04.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl první

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

  V únoru 2015 uplyne  20 let od smrti jednoho ze zakladatelů české industriální hudby Jaroslava Paláta a je trochu s podivem, že teprve 23.11. 2013 se odehrála zádušní kovová bohoslužba v podobě vzpomínkové akce na jednu z nejvýznamnějších a nejdůležitějších postav tohoto žánru v našich zemích. Možná s tím souvisí i skutečnost, že jsou tomu zároveň teprve tři roky, kdy se zakladatel polského labelu Impulsy Stetoskopu a voják z povolání Rafal Kochan rozhodl vydat Encyklopedii industriální hudby, ve které jako první ze všech mapuje vznik a nejdůležitější jména tohoto silně specifického žánru ve světovém měřítku. Zdá se tedy, že se hudební forma, některými už dávno odsouzená na smetiště dějin právě probouzí z delšího období hibernace a dává o sobě po letech zdánlivého spánku zase vědět. 


  Industriál nespadl jen tak z nebe, ani nepřišel jako vedlejší produkt pekla, i když si vzal to nejlepší z obojího. Ve světě, ale i v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku má za sebou industriální hudba dlouhý a dramatický příběh o jehož nastínění se zde chceme pokusit. Neklademe si za cíl zmínit zde každou kapelu či projekt z více než 150 jmen, které zatím eviduje projekt CS Industrial, ani zaplnit veškerá bílá místa dějin tohoto žánru v našich končinách. Postačí nám jednoduchý vhled, sledování jedné zásadní červené nitě tendencí, obsahů a forem, která se vine celou československou extrémně elektronickou scénou a dává jí specifický zvukový tvar. Všem, kdo tu nezazní se omlouváme, ale pokud někdy dostaneme prostor popsat příběh českého a slovenského industriálu v jeho komplexní podobě, stanou i Vaše jména a pseudonymy nedílnou součástí takového vyprávění.

  Těžko Vám někdo řekne, jakým okamžikem začínají dějiny československé industriální hudby. Je to pokus o následování konkrétní hudby 50tých let ve studiích Zdeňka Lišky či experimentální práce rozhlasových a televizních laboratoří Československa? Je to unikátní Broken Music Milana Knížáka, na kterýžto koncept zcela nezávisle navázali turntabilisté a z části i industriální hudebníci? Nebo snad DG 307, Marno Union a další legendy našeho hudebního podsvětí? Jistě by nebylo složité u těchto jmen prokázat hudební návaznost k budoucím industriálním hudebníkům, ale přeci jen jim jedna věc schází, a tou je jasný koncept a jakási programovost industriální hudby jako celku. Laibach se vzhlížejí v sémantice výtvarného a politického jazyka, Throbbing Gristle hledají univerzální recept na provokaci a rozklad hudební formy jako takové, Test Dept. zdůrazňují fascinaci průmyslem a světem proletariátu, SPK přinášejí zmar, chaos a hnus trouchnivějících těl a myslí, a konečně Whitehouse jdou do extrému snad v každém ohledu. 

  Co ale vyjadřuje na svém počátku rodící se industriální scéna v Československu? Odpovědí snad budiž první vystopovatelná nahrávka, kterou je možné takto označit za industriál, a sice kazeta „Lichtempfindlich!“ od pražského projektu Quarantaine. Quarantaine tvoří v roce 1983 duo Jaroslav Palát a Slávek Kwi, dva nezmaři, kteří jsou, přes rozdílnost povah, spojeni zálibou ve stejném druhu hudební exprese. Zatímco Jaroslav Palát experimentuje s hraničními hlukovými vazbami, preparací nástrojů, smyčkami a pevnou strukturou skladeb, Slávkovi nejsou cizí nahodilé ruchy, hluky, předtočené samply a hlavně čistá improvizace. Tyto dvě teze, tvůrčí či umělecké přístupy chcete li, jakoby vytvářejí určitou dialektiku v rámci industriální hudby – dva přístupy, ze kterých je nutno si vybrat a které lze někdy i účinně spojovat. Improvizace proti pevné struktuře. Quarantine jsou ve své dualitě téměř až českou verzí odlišných přístupů Petera Sleazyho Christophersona a Chrise Cartera z Throbbing Gristle. Projekt bohužel nemá dlouhého trvání a brzy se rozpadá i díky politickým souvislostem doby Husákova socialismu. 

