Svět jiné hudby: Šumová rezerva neboli Noise Margin

   Interpretace nebo Quarantaine, to jsou styčné body mezi labely CS Industrial a Noise Margin a tak trochu pokračování v mapování české a slovenské indus a noise scény. Podcast ze serie Svět jiné hudby na Radiu Ponava.

   Noise Margin znamená šumovou rezervu a zároveň odkazuje k hudebnímu žánru noise a k jeho okrajovosti.

   Podtitul tohoto vydání zní Šumová rezerva neboli Noise Margin. Noise Margin je termín z elektrotechniky a znamená šumovou rezervu. Zároveň anglické slovní spojení odkazuje k hudebnímu žánru noise a k jeho okrajovosti. Za značkou Noise Margin stojí Michael Borůvka, posluchač a sběratel – posluchač od dětských let, kdy objevil mamčiny desky a rozšiřoval si obzory poslechem polských rádií; sběratel české a slovenské industriální scény.

Kurátor a moderátor: Petr Ferenc

K poslechu zde: https://player.ufmc.eu/podcastepisode/453

Fonnia - Artalin (Artalin)

Manufacturer - Hlukové limity (Hlukové limity)

Quarantaine - Plasmalullaby For Storm Darragh (RED ALERT – Peace Negotiations With Storm Darragh)

Poplutnik IV - The End Is The Beginning (The End Is The Beginning)

Petr Válek - UDZGEBUSST (UDZGEBUSST)

Interpretace - Viktoria III (Viktoria)

Silent Kill - 3,941 0,061 4,84 (Silent Space)

Steelhäte Company - …To byl ten rok, kdy padali ptáci… (…Poslední tanec bude můj…)

Napalmed - D (Kosmeer)

Milan Buričin - Vysokofrekvenční žížaly (Největší hity)

 

Elektronická udělátka a primitivně ozvučené recykláty industriálních maniaků

    Rozhovor s Radkem Kopelem jakožto elektrikářem, hudebníkem, výtvarníkem a především členem kapely Eine Stunde Merzbauten.

   Chtěla jsem se na rozhovor nějak speciálně připravit, ale o Eine Stunde Merzbauten (ESM) jsem moc článků nenašla. Bulvár je naprosto němý a sem tam vykoukne nějaká více či méně vtipná recenze na jejich složitě recenzovatelné nahrávky. Za nejzajímavější dostupný článek považuji rozhovor, který dal Radek Kopel do R.U.M zine dne 1. října 2008, jakožto frontman uskupení Napalmed. O kapele se tam hovoří jako o „kameni českého noisu“, jako o partě „industriálních maniaků“ a také o napojení na metalovou komunitu již někdy od devadesátek… 

   Jak to teda tehdy bylo s tím metalem? A možná i s hardcorem, vždyť jste hráli i na Obscene Extreme Festivalu, ne? Zůstali fanoušci z té doby? Resp. poslouchají váš ještě lidi z těchto skupin-subkultur? 

   Napalmed na OEF vystoupil dokonce 2x a to v letech 2006 a 2011! Pozvání pořadatele Čurbyho je právě jedním z důkazů napojení na HC/metal/etd. scénu. Tímto bych mu znovu rád poděkoval za odvahu! Kapelu Napalmed jsem v roce 2014, na den přesně po dvaceti letech, ukončil. Kromě oslavného gesta, to byl zároveň pokus, zda jsou fanoušci mrtvé kapely ochotni velebit i nově vzniklou, tedy ESM. Zatím nejsem schopen zhodnotit, jaký je výsledek.

   No tak já jsem aspoň z archivů vyhrabala záznam jednoho z vystoupení, jehož součástí je i pěkný taneček s uhlákem. Když jsme ale u těch dějepisů, dávali jste jako ESM, nebo ještě lépe ty sám, v nedávné době nějaký rozhovor?

   Žádný rozhovor jsme v poslední době neposkytli. Máš volné pole působnosti. 

   Mě by to totiž zajímala konkrétně tvá hudební tvorba jako celek. Jakože proč vlastně tahle cesta? Co to pro tebe znamená a kam až to může dojít atd.?

   Celek je nezajímavý. Pokud mohu posoudit, nic jako "má" hudební tvorba neexistuje, tudíž pro mě nic neznamená a nikam nemůže dojít. Baví mě rochnění se ve zvuku, hraní si s efekty, hledání možností, fantazírování a následná improvizace v neuchopitelnu, znění nehudebněního umění, atp., to vše a mnohé další v rámci velmi omezeného rozhledu. 

   Tradiční a už lehce otřepaná otázka na hudební experimentátory, umíš hrát na nějaký klasický hudební nástroj?

   Ne, v klasických intencích slova smyslu. Jsem vyučený elektrikář, což mě hází na druhou, techničtější stranu zvuku. 

   Takže si ty nástroje vyrábíš sám? Přiznám se, že vaše vystoupení bylo jedno z nejintenzivnějších, které jsem posluchačsky absolvovala, zejména tuzemské provenience. A rovněž doznávám, že jsem, poprvé, a snad naposled, protože trénuju, aplikovala špunty do uší. Když si vzpomenu na takový ten "zlý plech"...

   "Zlý plech" jsme nikdy neměli. Pokud sis tak nějaký objekt nazvala, máš zřejmě jinak zaměřenou mysl, hehehe! K první části otázky. Pokud máš na mysli "elektronická udělátka," jsem tak trochu z oboru, jak už bylo řečeno, a jednoduché kousky jsem schopen si zbastlit sám. Na internetu je přeHiršal plánků. Zbylé instrumenty jsou primitivně ozvučené recykláty. 

   Tancuje na vás během koncertu někdo? Pokud ano, jak to vypadá?

   Nikdo netančí. Jen v rámci divadelní show máme managementem doporučeno zvyšovat během performancí pohybovou aktivitu. Chlapci pravidelně cvičí výskoky, roznožky, triky s kytarou, veletoče s paličkami, apod. Zatím však nebyl prostor veškeré atributy předvést, neb se plně soustřeďujeme na precizní zvukovou produkci. 

   Můžeme se pustit i do nějaké tvé osobní hudební historie?

   Napalmed, Abvsvs Mvsicvm, NPLMD, Eine Stunde Merzbauten. Všichni "to" znají, nejeden s k "tomu" vyjadřuje, mnohý o "tom" mluví, každý má na "to" názor... Kotrmelce jsou jednoduché. Napalmed jako kapela existovali od poloviny roku 1994. Po nějakých decentních rošádách ve složení nakonec všichni odešli a já zůstal sám. Myslel jsem, že bude dobré sólovou éru oddělit, proto jsem vymyslel bezsouhláskovou variantu NPLMD. Už jsem ani nedoufal, že objevím někoho dalšího. Krátce to zkusil MartiN.S. (basák ex-F.S.F.I.), poté jsem zlanařil MartiNa.B., a toho prvního jsem po pár koncertech „vykmitnul“. A tak bylo jméno NAPALMED vráceno zpět do víru vášní.“ Toliko přesná definice a zároveň citace ze zmiňovaného R.U.M.zinu. Škoda, přeškoda, že MartiN.B. v roce 2013 zemřel. Éra Napalmed po jeho boku byla výživná v mnoha ohledech. S odstupem si dovolím tvrdit, že jeho vliv byl velmi silný, ponejvíce v oblasti technické a tvůrčí.

   Pak jsi byl chvíli sólo jako Elektrakař? Nebo co to bylo za projekt? Jednou jsi pod touto hlavičkou prý hrál na hudebních improvizacích k avantgardním filmům, které organizuje Pavel Straka tak mocně, že publikum opouštělo sál…

No vlastně ano, díky za připomenutí! Elektrakař je sólo projekt využívající pouze elektronické hračky v minimalisticky sólistickém provedení.  

   Pak mám teda jen k dispozici tu lehce ironickou ESM. charakteristiku z vašeho BandZone profilu, že jste „revivalová skupina věnující se kopírování pocitů“. Vtipný je to určitě, ale odtajni ty přesahy.

   IRONmaidenIE mě baví. Sdělit myšlenku rádobyvtipnou zkratkou. Od revivalového kliše už jsme jako Eine Stunde Merzbauten dávno ustoupili, byť v nitru naší tvorby dozajista, stále přetrvává. Komerční umělci, známé firmy, levitující idoly jsou nám nahony vzdáleni. Jsou lidsky nedostižní a umělecky nedosažitelní. 

   Čím to, že najednou máte i „normální“ hudební nástroje? Viděla jsem harmoniku, kytaru a snad i housle.

   Vysvětlení je nasnadě: "Protože jsem si neprozřetelně napakoval do kapely muzikanty!" Na jejich drobnou omluvu musím uvést, že oni je, oproti mě, používat nechtějí a rádi by směrovali kapelu do hlukových močálů. Já bych se naopak rád vydal k pidlikání. Tímto konfliktem vzniká nESMysl Merzbautenu. Teď mě napadá, že jsem vlastně šťasten, že žiju v době, kdy můžeme tvořit opravdu svobodně. Díky nezájmu posluchačské obce naprosto SVOBODNĚ, při vědomí nadprodukce ultrahovadin.

