11.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl třetí

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

   Druhá polovina a závěr první dekády nového tisíciletí přerušil plynulý tok dějin globální hospodářskou a  politickou krizí, která se bohužel nevyhnula ve spojení s neúprosným zubem času ani domácí industriální scéně. Kolektiv kolem Marcon productions a Neosféry musel velmi zásadně omezit své aktivity, což se jim stalo z pořadatelského hlediska osudným. Jméno Neosféra je dnes již vzpomínkou a Macron productions Vás upoutá dnes už pouze ve spojení s dj'skými akcemi, či komorními klubovými sessions. AMU přešla do fáze hybernace, kdy byl jejím posledním velkým počinem XIV. Pražský industriální festival v roce 2009 a následně pár klubových akcí během let 2010 a 2011. Postupný návrat AMU na scénu byl v roce 2011 přerušen těžkým úrazem hlavního představitele sdružení Toma Saivona.

   Pro nové pořadatelské kolektivy bylo v letech 2006 - 2010 hlavní výzvou poprat se s další vlnou nástupu digitálních médií, zejména se sociálními sítěmi, které nabídly každému uživateli lákavou možnost uzavřít se do příjemné ulity vlastních zájmů a být pravidelně dokrmován úzkým výběrem informací. Industriální hudba se tak dostala pod značný tlak odstředivých sil, proti kterému byl nástup EBM na počátku 90. let jen slabým odvarem. Scéna se náhle začíná štěpit na vyznavače noise stylu, soustředné zejména kolem multimediálních a výtvarných scén, oldschool industrialisty, vyhraněné EBMkaře a goths, přívržence nových stylů jako witchhouse, shoegaze a obecně no wave fanoušky, hudební a akustické experimentátory a další fanoušky nově pojmenovaných stylů. Skupiny, které se ještě v letech 2003 a 2004 běžně potkávaly na Pražských industriálních festivalech nebo na Prague in Dark akcích jsou náhle seskupeny kolem vlastních událostí. Analogickým vývojem si však v této době procházejí i scény v zahraničí (nejmarkantněji toto postihne Japonsko, kdy se k tomuto vývoji přidá ještě smrt ústřední postavy scény Kojiho Tana).

   Nová Alternativa, KlangundKrach a Letmo productions, kteří se spolu s již na scéně etablovanými jmény jako zmínění Sanctuary.cz snaží o stálý přísun kvalitních a zajímavých projektů a nezřídka i o vlastní hudební či produkční činnost. Zejména label KlangundKrach, který se nikdy přímo industriálu programně nevěnoval, obohatil domácí scénu o projekty ovlivněné Coil (kteří vystupují v Praze roku 2006) a Throbbing Gristle. O jejich kvalitě svědčí mimo jiné i skutečnost, že se tyto projekty nezřídka podílely na akcích v rámci kontinuálního festivalu Stimul, jehož pořadatelská potence pomohla přivézt do Čech umělce, na které už léty fyzicky i finančně unavené kolektivy neměly sílu, jako např. Mezbow, Pan-Sonic, Diamanda Galás, Wolf Eyes nebo Nurse With Wound. Ostatně i Stimul festival je personálně propojen s historií industriální scény, zejména přes projekt Birds Build Nest Underground (performeři na akcích AMU) a časopis His Voice, který byl svého času jediným informačním tištěným médiem přinášejícím zprávy o domácím industriálu vedle historického Vokna z konce 80. let, a alternativně laděných časopisů let 90. jako byl třeba Rock and Pop, kde se o tuto subkulturu starala mimo jiné i Jana Kománková.
Do nového prostředí pak přichází mimo jiné i pořadatelské kolektivy

   Bezpochyby zajímavou kapitolou v rámci české scény je kolektiv aktivních posluchačů (resp. dnes už hudebníků) Opening Performance Orchestra jejichž produkce, nejblíže zařaditelná asi k harsh noise wall, vychází částečně z nové hudby 20. století a částečně z noiseových hudebníků seřazených kolem kultovního australského labelu Extreme.

