06.05.14

Česká industriální scéna od totality k dnešku

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

   V únoru 2015 uplyne 20 let od smrti jednoho ze zakladatelů české industriální hudby Jaroslava Paláta a je trochu s podivem, že teprve 23.11. 2013 se odehrála zádušní kovová bohoslužba v podobě vzpomínkové akce na jednu z nejvýznamnějších a nejdůležitějších postav tohoto žánru v našich zemích....
   ....Industriál nespadl jen tak z nebe, ani nepřišel jako vedlejší produkt pekla, i když si vzal to nejlepší z obojího. Ve světě, ale i v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku má za sebou industriální hudba dlouhý a dramatický příběh o jehož nastínění se zde chceme pokusit. Neklademe si za cíl zmínit zde každou kapelu či projekt z více než 150 jmen, které zatím eviduje projekt CS Industrial, ani zaplnit veškerá bílá místa dějin tohoto žánru v našich končinách. Postačí nám jednoduchý vhled, sledování jedné zásadní červené nitě tendencí, obsahů a forem, která se vine celou československou extrémně elektronickou scénou a dává jí specifický zvukový tvar....

Přemysl Ondra, 2013

celý článek o historii československé industriální hudby si můžete přečíst v novém Živlu č. 38
  

19.04.14

Suicidal Meditations - Live History I



První kolekce nahrávek zachycující živou podobu Suicidal Meditations, jednoho z nejdůležitějších uskupení na české industriální scéně na počátku 90. let. Strhující zvukové obelisky, ze struktur dobře kontrolovaného hluku se vynořují drásavé vokální útržky (Silvia Hromádková), kreativní samplování principála scény (Jarda Palát), který také kontroloval výsledný zvuk od mixážního pultu. Nahrávky byly pořízeny v klubech Delta a Rock Café v Praze letech 1990 - 1991. Tracky 1 - 5 pochází z II. Festivalu industriální hudby

The first collection of live recordings showing the live version of Suicidal Meditations, one of the most important projects in the Czech industrial scene in the early 90s. Breathtaking sound obelisks that the structure of well-controlled noise emerge harrowing vocal snippets (Silvia Hromádková), creative sampling of the principal scenes (Jarda Palát), which also controlled the resulting sound from the audio mixer. Recordings were taken in clubs and Delta Rock Cafe in Prague 1990 - 1991. Tracks 1-5 comes from II. Festival of industrial music in Prague.

released 19 April 2014 

03.04.14

Sagramon

   Ahoj René (René Dorian Schwarz), na úvod nám prosím tě představ sebe a svoje aktivity, hlavně label, Sagramon a případně další přítomné či minulé projekty.
   Salute Kazimíre, jak se daří? Zdravím Tvou rodinu! Možná bych začal aktivitami, první významnější věcí bylo distro, které jsem začal dělat v roce 1993 pod názvem Raw Deal, skladoval jsem vše možné od blacku po industrial. Taky jsem tenkrát psal do několika časopisů a zinů, dokud jsem nezlenivěl. To bylo v Británii, v roce 2000 se kapitola Raw Deal uzavřela, jelikož jsem se přestěhoval do Čech. Cryptosonic label vznikl původně za účelem vydávání alb Sagramon, ale brzy se to zvrtlo širší dimenzi a zapojilo se více lidí. Za tři roky existence vyšlo asi 12 věcí. V součastnosti tvořím dvě hudební entity Sagramon (dark ambient) a Mahátma (shamanic drone doom). Dříve to bylo pár kapel nebo úletů s klukama z Demoniac a V.O.D. V Anglii jsem se nějaký čas živil jako studiovej bubeník. 

  Ty jsi rodilý Angličan? Co tě vedlo k tomu, přestěhovat se do Čech, většinou se taková migrace odehrává v opačném směru? Zajímalo by mě také pro jaké kapely jsi v Anglii bubnoval ve studiu? 
   Jsem kosmopolitní typ, takže národnost není vůbec důležitá, ale byrokraticky mám anglicko-německo.český původ. Zpočátku jsem do Čech přijel na rok, zpomalit životní tempo a užít si přírody a klidu. Ale nějak jsem se tu usadil a narodila se i dcerka, chceme ji vychovávat na čerstvém vzduchu a ke vztahu k přírodě, takže zatím budeme zde v Trutnově. No a když se mi zasteskne tak jedu do Británie za kámošema a uspořádáme nějakou párty! k druhé otázce, pro pár punkových a metalových kapel např. Winter Torment, Brainpause, Church Of Sorrow, Ice Axe, plus nějaká muzika pro BBC. 


   Jak vznikl název Sagramon a co znamená? Kdo všechno tvoří Sagramon? 
   Sagramon znamená všechno co chceš, záleží jen na tvé fantazii. Je to one-man band, tzn. pouze má osoba.

