka Membrum Debile Propaganda, u niž letos vyšlo CD Heretic Antiphony, zaznamenávající první projekt. Ten má religiozní podtext, zabývá se fatální otázkou zneužití vize, tím, jak se promění, když začne sloužit svému tvůrci, jenž původně měl vizi naplňovat.

  

Alex Švamberk

Rock&Pop, 1999