   Krom nově vzniklých projektů jako Ruinu, Head In Body, Kaspar von Urbach a No Pavarotti kolem KlanundKrach, Instinct Primal, který tvoří Jan Kruml, někdejší spolupracovník akcí Macron a pořadatel pod značkou Nová Alternativa či Drén, ,,,lesom, 900piesek a NoiseMortanna kolem slovenské crew 8th day of Chaos, se nám opět na scénu vracejí staří matadoři, kterým již skončily přímé rodičovské a jiné povinnosti a ve zralejším věku si tak mohou dovolit opět se vrátit ke staré zálibě. Ať už se jedná o Veselé Filištíny, kteří opět vystupují, Paprsky inženýra Garina, kteří, obohaceni o line-up industriálem prodchnutých Dětí deště, vystoupili na pozvání reaktivovaných šumperských old school E.B.M. industrialistů Akimbo(aktivní na počátku 90tých let a po roce 2009) na Olomouckém industriálním festivalu a mnoha dalších akcích, Střední Evropa, která na konci listopadu 2013 vystoupila na vzpomínkovém večeru pro Jaroslava Paláta spolu se Silikózou a dalšími hosty, nebo Slávek Kwi jehož audio/fieldrecordingové experimenty zdobí nejednu domácí událost experimentální či improvizační scény.

   Dostali jsme se na konec našeho povídání, ale paradoxně vlastně opět ke jménům, u kterých jsme začínali. Je složité říci, v jakém stavu se česká industriální scéna nachází v roce sepsání tohoto článku, tj, v roce 2013. Existuje množství kapel a spolků, které přišly nově (dark ambientní Druhá Smrt ze Slezska, Deprivation Chamber) nebo se svou tvorbou k nějaké formě extrémní elektroniky přihlásili (jihlavský dříve black metalový projekt Semai). Zatím nám stále chybí plnohodnotné náhrady již neexistujících Dark Live Festů, Pražských industriálních festivalů a dalších pravidelných akcí, kde by docházelo k tříbení sluchu i názorů. Promotérské skupiny, posluchači i hudebníci jsou rozškatulkováni do malých společenství, která se snaží vydobýt si své místo na sluci, což se jim více či méně daří, zejména díky přesahům do jiných žánrů.

   Ortodoxně industriální kolektivy jsou zatím, zdá se, minulostí, ovšem když přihlédneme k faktu, že se mohly reaktivovat i staré páky ze Šithauzu, pak šance na „druhý příchod industriálu“ stále žije. Příznivci, hudebníci a promotéři dnes vesměs vědí, že si vybrali underground undergroundu, jeden z nejvíce out hudebních stylů dneška a zároveň, dle mého názoru žánr, jehož nepříjemná výpověď je dnes aktuálnější než kdy předtím. Lidé jsou neradi upozorňováni na problémy a negativní jevy ve společnosti a právě industriální hudba toto, ve spojení se svým specifickým frekvenčním a zvukovým arzenálem, dělá s chladnou přesností a zcela nekompromisně. Hlas industriálu je možná nepříjemný a skřípavý, ale nejen já věřím tomu, že i přes odvěkou nepřízeň většinové hudební kultury, tento žánr v Čechách a na Slovensku nezanikne ani v budoucnu.