   Předpokládám, že asi není nějaké jednotné směřování kapely, že se to mění s každou připravovanou deskou, možná i v jednotlivých skladbách. Všeobecně mi přijde, že možná nastupuje míň agrese a víc ironie. Ale to je jen dojem. 

   Směřování kapely je pečlivě producentsky nalinkováno. Jednotlivé kroky sice nejsou se členy kontultovány, ale každý z nás tří vliv managementu pociťuje na vlastní kůži. 

   A co to hraní se slovy? Jak je ostatně patrné i z tvých odpovědí tady, v nichž skutečně nejde o překlepy, ale záměry. Převracíte a ohýbáte slova, skoro jak ty tóny. Nakonec je to redukované jen na zkratky, nejlépe ty netónové souhlásky. 

   Jeden ze schůdků k většímu úspěchu jsou kvalitní texty. Protože nikdo z nás není plodný, uchylujeme se tu a tam (k) pod vodu. 

 15. listopadu 2017 proběhla v pražském klubu Sběrné suroviny akce nazvaná „Vernikoláž“, což byla kromě vašeho koncertu především výstava tvých koláží. Původně byla naplánovaná na měsíc, který se, pro výrazný návštěvnický úspěch, protáhl na půl roku. Citát z tisku: „Představeno je nám dvacet tři kompozic různě umístěných v suterénním největším sále. Některé hledejte až u stropu, jiné třeba nad klavírem. Díla jsou barevná i černobílá, mnohá z nich jsou návrhy přebalů na hudební nosiče, zejména pro Kopelovu bývalou kapelu Napalmed. Společným jmenovatelem děl je rozhodně geometrie a nejrůznější řezy, které původní výjevy symetricky půlí, čtvrtí a posléze opticky posouvají. Někdy jde o nevšední zobrazení industriálních předmětů, jako jsou hřídele, závity, šrouby nebo nářadí, jindy bloumáme snovou krajinou čirých abstrakcí. Kopel svá díla tvoří z útržků starých letáků a údajně vše vzniklo u něj v obýváku, protože atelier nepotřebuje. A to některá z vystavených děl mají stáří i třicet let. Jde tedy o průřezovou výstavu, která zatím v jeho výtvarné kariéře nemá obdoby, byť několik dílčích expozic již měl v domovských Severních Čechách.”

   Jsi tedy rovněž výtvarníkem. Koláže vznikají pořád?

   Bez práce, nejsou koláže. Působení v kapele mi složenky nezaplatí, nutno si tedy hledat další finanční zdroje. 

   Podařilo se vám zařadit po bok místní hudební elity, jak jste měli v plánu při spuštění BandZone Eine Stunde Merzbauten? 

   Tento produkční tah nevyšel. Hudební elita je neprůstřelná, své posty si drží pevně. Důkazem je vstřícnost hudebních médií a tichá podpora posluchačů.

   Ani nevím, zda jsou někde uvedena civilní jména dalších dvou členů a jestli si to vůbec přejí. 

   Pánové by si velmi přáli, ale dodržení kodexu velí jinak. Až dozraje čas, jistojistě se všichni dovíme, kdo je pan Drhola, pan Káč, Mr. Kef, Mr. Dwola, Kok Otto, Foukalín, atp.

   Dost by mě taky zajímalo, jak to v takové kapele vůbec funguje. 

   Naše trio dělá spolu hodně práce. Placený management komunikuje, oslovuje, propaguje, posílá, platí, uplácí. Nakolik to bude efektivní, ukáže čas. Zatím je to nepochybně efektní. Pokud si přečteš biografie, podíváš na filmy, přečteš solidní rozhovory, budeš mít jasno. Na počátku "sex, drahý rokinedról," "ženění, víno, zpět," koncertování po špeluňkách, výtah do vyšších pater kultury, peníze, drógo, alko holé a rychlý návrat kam kdo patří. V naší kapele to nefunguje. 

   Jak dlouhá a trnitá je cesta od nápadu po skladbu? Dá se to vůbec nějak zaznamenat, abyste kompozici podruhé zahráli stejně nebo je to vždy čistá improvizace jen s nějakým rámcem? 

   Nápady jdou do šuplíků, potom do studia zaznamenat. Z filosifilického hlediska je podstatou vždy čistá improvizace, jíž si za nějaký rámec nedáme.

   Prostě, pokud můžeš, rozepiš se o tom trochu, aby to pochopil i někdo natvrdlý, třeba redaktorka Bawaganu…

   I skladník si může přečíst Vergilia v originále. 

Poznámka: uvedený a nově zaváděný termín „zlý plech“ pochází od pana Andronicuse.

Karolina Válová 2019

Fringe 23, Vol.4, - Japanese fanzine dedicated to Czech and Slovak alternative and industrial music (2024)

チェコスロヴァキアの地下音楽～最初のインダストリアル・ミュージック：ヤロスラフ・パラットとインタープレタッツェを巡って

剛田武 Takeshi Goda 

■はじまりはプラスティック・ピープル

筆者が初めて聴いた共産圏のロックバンドがチェコスロヴァキアの「プラスティック・ピープル・オブ・ザ・ユニヴァース／The Plastic People Of The Universe」（以下PPU）だった。「Fool’s Mate」「Marquee Moon」などのプログレ誌で「政府当局から国民の恥として弾圧を受け活動が禁止された反体制ロックバンドの極秘音源」と紹介された『Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned』（エゴン・ボンディの幸福心クラブが出入り禁止に） というアルバム。メモには1981年3月25日お茶の水Disk Unionで購入とあるから、おそらく大学受験に失敗して通うことになった予備校の手続きの帰りに買ったのだろう。チェコ語の不穏な歌の陰鬱なメロディと、ヴァイオリンやサックスやエレピを交えた非ロック編成による重苦しいサウンドは、暗い浪人生活の始まりにピッタリだった。分厚いブックレットの長文英語ライナーはほとんど理解できなかったが、ソ連の軍隊や戦車が駐留する街に佇む暗い顔をしたメンバーや暗黒演劇風のステージ写真は平和な自由主義国にはない異端の香りがたっぷりで、14歳（中３）で出会ったパンクロックに似た衝撃を受けた。しかしそれはパンクの怒りとは真逆の負のエネルギーに満ちた淫靡な地下音楽へのいざないだった。

1986年に就職し、88年に初めての海外出張で訪れたニューヨークで購入した新聞「Village Voice」に5ページにわたるPPUのインタビュー記事を見つけて驚いた。「真夜中の旅：プラスティック・ピープルの時宜にかなった死」というタイトルで、PPUの解散を伝える内容だった。その時は背景がわからなかったが、後で考えるとソ連のペレストロイカに始まり、翌年のベルリンの壁崩壊へ至る東欧革命の兆しを報じる記事だったのだろう。それにしても偶然行った海外でPPUと出会うとは不思議な縁を感じた。

90年代に入ると1972年～1984年のPPUの活動を集大成した8枚組ボックスや未発表ライヴ音源がリリースされるとともに、1997年に再結成されたPPUの新作も継続して発表されてきた。そのすべてを追っていたわけではないが、PPUの名前は常に頭の中に黒い塊にように存在し、筆者の音楽生活の座右の銘になっている。

 

The Plastic People Of The Universe

■チェコスロヴァキア地下音楽概論

冷戦下の東欧諸国ではソ連ほど厳格に西側の文化が禁じられていたわけではない（程度は国により異なる）。チェコスロヴァキアでも西側のポップスやロックのレコードは公式には販売されなかったが、西側に住む親類や友人を通じて密輸された最新のロックのレコードがテープにコピーされて聴かれていた。西側の生活・文化水準に手が届かない共産国の若者にとっては、完成度の高いヒット曲よりも、マイナーなバンドの粗削りで未完成なサウンドのほうがリアルに感じられたということもあり、当時米国では知名度が低かったヴェルヴェット・アンダーグラウンドを筆頭に、キャプテン・ビーフハート、ザ・ファグスなど異端のロックバンドに心酔した若者が多かったという。西側でも有名なフランク・ザッパは、歴史的に他国の侵略・征服に晒されてきたチェコスロヴァキア人の反骨精神に通じるユーモアが共感を呼んだ。

60年代末～70年代にかけてプラハ・アンダーグラウンド（Prague Underground）と呼ばれるカルチャー・ムーヴメントが起こり、その中心には前衛ロックや地下出版文学があった。1968年8月「プラハの春」と呼ばれる自由化政策が、ソ連・東欧軍の介入により弾圧される事態になったが、それにも関わらずアンダーグラウンド・シーンはむしろ活発化。当然共産政権からの統制・弾圧が強化され、コンサート活動を禁止され、見せしめのようにミュージシャンや作家や芸術家の逮捕・投獄が繰り返される。

80年代には西側のパンク／ニューウェイヴに影響された若手ミュージシャンが続々現れたが、やはり政権から反体制の温床と見なされ公式な活動が制限された。しかし各地で当局の目を盗んでプライベートなコンサートや音楽フェスが開催され、密かに新たなスタイルの音楽ムーヴメントが育まれていった。

そんな動きを一気に解放したのが89年11月のビロード革命（Velvet Revolution）だった。Velvetとは、流血なしにビロードのように滑らかに民主化を成し遂げたことを意味するが、立役者のハヴェル大統領が劇作家時代に大きな影響を受けて、民主化運動の起爆剤になったヴェルヴェット・アンダーグラウンドにも由来する。