  Slávek Kwi se vydává na cestu za hranice ČSSR, aby se později vrátil jako experimentální umělec do svobodné vlasti, kde jej občas můžete vidět dodnes. Cesty Jaroslava Paláta pokračují dále směrem do industriálně hlukové exprese,  která je z dnešního pohledu jen obtížně zařaditelná. Noise, industriál, experimentální harsh elektronika, vše poctivě promícháno Jaroslavem Palátem do nového projektu Disharmonic Ballet. Nahrávky projektu Disharmonic Ballet byly následně propašovány přes spojky kolem Mikoláše Chadimy do Itálie k velkému fanouškovi industriální a undergroundové hudby Rodolfovi Prottimu, zakladateli kultovního labelu Old Europa Café, kde následně vycházejí. Jarda Palát sice do tehdejších hitparád doma ani v Itálii neprorazil, ale pomohl vyklestit cestu dalším projektům, které se rozhodly ze struktury kovů vykřesat své hudební monolity. 

  Ať už to byl na krátko stylově nestálý Omnibus přímo s Jaroslavem Palátem v sestavě, nebo nově se formující scéna kolem nevyužívaného prostoru čističky odpadních v Bubenči (tzv. Šithaus), je jasné, že léta 1985 až 1988 přinášejí první regulérní industriální kapely v ČSSR. Veselí Filištínové, Silikóza, Paprsky Inženýra Garina (ve všech zmíněných projektech Jaroslav Palát nějakým způsobem učinkoval), Střední Evropa či nová mutace Jaroslava Paláta – Abteilung des Intensive Sorge, ti všichni tvoří v druhé polovině 80. let jasnou páteř industriální scény u nás. Trochu stranou se místně i hudebně se nacházela liberecká Interpretace, jejíž hudebně experimentální tvář sáhá už do konce 70. let a která si díky svým kvalitám zasloužila vlastní, sice neautorizované, ale přesto vydání na labelu OEC vedle Disharmonic Ballet. 

  Hlavním zdrojem informací o industriální kultuře byl před rokem 1989 zejména undergroundový a samizdatový tisk společně koncerty domácích i těch nemnoha zahraničních umělců, kde docházelo k velmi živé výměně názorů, inspirací a nahraných i zkopírovaných kazet. Legendární pražské vystoupení Swans, pro rvačku s agenty STB v civilu nerealizovaná performance Einstürzende Neubauten v Plzni i neuskutečněné vystoupení Test Dept. ve velké míře přispěly k jasnější a radikálnější formulaci hudebně - ideologického konceptu jednotlivých projektů. Paprsky Inženýra Garina přidávají odlesk totality a protestu do svých kompozic a nápadně se tak blíží vyznění raných Laibach, Mushroom In Our Shoes (známější jako M.I.O.S) se přiklání k ritualizaci industriálně hlukového obrazu jakožto duchovně očistného procesu, Jaroslav Palát okolo sebe formuluje nový kolektiv pod názvem Suicidal Meditations, který ve své době dotahuje vrstvení hudebních a nehudebních ploch do nevídané dokonalosti a extrémní hlukoví performeři The Three šokují nekompromisní syrovostí a množstvím kovu na pódiu.

  Změna společenského klimatu v listopadu 89 zastihla českou a slovenskou industriální scénu v rozpuku a dala jí tak impuls k rychlému rozvoji. Mezi léty 1989 a 1993 vznikají desítky více či méně známých projektů, které do jisté míry tvoří pevné jádro české a slovenské industriální kultury dodnes. Díky novým možnostem a kontaktům do zahraničí je toto období také velmi bohaté na koncerty a spolupráci do zahraničí. Prostory pražského klubu Delta hostí množství koncertů a objevují se první Festivaly industriální hudby (jak v Praze, tak i Brně), které představují hlavní protagonisty českého a později i slovenského hudebního industriálu, a kde se objevují i první zahraniční interpreti. 

  Ti však mají mnohdy i své vlastní kontakty mimo klubovou scénu přímo na své fanoušky u nás, a tak vznikají první pořadatelské kolektivy kolem Daniela Valenty (pozdější pořadatel punkových festivalů v pražské Modré Vopici) a Jirky Brabce ( pořadatelská skupina Poison's Beausolei) a  klubů zaměřených i na nekomerční scénu, kterých bylo v ČSFR velké množství. Díky tomu se u nás mohla představit celá plejádá umělců od známějších jako Einstürzende Neubauten, Laibach, přes Death in June, Clock DVA, až po minoritní záležitosti ambientně experimentnální scény.

