Disharmonic Ballet - Quarantaine

Dnes se asi už nikdo nedozví, kdo že v Čechách začal první vytvářet nepříjemné zvuky pod nálepkou industriální hudba. Pátrání jsme na toto téma rozjeli několik, ale asi jako existuje reliktní mikrovlnné pozadí vesmíru, za něž se nedá dohlédnout, stejně tak nám prvotní pramen industriální hudby u nás halí šero zapomnění a nejasné vzpomínky schované na dávno zaprášených kazetách ve sklepích letitých domů. Přesto však můžeme mluvit o zásadních letech 1982 – 1983, kdy, krom jiného, dochází k prvnímu uměleckému sblížení Jaroslava Paláta a Slávka Kwi, o kterém jsme se snažili napsat vše, co si sám Slávek pamatuje již v našich minulých releasech z tohoto období, a právě tehdy vzniká i deska Quarantaine, dílo vydané tentokrát pod hlavičkou Disharmonic Ballet a nikoliv tedy pod stejnojmenným projektem obou protagonistů. Tehdejší společné nahrávací session totiž vyústily nejen v desky projektu Quarantaine, ale zároveň i v množství materiálu, který byl z části použit i na raných deskách Disharmonic Ballet i později u projektů Slávka Kwi. 

Tato deska, navíc jedna z prvních pod hlavičkou Disharmonic Ballet, tedy obsahuje jak právě unikátní materiál Jardy Paláta, tak i zvuky, které vytvářel se Slávkem Kwi. Zacyklené neurotické smyčky, hlukové vsuvky a kovové přeslechy, nepříjemné rytmy i syrové strojové hluky, to vše je typický podpis raného Jaroslava Paláta a jeho dekonstrukce techniky vzniku i skládání hudby, kterou najdete právě na desce Quarantaine. Pocit frustrace, osamění, vykořenění. Tupá dlaň komunistické partaje dusící kulturu v jejímž nitru dřímá oheň vysokých pecí a symfonie bortícího se průmyslového myšlení, nekonečný vzdor jednoho člověka proti sobě samému, své době i konvenčnímu použití těch pár nástrojů, které se mu povedlo sehnat. Vše je propojeno do sebe, vstupy do vstupů, výstupy do výstupů, hluky do rytmů a rytmy do ticha. Disharmonic Ballet Vás zvou na exkurzi po zničené výrobně lidských pocitů a Vy se tak můžete napít z rezavého pramene československého hudebního industriálu. 

It’s very difficult to say today, who has been the first one composing unpleasant sounds under the banner of industrial music in Czechoslovakia. We set many investigations to find out, however as there exists cosmic microwave background beyond which we cannot see, so there is the spring of industrial music hidden beneath the clouds of oblivion and imprinted on old tapes covered by dust in the basements of old tenements. In the other hand we can still speak about formative years 1982-1983 when the first artistic collaborations between Jaroslav Palát and Slávek Kwi occured. We tried to write down everything about these sessions in our previous releases and it is the very same époque when the Quarantaine tape is made, this time under the name of Jarda Palat’s solo incarnation “Disharmonic Ballet”. Recording sessions of Jarda and Slavek not only resulted in their common project Quarantaine but also some parts of recorded sounds were used on the early tapes of Disharmonic Ballet and solo works of Slavek Kwi too. 

Following record is one of the first releases of the Disharmonic Ballet project, and as mentioned above, it contains the first sounds of Jarda Palát and Slávek Kwi. Encircled neurotic loops, noisy insights, metallic crackles, unpleasant rhythms and raw industrial sounds, all these elements form the typical signature of the early music of Disharmonic Ballet and its musical and mechanical deconstruction. Feelings of frustration, loneliness and alienation call for you interest. Dumb palm of communist pack strangling infinite resistance of one man against himself, his époque and conventional usage of those few instruments he was able to reach. Everything plugged to itself, inputs to inputs, outputs to outputs, noises to rhythms, rhythms to noises. Disharmonic Ballet are inviting you to the excursion around destroyed workshops of human emotions and are appealing to you to drink from the rusty spring of Czechoslovakian industrial music.

credits

released 24 December 2014 

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/quarantaine

Disharmonic Ballet - Clinics Death

Letos je tomu právě 30 let od doby, kdy vyšlo původně kazetové album Clinics Death od projektu Disharmonic Ballet, další z mnoha počinů zřejmě nejdůležitější a určitě nejaktivnější osobnosti začátků industriální scény u nás, Jaroslava Paláta. Jeho dílo už v 80. letech minulého století, za dob komunistické totality, proniklo i přes hraniční takzvanou „železnou oponu“ (jak příznačný název v souvislosti s naším labelem a konáním) dál na západ a jméno Jaroslav Palát už tehdy znali třeba i členové legendárních Einstürzende Neubauten. 