本稿では、ヴェルヴェッツに鼓舞された民主化運動で自由な表現活動を勝ち取り、過去の社会組織の柵や経済停滞に苦しみながらも徐々に正常化の道を歩んできたチェコとスロヴァキアの地下に蠢くマグマのような音楽表現の噴出を、ほとんど語られたことがないインダストリアル・ミュージックを中心に深く掘り起こしてみたい。(2024年4月16日記)

■Jaroslav Palát　ヤロスラフ・パラット

「嘔吐物袋をホールの前で配るべきだ。僕がやりたいのはそういう音楽なんだ。」

～プラハ地下音楽シーンの中心人物にして謎多き孤独な男～

ヤロスラフ・パラット（愛称：ヤルダJarda）こそ、チェコスロヴァキアの初期インダストリアル・ミュージック・シーンの最重要人物である。80年代初頭からプラハ近郊のクラノヴィツェにある家族所有の古い別荘に音響ラボラトリーを構え、あらゆる種類の楽器を使って音楽および非音楽を実験的に制作・録音していた。ギター、ベース、ドラム、ピアノ、コルグのシンセサイザーなどさまざまな楽器を操ったが「弾き方を知っている」という意味で楽器を使うことはなかった。そして彼のことは誰もが知っていたが、本当の彼をよく知る人はいなかった。

パラットが1983年にワンマンユニット「Disharmonic Ballet」（不協和音バレエ）としてリリースした2作のカセットアルバムは、チェコスロヴァキア最初のインダストリアル・ミュージック作品である。壊れたエレキギター、2 台の 4 トラックテープレコーダー、多数のマイクとピックアップ、エフェクトボックスによる混沌としたサウンドは、チェコではもちろん同時代のヨーロッパでも異彩を放ち、1986年にイタリアのレーベルからリリースされ、西側のインダストリアル・シーンでも知られることとなった。実際に1991年にアインシュテュルツェンデ・ノイバウテンがツアーでプラハを訪れたとき、ブリクサ・バーゲルトが気になるアーティストとしてパラットの名を挙げたという。

80年代後半、コルグ・シンセサイザーでサウンドの幅を広げたパラットは、新たなソロ・ユニット「Abteilung des Intensive Sorge  (AIS)」（集中治療室）として3作のアルバムをリリース。また、85年にヒッピーバンドGARUDAのメンバーだったSlavek Kwi（スラヴェク・クウィ）とのコラボユニット「Quarantaine」（検疫）名義でも作品を制作。パラットはゴミがぎっしり詰まったドラム缶の底にカセットテープを埋め込んだパッケージでリリースすることを提案したというが、郵送の問題で実現しなかった。

自宅で音楽を作ることは確かにある程度の満足感をもたらすが、ライヴ・パフォーマンスが出来ず、したがって世間の反応がないことに欲求不満を感じることになる。パラットは86年に「Veselí Filištínové」（陽気なペリシテ人）というバンドに参加することでその問題を解決した。バンド名とは真逆のダークな精神性を持つ彼らは、パラットの参加によりインダストリアルな傾向を増すこととなった。87年にVeselí Filištínovéが解散すると、翌年にはトルストイのSF小説『技師ガーリン』から名前をとったインダストリアル・バンド「Paprsky inženýra Garina (PIG)」（技師ガーリンの光線）に参加し、革新的な手法と実験的なサウンドで、バンドに新しい方向性を与えた。ビデオ投影やパフォーマンスを交えて、光と音の爆発で観客の五感すべてに刺激を与えるPIGのサウンドは「アインシュトゥルツェンデ・ライバッハ」と呼ばれた。

 1989年 11月ビロード革命で共産党政権が崩壊し、ついに物理的にも文化的にも国境が開かれたとき、パラットはヴォイス・パフォーマーやメタル・パーカッションを加えて「Suicidal Meditations」（自殺瞑想）を結成した。これはパラットのブレインチャイルドであるAIS を、単なるスタジオ・プロジェクトから、実際にライヴで魔法を発揮できる生命体へと進化させるプロジェクトだった。Club Delta、Shithouse、Rock Caféといったプラハのクラブで精力的にライヴ活動を行い、91年にはオーストリアで初の海外公演を敢行。Suicidal Meditationsは、VO.I.D や Einleitungszeitをはじめとする後進のチェコおよびスロヴァキアのインダストリアル・シーンに大きな影響を与えた。

90年代に入ると、パラットの興味は音楽から他の芸術領域、特に視覚芸術に広がっていった。それと同時に生来の孤独な性格から赤ワインに溺れるようになった。1995年初めにプラハのUnicorn with Harp画廊でアート作品の展覧会を計画していたが、直前の1995 年 2 月 26 日に急逝し、アート展が実現することはなかった。晩年に手掛けていた新しい作曲作品も未完成のままで現在は失われている。死因に関する記録はみつからないが、アルコール依存症に起因する病死か、精神的に追い詰められての自死ではないかと思われる。

2013年11月にプラハで開催されたフェスティバル『Alternativa 2013』では「Jaroslav Palát in Memorial（ヤロスラフ・パラット・メモリアル）」として所縁のあるミュージシャンによる追悼コンサートが行われた。併せてネットレーベルCS Industrial 1982-2010 (CSi)の手で過去音源の再発が進んでいる。

【主なディスコグラフィー】

Disharmonic Ballet:

・Quarantaine (1983, CSi 2014)

・Clinics Death (1984, CSi 2014)

・Live in Klánovice – 29.3.1985 (zničeno)

・Live in Suchdol – 16.4.1985 (zničeno)

・Isolation (1989, Old Europe Cafe) Prague Live 1984

Abteilung des Intensive Sorge:

・Yuta (1986, zničeno)

・Black Box (1987)

・Bewusstlosigkeit (1988, CSi 2014)

Suicidal Meditations:

・Live in Delta – 6.4.1990

・Live in Shithouse – 22.10.1990

・Four Studio Tracks: War Dance, Danger, A Red Brick, Climb The Wall (1990, studio-demo)

・Suicidal Meditations (aka Savvy) (Live in Vienna, Elak Institut, 1991 - CDr, 1998, CSi 2013)

・Live History I (kompilace živých nahrávek 1990-91, CSi 2014)

Quarantaine:

・Lichtempfindlich! (1984, CSi 2013)

・The Strategy Of The Cross Cut Up Piano (1985, CSi 2013)

●Disharmonic Ballet / Quarantaine 

(Jaroslav Palát Self-released / 1983)

パラットの音楽妄想が世に出た最初の作品。ワンマンユニットDisharmonic Ballet名義だが、内容は82年から始まったスラヴェク・クウィとのコラボによる録音である。神経症的なループ、錆びついた電子音、執拗な金属リズムが陰鬱なレイヤーを成す音響は、パラットが愛聴していたThrobbing GristleやThe Residents等の影響を感じさせるが、それらとは異質のフラストレーション、孤独感、疎外感の冷気が聴き手の精神を侵蝕する。それは共産圏のダークサイドというより、パラット自身の内面から漏れ出した暗い妄念だろう。タイトルの「Quarantaine」（検疫）は、翌年パラットとクウィとのコラボユニット名となり2作のアルバムに結実するが、86年クウィの国外移住（亡命）により解消。それから30年後、パラットの没後20年経った2016年にクウィのソロ・ユニットとして復活する。

 　  

●Abteilung des Intensive Sorge / Bewusstlosigkeit 

(Jaroslav Palát Self-released / 1988)

Quarantaineの消滅と入れ替わりで、パラットは新たなソロ・ユニットとしてAbteilung des Intensive Sorgeをスタートし、3作のアルバムを発表する。以前の深い閉塞感からの解放を予兆させるサウンドは、シンセサイザーやエフェクト類の進化と演奏技術の向上の結果、パラットの意識がポジティヴに音の歓びを表現する方向へシフトした結果かもしれない。『無意識』とタイトルされた本作は、無限に続く粘着質なループの反復が意識の裏側へサブリミナル効果をもたらす涅槃音楽。パラットのパッケージへのこだわりを反映した麻布仕様でリリースされた。

 　　 

●Suicidal Meditations / Suicidal Meditations 

（No Label / 1996）

ビロード革命直後、すでに「チェコ・インダストリアルの灰色の有名人」と呼ばれていたパラットがソロ・ユニットの発展形として結成したプロジェクト。90年代半ばに話題になった『完全自殺マニュアル』のように、「自殺」を明言することで実行に至ることを防ぐ効果があるとすれば、パラット自身の精神衛生上好ましい名前ではある。基本的にSilvia Hromádková（シルヴィア・フロマードコヴァー）のヴォイスと他の参加ミュージシャンの楽器演奏をパラットがライヴ・サンプリング&ミックスするスタイルで数作のライヴ録音カセットをリリース。91年ライヴ公演で訪れたウィーンのELAKスタジオで録音され、パラットの死の翌年96年にリリースされた本作では、ヴォイスとドラムだけの演奏を奇怪なエレクトロアコースティックに変調させ、複雑なリズムのフォーメーションと歪んだヴォーカルが微妙に絡み合う、この世のものとは思えない霊的な音楽世界を描き出している。Suicidal Meditationsはパラットの死で解散したが、2020年にシルヴィア・フロマードコヴァーを含む所縁の音楽家によりS/Mとして再始動した。