  Nevydržím už více odkládat otázku, která mě u tebe zajímá úplně nejvíc, tak rovnou k věci: tvoje inspirace. Chci slyšet tuny zajímavých jmen, názvů, stylů... ale rád bych také slyšel co se aspoň částečně podobá Sagramonu, jak hudbou, atmosférou, odkazem, grafikou... to co s tím souvisí. Celtic Frost jsou sice super, ale při identifikaci Sagramon mi nepomůže. Nebo ano? 
   Jsem inspirován tunou věcí, od sci-fi, horor, politika, historie, spiritualita, příroda, literatura. Z knih Osho, E. Fromm, N. Walsh, A. Alford, J. O´Donohue. Z muziky poslouchám spousty stylů, nejlepší hudba je však ticho! Dřív jsem býval hodně ortodoxní, poslouchal pouze extrémy (80. léta), ale postupem času, možná věk nebo spíše experimenty s drogami mi otevřely mysl a teď si poslechnu téměř vše. Na tvorbu Sagramon má vliv asi můj vnitřní svět a snad četba o zapomenutých místech na naší planetě, hlavně v podzemí. Jak jsi přišel na Celtic Frost? To jsou moji oblíbenci z dávných časů... 

   K hardcore/punku se lidé dostávají buď přes chlast nebo metal, nejčastěji ale přes kombinací obojího, jak jsem ty dostal k noise/dark ambientu a podobným věcem? 
   Moje první deska, kterou jsem vlastnil byla v roce 82 Iron Maiden Killers. Od té doby jsem věděl, že metal bude můj životní osud. Samozřejmě dnes to není pravda, jelikož se člověk mění a cesty jsou různé, ale nejdřív tedy Iron Maiden potom Venom, Hellhammer, Slayer, The Exploited, D.R.I., Larm, Cryptic Slaughter, Cathedral, Beherit, Impaled Nazarene, Mayhem, Samael, Ols Funeral, pak přišlo období drog, ecstasy, LSD, snow, speed, prozac, a s tím rozplynutí hranic a bariér. 

  Takže drogy mají v sobě i určité plus, myslíš, že se dá o nich mluvit bez toho aby to vyznělo jako jejich propagace? Já si myslím, že záporné stránka drog (fyzická/psychická závislost, sociální problémy...) je úmyslně a násilně propagovaná, často až nepravdivě zveličovaná společností, osobně znám několik lidí, kteří drogy nepravidelně berou a nemají s tím žádný problém, prostě jich dokáží využít. Podobně jako s alkoholem, je rozdíl opíjet se v hospodě do němoty a tvořit něco doma při pár sklenkách víny. Co si o tom myslíš? 
   Jasně, že mluvit o drogách se dá, ale když to otiskneš do časáku nebo zinu, musíš to napsat chytře, aby tě nemohlanějaká neznalá duše obviňovat. jako vše, drogy mají i svá negativa, ale jsou zbytečně nafukována a zveličována médii a neznalci. Jednou kdysi prohlásil nějaký americký policajt větu: "Jakmile si naše dítě dá jednu cigaretu marihuany, tak ho provždy ztratíme". Myslím, že toto hovoří za vše. Ano, takové dítě, či člověk se skutečně ztratí, začne přemýšlet na jiné úrovni, a možná ho přestane zajímat špína tohoto světa, která je nám vkládána od narození do hlavy. Co řeknu je klišé, ale alkohol a tabák jsou mnohem nebezpečnější a návykovější drogy, a největší drogou pro většinu civilizace je shromažďování majetku a věcí, nikdy nemáš dost a potřebuješ víc a víc! S alkoholem já rozděluju lidi na tři druh: prvnímu druhu říkám veřejní opilci, druhému domácí opilci a pak je třetí, a to jsou příležitostní pijáci, k těm se řadím asi já. 

   Člověk když zakládá kapelu tak se rozhoduje co bude hrát, myslím, že většina lidí má ráda různou muziku, že ten proces rozhodování vždy ve větší či menší víře existuje... co tebe vedlo k tomu dělat tak temnou mystickou tvorbu jako je Sagramon, nějaké to prvotní nakopnutí a potom potvrzení "ano to je to co chci tvořit"? 
   Myslím, že touha tvořit temný zvuky přišla, když jsem poprvé slyšel Mortiise, dělat tento druh zvuků, avšak mnohem temnější a podzemnější, to bylo někdy v 94, ale trvalo to dalších pět let než došlo k realizaci Sagramon, vše ve mně zrálo, bujelo, rodilo se. 