Album Clinics Death je druhým albem Disharmonic Ballet a je také skvělou školou v tom, jak si industriální hudba dokáže vystačit bez klasických hudebních struktur. Na albu čeká k poslechu celkem 7 tracků. Ty jsou postaveny především na monotoních opakujících se plochách, kde třeba rytmické sekvence a další prvky tvoří nejrůznější zvuky, tvořené vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací. 

Teprve další poslechy povolí proniknout dál do těchto struktur a užívat si i různých detailů, se kterými si Jaroslav Palát uměl hrát. Celkově převažuje potemnělá atmosféra, ale najdeme zde i náznaky tvůrcova smyslu pro nadsázku, třeba v tracku, kde si hraje s různě modulovaným mužským smíchem. Ovšem pozor! Hovoříme samozřejmě o nadsázce v industriálním prostředí a o tvorbě jednoho z industrialistů největších. 

Celé album si tak drží svou potemnělou stránku a také syrovost danou tehdejšími technickými a zvukovými možnostmi a vlastní tehdejší industrialní scéně, která pracovala přeci jen s více „old school“ a „špinavými“ prostředky, než tomu mnohdy bývá dnes.

It has been thirty years now, when the MC album called Clinics Death of the Disharmonic Ballet project was originally released, next of many from maybe the most important and surely the most active persona from the beginning of czech industrial scene, Jaroslav Palat himself. His work was able to cross „The iron curtain“ (how symptomatic for our project and the label) even in 80's and because of that he was able to make his name known among the bands like Einstürzende Neubauten.

Clinics Death is the second album of Disharmonic Ballet and it's a great in the way, how it shows the fact, that industrial music doesn't need the classical music structures. On the album you may hear 7 tracks in total. The are based mostly on monotonous repetitive scapes, where for example rhythmical sequences and other elements produce various sounds, made by prepared electric guitars, two four track tape recorders, plenty of microphones, pickups, pedals and infinite number of cables connected in most impossible way. 

After longer listening your are finally able to go into structures and enjoy various details so well picked by Jaroslav Palat. Generally you will encounter with dark atmosphere, however you will be able to find there small glimpses of the composer's sense of humor, for example in the track, where you may here different modulations of the human laugh. Of course the humor is meant to be within the industrial space and in the creation of one of the biggest industrial artist. 

All the album still keeps it's original rawness from the past, which is mainly influenced by available studio equipment at the industrial scene in the late 80's, which really worked with more „dirty“ and „raw“ elements then it does today.

released 08 September 2014

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/clinics-death

Jarda Palát in memoriam

Pocta otci československého industriálu

24.11.2013

Kaštan, Bělohorská 150, Praha 6

Střední Evropa

Paprsky inženýra Garina

Silikoza

Rány těla
+

Silvie Hromádková - mix Palátových nahrávek

projekce videozáznamů z akcí Jardových projektů

výstava fotografií a artefaktů (po dobu dvou týdnů)

  Byť byl členem nebo zakladatelem mnoha kapel (Omnibus, Veselí Filištínové, Paprsky inženýra Garina, Suicidal Meditations ad.), zůstával hlavně solitérem. Byť ho bylo možno spatřit s nebo za některým nástrojem – kytara, basa, bicí, klavír, Korg – nikdy žádný nástroj neovládal ve smyslu „umět hrát“. Přestože ho všichni znali, nikdo o něm vlastně zas tak úplně nevěděl. Byť je dnes co do encyklopedických pramenů zapomenutý, všichni na něho vzpomínají.