  Zapomenout ovšem nesmíme ani na prudký rozvoj Goth a EBM scény, jejichž hlavní představitelé u nás také vystoupili, stejně jako kytarověji laděné kapely s industriální patinou. Zkrátka v první polovině 90. let jste mohli vidět téměř vše od Christian Death, přes Front Line Assembly, Das Ich po Nine inch Nails a Ministry. I když se u těchto kapel nejedná o industriální hudbu v klasickém slova smyslu, právě fanoušci industriální hudby tvoříli na těchto koncertech značnou část publika.

  Kulturní kvas první poloviny 90.let tak vyústil ve vznik množství originálních a hudebně velmi silných spolků jako byly EBM projekty Vanessa, The Dark, Morbid Fancy a K.I.F.O.T.H či silněji industriálně až nihilisticky laděné spolky jako Einleitungszeit, VO.I.D., Der Marabu (kteří se později transformují na stylotůvrné Skrol), nezařaditelná a originální Lahká Múza nebo harsh noiseoví japonskem nasáklí Napalmed . Na ostravsku performují Brutální trychtýře, ve Ždáru působí Skládka kovového materiálu, v Havířově Totální destrukce hudebních rovin, Novém Jičíně IG Farben a Ústí nad Labem pravidelně terorizují Nein Kessel Buntes. S nadsázkou je možné říci, že každé větší okresní město má toho času nějakou svou hlukovou úderku, která neváhá použít k hudební i nehudební produkci větší než malé množství kovošrotu.

27.04.16

Punqa - The Sound Of Poetry Ensemble


Co dělat v zaprděným Vrchlabí, abyste nezhebli na nechutenství? Posloucháte industrial, alternativní rock, čtete poezii, tak prostě popadnete nástroje i nenástroje a začnete vyluzovat zvuky. Většinou v garáži, ale občas pro odvážné publikum. Punqa je parta různých lidí, kteří se na malém městě prostě museli potkat, protože je spojila jejich odlišnost od ostatních a nutkání něco stvořit. Je to jen zhudebněná poezie s výrazovými prostředky, jak nám uši narostli (jak sami prohlásili). Jsou to rituály primitivních kmenů, je to industriál, je to lo-fi, je to co budete chtít. Prostě ticho mrazí k smrti a nutí zvuk ke zrodu. 


In order not to die of embitterment, what can one do in a dull town like Vrchlabí? You listen to industrial, alternative rock, read poetry, then you just grab musical and non-musical instruments and start making sounds. Mostly in a garage but occasionally for brave audience. Punqua is a bunch of various people who just had to meet in such a small town. Their distinction from others and an urge to create something connected them together. It is only poetry set to music with vehicles of expression played by ear (as Punqa said). There are rituals of primitive tribes, it is industrial, it is lo-fi, it is whatever you want it to be. Simply, the silence freezes to death and impels the sound to be born. 

released April 27, 2016 

27.01.16

LAHKA MUZA - DVD PERFORMANCE


LAHKA MUZA is a music band that performs on Slovakian industrial/gothic/electronic scene for over 32 years. The band is also known throughout Europe. The band published 8 audio albums, but no DVD's yet! 
This first DVD could be made with your help!

→ Hithit Project ←

LAHKA MUZA je alternatívna hudobná skupina fungujúa 32 rokov na elektronicko/industriál/gotickej scéne Česko-Slovenska, známa aj z európskych festivalov modernej hudby.Vydala do teraz 8 albumov,ale žiadne DVD! 
DVD Performance to môže konečne zmeniť!

→ Hithit projekt ←

Success:
Buy New DVD in e-shop






15.01.16

Sklo - Demo 1999



Když se pohybujeme po hudební mapě československého industriálu, nemůžeme na razovitem Ostravsku minout dnes již legendární partičku Sklo. My Vám aktuálně na labelu CS Industrial přinášíme jejich první demo z roku 1999, které i přes delší dobu, která uplynula od jeho vzniku, neztratilo nic na své razanci, komplexnosti a nebojme se říci i barvitosti. Sklo svou hudební pouť začínají pěkně od podlahy, a tak je toto jejich první demo ve znamení velmi propracované a hudebně čisté noise music, ve které je možné i přes frekvenční plnost slyšet jasně definované struktury a až psychedelické momenty zvukové katarze. Zvukovost vyjádřená hlukovostí, hudebnost dohnaná až na samý extrém, to je tvář projektu Sklo z roku 1999, kterou vám nyní přinášíme na CS Industrial. Tato nahrávka vyšla původně jako mc kazeta vlastním nákladem projektu Sklo a byla distribuována zejména mezi okruh známých. 