   Tvůj další projekt Mahátma vydal doteď jen jedno CD, je to mrtvý projekt nebo jen spí? Jak by jsi popsal rozdíl mezi Sagramon a Mahátma? 
   Je obtížné říci kolik alb Mahátma vydal protože mnoho materiálu vyšlo v nedotknutelných formátech. Například album Spiritual Whip je ve formátu nicoty a toto album obsahuje všechny minulé a budoucí skladby, molekuly a životní formy, jak existující tak neexistující. Pokud máš na mysli zmaterializovaný formát, tak alba jsou dvě, první se jmenuje Transcedental a nové, z podzimu 2003 nese název Tantric Incineration. Rozdíl mezi Sagramon a Mahátma je značný, první projekt vznikl teprve před 4 lety, zvuky Sagramona evokují mentální obrazy a fantazii, je to výlet do temných jeskyní a hrobek. Mahátma tu existoval vždy, již od Velkého třesku. Jeho hudba je jako návštěva budhistického hrámu, záleží jen na posluchačově vnitřní evoluci. Hudba Mahátmy je tvořena takovým způsobem, v takových proporcích, že když budete poslouchat, propadnete se do ticha. 

  Co je to za kresbu na zadním obale Transcendental CD... mimo hudby jsou vlastně obaly tvých alb jediným informačním pojítkem s tvým myšlenkovým světem, můžeme je takhle brát? Jak hodně jsou obaly alb pro tebe důležité? 
   Kresba na zadní straně Transcendental je Mahakala, šestiruké božství, které nás ochrání před zlem. Obaly jsou pro mě nesmírně důležité, rád si je navrhuju a dělám sám a do budoucna plánuji alba, která budou mít individuálně ručně dělané obaly. mnoho informací na obalech není z důvodu ponechání prostoru mystéria posluchači. Pokud se bude chtít někdo dozvědět více, může nás kontaktovat a my mu rádi poskytneme veškeré životně důležité informace. 

   Když komponuješ, děláš to s nějakým úmyslem, v nějaké linii, že by jsi chtěl aby to v lidech vyvolávalo ty pocity které by kompozice mohli evokovat? Máš dopředu představu co chceš z toho dostat, nebo je to hlavně věc experimentování a konečná pocit zásadně necháváš na posluchači? 
   S žádným úmyslem nekomponuji, některé věci mám hotové za 1 den, jiné za 2 měsíce. Dá se říci, že z části se jedná o konstrukce zvuků, vrstev a nálad, zbytek je čistá improvizace. Matná představa jak se věci vyvinou u té které skladby existuje, výsledný pocit ale nechávám na posluchači. lid mi píší, že má hudba jim pomáhá při meditaci, u jiných to navozuje pocit ztracenosti v podzemním světě či bloudění po zatuchlých katakombách. V každém případě radím posluchači aby nepřemýšlel o této hudbě, proč, co a jak. Teprve potom dojde k uvolnění a zjevení. A zjevení přichází ve chvíli, když zmizí vědomosti. Jsou dvě možnosti: buď o něčem přemýšlíte nebo to prožíváte. Čím víc člověk přemýšlí, tím víc se vzdaluje od toho, co je zde a nyní. Přemýšlet o něčem znamená ztratit s tím kontakt. 

   Z hlediska tvoření zvuků, které jsou pro tebe nejzajímavější nástroje a přístroje, co v tvé podiovce nesmí chybět? 
   U Sagramon tvoří základ syntíky, pak jsou přidávány různé field recordings a jiné samply. S Mahátma jde o kostru el. kytary, basy, bicích a k tomu experimenty s rozbitým mikrofonem, rozbitejma kytarama, krabičkama atd. Blbnu s rozličnými nástroji, vlastnoručně vyrobenými a věcmi, které najdu při procházkách přírodou, plechovky, zvířecí lebky, parohy, pařezy... 

   Myslím, že lidé, kteří se nevěnují takovým nehudebním odvětvím jako ambient, noise... atd mají celkem problém rozlišit dobrou nahrávku od špatné, zajímavé zvuky od šedé nudy. Možná to není právě problém , možná to je věc vkusu, síla recenzí či kouzlo okamžiku... každopádně by mě zajímalo co by měla dobrá zvukově experimentální náhrávka podle tebe obsahovat? Jestli máš chuť, mohl by jsi třeba rozebrat nahrávky Sagramon, co chybí u jedny, nebo naopak s čím jsi spokojený u jiné... pěkně popořadě.    
  Nerozeznávám dobrou nahrávku od špatné, jelikož každý zvuk je hudba, vibrace. Existuje zde jediný rozdíl a to je zda tvořím ze srdce či z mysli. Tvorbu ze srdce nazývám uměním, tvorbu z mysli řemeslně technickou výrobou. Umění není podřízeno vnějšímu cíli, tudíž tomu, kdo tvoří hudbu nebo experimentuje se zvuky ze srdce je úplně jedno, zda má jednoho či tisíc posluchačů. Z tohoto důvodu vydávám věci pouze na kazetách a CDr. Na recenze nedám, jelikož takováto hudba je metafyzická záležitost. Slova sama o sobě nemají význam. Jen prožitky mají význam. pokud jde o každodenní život je jazyk užitečný, avšak nemůžeš s tím sestoupit do jiných sfér, protože tyto sféry jsou neverbální. 