  Před pražským koncertem Einstuerzende Neubauten v roce 1991 sedím na kafi s Blixou Bargeldem a polotrapně mlčíme jako v Jarmuschově Coffee and Cigarettes. Až Blixa prolomil ticho: „Do you know Jarda Palat?“ Padla mi brada, padla přehrada komunikace, padlo téma. Jardu Paláta jsem samozřejmě znal. Jardovy nahrávky znali i Neubauteni. Od počátku 80. let totiž experimentoval se všemožnými hudebními (i nehudebními) nástroji, bizarně je přetvářel a preparoval a nahrával. V prastaré rodinné vile v Klánovicích u Prahy měl Jarda svou zvukovou laboratoř, kde coby one-man-band Disharmonic Ballet v roce 1983 nahrál regulérně první album počínající československé industriální scény Quarantaine. Tady mezi vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací vzniklo i jeho druhé album Clinic Death (1984). Obě dvě „kazetové“ desky jsou plné dosud neslýchaných a zdánlivě chaotických zvuků – hluků, ovšem ve svém celku v obou kompletech najdeme, byť skrytý, pečlivý kompoziční řád. Když mezi Jardovo všemožné elektronické i pouhé mechanické „harampádí“ přibyl zvukově takřka neomezený syntezátor Korg, bylo nabíledni se ve výrazu hudby posunout – nové sólové těleso Jarda nazval Abteilung des Intensive Sorge (A.I.S.). Od míchaných a nastřihávaných zvukových ploch začal Palát využívat vrstvení a prolínání většího množství rytmů nejrůznějších barev a intenzity, což Korg nabízel beze zbytku, k čemuž samozřejmě pořád využíval byvší osvědčené krabičky a „protonástroje“ vlastní výroby. V tomto období nahrál Jarda Palát jako A.I.S. tři alba – Yuta (1986, zničeno),Black Box (1987) a Bewusstlosigkeit (1988).

  Když se konečně po listopadu 1989 otevřely hranice, jak fyzicky, tak kulturně, stvořil Jarda Palát své nejosobnější těleso Suicidal Meditations, což bylo jakési přetransformování A.I.S. z pouhého studiového projektu do živého organizmu, s nímž mohl Palát fyzicky na koncertech vyjevit onu magii nástrojů, strojů, zelektrizovaných ozvučených předmětů i hlasů v jakémsi pomyslném oblouku zvukově i tělesně evokujících „sebevražedné meditace“. Počátkem 90. let se Jarda Palát stal relativně velmi bohatým člověkem. Začal obchodovat s tehdy lukrativní komoditou – cédéčky. Pořídil si sampler, což rozšířilo zvukově-hudební možnosti takřka do nekonečné škály. Na koncertech Suicidal Meditations nejprve mixoval a samploval skladby svého předchozího projektu A.I.S., přičemž Jardu živě doplňovali Silvie Hromádková (hlas, zpěv) a Robert Šroubek (kovy, pružiny apod.) – to dalo vzniknout deskám Live in Delta – 6. 4. 1990 a Live in Shithouse – 22. 10. 1990. Po nerealizovaném projektu začátkem léta 1990, kterým měl být LP sampler českých industriálních kapel Střední Evropa, Cool, Paprsky inženýra Garina a Suicidal Meditations, se Palát dostal ke kontaktu na Helmutha Schickela (bývalý manžel Heleny Vondráčkové), v jehož profesionálním studiu mohl Jarda natočit čtyři své skladby. Vzniklo album, které je dodnes nadhistorickým artefaktem – Four Studio Tracks: War Dance, Langer, A Red Brick, Climb The Wall (1990).

  Jardu Paláta potom, krom občasného skládání nových věcí (nikdy ovšem nerealizovaných a dnes již ztracených), koncertování a hostování u spřízněných kapel, jeho solitérní povaha zavála do jiných uměleckých vod – do nově objeveného výtvarna, ale taky do spárů červeného vína. Počátkem roku 1995 připravil výstavu svých originálních obrazů v galerii Jednorožec s harfou. Uvést svá výtvarná díla už ale nestihl. Zemřel 26. 2. 1995.

Petr Procházka, Alternativa 2013

Alternativa 2013

Exkurze po pražské industrii

  Ne, ne, nebude řeč o Kolbence, Pragovce, ani jiném dosud fungujícím muzeu, produkujícím buď výrobky určené k finálním "homemade" či přímo zničené suroviny. Oblastí, o niž se budeme zajímat, je industriální hudba, ke které jeden z masívních základních kamenů položila v druhé půli sedmdesátých let anglická skupina Throbbing Gristle a další později přikládaly Cabaret Voltaire, SPK, 23 Skidoo, Nocturnal Emissions, Last Few Days, P.16 D.4 a jiné.