   

    Suicidal Meditations

●Paprsky Inženýra Garina – Blbá Evropa

(Image Studios / 1991)

1986 年 6 月 にプラハで極秘開催されたオルタナフェスで対バンした二つのバンドメンバーにより結成されたインダストリアル・バンド。同年9月にヴォーカリストの絵画展でデビューする予定だったが、展覧会場側の活動家が当局に逮捕されたため中止の憂き目にあった。パラットは88年にギタリストとして加入。パラットの影響で実験的なサウンドに生まれ変わり、歌詞も自作の他にホーチミンやロシアの詩人や小説家の作品を取り入れ、プラハ地下シーンをリードする存在として活躍する。『愚かなるヨーロッパ』と題された本作が唯一のリリース。メタル・パーカッションやサンプラーを取り入れつつ、民俗音楽や中世宗教音楽の要素が濃いダークなサウンドがチェコのポスト・インダストリアルを象徴する。2015年にオルタナフェスAlternativaでTest Dept.と共演する栄誉に輝いたが、同年パラットの急死により活動は散発的になる。2005年に若手メンバーを加えて現在も活動を続けているという。

 　  

 　 Paprsky Inženýra Garina 

●Kwi / Re-Construction Of Polar Sleep 1986-1987

（CS Industrial 1982-2010 / 2016) 

86年にベルギーへ亡命したスラヴェク・クウィは、現地で映像アート中心に活動しながら音楽への興味を追求し、現在はアイルランドを拠点にサウンドアーティストとして世界的に活動する。Artificial Memory Trace、alfa00、uni.Sol_、soundctuaryなど多数の名義で、ほぼ毎日のようにアンビエント／ドローン／エレクトロニカ／フィールドレコーディングの新作を発表している。いずれもチェコ時代にパラットと共に培った異端精神が宿った異形の音響作品ばかりである。本作はクウィがベルギーへ移住して最初の1年間に、チープな録音機でフィールドレコーディングした音源をテープレコーダーの「録音」ボタンと「停止」ボタンを押すだけの原始的なカットアップ手法で編集したミュージックコンクレート。カオスの中にウィットに富んだストーリー性があり、聴いていて飽きることがない。

 　  

■Interpretace　インタープレタッツェ

  Interpretace 1979

  Interpretace 2019

「三人で集まって音を出して、終わったら一緒に散歩に行く。それは治療であり、社会主義的現実からの逃避であり、おそらく儀式のようなものだった。」　

～40年にわたり現実を独自に解釈し続ける異形のローカル集団～

プラハから約150km北東に位置する街Leberc（リベレツ）は、ドイツ語ではReichenberg（ライヒェンブルク）と呼ばれ、14 世紀から繊維工業が発達し「ボヘミアのマンチェスター」と称される工業都市だった。1930年代にヒットラーが侵攻し、汎ゲルマン主義のプロパガンダのために設立したスデーテン独立国の首都となり、ナチスドイツのポーランド侵攻の拠点になった。第二次大戦末期、敗色が濃くなったナチスドイツが作った有人型V1飛行爆弾（ナチス版神風特攻隊）のコードネームはライヒェンブルクだった。第二次大戦後ドイツ人は国外追放されチェコ人が再定住し、都市名もチェコ語のリベレツに統一された。

反ドイツのみならず独立精神の高いこの街のリベレツ大学で1978年に3人の学生が結成したバンドがInterpretace(インタープレタッツェ)だった。結成当時はサンフランシスコの前衛ロックバンド、クロームの1stアルバム『The Visitation』(1976)に多大な影響を受けたという。メンバーはRichard Charvát、Karel Neumann（Kytaristus）、Humor Nebassの３人で、状況に応じてMartin Habětínek（Habas）が第４のメンバーとして参加する。結成から現在に至るまで、プラハの地下音楽シーンからは完全に孤立した環境で活動を続ける。

Intepretaceとはチェコ語でInterpretation（解釈、通訳）を意味する。「絶対的な現実は存在しない。現実とは解釈の問題である」という思想に基づいて「メンバーそれぞれの現実への独自の解釈を肯定し、お互いの現実を音楽で再解釈する。そしてその音楽を聴き手が独自に解釈することを肯定する」。これがInterpretaceの活動の信条である。

彼らの音楽はギター、テープループ、ラジオなどを使った完全なフリー・インプロヴィゼーションの結果であり、手法自体は同時代の西側のインダストリアル／エクスペリメンタル・ミュージックと似ているが、単なる音のカオスに終わらないオーガニックな感覚は一種のアミニズムを思わせる。それは極めて独特な演奏・録音方法に起因する。彼らはスタジオやライヴハウスやコンサート会場など音楽向けの場所で演奏することはほとんどない。自らの足で探索し、古い城や教会、工場や廃墟の建物、野外の広場や森の中など、いい音響が得られるロケーションを見つけたら、即座にその場所で演奏し録音する。違法とまではいかないが、所有者などの許可を得ることはない。また、自分たちのための演奏なので宣伝や告知は一切しない。最も大切にしているのはローマ時代の宗教用語で「場の守り神」を意味するGenius Loci（ゲニウス・ロキ）。演奏する場所に宿る雰囲気や気配を糧にして生み出されるのがInterpretaceの音楽なのである。

80年代初めに音源をカセットテープでリリースし始める。ごく少数ハンドメイドで制作された作品はアンダーグラウンドなルートで配布され、そのうちに人の手を通じて西側諸国へも届けられ、1986年にイタリアのノイズ専門レーベルOld Europe Caféからカセットでリリースされた。シンプルに『INTERPRETACE』とタイトルされたこのアルバムには、面白いことに「Všechno Špatně」＝All Wrong（すべて間違い）という曲が収録されていた。2006年にDiscogsで偶然見つけるまで、メンバーはこの非公式アルバムの存在を知らなかったという。このアルバムは2018年にメンバー自身によるリマスタリングで正式にデジタル・リリースされた。

90年代以降はフリー・インプロヴィゼーションをベースにして、ミニマル、アンビエント、エレクトロニカ、現代音楽などへ音楽性の幅を広げており、2010年からはメンバーのHabbsが映像制作をスタートし、ショートフィルムを数点発表している。近年は新作に加えて過去の未発表音源が次々発表されている。

現在もリベレツを拠点に同じメンバーで活動を続けるInterpretaceは、チェコスロヴァキアの最初のインダストリアル・ミュージック・アーティストというだけでなく、40余年にわたり現実を独自に解釈し続ける孤高の表現集団として、世界的に評価されるべき存在である。

【主なディスコグラフィー（80年代のみ）】

・Garáž (1981)

・Devátá Vlna (1983)

・Vodka'n'Roll (1983)

・Interpretace (1986 Unofficial)

・HanniBaal (1986)

・Live In Chapel Hradek N. Nisou (1986)

・Tschernobyl (1986)

・Země Zemi, Popel Popelu, Prach Prachu (1986)

●Interpretace / Devátá Vlna

(Interpretace Self-released / 1983) 

1作目の『Garáž』（81）はギター、ベース、ドラム編成のジャムセッションだったので（それも十分奇怪なアヴァンロックだが）、2作目の本作がインダストリアル・バンドとしてのデビュー作と言えるだろう。チープなシンセの電子音とエフェクト操作で変調された器楽ノイズが不格好に重なり合うガジェット感は、日本の19/Jukeや第五列の諸作を思わせる。特に盛岡在住のOnnykこと金野吉晃が、70年代末～80年代初頭に自宅録音で制作した作品と同じ匂いを強く感じる。この際「リベレツはチェコの盛岡である」と言い切ってしまおう。当時社会主義の壁がなければ、リアルタイムで第五列と交流があったかもしれない。

 　  

●Interpretace / Live In Chapel Hradek N. Nisou

(Interpretace Self-released / 1986)

チェコ、ドイツ、ポーランドの三国国境に近いフラーデク・ナド・ニソウの平和教会でライヴ録音されたアルバム。大聖堂の深いリバーブの中で、シンバルの連打音と弦楽器のきしむ音と得体のしれないパルス音が鳴り響く、文字通りのリチュアル（儀式）ミュージック。教会の精霊が降臨して合唱しているように聴こえる。無許可の演奏ということだが、こんな騒音を1時間近く垂れ流して「人騒がせにもほどがある!」とお咎めはなかったのだろうか？「Live」とあるが、観客がいるライヴではなくその場所での生録音を意味する。その意味ではInterpretaceの作品はすべて「ライヴ録音」なのである。

 　  

●Interpretace  / Tschernobyl

(Interpretace Self-released / 1986)

1986年のチェルノブイリ原子力発電所の爆発事故を受けて録音したアルバム。ガイガーカウンターを思わせるノイズギターやハンマービートの断続音に、サイレンや解体工事現場の金属音がコラージュされ、最後は空虚なレクイエムへと至る。原子炉の爆発～崩壊～世界の滅亡のストーリーをInterpretace流に音で再現したショッキングなコンセプト作。ちなみにアブサンに含まれる幻覚ハーブ、ニガヨモギの催眠成分をロシア語・チェコ語ではChenobyl（チェルノブイリ）と呼ぶらしい。

 　  