 Znám několik podobných projektů jako Sagramon a myslím, že nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že množství z nich, vychází i na velmí známých labelech, nesahá Sagramon ani po paty (za to nechci žádný cédéčka zdarma to si prostě myslím). Proto jsem velmí překvapený, že si ho zatím nikdo nevšiml, žádný vydavatel. Že si svoje alba vydáváš sám jen jako CDr. Posílal jsi svoje nahrávky někam, jaké přišly ohlasy, kontaktoval tě někdo...? Možná, že tě to takhle baví? Nemůžu se zbavit pocitu, že když tě ještě nemají v nabídce takový Release Rec., tak vědí prd a měli by se radši věnovat dechovce. 


   Díky ta Tvá slova. Pár nabídek jsem dostal, což mně překvapilo, protože ty lidi co měli zájem o vydávání vůbec neslyšeli moji hudbu, pouze na základě rozhovorů a recenzí v komerčních časopisech jako NME, Terrorizer, Dark Life apod... Divné, že? Nicméně, mně totálně baví dělat si všechno okolo toho sám, včetně grafiky, tisku a prodeje. Mám rád přímý kontakt umělec-posluchač, často nezůstane jen u studeného obchodu, ale člověk pozná zajímavé lidi a volnomyšlenkáře. Vydávat si budu vždy sám, navíc uznávám D.I.Y. přístup. 

   Poslední nahrávka Sagramon už nebyla nahrávaná v Ancient Graveyard studiu v Londýně, kde jsi ji nahrával? Co si myslíš o nahrávání/vydávání experimentálních zvuků doma, mám na mysli takový ten syrový harshnoise, který nahraješ s počítačem nebo pár knoflíkama na zpětný vazbě? Dělal jsi někdy něco podobnýho? 
   Nic takového jsem ještě nezkoušel, ale někdy na to dojde. Mám rád home nebo garage nahrávání, viz např. prvních pár Bathory alb nebo Darkthrone. Preferuji vůbec takový ten drsný a špinavý zvuk před klinicky čistým. Proto se mi asi líbí kapely, které se nezbavují nechtěných zvuků jako většina muzikantů. Poslední nahrávka Sagramon opět proběhla v Ancient Graveyard, s kamarádem to lehce upravíme a pak se jde na pivo. Syrový harshnoise asi nepotřebuje studio, ale nevím, třeba takový Whitehouse zřejmě připravují materiál v kvalitním studiu, opravdu nemám potuchy. Ale domácí nahrávání je sranda přímo od srdce, proč ne. 

   Moderní esoteriku z hypermarketů a laciných čajoven bychom mohli přirovnat k pop punku trendu v hc/punk scéně, jaký máš pocit když jdeš okolo tyčinkami vyvoněného koutku s jasmínovým čajem v místním hypermárketu, kdy hraje ve studiu naprogramovaný zvuk prodávající se jako zvuk velryb...? Prošel jsi si někdy i takovým levelem? 
   Souhlasím s Tebou, komerce je všude a někdy je těžké zůstat sám sebou. Naše doba stvořila člověka, který je jenom fasáda, maska. Uvnitř není živá bytost. Je to vzor chování, model manýrysmu. Mnoho zdání, málo bytí. Téměř zde není individuální vědomí, pouze skupinové. Splýváte s davem a stáváte se roboty. Zminuješ doom metal. Khanate a Boris mám rád, to je totiž pravej doom, zrovna tak jako kapely Sunn O))), E. Wizard, St. Vitus, Candlemass, Solstice. Jaký level máš na mysli? něco z New Age hudby si poslechnu, ale od umělců. kteří netvoří pro supermarkety. Bylo by skutečně zajímavé pozorovat skrytou kamerou reakce lidí na které se při nákupu valila tektonická smršť Sagramona! 

Rado Kovacs 
Kaz č. 7, 2003

14.03.14

Salon Von Decadence - Deine Mutter Fickt Mit Luzifer! (1994-1996)



Album je kolekcí živých i studiových skladeb let 1994 až 1996 které vyšlo pod názvem History of Decadent Noise v roce 2006 zde navíc s bonusovou verzí Emantipation z roku 1996. Exkluzivní procházka světem SVD od atmosférickým kusů (Emantipation, Emantipation-Everyone is a Bitch), k drásavě existenciálním (No Exit), temně ambientním (Das Boot) až k agresivním vypalovačkám (Erste Reich). Lahůdkou je First Night Is Red se svou industriálně black metalovým soundem nebo naopak relativně přímočará rocková písnička v Sevent Nigh.