Přemysl Ondra, Živel č. 38, 2014



07.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl druhý

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

  Jako další důležitý mezník by bylo možné označit rok 1995, kdy je industriál jedním z hlavních témat festivalu Alternativa a kdy se prostřednictvím českých i slovenských hudebních zinů dostává do širšího povědomí specifický dark ambientní žánr stáje Cold Meat Industry a hlukovější projekty ranku power electronics, které si k nám našly cestu dokonce přes konkrétní jedince a jejich vzájemnou korespondenci a kazetovou výměnu se samotnými umělci. Krom těchto přínosných a pozitivních událostí je ovšem rok 1995 spojen s tragickou událostí pro celou scénu a sice úmrtím Jaroslava Paláta. Smrt otce zakladatele po sobě zanechala sirotky v podobě Suicidal Meditations, ze kterých se po nástupu performera, novináře, spisovatele a hudebníka Alexe Švamberka stávají S/M. S/M na tvorbu Jaroslava Paláta sice nepřímo navazují, ovšem zpracovávají zcela jiné hudební a ideové impulsy, které si Alex Švamberk přivezl ze svých cest po světě, zejména Japonsku a Rakousku, kde působil i jako performer u legendárního Hermanna Nitsche, velkého inspirátora mnoha umělců a to i těch industriálních.

  Díky těmto novým impulsům a čím dál většímu hudebnímu, ideologickému i komunikačnímu propojení se širším světem, vzniká v Čechách první autonomní kulturní organizace, která zaštiťuje nejenom jednotlivé koncerty, ale také sdružuje specifické audio/vizuální skupiny spolu s industriálními projekty, hlukovými a divadelními performery, pořadateli ilegálních freetek akcí a později i představiteli kyber disentu. Řeč je o Ars Morta Universum (dále jen AMU), kolektivu radikálních umělců a performerů a dalších neklidných duší pod vedením členů projektu Skrol, kteří povstali z postpunkových Der Marabu. Na rozdíl od předchozích pořadatelských kolektivů má AMU na začátku své kariéry jednu zásadní informační výhodu, a sice pravidelně aktualizované a hojně navštěvované internetové stránky, což je v letech 1996 a 1997 velmi progresivní přístup.

   Pod značkou Ars Morta Universum jsou během let 1995 - 2010 uspořádány stovky koncertů, akcí, 14 pražských industriálních festivalů, mnoho djských večer a dalších uměleckých počinů. Z počátku spolupracuje AMU  hlavně s domácími umělci a od koncertu amerických Controlled Bleeding na Kladně v roce 1997 se na akcích pod hlavičkou trojúhelníku s křížem (symbol AMU) vystřídaly desítky zahraničních legend. Jmenovitě např. Inade, Damian Catera, NON a Boyd Rice, Der Blutharsch, Nocturnal Emissions, Whitehouse, Con-Dom, C.O. Caspar, Z'EV, Illusion of Safety, Astro, Bad Sector, Rapoon, Job Karma, a mnozí další. Těžko zde v krátkém prostoru postihnout šíři záběru AMU, jejich produkční zásluhy na vydání desek a i živých nahrávek (divize Industrial Gallery) mnoha spolků jako Einleitungszeit, Skrol, VO.I.D., do Prahy se přistěhovavšího amerického projektu Schloss Tegal (již před ním v Praze působí  jeden z prvních industriálních hudebníků bývalé Jugoslávie – Radek Milinkovič aka Autopsia), Aghiatrias Vladimíra Hirsche, ženský princip akcentující Violenta Projekta nebo Seismic Wave Factory (budoucí druhá půlka Einleitungszeit).

   Díky dobrým kontaktům se AMU povedlo domluvit i koncertní šňůry českých kapel po Německu, Anglii, USA nebo Japonsku stejně jako vydání alb u renomovaných zahraničních labelů (Power and Steel, Membrum Debile Propaganda...). Inspirativní prostředí a jasný vizuální a kulturní koncept AMU kolem sebe vytvořil zajímavou tvůřčí atmosféru, která přizvávala další fanoušky žánru a pomohla rozšířit řady příznivců industriálu. Vznikají první úzce vyprofilovaná distra nahrávek jako Nuclear Shelter, či malá ale žádaná distribuce martial industrialu kolem JJS Distribution, kteří si střihli i produkci několika nezapomenutelných akcí jako např. vystoupení Les Joyaux De la Princesse a Derniere Volonté v Hradci Králové.