●Ivan Acher & Richard Charvát / 1. Regionální

(CS Industrial 1982-2010 / 2021)

90年代初頭リベレツ工科大学で教職を得たInterpretaceのリヒャルト・シャルヴァートは、学生でアーティストのIvan Acher（イヴァン・アッチャー）と出会い、二人でいくつかの即興演奏を録音した。本作はInterpretaceのKytaristusや鍵盤奏者のJakub Zitko等をゲストに迎えてのピアノ、オルガン、管楽器、弦楽器、オブジェ、テープ等を使った即興演奏を、リヒャルトが歌曲の形に編集したコラージュ作品。雑多で複雑な構成はミュージックコンクレートやレコメン系チェンバーロックに通じるが、根幹にあるのは現実を再解釈するInterpretace精神である。その後イヴァンは作曲家としてダンスや演劇の劇伴を数多く手がける。

 　  

●Interpretace / EGO 

(Noise Margin / 2024)

2024年4月7日にチェコのNoise Marginレーベルからリリースされた現時点での最新アルバム。ドローン/アンビエント系のサウンドだが、そこはかとないリチュアル感と冷徹な感性は40年前と変わっていない。どんな機材を使っているのかわからないが、おそらく最新テクノロジーではなく、80年代に近いレトロな機器で制作されたと想像される手作り感のあるインダストリアル・サウンドには希望の光が満ちている。政治・経済状況がどう変わろうと、現実とは個々人の解釈の問題であることに変わりはない。その一貫した表現精神こそ故郷リベレツに宿る「インタープレタッツェ魂」の証かもしれない。

   

■その他のチェコスロヴァキア地下音楽

共産政権時代のチェコスロヴァキアにはSupraphon、Panton、Opusの三つの国営レコードレーベルがあり、クラシックだけでなくジャズやポップス、ロックもリリースされていた。優れたビートロック、サイケデリック、プログレ、ジャズロックのレコードも多数ある。しかしレコードを出したりコンサートで演奏したりするためには、当局の審査を受けてプロ免許を得る必要があった。政権側が不適格と判断した音楽家は、免許が与えられなかったり、一度与えた免許がはく奪されたりして、公式な音楽活動が禁止されることになった。それは音楽のスタイルというより音楽を取り巻くカウンターカルチャーへの弾圧だとも考えられる。インダストリアル・シーンに関しては、そもそも活動自体がマイナーでごく一部の人にしか知られていなかった（この状況は西側でも同じである）ので直接政府の弾圧を受けたわけではないかもしれない。そうだとしても89年11月のビロード革命により、芳醇な地下音楽の水脈が地上に溢れ出たことは、もう一つの「革命」だったことは間違いない。

ここに紹介するのは70～80年代を生き抜いた地下ロックの猛者から、90年代オルタナ／インダストリアル・シーンの個性派や、現代の最先鋭アーティストまで、チェコスロヴァキア地下音楽の豊饒の海の水先案内となる作品である。

●The Plastic People Of The Universe / Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned

(Boží Mlýn Productions, Invisible Records / 1978)

チェコ地下音楽の基本アイテムにして試金石ともいえる問題作。初期PPUのメンバーで、76年の弾圧で国外追放されたカナダ人ポール・ウィルソンが設立したBoží Mlýn Productionsによりフランスでリリースされた。このアルバムがなければPPUやチェコ地下音楽の存在が西側に知られることがなかった（または遅れた）ことは確かだが、その半面、リリースの背景から「東欧のロックは迫害と闘争の中で生まれた」という偏ったイメージを生んだことも事実。政治云々とは関係なく、地下芸術を象徴する黒で包まれたアートワークと、ひび割れた前衛ジャズロックの生々しさは永遠に褪せることはない。筆者が偏愛する60年代ロサンゼルスのガレージサイケバンド、ザ・シーズを彷彿させる物寂しいエレピの音が個人的にはたまらない。

 　  

●DG 307 / Gift To The Shadows (Fragment)

(Boží Mlýn Productions, Šafrán 78 / 1982)

PPUと並び70～80年代プラハ・アンダーグラウンドを代表するバンドがDG307。バンド名は若者が兵役免除の証明書を得るための精神科診断番号。73年にPPUのベーシストMilan Hlavsa（ミラン・ハルヴサ）と詩人のPavel Zajíček（ペヴェル・ザジャク）により結成。何度かの弾圧の末、騒乱罪で逮捕されたザジャクは80年に国外へ亡命しバンドは解散を余儀なくされる。民主化後、帰国したザジャクにより92年に新メンバーで活動再開、ライヴにレコーディングに精力的に活動するが、2016年ザジャクの健康上の問題で活動停止した。本作は82年にBoží Mlýn Productionsによりスウェーデンでリリースされた79年録音の1stアルバム。ビートレスで詩と歌に重きを置いた暗黒チェンバーロックの狂気が、チェコ・アンダーグラウンドの最深部を垣間見せる。

 

●Various – Czech! Till Now You Were Alone

(Old Europa Cafe / 1984)

ヤロスラフ・パラットやインタープレタッツェを含む東欧地下音楽を多数リリースしているイタリアのレーベルOld Europa Caféが、冷戦真っただ中の84年にリリースしたチェコ地下ロック・コンピ『チェコよ！今まで君は孤独だった』。ほとんどの音源が政権当局はもちろん、アーティスト本人も知らないうちに地下ルートで流出したものだろう。時代的にニューウェイヴ／ポストパンク系の多様なスタイルが混在したアマルガムになっていて、当時の日本の無名インディーズ・コンピを聴いているような既視感がある。ゼルダやじゃがたらにそっくりの曲もあり思わず笑ってしまう。その中でもラストに収録されたDisharmonic Balletの異物感は突出している。

 　  

●Psí Vojáci / Brutální Lyrika

(Indies Records / 1995)

高名な詩人の息子であるFilip Topol（フィリップ・トポル）が79年にプラハで結成したオルタナロック・バンド、シ・ヴォヤーチ（犬の兵隊）。デビュー・ライヴ直後に秘密警察により摘発され当局から公的活動を禁止されたが、プライベートな秘密イベント等で活動を続け、89年以降人気バンドになった。国内外をツアーし20枚近いアルバムを発表したが、トポルの死により2013年6月に解散。パンクロックだけでなく近現代クラシックや前衛音楽の影響を受けた高度な音楽性と、トポルの流麗なピアノと文学的な歌が特徴。「残酷な歌詞」と題された本作は、ピアノとサックスが交錯するフリーキーな疾走感が、筆者が偏愛するオーストラリアのポストパンク・バンドLaughing Clownsを思わせる隠れた傑作。

●Napalmed / Never Mind The MSBR, Here's The Napalmed

(Cze Napalmed / 2002)

1994年チェコ北東部の街モストで結成されたノイズコアバンド。メタルや廃材をエレクトロニクスで変調したハーシュノイズで知られ、ジャパノイズとのつながりも深く、メルツバウ、AUBEなどのコラボ／スプリット作品も多い。セックス・ピストルズのタイトルをパクった本作はノイズ専門誌『電子雑音』を創刊した田野幸治（MRBR）をリスペクトしたノイズ作品。7～80年代には不可能だったチェコと日本の地下音楽の交流がノイズ・シーンで実現した意義は大きい。中心人物のRadek Kopelは、ソロ・プロジェクトNPLMDやノイズ・トリビュートバンドEine Stunde Merzbauten（アイネ・シュトゥンデ・メルツバウテン）などのサイド・プロジェクトを経て、現在はRDKPL名義で電子音響／ハーシュノイズを制作している。

●Einleitungszeit / Aus Der Leichenkammer: "Klonieren Des Machinen Lärms"

(Recalcitrant Noise / 1997)

ドイツ語で出発時間を意味するEinleitungszeit（アインライトゥングスツァイト）は94年からスロヴァキアで活動するノイズ・インダストリアル・バンド。最初は4人組だったが、やがてP-01 / Patryck KyberとR-01 / Richard Norgの二人組になる。悪趣味な死体写真のジャケット、ヒステリックな打撃音、神経を逆なでする金属音、抑圧的な重低音が延々と続くパワーエレクトロニクスの典型だが、轟音の中に沈殿する行き場のない閉塞感が、社会主義圧政時代の名残を感じさせる。グラインダーや火炎放射器を使った破壊的なライヴ・パフォーマンスでも知られる。2008年を最後に新作リリースはないが、2024年4月7日にこの5thアルバムを含む4作品がリマスターされてアメリカのノイズ専門レーベルPhage Tapesから再発された。

 　  

 　 Einleitungszeit

●Vladimír Hirsch / Lux Antiqua

(Integrated Music Records / 2023)

ウラディジミール・ヒルシュ（1954年生まれ）は70年代から活動する作曲家・鍵盤奏者。現代音楽家としての活動と並行して、80年代半ばにポストパンク・バンドDer Marabuに参加、90年代以降は複数のダークアンビエント／インダストリアル系グループを率いて活動している。現代音楽とアンビエント／インダストリアルを組み合わせた実験的な作風で知られ、音を均質で分割不可能な物質へと錬金術的に変換するコンセプト「Integrated Music（統合音楽）」で独自の音楽を制作している。本作は室内オーケストラと合唱団をフィーチャーしたダイナミックなアンビエント交響楽によるコンセプト・アルバム。暗黒のモダンクラシカルと呼びたい。