The album is a collection of live and studio tracks from 1994 to 1996 which was released under the title History of Decadent Noise In 2006, here is the additional bonus versions Emantipation of 1996. Exclusive tour of the world SVD atmospheric pieces (Emantipation, Emantipation-Everyone is a Bitch), the harrowing existential (No Exit), dark ambient (Das Boot) to aggressive burners (Erste Reich). 
Another delicasy  is the song First Night Is Red with its industrial-black metal sound or vice versa relatively straightforward rock song in Sevent Nigh.


released 14 March 2014 

09.03.14

Ars Morta Universum

"Pohřebiště masové kultury"

Mic: Co je to AMU?

Tom Saivon: Ars Morta Universum je kulturně-informační báze, v jejímž rámci jsou pořádány akce kulturního odporu a šířeny podvratné informace. AMU je součástí širšího projektu Resistance Bureau, jenž má dlouhodobé, ryze kulturní cíle. Obýváme podzemí, ale nejsme underground. Tato nálepka sebou nese jakousi zhoršenou kvalitu - amatérismus, špatný zvuk. Slyšíš jak šumí? Stojíme mimo tyto kategorie. Svoje myšlenky chceme svobodně šířit v co nejširším rozsahu. Neuvažujeme lokálně, neuvažujeme nacionálně v rámci jednoho státu; momentálně jsme tu umístěni. Nepřistupujeme na hru, v níž je nám vnucován daný kulturní model. Máme vlastní vize. Zdůrazňuji, že pracujeme na kulturním poli a naše cíle jsou neskromné. Jsme obětí kulturního marasmu, kterou nechceme být. Média nám musí padnout do rukou, zhroutit se na kolena jako oddaná dívka. Potom přijdou naši lidé.

Kdo v AMU dělá, kolik Vás je?

Naše řady se rozšiřují, z čehož mám pochopitelně radost. Obzvláště iniciativní jsou v daném okamžiku naše dívky a ženy, které svou krásou a energií dokážou zlomit srdce nejednoho neoblomného kmeta. Pro AMU to znamená příliv očekávaných finančních prostředků v podobě sponzorských darů na podporu našich aktivit. Zatím se například nepodařilo založit hudební vydavatelství. Doufám, že se tak stane v nejbližší době.

Ale budete mít časopis, ne?

To ano. A velice brzy. CONTROVERSIAL se stane postrachem masové kultury, jejíž pohřeb připravujeme na počátek příštího tisíciletí.

Co děláte za akce?

Základní náplní subverzívní politiky AMU jsou i nadále živá vystoupení spřízněných tvůrců. Tematicky se pohybujeme v oblasti (post)industriální, experimentální, neoklasické, dark-ambientní a noise hudby a performance jakéhokoliv druhu. V budoucnosti pravděpodobně přistoupíme k pořádání výstav a otevřených diskusních fór. V mnohém navazujeme na futurismus, dada, surrealismus. Naše hudební architektura je vystavěna na základech, jež položila konkrétní, klasická a moderní vážná hudba, raný industrial 70. let. Tyto myšlenky jsou stále živé. Filozofií a podstatou naší práce je kulturní terorismus, kulturní reakce a odpor. Ostatně, něco podobného již dnes realizuje dívčí akční skupina Violenta Projecta, jež je organickou součástí AMU. Každodenní akcí je naše vlastní existence. Připravujeme manifesty, jejichž publikování zahájíme 1.1. 2000.

S kým nejčastěji spolupracujete?

To je dobrá otázka - s ní budu brzy hotov. Téměř s nikým nespolupracujeme. Máme špatné zkušenosti s různými lháři, kteří se tváří jako přátelé. Jsme uzavřeným, vnitřně dobře organizovaným systémem, jehož efektivnost vzrůstá. V tomto okamžiku máme již dostatek přátel, kteří s námi tak či onak spolupracují, pomáhají nám. Nejde ovšem o žádné instituce, ale o soukromé, velmi chudé osoby. Naše spolupráce na domácím teritoriu je ojedinělá. Navíc mnohdy jen ztrácíme čas. Pro své ne zcela běžné zaměření není jednoduché pocítit opravdovou blízkost a vášeň. Jisté pochopení pro naše aktivity má Open Society Fund a spolupracujeme s Terminal Barem. Naši spojenci žijí v zahraničí - na Východě i Západě. Momentálně budujeme East-European Alliance Network. Stále častější jsou výjezdy do zahraničí, které se setkávají s příznivou odezvou.

Co může člověk najít na Vašem webu?

Náš web ART AND INDUSTRY je elektronickým orgánem, prodlouženou rukou a údem naší organizace. Budu konkrétní, obsahuje avíza a informace o připravovaných akcích, rozhovory, články, fotografie a spoustu linek do globálního elektronického světa. Naše adresa je www.macabre.cz (nefunkční 2014). Hlavním cílem je mediální podpora domácích projektů, které považuji za velmi slibné.