  Snaha mapovat pražskou hudební scénu, ve které je homogenně začleněna industriální hudba, je úsilí téměř sisyfovské, neboť tato hudba žila uzavřena na periférii amatérského muzikálního spektra a teprve v posledních několika letech proniká, byť ve formě post-industriální, do širšího povědomí. Jistě existovaly skupiny, které fungovaly ve skutečném i duchovním sklepení a proto jsou známy pouze velmi úzkému okruhu svých přátel. Tudíž je potřebné poznamenat, že výčet je jistě neúplný a zůstává torzem. Leč pospojením jednotlivých torz se postupně vyplňují bílé mapy a odkrývá se zastřené.

  V roce 1983, kdy Čechy žily zakázaným punkem a novou vlnou, vystrčila růžky kapela Disharmonic Ballet, která uštědřovala posluchačům direkty do žaludeční krajiny: z různých elektronických mašinek a hejblat dolovala a ohýbala tvrdé zvuky a hluky a vzájemně se propojovala bez větších stop rytmů, natož melodie. O rok později kapela vydala dvě kazetová LP Quarantaine a Clinics Death, dnes nejen nesehnatelná, ale i zapomenutá. Pro historii je muzika skupiny zaznamenána na LP sampleru českých kapel Czech - Till Now You Were Alone, vydaném v roce 1985 v Itálii. žádnou hudbu není radno variovat do nekonečna, byla by to nuda, ale vývoj s sebou leckdy přináší otřesy. tato skupina svůj otřes nepřežila, rozpadla se.

  

  Na zbytcích Disharmonic Ballet vznikla v roce 1985 skupina Abteilung der Intensive Sorge fungující dodnes a jako jedna z prvních chytila dobrý vítr post-industriálu do plachet: klasická industrie v podobě elektronických hlubokých koláží je zastoupena v únosné míře, dominantně působí hutné perkuse a v současnosti i pompézní vokální sbory. Skupina je silně anonymní, do vínku si svobodně dala zákaz koncertní činnosti a šuplíku má muziku na tři LP.

  Rok 1985 byl vůbec šťastným: světlo světa spatřila skupina Veselí Filištínové. Zprvu provozovala brutální big beat (repetivní bicí, dvě basy, dechy) s plochami zbustřené kytary. V roce následujícím kapela více pracovala s abrvou zvuku perkusí, kovových objektů a přednatočenými pásky. Tím se posunula do roviny industriálu. Skupina se rozešla v roce 1987 a zbylo po ní velmi dobré kazetové dvou-LP Šithauz, které je průřezem celé tvorby.

  Paprsky inženýra Garina je skupina existující někdy od roku 1986 a ohledně originality se vyvíjela dost kontroverzně. Od swansovské rytmiky se postupně probouchala k rachotu kovových objektů a patrným vlivem basy, vokálu a aranží ala Einsturzende Neubauten. Prioritu mezi pražskými industriálními kapelami mají Paprsky inženýra Garina v používání diapozitivů a barevných filmů při vystoupení.

  V květnu 1987 na hudební scénu vykročilo duo Mushrooms In Our Shoes, zpočátku hrálo industriál-improvising (perkuse, kovy, kytara, klarinet, piano a hluky), kterým je zaplněné kazetové LP Quarter Libeň. Letos na jaře M.I.O.S. překvapili osobitým chápáním hudby a přístupu k ní: značně potlačená živá instrumentace (kromě kytary a speciálních dechů) byla kompenzována přednatočenými pásky perkusí, kovů a hluků a zároveň byly divákům nabídnuty scénické rituální kreace. Jedná se o svébytný pokus spojit hudební a jevištní projev.

  Několik bývalých členů kapely Veselí Filištínové založili v roce 1987 skupinu Střední Evropa, v jejíž hudbě dominují perkuse, žestě  a přednatočené pásky. Na začátku se jednalo o instrumentálky, od roku 1988, kdy do arzenálu přibylo piano, klávesy a sampling, kapela hraje skladby s českými angažovanými texty. Koncepční písničkový program De Hoc Satis je vitálním pásmem, které atakuje posluchače, způsobuje mrazení v zádech a zaměstnává mozkové závity. Doposavadní tvůrčí impulsy uvnitř kapely napovídají, že Střední Evropa pravděpodobně bude mít co říci i v blízké budoucnosti.

  Krátká výprava po stopách pražských industriálních, či spíše post-industriálních skupin, které svou tvorbou patří do kontextu českých realit konce let osmdesátých, končí. Pokud napomůže zmenšit nezměrné plochy map kultury s hic sunt leones, bude jen dobře.