●Miroslav Tóth & Dystopic Requiem Quartet / Black Angels Songs

(Tothem Records / 2021)

ミロスラフ・トスはスロヴァキアのサックス奏者・作曲家。現代音楽、即興音楽、エレクトロアコースティック、オーディオヴィジュアルの分野で活動し、映画や演劇のサントラやゲーム音楽も手がける。本作はコンテンポラリー弦楽四重奏団とトスのエレクトロニクスで生成した斬新なエッジを持つエレクトロアコースティック作品。奇々怪々な電子音を引き裂く弦楽器の悪魔のトリルは、チェコ・モダンクラシカル界の革命の雷（いかずち）と言えるだろう。

 　  

●Budeč / LX

（Budeč Self-released / 2022）

チェコにはボヘミアとモラヴィアに大別できる伝統的な民俗音楽の流れがあり、その影響はジャンルを問わずあらゆるチェコ音楽に色濃い。中世民俗音楽の霊的世界への憧憬は地下シーンでも重要な要素となっている。本作は「チェコ版アシッド・マザーズ・テンプル」という風情の現行プログレサイケ・バンドOlaf Olafsonn and the Big Bad Tripのリーダーのオラフ・オルフソンと、女性シンガーZuzana Gulová（ズザナ・グロヴァ）のデュオユニットBudeč（ブデチ／英語でwill beの意味）の3rdアルバム。フルート、リコーダー、パーカッション、弦楽器などの民俗楽器を多用した美しく神秘的なアコースティック・サウンドは、Current 93のリチュアル・フォークに通じる異世界への導きである。

●Přetlak Věku /  ...nebo maliny

（Poli5 / 2024）

古くから征服者の圧政を笑って受け流してきたチェコ人の諧謔精神は、ユーモラスで捻くれたポップミュージックを多数生み出してきた。フランク・ザッパに通じる変拍子や演劇仕立てのサウンドはチェコ前衛ロックの裏の主流といえる。「時代の重圧」を意味するシェトラク・ヴィェクは、2009年にプラハで結成された男女二人ずつのジェンダーバランスのとれた4人組。『…あるいはラズベリー』と題された本作は4作目にして最新作。フルートとEWI（電子クラリネット）の絶妙なアンサンブルとコミカルな男女ヴォーカルの掛け合いで展開されるレコメン系アヴァンポップは、笑って泣ける人情劇のように面白い。大道芸人顔負けのドタバタなライヴ・パフォーマンスも一見の価値あり。

 　  

 　 Přetlak Věku

■レーベル・ガイド

＊殆どの音源が無料でダウンロード可能です。

●CS Industrial 1982-2010

1982～2010年のチェコスロヴァキア・インダストリアルの貴重音源を多数リリース。　

 　  

●Noise Margin

CS Industrial 1982-2020の共同オーナーでもあるMichael Borůvkaが運営する現代チェコのインダストリアル／ノイズ・レーベル。

 　  

●Poli5

2006年設立。あらゆるジャンルの現代チェコの先鋭音楽をリリース。

 　  

●RDKPL

NapalmedのRadek Kopelの個人レーベル。

 　  

Napalmed - dělat bordel neumí každý blb

 

J.Ch. Vůbec se nebudu pokoušet prokousat se naprosto neskutečným katalogem nahrávek – ať už v jakémkoliv stádiu zpracování nebo vydání. Zájemce tímto odkazuji na vaše stránky včetně těch původních http://napalweb.unas.cz/releases_cz.html (poznámka 2024: již nefunkční). Ještě než se dostaneme k tomu, co aktuálně chystáte, můžeš se Radku aspoň pokusit nám váš katalog nějak „typologicky“ zpřehlednit (splity, samply, kazety, kompilace, EP, full-lenghts …)?!

   R.K. Myslíš si opravdu, že má nějaký smysl zpřehledňovat to, co jsem se pokusil uspořádat už před lety? Na odkazu původních stránek kapely je vše dostupno k laskavému rochňání a přehrabávání. Již nějakou dobu je tento seznam krapet neaktualizován, ale to vůbec nepokládám za problém. Jakákoli nahrávka ze seznamu je „plnohodnotná“ a velmi koresponduje s dobou vzniku. Dříve se jelo v kazetách, poté byl dostatek lidí, kteří si koupili/vyměnili vinýlek, časem jsme se odhodlali i k originálním CD, dnes se soustřeďujeme hlavně na malé edice vypalovaných CD-R. Není tak nutno dělat ústupky kvůli penězům a většímu, byť stále omezenému nákladu, ale lze se volně soustředit na grafiku a balení. Pokud by měl někdo zájem Napalmed vydat, nebráníme se žádnému formátu. Nevydaných nahrávek mám v archivu dosti. Zrovna dneska jsem si vzpomněl na Hair Stylistics, projekt kde pan Nakahara valí jednu nahrávku za druhou. Nebo nekonečný proud hluku Merzbow. Z jejich pohledu jsme prachsprostí břídilové a šmuxlaři.

Aktuálně chystáte novou desku, ale přiznávám, že i v tom mám poněkud čurbes. A nebo je to možná jen tím, že chystáte více věcí najednou? Četla jsem o chystaném projektu  se slovenským Hambassadorem / Hard Clean Life, čtyřsplitku nebo dokonce ještě chystáte (v historicky krátké době) nějaký  full-lenght?

   To se Ti ani nedivím. Děláme si volně dle svých potřeb a možností. Není nutno vše katalogizovat a činit nečurbesoidní. V každém okamžiku se něco plánuje, něco chystá a mnohé nevyjde. Hambassadora jsem oslovil ke spolupráci, když jsem vyslechnul jeho starší elektronické experimentování. Protože se mi líbilo, napadlo mě požádat ho o kolaboraci. Pokud to klapne, bude to zajímavý projekt, který snad v našich končinách ještě nebyl.

   Sedmipalcový čtyř-split vyhnil je na spadnutí. Zrovna jsem odeslal náš materiál organizátorovi. Desky se dále zúčastní jeden český a dva německé projekty. Vše hluk a bordel á 3 minuty. Plnohodnotné nahrávky jsou na pořadu dne vždy ihned po nahrání, u mnohých vždy připravím i obal, ale už se nedokopu k fyzickému zrealizování. Jak jsem psal, o nic nám nejde, takže…

Co lze konkrétně na chystaných nových věcech očekávat (nového/jiného) –  myšleno i v kontextu vašich nahrávek z poslední doby?

   Od počátku jsem chtěl prostřednictvím Napalmed dosahovat čistého, tvrdého, drsného hluku. Tu a tam se to povedlo, ovšem pokud se ohlédnu, podstatou tvorby byl jakýsi industriální noise hybrid. Kombinace železitých zvuků, zkreslených rachotů, neurotického křiku. V posledních letech jsem byl zasažen podomácku vyráběnými generátory, jednoduchými oscilátory a filtry, takže mnoho nahrávek, koncertů a celkové vyznění vůbec, bylo orientováno tímto fenoménem. Nepředstavujte si však nějaké pidli pidli klávesových onanií. I tato kultivovaná zvukotvořítka jsme zprznili a ztrýznili jaxepatří.

Ve vašem případě se poměrně špatně začíná od konce tím spíš, že patrně mezi „typickými“ čtenáři Sparku nebudete mít moc (obeznámených) posluchačů, takže jdeme na začátek, do roku 1994. Kde jsou prvopočátky NAPALMED / kde byla prvotní inspirace – a nebo řekněme důvod, nutnost přijít s kapelou/produkcí typu Napalmed?

   Jeden z důvodů byl nápad prostě a jednoduše založit cíleně hlukovou kapelu. Pokročit a podpořit hranice extrémní muziky. Další, mylná idea byla, že dělat bordel umí každý blb. Po přenesené inspiraci kapelami Anal Cunt, Merciless Noise, Cryptic Slaughter, Meat Shits, Czechcore S.R.K., Laibach, Sore Throat, Cripple Bastards, atd jsem se v polovině roku 1994 odhodlal, oslovil kluky z první sestavy a už to jelo.

Kdo všechno byl u zrodu? (mám pocit, že jsi v současnosti jediným původním členem Napalmed?)

   Petr Beránek – basa, Martin Holý – basa, Martin Beraxa – bicí a já (Radek Kopel) – hlas, efekty. To, že jsem jediným členem kapely má prostinký důvod – je to kapela moje, hehe! I když i zakládající člen může být z této vyhozen, popřípadě mu ukraden název.

Jak se vám v Česku v 90.letech  fungovalo … nemám pocit, že by tu byla nějaká silná „noise“ scéna a nebo je hodně dobře ukrytá … ?

   Od počátku kapely jsme nějakých pár let fungovali a patřili do tzv. „metalového“ undergroundu. Tak jak se tento fenomén pomalu rozmělnil a původní hybatelé skončili nebo v lepším případě dostali do vyšší úrovně, zůstali jsme „na volné noze“. Díky tomu jak jsme se zakořenili na začátku, ještě dnes si tu a tam lízneme smetánky. Jsme v mylném povědomí coby „legenda“, jednou měsíčně nás někdo pozve abych zavrzali v jeho městě.