Co považuješ za největší úspěch AMU?

Jednoznačně největším úspěchem je průnik do západního kulturního prostředí, k čemuž významně přispělo několikatýdenní západoevropské turné SCHLOSS TEGAL za účasti českých projektů VO.I.D, SKROL, SEISMIC WAVE FACTORY a slovenských EINLEITUNGSZEIT. Doba izolace skončila, je pryč. V Polsku, Německu, Rakousku, Belgii, Rusku, USA a Brazílii vzrůstá zájem o naši tvorbu, vydávají se naše desky.

Úspěšné byly rovněž koncerty zahraničních projektů, které jsme pořádali v posledních dvou letech - CONTROLLED BLEEDING, CON-DOM, INADE, NON, DEATH IN JUNE, BAD SECTOR, NOCTURNAL EMISSIONS, SCHLOSS TEGAL, DEATH SQUAD, RADIOSONDE, SCOT JENERIK, MELT-BANANA. Jak vidíš, pracujeme nad-národně, bez ohledu na jazykové, kulturní, historické či politické bariéry.

Největší úspěch, jak říkáš, máme ale doufám ještě před sebou. Vidím horizont zalitý světlem. Cítím, že z Východu vane svěží vítr. Tlak a intenzita sílí. Neakceptujeme nesmyslný anglo-saský kulturní diktát. Jak jsem již řekl, žádný kulturní ani jiný diktát pro nás neexistuje. Současná politika showbusinessu a médií vede k jedné jediné globální kultuře, která ovšem s kulturou nemá nic společného. Není součástí nadstavby, je přímo v samém jádru průmyslu.

Co to je vůbec Industrial?

Industrial je teritorium, které momentálně obýváme. Ritualizace zvuku a slov. Půda nabitá elektřinou. Budoucnost.

Jak ses dostal k industrialu?

Vyrůstal jsem na sídlišti, v prořídlém háji paneláků, který byl počátkem 70. let vztyčen na bývalé skládce (Trutnov, pozn. 2014). Ze šestého patra jsem měl otevřený výhled na pracovní tábor, kde trestanci pod samopaly vojáků na strážních věžích budovali hotel a nějakou administrativní budovu. Utkvěla ve mně šeď, otroctví, bída a násilí. To vše jsem sledoval se zatajeným dechem. Stavba trvala pět let, žil jsem s ní - s infrastrukturou, která kolem ní vznikala. S kamarádem, měl přezdívku Kanál, jsem prolézali potrubí a kanalizační šachty. Jeho rodiče byli slepci. Jejich byt ve druhém patře je nasáklý teplým, sladkým puchem. V neděli ráno jsem sledoval komunistické seriály, jejichž politické pozadí jsem sice příliš nechápal, nicméně jejich dusná, vší estetice se příčící atmosféra do mě zaťala svůj dráp. Muž na radnici, Inženýrská odysea. Major Zeman jako vrchol ideálu spravedlnosti. Ten idiot navíc vypadal jako můj otčím - blízkost... Z nedalekého fotbalového stadionu doléhá rykot dobytka...nenávist...

Rok a půl jsem žil v Kyjevě, kde jsem vstřebával špínu a komunistický propagandistický kvas.

Tamtéž jsem v roce 1989 poprvé vyslechl nahrávky Laibach, Einsturzende Neubauten a Swans. Dodnes děkuji za tuto příležitost. Zjevení! Když se mi o několik let později dostalo do rukou CD Laibach "Occupied Europe Tour", nemohl jsem je vůbec poslouchat! Obal s ostnatými dráty mi až příliš připomínal dětství poznamenané knihou Malá pevnost Terezín, kterou děd nestačil v knihovně skrýt před bystrýma očima pětiletého chlapce. Kniha se stala na dlouhou dobu mou černou můrou. Z obalu mě ve snech pronásledoval ostnatý drát a hladem a hrůzou vysušené tváře dětí z transportu, z nichž vystupovaly zoufalé, křičící oči. Tehdy jsem začal tušit, že s lidstvem není něco v pořádku...že lidstvo je nemocné.

Co posloucháš za muziku a co bys doporučil čtenářům k poslechu?