Radan Lexa

4. srpna 1989, VOKNO 16

Střípky ze zrcadla Jeho šedé Eminence J.P.

  Běžná, konvexní i konkávní zrcadla vydávají odrazem paprsku obraz více či méně odpovídající originálu. Obdobně výsledky lidské činnosti jsou odrazem tvořivosti ducha člověka. Přičemž tyto výsledky žijí vlastním životem, nezávislým na tvořiteli, ba, chce-li se tvůrce vyhnout vlivům egocentrismu, neměl by ani mimoděk zasahovat do života děl jejich komentováním nebo vysvětlováním. K nastavení hledáčku reflektoru a osvětlení přesně vymezené výseče jsou určeni jiní.

  Nemohl jsem tušit, když jsem začátkem osmdesátých let v Klánovicích stoupal po dřevěném mírně vrzajícím schodišti, uzavřeném mezi stěny ozdobené nimrodskými trofejemi, vhodnými na okraj sbírek Ferdinanda d Este, že mířím uvnitř šedě omšelého domu Usherů pozdní doby, hlídaného na zahradě stařičkou fenou Astou, do duchovních katakomb Jaroslava Paláta, ač většinou obklopeného množstvím známých, tak přece jen osamělého běžce na dlouhé trati, což asi jest jeho neměnným údělem.

   Na gramofonu se kroutily desky The Residents, které posléze vystřídal černý vinilový kotouč s etiketou The Second Annual Report, tedy prvním LP Throbbing Gristle a dost možná, že právě v okamžicích dlouhého fláku After Cease To Exit, hutně naplněného existenciálními výkřiky ve formě bloků hluků a elektronických kakofonií, kdesi Pavel Richter dřel bigbítovou kytaru  coby předehru k Marno Union, O.Z.W. vystupovali v bílých gumových maskách, Ivan Pavlů hutně tloukl do svých černobíle pruhovaných bicích, Dvouletá fáma v triu odpalovala šlapavou vlnu, plastici hráli na čísi svatbě a Mikoláš Chadima komponoval pro svůj band. A třeba zároveň v kancelářích se zdmi, jež mají uši, aparátčíci dopilovávali akci pogromu na novou českou vlnu a jiní úředníci StB, mající na starosti „programování počasí“ nad Jazzovou sekcí, právě poroučeli Výboru lidové kontroly, aby se změnilo z „místy a občas přeháňky“ na „zataženo s deštěm a výhledem na brzká bouřková mračna“. Ale zpět. K interiéru pokoje patřila i baskytara, vypreparovaná elektrická kytara a cívkový magnetofon, v jehož moci bylo smíchat jednotlivé stopy dohromady. Postupem času strunné nástroje zmizely, uvolnily místo většímu množství šňůr, snímačů a krabiček, objevil se elektronický bubeník, metronom a delay s třívteřinovou pamětí. V Jardově mysli vznikl projekt Disharmonic Ballet, pojatý jako tajemný one-man-band, zároveň ale okolí a posluchačům svým názvem vtipně vsugeroval, že se jedná o větší ansámbl. 

  Dle vlastní přirozenosti Jarda Palát všechny mašinky a nástroje mačkal jako zralé citróny, trápil je tak dlouho, až odhalily skrytá tajemství všech svých možností. Na vnějšek výsledným efektem byly dvě kazetová LP Quarantaine a Clinics Death, vzniklá někdy v druhé půli roku 1983 a začátku 1984, jedná se asi o vůbec první českou industriální muziku, která reflektovala depresivní pocity ze stavu přetechnizované civilizace a duchovního úpadku společnosti. Ještě si pamatuj, kterak někteří náhodní posluchači hudbu zařazovali někam do tehdy současné anglosaské oblasti. O rok a půl později se ukázka z dílny Disharmonic Ballet objevila na samoletu českých kapel: Czech – Till Now You Were Alone, vydané v Itálii. Majitelé této raritní desky jistě mohou najít styčné body mezi Disharmonic Ballet, Throbbing Gristle a ranou tvorbou SPK. 