Při jakých příležitostech má formace typu Napalmed šanci si zahrát ? (sama jsem vás viděla jen na OEF) … 

 Jsme schopni a ochotni předvést své pojetí hluku kdekoli je zájem, komukoli, kdo nás pozve a proplatí nám cestovní výlohy.

Hrajete i venku a třeba na festivalech ? 

   Obě možnosti jsou reálné za předpokladu vyřčených podmínek.

A je něco jako Mekka „noise“ kultury (myslím na festivaly – a spíš ve smyslu japonské „noise“ hudby, ne v širším smyslu avantgardní/ experimentální/současné hudby … i když to asi nemá smysl rozdělovat …)?

   Myslím si, že si v naší pozici nemusíme dělat žádné větší ideály, než odvádět to nejlepší čeho jsme schopni. Máme své rodiny, svá zaměstnání a hlavně jsme si vědomi svého pohybu na nejokrajovějším okraji hudby. Já osobně jsem spokojen s tím jak to funguje. Párkrát jsme vystoupili i v cizině a když si vzpomenu kolik je na tom kterém místě každý den, každý týden, každý měsíc kapel, není důvod se ptát, proč by se měli podělat zrovna z takových nýmandů jako jsme my, hehe!

S jakou odezvou se Napalmed setkávají u nás a venku?

   Šok, výplach, vzájemné nedorozumění, rozhovor ve dvou naprosto odlišných řečech. Když se objeví vnímavý posluchač, nenasytný hledač, otevřený mysl je vyhráno – na obou stranách!

V jednom rozhovoru jsem zaregistrovala, že jsi zmínil spolupráci (a nebo možná využití některých nahrávek / zvuků či jejich částí) jinými kapelami … Smashed Face, Victims, Gride … Jak často k tomu dochází a co považuješ za nejpovedenější spolupráci / využití ?

   K takovémuto využití, použití popř. zneužití dochází velmi jednoduše. Kapela má pocit, že by hlukové zvuky mohly doplnit, či jinak oživit jejich muziku, napíše nám, my pošleme svou aktuální tvorbu nebo zaštracháme v archivu a zkusíme se přiblížit jejich představě. Díky tomu, že jsem osobně spolupracoval třeba s mosteckými Four Seats For Invalides, dalo se vše dolaďovat ještě více.

Napalmed v určité době přestali fungovat (?), měl jsi pak sólo projekt a současná podoba Napalmed je zřejmě nová – můžeš mě uvést do obrazu + odkud se rekrutovali stávající kolegové?

   Napalmed  N I K D Y  nepřestal(i) fungovat. Trochu neskromně zopakuji, že Napalmed jsem já, takže přestane fungovat až řeknu. Ale abych se vrátil ke Tvému dotazu. Když postupně ze sestavy odešli všichni chlapíci, číhal jsem podalších, ale sehnat nehudebníky, kteří by chtěli a byli schopni tvořit hluk, je, ač se to nemusí zdát, problém. Protože jsem nechtěl přestat nahrávat, vydávat a vystupovat, malou fintou, tedy odházením samohlásek, vznikl NPLMD a já frčel coby „sólový projekt“. Vše ostatní bylo stejné. 

Co jsem měla možnost zatím slyšet, tak z vaší produkce dost vyčnívá Noisax Jazzostrial Fractamental, kterou jste dělali ve spolupráci s japonskými muzikanty- jak k téhle desce/spolupráci došlo a hodláte něco „podobného“ zopakovat?

   Původní záměr pro takovouto nahrávku byl následující. Sehnat hráče na různé dechové nástroje (např. ságo, trubka, pozoun, tuba, klarinet), nechat je zahrát to nejdivočejší čeho by byli oni a nástroj schopni a a společně to vše nahrát. Protože jsme však nebyl sto sehnat takto otevřené muzikanty, rozhodl jsem se poohlédnout  po světě, tehdy ještě coby aktivní MySpace-ista. S Hiroyuki Fujiwarou jsme byli propojeni, jeho ságo bylo pro mou představu divoké až běda, takže nebylo co řešit. Požádal jsem ho, aby nahrál dvakrát 30 minut excentrického extatického saxofonu. S dovětkem, že s vypětím sil zaznamenal půlhodinky hned tři. Hodinové album tedy mělo obsahovat dvě části, ale po jednání s vydavatelem jsem koncept trochu přeonačil a produkčně zabarvil do podoby jak je máte možnost slyšet právě jako Noisax Jazzostrial Fractamental. Kolaborace s kytaristou byla rovněž v plánu, takže se jen a pouze použila. Pro zajímavost bych rád řekl, že na křtu desky v pražském Kaštanu jsme měli v sestavě živého saxofonistu z kapely Zdarr. Do budoucna bych tento vzorec určitě rád zopakoval.

Mimochodem – při vašich vystoupeních je důležitá i vizuální složka (už jen díky arzenálu, který při produkci používáte) … máte (nebo podíleli jste se) nějaké projekty, které brousí do vizuálního umění (instalace ..)/ performance ?

   Z podstaty mi jde hlavně o výsledný zvuk. V počátečním stádiu jsem cíleně odmítal blikající světla, kouř, stroboskop nebo projekci. To čím na pódiu zacházíme a s čím pracujeme je vizuálně zajímavé. Jako další element, po vzoru svých oblíbených kapel, se snažím o jakýsi pohyb a živost. Performance? Ano každé naše vystoupení bylo, je a bude performancí, vždyť všechny koncerty byly takto nazývány a coby nahrávky i uváděny.

Někomu mohou vaše zvuky přijít jen jako kravál a série improvizací, jenže takhle jednoduché to samozřejmě nebude…

   Je to takhle jednoduché: naše zvuky jsou jen kravál a série improvizací.

Jak vypadá takový proces skládání/psaní a do jaké míry improvizace hraje roli (v nahrávkách / vystoupeních)?

   Hluk neskládáme, hluk tvoříme. Hrajeme jej, hrajeme si sním. Hluk nepíšu do not,  vytvářím schémata zapojení. Domluvený je hrubý čas a eventuální výsledné téma, nálada, která se může a nemusí dodržet. Domluvené je, kdo bude používat jaké materiály, jakou techniku. Nahrávky i koncerty se jedou na tzv. první dobrou, jak říkají filmaři. Neděláme rozdíly mezi „zkouškou“, nahráváním demáče nebo koncertem. Vše má stejné mantinely, být upřímný, nelhat sobě ani posluchačům.

Pro zajímavost – když dáváte svoje skladby / nahrávky dohromady, máte něco jako „notový“ záznam nebo používáte alternativní způsoby zápisu/záznamu? A pokud ano, jak vypadá?

   Snad jednou nebo dvakrát jsem použil „notový zápis“ jako podklad pro „studiovou“ nahrávku. Pro nezúčastněného člověka je to jakýsi grafický manuál, jak bude co probíhat na osách X a Y. I co se týká zaznamenávání našeho konání, snažíme so o co největší autenticitu. Vše co se děje, ať už v obývácích nebo na pódiích, je vytvořeno, smícháno a nahráno živě. Samozřejmě, že jsme v průběhu existence experimentovali různými technikami a technologiemi, ale mám pocit, že „online systém“ je ten správný.

Škála nástrojů/přístrojů/materiálů atd., které k produkci používáte musí být velmi široká: Na čem jste kdysi začínali a jak jste „katalog“ nástrojů atd. rozšiřovali – dneska předpokládám používáte i elektronická hejblata (a od kdy vlastně?), navíc jsem na některých nahrávkách zaregistrovala klasické nástroje  … (otázku lze přeformulovat jednoduše na to – s čím se na vašich nahrávkách člověk může setkat)

   Počátek byl odstartován na klasických hudebních nástrojích, tedy dvě baskytary, bicí a hlas. Mylně jsem se domníval, že jimi lze stvořit čistý hluk bez hudební příměsi. Sami spoluhráči uznali, že toto nelze a vydali jsme se cestou používání materiálů, ponejvíce železa, šrotu, kovových krámů a odpadu. Došlo i na otestování vody, dřeva, plastů, komerční elektroniky abychom se učili, hledali a hráli si. Většinou byl náš zájem z té které věci vydolovat a vyprodukovat co nejvíce zvuků. V posledních dvou, třech letech jsme se soustředili na po domácku vyráběné syntezátory, tedy jakési „mozky“, jež se nachází v klávesách. Nejsou však ovládány klaviaturou v tónové řadě, nýbrž jako tón, který se manipuluje jednoduchými ovladači, odporem, tlakem, světlem.

Upravujete/ladíte si své „nástroje“ nějak (nechci mluvit vyloženě o ladění, ale umím si představit, že např. není plech jako plech a materiál/tloušťka/velikost plochy atd. ovlivňuje výsledný zvuk) …. A nebo jak vůbec vybíráte „věci“, na které to či ono budete hrát / využívat pro produkci?

   Neupravujeme, neladíme, nezkoušíme – čímž se vracím k oné upřímnosti. Plech je plech, tak proč s ním ztrácet čas. Co nalezneme, co seženeme, vše je použito tak, jak bylo opuštěno. Nebolí nás pak srdce, když dojde k úhoně nebo zajde na oubytě. Musím přiznat, že když jsem jako generátor používal svůj tape deck Technics nebo MiniDisc Sony, přistupoval jsem k nim samozřejmě opatrně, protože tyto přístroje plnily i fuknci užitnou a ještě nebyly za zenitem. Zkoušíme prostě hledat a tu a tam něco nalezneme.