Momentálně jsem ponořen v nahrávce Naked Lunch mluveného slova W.S. Burroughse, jehož neuvěřitelně maniakálním a muzikálním hlasem se opájím. Velmi často poslouchám Meat Beat Manifesto, hlavně poslední album Actual Sounds and Voices. Pro geniální, vyprázdněný zvuk mám ve velké oblibě Pan Sonic, často poslouchám dramatické symfonie Miloslava Kabeláče, mám rád Swans, Treponem Pal, Igora Stravinského, Portishead. Ve walkmanu v poslední týdnech jednoznačně triumfuje kazeta s Chemlab a Bourbonesse Qualk. Obecně mohu říci, že mě fascinuje emocionální hudba - je mi celkem jedno, zda pro někoho “pozitivní”, nebo “negativní”. Jsou to jen další omezující železné masky. Miluji nátlakovou, agresívní a manipulativní hudbu. Obraz dominance nade mnou. Zvukové ztělesnění umění jako dominantní síly. Božství. Zvuk jako tělo. Hodně mě uchvacuje zvuk - v industrialu surový, v popu zase dokonale uhlazený. Rozhodně se bráním bezduchým, eklektickým avantgardním výbojům, jež jsou zahlceny formalismem "avantgarda-pro-avantgardu". I když čas od času kolážím propadnu – v tom případě dávám jednoznačnou přednost The Hafler Trio, vynikající jsou rovněž Francouzi La Kuizine, kteří tady za pár dnů budou hrát. Naprosto skvělí jsou Today is the Day, jejich koncert v Bunkru byla jedna z nejlepších shows, jakou jsem kdy zažil – společně s Missing Foundation v Rock Café v roce 1992. To byly orgie, elektřina, záplavy energie. Poslouchám Stockhausena, Jeana Schwarze, Ministry, Lard, Dead Kennedys, Martinů, Nurse With Wound, Coil, Public Image Ltd. – geniální Rottenův zpěv. Michael´s Uncle, brněnské E, MCH Band. Nechci se utopit pouze v jednom hudebním směru. Mám rád hudbu, v níž kraluje duch a jejímiž atributy jsou tlak, dynamika, intenzita a energie. Vždy v hudbě hledám pramen, kost a ducha. Poslouchám elektronické pojivo Bad Sector, psychoaktivum Schloss Tegal, dokonalou smrt Einleitungszeit. S radostí si poslechnu inteligentní pop Underworld nebo Massive Attack. Těch věcí je celá řada. V našem úřadu hraje stále nějaká hudba. Ale industrialu bys asi nalezl v mé sbírce nejvíc. O kapelách jako Laibach, Test Dept. či SPK ani nemluvě. Neposlouchám radio. V případě, kdybych měl začít cokoliv doporučovat, zašlu seznam všech titulů, které jsou u mě k dispozici.

Čím se živíš?

Pracuji na Internetu, zabývám se kulturou, politikou a mediálními systémy. Podílel jsem se na projektu PLUG 7, v němž šlo o transformaci člověka v systém, jenž by mohl být vyživován hlukem. Tento projekt bohužel vzhledem k dosavadním možnostem ztroskotal.

Hraješ na něco, vystupoval jsi někdy na nějakém koncertě?

Počátkem 90. let jsem trávil hodně času ve sklepních prostorách. V roce 1992 jsem řval svoje morbidní texty na zhruba osm desítek posluchačů v jednom žižkovském atomovém krytu. V hlavě mi bez ustání zní hudba nebo hluk. Jsem posedlý. Je jen otázkou času, kdy se moje větrem poznamenaná postava objeví na pódiu. Bez ustání - za denního bdění i ve spánku - vymýšlím koncepce živých útoků. Už teď je jisté, že začnu vystupovat se SKROL, pro které píšu texty a dělám samply a produkci. Připravuji ale několik dalších projektů SYSTEMATIC MASS DESTRUCTION, HATE CRIME, MORAINE, podílím se na ZYGODE, AGHIATRIAS, VIACTRIX (vedlejší projekty SKROL). Skutečnou explozí bude ovšem romský industriální projekt ZYGAR, který se bude moci směle postavit po bok Věry Bílé a Kale, Točkolotoče a dalších exponentů stále populárnější romské vlny. Tady půjde o peníze. Ještě mohu prozradit, že mým společníkem bude Robert (Seismic Wave Factory), se kterým budeme společně vytvářet strukturované hlukové základy. Já přispěji slovy a pěkným, melodickým zpěvem.

Choděj lidi na akce?

Momentálně žádné kolektivní slavnosti nezažíváme. Čekáme na svůj čas. Zažehli jsme plamen. Byl nám darován meč.

Jaký máte plány do budoucna?

Za stavu plné profesionality chceme vybudovat nezávislou, autonomní organizaci s vlastním hudebním vydavatelstvím a tiskovými a elektronickými orgány.

Co se nejbližších plánů týká, v listopadu jedeme na německé EAST-EUROPEAN ALLIANCE ON TOUR 1999, po návratu chci dodělat další album SKROL "Dances and Marches", pokračovat v poslechových seancích v Terminal Baru a medializovat kvalitní projekty - ať již na stránkách CONTROVERSIAL, nebo na našem webu ART AND INDUSTRY. V prosinci nás čeká tentokrát třídenní Pražský industriální festival. Připravujeme řadu dalších živých akcí.