  První veřejný koncert Disharmonic Ballet se uskutečnil 29. března 1984 na Strahově v klubu č. 11 a snad se nemýlím, když tvrdím, že většina přítomných s překvapením poslouchala experimentální muziku, jejíž zahraniční analogie byly v té době sotva známé z desek. V klubu ten večer hrála i skupina Omnibus, prožívající si reggae období. A asi již zde vznikly prvé nitky, které se zapletly v lednu 1985, odkdy Omnibus vystupoval coby trio: Jaroslav Zajpt, Pavel Zvolenský a Jaroslav Palát. Nestor české hudební publistiky Josef „Zub“ Vlček k tomu poznamenává: „se syntezérem s dvěma hosty (oba na různé druhy elektronických perkusí) se Omnibus vrhl na industriální hudbu. I když si myslíme, že toto období bylo nejlepším momentem historie Omnibusu, sebedestrukční princip nedovolil kapele, aby u tohoto extrému zůstala“ (Excentrici v přízemí, Panton, Praha 1989). Avšak, myslím, nikoliv jakýsi „sebedestrukční princip“, ale prostá skutečnost dvou osobností v kapele (Zajpt, jakožto odvěký řiditel – administrace, zkoušky, koncentrování a hlavně tvůrčí spoluúčast na stylu Omnibusu – a Palát, který na sebe převážil dominantní složku hudebního projevu kapely) způsobila logický důsledek: brzký rozchod.

  Osamělý Palát zrealizoval dva solo koncerty: 29. března 1985 v Mekce přímo rodinné- v Klánovicích a 16. dubna v Suchdole v klubu VŠ-zemědělské, kde zaskočení studenti nebyli s to odejít, pouze si bezmocně prsty zacpávali uši, ale brutálním úderům rozechvívajícím žaludeční krajinu již ničím čelit nemohli. S lítostí pociťuji, že nahrávky těchto dvou koncertů jsou zasuty kdesi v nenávratnu. Zbytek toho roku znamenal úplné vyčerpání variací rytmů Jardova elektronického bubeníka, bez větších rozpaků jej, nehledě na vydání, zaměnil za syntetizér Korg, ale tím se de facto domácí produkce přelila z Disharmonic Ballet do Abteilung des Intensive Sorge (A.I.S.). Tento nový projekt dostal do vínku oproštění se od ploch zvuků a znamenal příklon k vrstvení většího množství rozličných rytmů různých barev. Syntetizér poskytoval mnohem širší paletu možností, jenom se Jardovi nikdy nepodařilo dostat do stupnice zvuk tříštěného skla, něco na způsob jak trochu měli Pere Ubu na prvním LP Modern Dance. Rozbíjené sklo přišlo později. Až se samplingem.

  Hudební tvorba v domácích podmínkách jistě přináší do určité míry uspokojení, ale absence performace, a tudíž reakce veřejnosti, toto uspokojení degraduje. Spisovatelé také píší, aby publikovali, a ne, aby své manuskripty uchovávali v šuplatech. Tuto potíž si Jarda Palát vyřešil vystupováním v kapele Veselí Filištínové (léto a podzim 1986) a i když skupina sama duchovně tendovala přejít od temného valivého bigbítu k industriálním formám, Palát asi tento trend notně katalyzoval. Bohužel na krátkou dobu dvou vystoupení (zima 1986/87) vznikl paralelní projekt Silikosa, kde Jan Duspěva a Petr Trpák (oba nyní: Střední Evropa) vytvářeli řezáním a pilováním želez, údery do plechů, rozechvíváním pružin akustické zvuky pohlcované snímači, tyto zvuky Jaroslav Palát elektronicky ohýbal, protahoval, echoval a bůh ví co ještě. Výsledkem byl velkolepý polyfonní tovární zvukotvar. Snad cosi na poctu této civilizaci, v jak zvenčí krásné, široké a konzumem oplývající a uvnitř na dvorcích špinavé, hladem postižené a nemocemi bující slepé ulici se nachází.

  Na podzim 1986, díky pochopení Elen Řádové (ex- Veselí Filistínové. Ex- Středné Evropa, nyní studující AVU), jenž pracovala v betonovém kulturním altánu zvaném Opatov, mohli Jarda Palát a Antonín Hlávka (nyní: Pavel Richter Band) právě na Opatově si nahrát experimentální performaci na preparovaný klavír, použili k ní dřevěné a kovové tyčky, skleněné láhve, kladívka, gumové paličky i další struny, ač hráli přímo na strunné útroby klavíru, a co z něj vycházelo, lze popsat jen stěží, pouze připodobnit ke zvukům na LP Gyromancy od amerických Mnemonists, leč české zvuky byly mnohem brutálnější a industriálnější, Část nahrávky je zachycena na kazetovém dvou-LP Šithauz, které zde zbylo po kapele Veselí Filištínové. V Klánovicích se ještě jednou Jaroslav Palát pokusil pracovat s klavírem a dnes také ztracený záznam zněl bez melodií a rytmů silně internálně, byl to jakýsi Orfeus v podsvětí ryzí současnosti.