   Ve stejné době se spolu s AMU podílí pražská experimentální formace Do Shaska! (ve starších materiálech známá též jako Do Šaška) na českém fanzinu Orphan Age, který samozřejmě páchá  osvětu o probíhajících akcích a informuje o českém industriálním podhoubí. Sami Do Shaska! si pak uspořádají i několik vlastních akcí z nichž můžeme jmenovat třeba vystoupení Kaspera Töeplitze v pražském prostoru Alternatiff .

   Ovlivněny kulturním impulzem AMU se první roky nového tisíciletí odehrávají v atmosféře další vlny rozmachu této subkultury. V Polsku vzniká pod přímým vlivem Pražského Industriálního festivalu festival Wroclaw Industrial Fest, který se stal jedním z největších festivalů v rámci žánru v Evropě. Po několika letech jej následují i regionální města u nás, které si tak zakládají vlastní industriální festivaly. Za všechny jmenujme Chomutovský industriální festival, Šumperský, později Olomoucký a benjamínka v Liberci. Česká scéna se navíc rozšiřuje o další impulsy a promotérské aktivity zejména o kladenské Macron Productions jejichž Dark Live Fest přivážel spíše rytmičtější  tvrdě elektronické projekty.

   V žánru temného i pozitivního ambientu, se zase pohybuje Josef Sedloň, jeden z důležitých propagátorů industriální scény v 90.letech, jehož pravidelné dj's akce v klubu 007, pozdější rádiový pořad Seance (dodnes vysílaný), booking kapel jako In Slaughter Natives v roce 96, či další promotérské a osvětové činnosti napomohly rozvoji povědomí o alternativní hudbě u nás měrou vrchovatou. Za zmínku nepochybně stojí v tomto ranku hudby i Kristian Kotarac, jehož label Nextera vydával v Čechách legendy ambientní hudby jako Lustmord či Ööphoi a který nás letos tragicky opustil. Ze známějších českých labelů této doby zmiňme ještě brněnský HORUS CyclicDaemon, který vynikal i bohatým distrem.

   Ze spojení proslulé české grindcore scény a alternativních elektronických směrů vystupuje jeden z mála domácích labelů, který se systematicky zajímal o domácí industriální kulturu a sice pražská Epidemie Records. Není asi náhodou, že první spolupracovníci AMU či děčínských VO.I.D. mimo scénu industriálních fanatiků byli grindcoreový hudebníci, kterážto tendence je ještě zdůrazněna skutečností, že se Petr Trpák, zakladatel Střední Evropy a spolupracovník Veselých Filištínů, stal zakladatelem dnes elektro grindových M.A.C. Of Mad, a že se jako nový vokalista Střední Evropy v roce 2013 představil Chymus, frontman kultovních grinderů Isacaarum. Tato zvláštní afinita grindcoreové a industriální scény zatím nebyla příliš prozkoumána a nepochybně bude stát do budoucna v popředí našeho zájmu.

   Epidemie Records se krom vydání desek Skrol, Aghiatrias či jihlavských dark ambientních šamanů Tábor Radosti podílela i na produkci koncertů a umožnila tak pražskému či třeba plzeňskému publiku zhlédnout koncerty In Slaughter Natives, Ordo Rosarius Equilibrio, Arcana, Troum, Desiderii Marginis, Triarii a dalších spíše jemnějších či naopak militatně laděných projektů. V současné době se touto linií nechali inspirovat pořadatelé z goth crew Sanctuary.cz, kteří vedle svých stájových koní občas dovezou i něco z ambientnějších či neofolkově laděných žánrů. Spojení gotické hudby a industriálních lomozů bylo v produkční rovině charakteristické i pro další významnou pražskou partu kolem organizace Neosféra.