A propos – teď mě napadlo - kde vlastně zkoušíte a kde ty věci skladujete??? … Když hrajete živě – co všechno s sebou stěhujete a jaké vlastně máte technické nároky na produkci? Omlouvám se, ale když se podívám na některá videa, tak mě ta logistická stránka docela zaujala … 

   Párkrát se nám poštěstilo mít zkušebnu/skladiště, přestože nezkoušíme, ale čas od času je dobré se sejít, poklábosit, něco nahrát. Odvěký problém sehnat optimální plácek za co nejmenší peníz, nejlépe zadarmo se nám povedlo jen párkrát. Aktuálně máme vše naskládáno v obýváku u MartiNa.B., čímž bych mu chtěl vystřihnout veliké poděkování.

   Logistické problémy bývaly, když jsme tahaly kufry s železem. Dnes už jsme poučeni, že i s malým kašp… ehm plechem, se dá zahrát velké divadlo! S každým odjezdem na koncert se nám zdá, že toho máme méně a méněji. Pokud se však posluchačům zdá, že slyší větší a větší bordel, je vše v nejlepším pořádku, hehe!

A jsem zpět u způsobu záznamu vaší produkce: můžu si představit, že svoje experimenty pro účely nahrávek zkoušíte, mixujete atd. a že ta či ona věc vzniká za pochodu … ale pak přijde „live“ provedení a pro takový účel je „nějaký“ způsob záznamu asi nezbytný … nebo ?

    Pokud se dá za zkoušení považovat ošahávání efektů, hledání jejich možností, kombinování zapojení, testování a ozvučování materiálů pak tedy zkoušíme. Nic však nepřipravujeme s cílem, aby vše bylo připraveno a napevno nastaveno. Pokud už by se k něčemu takovému schylovalo, pak jako (ne)správný šéf kapely, vše zbořím a začínáme nanovo.

Hrajete někdo na klasické nástroje  a/nebo jaký je váš hudební background? 

   Někteří bývalí členové kapely byli muzikanti, aktuální čouzek PaveL.H. je například výtečný perkusista a bubeník, ovšem v Napalmed se „na to“ nehraje. Nezajímá mě, kdo umí kolik akordů, jak je schopen držet rytmus, popřípadě jestli je vynikající tvůrce bezvadných melodií. Nic z toho pro naši věc nepotřebujeme, ač bych rád dodal, že všechny tyto i jiné hudební nezbytnosti mám rád a obdivuji. Od svých spoluhráčů potřebuju nadšení pro experiment, snahu hledat a objevovat, držet partu, dávat všanc své já, svou fantazii. Pokud by měl kdokoli z nich pocit, že je to marné, že je to slepá ulička nebo jinak „vyhořel“, což už se v minulosti stalo, není nic snazšího, než se s kapelou v dobrém rozloučit. 

Ptám se i proto, že určité postupy vandrují do současné avantgardní hudby a fúze apod. Umím si představit, že fandu metalové hudby, a to i těch extrémnějších žánrů, lehce vyděsíte (řekla bych, že i řada z návštěvníků OEF – soudě podle jejich bezprostředních reakcí – vás buď brala jako recesisty a/nebo šílence/kuriozitu) na druhou stranu je ale pravda, že s řadou  prvků/postupů se lze setkat v moderní „vážné“ hudbě, jazz fúzi/experimentech/elektronické hudbě atd. jdoucích velmi hluboko do minulého století … takže

 K několikráte citovanému vystoupení na OEF. Touto cestou bych ještě jednou rád poděkoval Čurbymu za to, že nás již podruhé pozval a že jsme tímto způsobem mohli urazit zhruba 4980 lidí najednou! (Předpokládám, že jsme se líbili cca 20ti, kteří mi napsali, hehe!)

Kde všude jsou vaše kořeny / vlivy / inspirace ?

   Já osobně beru inspiraci všude a to doslovně. Patřičně zemité polohy rock, metalových a core proudů: grindcore, powerviolence, noisecore, funeral doom, sludge, divoký punk. Samozřejmě větve hudby experimentální: z těch hlavních noise, industriál, ambient. Nepohrdnu však pro mě dobrým bigbítem, lidovou muzikou, alternativou. Co se mi líbí avšak moc tomu nerozumím je jazzík, soudobá vážná hudba, některé popíky. Když mimo jinými jako vlivy budu jmenovat třeba Mišíka, Prúdy, Collegium Musicum, Müllera, Grand Funk Railroad, Danziga budou mě mít mnozí za blázny, ale to vše mě formovalo a ovlivňuje úplně stejně jako práce ve fabrice, procházka kolem zurčícího potoka, rachtající mixér atd.

Nebo jinak – pochází vaše  inspirace z avantgardní / experimentální hudby minulého století nebo z Japonska?

   Mimo jiné ano. Dopilování hlukového vzorce a jeho dotažení do maxima jsem poznal právě z těchto končin. Masonna, Painjerk, Outermost, Solmania, Violent Onsen Geisha, Incapacitants, … takže hlavní inspirace přišla právě odsud. Chtěl jsem to dělat právě tak.

Pozorný příznivec extrémní hudby si jistě povšiml, že opravdu extrémní hudbě se daří v kulturách, kde by to člověk zrovna neočekával (např.grind scéna v Indonésii) … čili otázka zní: proč právě Japonsko / Japanoise? Vím, že k téhle scéně inklinuješ, a proto tuhle otázku na Tebe i směřuji – kde se to v Japonsku vzalo … je něco v kultuře / hudební tradici těchto zemí, co vytváří pro extrémní hudbu/umění zvláštní půdu?

   K Japonsku nesměřuju pouze kvůli „noiseů, ale v poslední době kvůli jakékoli muzice. Na historických podkladech je známo, že jako ostrovní země a uzavřené císařství, neměli problém s přebíráním a upravováním čehokoli. Co je ovšem podstatné, že vše uchopili tak bytelně a dotáhli do maxima. Někdy to působilo až podivně (touha mít metalovější kapelu než je metal sám) , mnohdy komicky (revivaly, japonské verze klasických muzikálů). Ovšem mám pocit, že to co pojali upřímně a rozšířili o elementy, které na nich mám rád, jako třeba syrovost, intenzita, spontánnost je pro zajímavé. Mám třeba video kompilaci různě stylových kapel (ska, thrash, surf rock, punk a mnoho jiných). Co je na tom zajímavé, je hra všech na nadoraz. Mydlí to jako když jde o život, o poslední vystoupení na světě. Totéž se dá říci o návštěvnících těch klubů. To mě na tom baví. Nedělají kompromisy. Deska je jedna věc, ale koncert je koncert. Noise se v japonsku neobjevil náhodou, má kořeny v psychedelické hudbě, syrovém hard rocku, jazzových výpadech. A jako u zmiňovaného videa, jedou naostro! Žádné kompromisy.

Pokud by někdo na základě tohoto článku pojal potřebu se s „noise“ blíže seznámit – kde či u koho by taková osoba měla začít … respektive – co člověk rozhodně musí slyšet?

   Kdo má zájem určitě si na internetu najde ty správné kanály. Třeba překopíruje kapely, které jsem zmínil. Kdo má rád „tvrdou, syrovou, divnou, neotřelou, zajímavou“ hudbu pro to čím je a má být, ten má jasno. Ostatní, kteří splývají na povrchu, vyhledávají zajeté postupy, obhajují ohraná klišé jsou ztraceni a je mi jich líto!

   Novému hlukaři, který má pocit, že noise bude na dalších pár let tím pravým ořechovým, doporučuju rozkousat lahev od piva a strčit hlavu do pračky u roury s vysokotlakou párou.

Jaké máte plány třeba na příští rok … a vůbec, jaké jsou ty zatím nesplněné sny … A  mimochodem, kde jste měli možnost si zahrát nejdál … došlo někdy na Japonsko ? 

   Zklamu Tě, ale nic neplánujeme. Snažíme se zdolávat věci a situace, jež nás míjejí.

   Nejdále jsme byli ve Švýcarsku a Ljublani. Japonsko? Hmmm, stále však mám na paměti, kde jinde bychom byli menší kapkou v moři, než právě tam?

V jakém nákladu vydáváte desky (CD/vinyl) a kde je možné se k tomu dostat (tedy kromě internetu) ?

   Edice a počty desek jsou adekvátní výrobním nákladům a zájmu lidí. Dnes se situace trochu otočila. Mnohý má peníze na realizaci čehokoli, ale co s tím? Kdo by měl eventuální zájem o zodpovězení svých dotazů, o nahrávky Napalmed nechť mě kontaktuje. (napalmed@seznam.cz)

Do Sparku není možné uvádět kompletní diskografii (málo místa), ale dám odkaz na vaše weby. Do Sparku by měla přijít jen albová diskografie, případně důležité splity … Můžeš sem prosím uvést to, co považuješ opravdu za klíčové ???   Díky!

   Není nutno, viz první odpověď

Jana Chržová, Spark 2011

Aktuální odkazy 2024:

https://napalmed.bandcamp.com/
https://rdkpl.bandcamp.com/