  S více než jednoročním zpožděním do Praha doputovalo video Test Dept.- Program For Progress s osmi klipy z maxi SP Compulsion a boxu dvou maxiků Beáting The Retreat. Muzika Test Dept byla již v Praze známá, ovšem vidět „to“, znamenalo cosi na způsob přímějšího kontaktu s prostředím, v kterém hudba vznikla, a jeho „ohmatání“ si. Jen těžko lze rozhodnout, zda zašpiněné, zrezavělé a zničené příhradové konstrukce, kovová schodiště, kohouty a kola v docích jihovýchodního Londýna, probleskující ve videoklipech, byly pouze náhodou či přímo osudově téměř totožné se starými ventily a čerpadly nacházejícími se ve zkušebně Šithauz, již obývali Veselí Filištínové a dnes slouží Střední Evropě, občas i Paprskům ing. Garina a Suicidal Meditations. Po rozpadu Veselých Filištínů (1987) našel Jarda Palát perforační přístav v podobě skupiny Paprsky ing. Garina, kde zpočátku, kupodivu kromě samplování hrál i na kytaru. Lze si to vysvětlit jen tak, že bušičů do plechů, pružin a želez bylo v téhle kapele vždy dostatek. Paprsky získali mé určité sympatie, jelikož hráli spíše sobě pro radost bez větších ambicí, že málo zkoušeli a muziku odbouchali, jak to šlo, bylo slyšet na téměř každém koncertu. Medaili primátu by si zasloužili jakožto první industriální kapela, která použila diapozitivy a barevný film 16 mm. Ale naopak jistou stopu nepůvodnosti způsobily některé aranže podobné Swans a Einsturzende Neubauten. Možná i tento důvod vedl Jaroslava Paláta, přes setrvalé hostování u Paprsků, k založení vlastní kapely.

  Nežli Suicidal Meditations vzešli na svět, hrabalovsky řečeno, „listopadový uragán“, mimo jiné, zrušil krunýř tlaku moci vůkol všech jedinců i společenských skupin, které moc ze svého hlediska, s mírou chápání jako po lobotomizaci, považovala za duchovní, estetické nebo politické devianty. Pojítka a pouta lidí na okraji se zpřetrhala přirozeným procesem automizace do všech možných směrů uvolněného prostoru, kam každému bylo a je možno se pohybovat dle, v pravém smyslu slova, vlastní přirozenosti.

Suicidal Meditations, chronologicky viděno, byl popřevratový projekt, ovšem de facto se jednalo o „převedení“ Abteilung des Intensive Sorge z domácího prostření k live performaci. Vulgárně řečeno, některé mixy u A.I.S. živě nahradili Silvia Hromádková (hlas, zpěv) a Robert Šroubek (kovy , pružiny, atd.), přičemž Jarda Palát na podiu mixoval, samploval a místo dirigování na spoluhráčích ulpíval pronikavými pohledy. Takto bylo možné trio vidět na II. Festivalu industriální hudby 6: dubna 1990 a patřilo spolu se Střední Evropou k lepšímu co nabídl. Záznam vystoupení Palát vydal coby kazetové LP pod názvem Live in Delta.

  Koncem jara či začátkem léta 1990 vznikla reálná šance k vydání LP-sampleru industriálních kapel: Střední Evropa, Paprsky ing. Garina, Cool a Suicidal Meditations. Ačkoli z realizace později sešlo, nabídka spoluúčasti na desce znamenala přístup do profesionálního studia. Natáčelo se u manžela Helenky Vondráčkové- Hellmutha Sickela, jenž se postaral o zvuk tří písniček Suicidal Meditations: War Dance, Danger  a A Red Brick. Ve studiovém mrtvém čase si Jarda sám nazvučil ještě jednu věc. Hellmuth prý nevěřil, že po Jardově šíleném propojení aparátů z nich poleze vůbec nějaký zvuk. Tak se zrodila Climb The Wall a Hellmuth mohl valit oči a lézt po zdi. Mix všech čtyř kousků, celkem víc než patnáct minut muziky, dělali Hellmuth a Jarda společně a výsledkem je asi to nejlepší, co jsem od Paláta kdy slyšel. A to ne pro využití možností profi-studia a absenci šumů, ale z jednoduchého důvodu: dodal-li Jarda nápady, Hellmuth dodal disciplínu a řád. Řečeno jinak, v těchto písničkách má zvuk všech instrumentů svůj důvod a přesné zakotvení, nic není nadbytečné, nic nezamlžuje celek, který svou střídmostí je až křišťálově čistý. Osobně mám rád A Red Brick s hutnými temně hlubokými perkusemi, nad nimiž bláznivě skotačí zrychlené smyčky hlasů a Climb The Wall, jež se přibližuje náporu živých Suicidal Meditations.