   Steineriánský mysticismus, snaha o pořádání zajímavých projektů v netradičních prostorách vyústila v případě Neosféry v četné komorní koncerty v prostorách čítárny s osvěžením na pražském Žižkově i v producentsky náročné eventy jakým byl bezesporu koncert Current 93 v kostele Sv. Šimona a Judy na Starém Městě. Jako jedna z mála promotérských skupin kladla Neosféra též důraz na kapelní výměnu a například Lahké Múze tak umožnila krom koncertů v pražském kostele Jana Křitele na Prádle i mnoho vystoupení v zahraničí, zejména Německu a Polsku. Neoddělitelnou součástí Neosféry byla vždy i přesně mířená osvěta a představování alternativních hudebních žánrů ať už při dj'ském hraní v jejich čítárnách, tak i v pražských klubech Styx (kde dnes v tomto odkazu symbolicky pokračuje kolektiv Hell.cz) nebo Punto Azul, kde probíhala pravidelná Industrial Elektro Nacht.

   Na Slovensku se z fanoušků tamní dobře rozjeté EBM scény rekrutují v polovině 90 tých let projetky kolem stáje Aliens Productions jako Disharmony, Anima Mundi, Oxyd, Ambiguous, ISH či později Phragments. Představitelé labelu Aliens, kteří mimo nahrávek a vlastní hudby produkují i v Čechách oblíbený fanzin, se začátkem nového tisíciletí vrhají i na promotérskou činnost a díky úzké spolupráci s již zmíněnými Macron Productions nebo AMU pomáhají rozděleným scénám opět najít cestu jedna k druhé. Samozřejmostí je pak zařazení Aliens do středoevropského kontextu industriální tvorby díky čemuž hrají Oxyd a Disharmony na Wroclavském festivalu, Dark Live festech a na Pražských industriálních festivalech.

Přemysl Ondra, Živel č. 38, 2014

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl první


04.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl první

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

  V únoru 2015 uplyne  20 let od smrti jednoho ze zakladatelů české industriální hudby Jaroslava Paláta a je trochu s podivem, že teprve 23.11. 2013 se odehrála zádušní kovová bohoslužba v podobě vzpomínkové akce na jednu z nejvýznamnějších a nejdůležitějších postav tohoto žánru v našich zemích. Možná s tím souvisí i skutečnost, že jsou tomu zároveň teprve tři roky, kdy se zakladatel polského labelu Impulsy Stetoskopu a voják z povolání Rafal Kochan rozhodl vydat Encyklopedii industriální hudby, ve které jako první ze všech mapuje vznik a nejdůležitější jména tohoto silně specifického žánru ve světovém měřítku. Zdá se tedy, že se hudební forma, některými už dávno odsouzená na smetiště dějin právě probouzí z delšího období hibernace a dává o sobě po letech zdánlivého spánku zase vědět. 


  Industriál nespadl jen tak z nebe, ani nepřišel jako vedlejší produkt pekla, i když si vzal to nejlepší z obojího. Ve světě, ale i v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku má za sebou industriální hudba dlouhý a dramatický příběh o jehož nastínění se zde chceme pokusit. Neklademe si za cíl zmínit zde každou kapelu či projekt z více než 150 jmen, které zatím eviduje projekt CS Industrial, ani zaplnit veškerá bílá místa dějin tohoto žánru v našich končinách. Postačí nám jednoduchý vhled, sledování jedné zásadní červené nitě tendencí, obsahů a forem, která se vine celou československou extrémně elektronickou scénou a dává jí specifický zvukový tvar. Všem, kdo tu nezazní se omlouváme, ale pokud někdy dostaneme prostor popsat příběh českého a slovenského industriálu v jeho komplexní podobě, stanou i Vaše jména a pseudonymy nedílnou součástí takového vyprávění.

  Těžko Vám někdo řekne, jakým okamžikem začínají dějiny československé industriální hudby. Je to pokus o následování konkrétní hudby 50tých let ve studiích Zdeňka Lišky či experimentální práce rozhlasových a televizních laboratoří Československa? Je to unikátní Broken Music Milana Knížáka, na kterýžto koncept zcela nezávisle navázali turntabilisté a z části i industriální hudebníci? Nebo snad DG 307, Marno Union a další legendy našeho hudebního podsvětí? Jistě by nebylo složité u těchto jmen prokázat hudební návaznost k budoucím industriálním hudebníkům, ale přeci jen jim jedna věc schází, a tou je jasný koncept a jakási programovost industriální hudby jako celku. Laibach se vzhlížejí v sémantice výtvarného a politického jazyka, Throbbing Gristle hledají univerzální recept na provokaci a rozklad hudební formy jako takové, Test Dept. zdůrazňují fascinaci průmyslem a světem proletariátu, SPK přinášejí zmar, chaos a hnus trouchnivějících těl a myslí, a konečně Whitehouse jdou do extrému snad v každém ohledu. 