Co říkáš na vlnu taneční hudby a její rozpínavost?

Taneční hudba se stala globálním fenoménem. Těším se, až to skončí. Lidé chtějí tančit. Mají strach. Proč dnes tolik lidí tančí? Existuje snad nějaký zvláštní důvod? Zatmění slunce, milénium, 34. 18. nebo jiné "významné" datum? Ano, slyšel jsem pár věcí, které se mi po zvukové stránce velmi líbí.

Mám spoustu odpovědí na tuto otázku a jedna je lepší než druhá.

Dáví mě zvrácený dj-guru model, který směřuje ke hvězdám. Kristus za dvěma gramofony. Mám pocit, že se zrodilo hodně dj-stars, jež brzy vyhasnou. Geniálním obrazem tohoto cirkusu jsou venkovští dj´ové se svými legračními jmény, stačí se podívat do periferních klubů. Je to upocená, masová záležitost jako celý ten nechutný rockový kolotoč. Toto je třeba dekonstruovat.

Ars Morta Universum jde proti módním vlnám a trendům.

Který web tě naposledy zaujal (adresa) a proč?

Skvělé stránky mají Survival Research Laboratories, který najdeš na adrese www.srl.org. Líbí se mi po obsahové i formální stránce. Totéž mohu říct o Stelarkovi. Geniální performer, geniální stránky. Skvělý web mají Les Tambours du Bronx, Metalovoice X a tak bych mohl dlouho pokračovat. Doporučuji linky na našem webu www.macabre.cz (nefunkční, 2014), aniž bych zahajoval nějakou reklamní kampaň. Je to prostě nejjednodušší a mnohem rychlejší, než je zde všechny uvádět a pak hledat. Domácí weby mě po obsahové ani formální stránce nezajímají - s výjimkou www.terminal.cz (nefunkční, 2014) a několika dalších, o nichž zatím nemám tušení.

V jakým klubu se ti líbí?

Industry, 007 Strahov, Terminal Crypt. Společné je jim vynikající prostředí, atmosféra a zvuk. K "sedmičce" mám navíc osobní vztah - mám rád lidi kolem tohoto klubu. V době, kdy nám byly dveře pražských klubů nadobro uzavřeny, byly její prostory naším jediným azylem. Díky. A Ladronka? Ta je se svým okolím magická. Musíme se vrátit.

Co chceš říct závěrem?

Věřím v "pozitivní" myšlení. Nevěřím ovšem laciným sloganům o "pozitivním" myšlení. V jakýkoliv okamžik pozorujme ďábla uvnitř i vně sebe. Buďme bdělí a ostražití. Nyní jsem řekl vše, co bylo třeba.

Do klubu! 1999
původně na Bad Point

16.02.14

Vojenská nemocnice ‎– Sedět na táboře. Diskotéka



Klaus Mike Hübner (*1971, Frankenberg/Sasko) začínal s hudebními experimenty díky přístrojům získaným od svého otce - gramofonu se čtyřstupňovým řízením otáček a především magnetofonu Tesla B100.V roce 1990 objevil hudební software pro ATARI (AMIGA 500) a 10kB samply a začal tvořit. Jedním z prvních „AMIGA projektů“ byla coververze alba Led Zeppelin I. I další Klausovy práce se ubíraly v duchu lo-fi artu. Než v roce 1999 opustil Německo, nahrál tucty kazet a v posledních měsících uskutečnil také několik veřejných vystoupení. Nejvýznamnější se konalo 17. 7. 1999 v Lipsku, kde vystoupil na malém „festivalu“ v mansardě jednoho bytového domu. Následující dva roky Klaus pobýval na Ukrajině, kde koncipoval „Ukrajina Patterns 1 – 3“, první alba, který pak vydal na CD-R. Poté se přestěhoval do Česka. Usadil se v Jihlavě, kde žije dodnes. 

Mike Klaus Hübner (* 1971, Frankenberg / Saxony) started his experiments thanks to his father´s instruments - gramophone with four-speed control and above tape deck Tesla B100. He discovered music software for the ATARI (A500) and 10kB samples, his creation started since 1990. One of the witch first "AMIGA project" was a cover of the album Led Zeppelin I. His next works classify him as lo-fi artist. Before he left Germany in 1999, he has recorded dozens of cassete tape recordings and in last few months he had made several public appearances. The most significant was held on july 17th 1999 in Leipzig, where he appeared in a small "festival" in the attic of a residential building. Following two years Klaus lived in Ukraine, where he conceived "Ukraine Patterns 1-3", the first album, which then went on CD-R. He then moved to the Czech Republic. He settled in Jihlava, where he lives till today. 

released 16 February 2014 


08.02.14

2013 Releases

Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.