  První zahraniční vystoupení Suicidal Meditations proběhlo ve Vídni, která pražsky rozkopanými a zaprášenými ulicemi přivítala i Paprsky ing. Garina. Koncert obou kapel se konal v Bach klubu a o úspěšnosti Suicidal Meditaions svědčí skutečnost, že o necelý rok později, v květnu 1991, opět vystupovali v témže klubu jako hlavní skupina večera a předskokana dělala Střední Evropa, což bylo trochu paradoxní k české praxi, kdy pořadí bývalo opačné. Do Rakouska, země, jejíž mnozí obyvatelé v sobě vláčí břemeno pocitu vlastní kulturní a duchovní malosti, způsobené žitím ve stínu většího a úspěšnějšího německého bratra, si z postkomunistické Prahy Střední Evropa a Jarda Palát se svou skupinou odskočili ještě jednou. Tentokrát do Lince, připoutaného k chemičkám opředeným vějíři komínů, dýmajících různé barvičky podobné lovosickým, ovšemže ani tato realita neměla vliv na open-air festival East-West, kde si v červenci 1991 oba ansámbly zahrály.

  Logickým pokračováním jako z lyrického románku by bylo, že Jaroslav Palát dnes sedí kdesi ve studiu, nahrává, připravuje placku či CD, domlouvá turné a tak podobně. Život s logikou sobě vlastní ale zamířil jiným směrem: žádné studio, žádná deska a koncertů pomálu. Svůj díl viny na tom jistě nese i Jarda, nikoliv samotným silně ulítlým a svérázným cítěním hudby, jež je mu dáno, ale přemírou nápadů, v muzice někdy bohužel znatelnou. Navíc hudební experiment osmdesátých let se dnešní kytarové generaci oprašující Doors nutně musí zdát hůře srozumitelný, až možná zatuchlý od fotrova naftalínu.

  Takže byl jednou jeden, co bytostně industriálně cítil, pobyl si v několika kapelách, spíše více než méně v nich tvořivě spolupůsobil, odešel od nich a některé ony skupiny se dnes snaží sbírat vavříny.

A aby posmutněle laděné pohádkové finále ve Wildeově notě bylo úplné, lze se tázat: Zrcadlo pověz mi, kdo nejvíce ovlivnil českou industriální hudbu?“

Privátní diskografie J.P.

:

Disharmonic Ballet:

Quarantaine (1983, CSi 2014)

Clinics Death (1984, CSi 2014)

Live in Klánovice – 29.3.1985 (zničeno)

Live in Suchdol – 16.4.1985 (zničeno)

Abteilung des Intensive Sorge:

Yuta (1986, zničeno)

Black Box (1987)

Bewusstlosigkeit (1988, CSi 2014)

(poznámka 2024, Yuta = Bewusstlosigkeit)

Suicidal Meditations:

Live in Delta – 6.4.1990

Live in Shithouse – 22.10.1990

Four Studio Tracks: War Dance, Danger, A Red Brick, Climb The Wall (1990, studio-demo, 8" lathe cut CSi 2022)

Doplnění diskografie 2013 - :

Disharmonic Ballet:

Isolation (1989, Old Europe Cafe, 2020 digital bootleg Archive.org)

Suicidal Meditations:

Suicidal Meditations (aka Savvy)
(Live in Vienna, Elak Institut, 1991 - CDr, 1998, CSi 2013)
Live History I (kompilace živých nahrávek 1990-91, CSi 2014)

Quarantaine:

Lichtempfindlich! (1984, CSi 2013)

The Strategy Of The Cross Cut Up Piano (1985, CSi 2013)

Radan Lexa – Jaroslav Palát

VOKNO č. 25, 1992