  Co ale vyjadřuje na svém počátku rodící se industriální scéna v Československu? Odpovědí snad budiž první vystopovatelná nahrávka, kterou je možné takto označit za industriál, a sice kazeta „Lichtempfindlich!“ od pražského projektu Quarantaine. Quarantaine tvoří v roce 1983 duo Jaroslav Palát a Slávek Kwi, dva nezmaři, kteří jsou, přes rozdílnost povah, spojeni zálibou ve stejném druhu hudební exprese. Zatímco Jaroslav Palát experimentuje s hraničními hlukovými vazbami, preparací nástrojů, smyčkami a pevnou strukturou skladeb, Slávkovi nejsou cizí nahodilé ruchy, hluky, předtočené samply a hlavně čistá improvizace. Tyto dvě teze, tvůrčí či umělecké přístupy chcete li, jakoby vytvářejí určitou dialektiku v rámci industriální hudby – dva přístupy, ze kterých je nutno si vybrat a které lze někdy i účinně spojovat. Improvizace proti pevné struktuře. Quarantine jsou ve své dualitě téměř až českou verzí odlišných přístupů Petera Sleazyho Christophersona a Chrise Cartera z Throbbing Gristle. Projekt bohužel nemá dlouhého trvání a brzy se rozpadá i díky politickým souvislostem doby Husákova socialismu. 

  Slávek Kwi se vydává na cestu za hranice ČSSR, aby se později vrátil jako experimentální umělec do svobodné vlasti, kde jej občas můžete vidět dodnes. Cesty Jaroslava Paláta pokračují dále směrem do industriálně hlukové exprese,  která je z dnešního pohledu jen obtížně zařaditelná. Noise, industriál, experimentální harsh elektronika, vše poctivě promícháno Jaroslavem Palátem do nového projektu Disharmonic Ballet. Nahrávky projektu Disharmonic Ballet byly následně propašovány přes spojky kolem Mikoláše Chadimy do Itálie k velkému fanouškovi industriální a undergroundové hudby Rodolfovi Prottimu, zakladateli kultovního labelu Old Europa Café, kde následně vycházejí. Jarda Palát sice do tehdejších hitparád doma ani v Itálii neprorazil, ale pomohl vyklestit cestu dalším projektům, které se rozhodly ze struktury kovů vykřesat své hudební monolity. 

  Ať už to byl na krátko stylově nestálý Omnibus přímo s Jaroslavem Palátem v sestavě, nebo nově se formující scéna kolem nevyužívaného prostoru čističky odpadních v Bubenči (tzv. Šithaus), je jasné, že léta 1985 až 1988 přinášejí první regulérní industriální kapely v ČSSR. Veselí Filištínové, Silikóza, Paprsky Inženýra Garina (ve všech zmíněných projektech Jaroslav Palát nějakým způsobem učinkoval), Střední Evropa či nová mutace Jaroslava Paláta – Abteilung des Intensive Sorge, ti všichni tvoří v druhé polovině 80. let jasnou páteř industriální scény u nás. Trochu stranou se místně i hudebně se nacházela liberecká Interpretace, jejíž hudebně experimentální tvář sáhá už do konce 70. let a která si díky svým kvalitám zasloužila vlastní, sice neautorizované, ale přesto vydání na labelu OEC vedle Disharmonic Ballet. 

  Hlavním zdrojem informací o industriální kultuře byl před rokem 1989 zejména undergroundový a samizdatový tisk společně koncerty domácích i těch nemnoha zahraničních umělců, kde docházelo k velmi živé výměně názorů, inspirací a nahraných i zkopírovaných kazet. Legendární pražské vystoupení Swans, pro rvačku s agenty STB v civilu nerealizovaná performance Einstürzende Neubauten v Plzni i neuskutečněné vystoupení Test Dept. ve velké míře přispěly k jasnější a radikálnější formulaci hudebně - ideologického konceptu jednotlivých projektů. Paprsky Inženýra Garina přidávají odlesk totality a protestu do svých kompozic a nápadně se tak blíží vyznění raných Laibach, Mushroom In Our Shoes (známější jako M.I.O.S) se přiklání k ritualizaci industriálně hlukového obrazu jakožto duchovně očistného procesu, Jaroslav Palát okolo sebe formuluje nový kolektiv pod názvem Suicidal Meditations, který ve své době dotahuje vrstvení hudebních a nehudebních ploch do nevídané dokonalosti a extrémní hlukoví performeři The Three šokují nekompromisní syrovostí a množstvím kovu na pódiu.

  Změna společenského klimatu v listopadu 89 zastihla českou a slovenskou industriální scénu v rozpuku a dala jí tak impuls k rychlému rozvoji. Mezi léty 1989 a 1993 vznikají desítky více či méně známých projektů, které do jisté míry tvoří pevné jádro české a slovenské industriální kultury dodnes. Díky novým možnostem a kontaktům do zahraničí je toto období také velmi bohaté na koncerty a spolupráci do zahraničí. Prostory pražského klubu Delta hostí množství koncertů a objevují se první Festivaly industriální hudby (jak v Praze, tak i Brně), které představují hlavní protagonisty českého a později i slovenského hudebního industriálu, a kde se objevují i první zahraniční interpreti. 

  Ti však mají mnohdy i své vlastní kontakty mimo klubovou scénu přímo na své fanoušky u nás, a tak vznikají první pořadatelské kolektivy kolem Daniela Valenty (pozdější pořadatel punkových festivalů v pražské Modré Vopici) a Jirky Brabce ( pořadatelská skupina Poison's Beausolei) a  klubů zaměřených i na nekomerční scénu, kterých bylo v ČSFR velké množství. Díky tomu se u nás mohla představit celá plejádá umělců od známějších jako Einstürzende Neubauten, Laibach, přes Death in June, Clock DVA, až po minoritní záležitosti ambientně experimentnální scény.

  Zapomenout ovšem nesmíme ani na prudký rozvoj Goth a EBM scény, jejichž hlavní představitelé u nás také vystoupili, stejně jako kytarověji laděné kapely s industriální patinou. Zkrátka v první polovině 90. let jste mohli vidět téměř vše od Christian Death, přes Front Line Assembly, Das Ich po Nine inch Nails a Ministry. I když se u těchto kapel nejedná o industriální hudbu v klasickém slova smyslu, právě fanoušci industriální hudby tvoříli na těchto koncertech značnou část publika.

  Kulturní kvas první poloviny 90.let tak vyústil ve vznik množství originálních a hudebně velmi silných spolků jako byly EBM projekty Vanessa, The Dark, Morbid Fancy a K.I.F.O.T.H či silněji industriálně až nihilisticky laděné spolky jako Einleitungszeit, VO.I.D., Der Marabu (kteří se později transformují na stylotůvrné Skrol), nezařaditelná a originální Lahká Múza nebo harsh noiseoví japonskem nasáklí Napalmed . Na ostravsku performují Brutální trychtýře, ve Ždáru působí Skládka kovového materiálu, v Havířově Totální destrukce hudebních rovin, Novém Jičíně IG Farben a Ústí nad Labem pravidelně terorizují Nein Kessel Buntes. S nadsázkou je možné říci, že každé větší okresní město má toho času nějakou svou hlukovou úderku, která neváhá použít k hudební i nehudební produkci větší než malé množství kovošrotu.

27.04.16

Punqa - The Sound Of Poetry Ensemble


Co dělat v zaprděným Vrchlabí, abyste nezhebli na nechutenství? Posloucháte industrial, alternativní rock, čtete poezii, tak prostě popadnete nástroje i nenástroje a začnete vyluzovat zvuky. Většinou v garáži, ale občas pro odvážné publikum. Punqa je parta různých lidí, kteří se na malém městě prostě museli potkat, protože je spojila jejich odlišnost od ostatních a nutkání něco stvořit. Je to jen zhudebněná poezie s výrazovými prostředky, jak nám uši narostli (jak sami prohlásili). Jsou to rituály primitivních kmenů, je to industriál, je to lo-fi, je to co budete chtít. Prostě ticho mrazí k smrti a nutí zvuk ke zrodu. 


In order not to die of embitterment, what can one do in a dull town like Vrchlabí? You listen to industrial, alternative rock, read poetry, then you just grab musical and non-musical instruments and start making sounds. Mostly in a garage but occasionally for brave audience. Punqua is a bunch of various people who just had to meet in such a small town. Their distinction from others and an urge to create something connected them together. It is only poetry set to music with vehicles of expression played by ear (as Punqa said). There are rituals of primitive tribes, it is industrial, it is lo-fi, it is whatever you want it to be. Simply, the silence freezes to death and impels the sound to be born. 

released April 27, 2016 

27.01.16

LAHKA MUZA - DVD PERFORMANCE


LAHKA MUZA is a music band that performs on Slovakian industrial/gothic/electronic scene for over 32 years. The band is also known throughout Europe. The band published 8 audio albums, but no DVD's yet! 
This first DVD could be made with your help!

 Hithit Project 

LAHKA MUZA je alternatívna hudobná skupina fungujúa 32 rokov na elektronicko/industriál/gotickej scéne Česko-Slovenska, známa aj z európskych festivalov modernej hudby.Vydala do teraz 8 albumov,ale žiadne DVD! 
DVD Performance to môže konečne zmeniť!

→ Hithit projekt 

Success:
Buy New DVD in e-shop






15.01.16

Sklo - Demo 1999



Když se pohybujeme po hudební mapě československého industriálu, nemůžeme na razovitem Ostravsku minout dnes již legendární partičku Sklo. My Vám aktuálně na labelu CS Industrial přinášíme jejich první demo z roku 1999, které i přes delší dobu, která uplynula od jeho vzniku, neztratilo nic na své razanci, komplexnosti a nebojme se říci i barvitosti. Sklo svou hudební pouť začínají pěkně od podlahy, a tak je toto jejich první demo ve znamení velmi propracované a hudebně čisté noise music, ve které je možné i přes frekvenční plnost slyšet jasně definované struktury a až psychedelické momenty zvukové katarze. Zvukovost vyjádřená hlukovostí, hudebnost dohnaná až na samý extrém, to je tvář projektu Sklo z roku 1999, kterou vám nyní přinášíme na CS Industrial. Tato nahrávka vyšla původně jako mc kazeta vlastním nákladem projektu Sklo a byla distribuována zejména mezi okruh známých. 

When we move around the musical map of Czechoslovakian industrial scene we certainly cannot miss rather distinctive region of Ostrava and it's noise music pioneers Sklo (meaning „Glass“ in Czech). This time our label CS Industrial presents their very first demo from 1999 which is still able to present it's energy, impact, complexity and let's say vividness even after 15 years after it's release. Sklo have started their musical path very sharply which is apparent on this demo containing mainly pure noise music, which, regardless it's frequency fullness, still clearly presents apparent structures and even psychedelic moments of sonic catharsis. The soundness expressed by loudness, musical structures on their limits, those were main elements of Sklo creativity process in 1999, the elements now being presented on CS Industrial label. This record was originally published as tape self-released by Sklo and was distributed mainly to close friends and supporters of the band.

released January 15, 2016 

07.01.16

2015 Releases

Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.



2014 Releases
2013 Releases
Discogs