When we move around the musical map of Czechoslovakian industrial scene we certainly cannot miss rather distinctive region of Ostrava and it's noise music pioneers Sklo (meaning „Glass“ in Czech). This time our label CS Industrial presents their very first demo from 1999 which is still able to present it's energy, impact, complexity and let's say vividness even after 15 years after it's release. Sklo have started their musical path very sharply which is apparent on this demo containing mainly pure noise music, which, regardless it's frequency fullness, still clearly presents apparent structures and even psychedelic moments of sonic catharsis. The soundness expressed by loudness, musical structures on their limits, those were main elements of Sklo creativity process in 1999, the elements now being presented on CS Industrial label. This record was originally published as tape self-released by Sklo and was distributed mainly to close friends and supporters of the band.

released January 15, 2016 

07.01.16

2015 Releases

Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.



2014 Releases
2013 Releases
Discogs

28.09.15

Einstürzende Neubauten v ČSSR, dva koncerty jaké svět neviděl

  Vladimír Lexa: Na podzim roku 87, přesněji 15. září, jste měli hrát v Plzni, v Československu. V Československu samotném jsou informace o tom proč jste nehráli a co se vlastně odehrálo v zákulisí, celkem nedostatečné. Mohl bys k tomu něco vysvětlujícího povědět?

   Mark Chung: Rád bych se však nejdřív trochu vrátil časově zpět, protože tomu předchází jiné události. Již v roce 85 jsme se snažili hrát v Praze. Tenkrát to bylo organizované někým z okolí Charty 77. Nevyšlo to z organizačních důvodů, přesněji řečeno jsme podcenili možné těžkosti na hranicích. Hráli jsme předtím v Maďarsku a měli jsme jen tranzitní víza. počítali jsme s tím, že vše bude normálně probíhat, ale potom vzbudili pozornost celníků naše instrumenty, Na hranicích jsme strávili šest nebo sedm hodin a když jsme konečně směli jet dál, byly všechny benzínový pumpy zavřený a do Prahy jsme dojeli až někdy kolem druhé hodiny v noci. Kvůli tomu se ten koncert nekonal. Byl by...

   VL: To bylo v roce 85?
   MC: Ano, byl by to tehdy ne legální koncert, ale jeden z koncertů, před kterým se lidé "řetězovými" telefonáty a jeho existenci informují. Strašně rádi bychom tenkrát hráli. A od tohoto pobytu mám taky o Československu trochu informací. Z naší strany existuje již léta zájem tem hrát a toho 15. září bylo oficiálně plánováno jako mírový festival. Nám se to jevilo jako jediná legální možnost v Československu hrát a proto jsme také hráli na mírovém koncertu v Mnichově, což normálně neděláme, ale v tomto případě to bylo akceptovatelné. Co se teda vlastně stalo, bylo v podstatě směšné. Na místě koncertu jsme byli přes celý den a vím, že se sjela z blízka i daleka spousta lidí a chtěl bych taky rád využít tuto možnost, všechny pozdravit a říci jim, že mi je líto, že se koncert nekonal. Co se stalo, můžu popsat jen jako průběh situace. Setkali jsme se s fůrou lidí z berlíny, kteří byli taky v šatně. K pití tam byla spousta vodky a jinak nic. V šatně to bylo jako na malým mejdanu. Lidé se bavili, popíjeli, zpívali a jak to tak bejvá, pár jich bylo opilých, ale nedělo se nic co by podle našich měřítek přesahovalo meze a nic co by normálně vedlo k přerušení koncertu. Jak jsem tomu rozuměl, ani pořadatelé to neviděli jinak. Byla tam spousta policajtů a hodně civilů, nevím, k jaké instituci vlastně patří?

   VL: To je Státní tajná bezpečnost.
  MC: Opravdu Státní tajné bezpečnost /Geheime Staatspolizei/, trochu jsem s tím slovem váhal, neboť tady v Německu má svoji historii. No, každopádně došli v určitou dobu k závěru, že se jim naše chování nelíbí - nevím přesně jaký myšlenky jim šly hlavou.... Do šatny přišel policajt v civilu spolu s jinými policajty a česky nás napomínal, čemuž jsme pochopitelně moc dobře nerozuměli....

   VL: To z nich nikdo nemluvil německy nebo anglicky?
   MC: Ne, ne. Vyráželi vyhrůžky a k nim pasující citoslovce a já se domnívám, že se cítili již jen naším vzeřením a chováním provokování. Potom došlo velmi rychle k eskalaci, vzali šatnu útokem a dost okolo sebe tepali, přičemž vpředu hrála kapela. Asi to tam není tak nenormální....

   VL: Bili do vás muzikantů a vašich crew pendrekama?
  MC: Jo, jo a pořádně. Bylo to celkem divoké. Die Toten Hosen přišli dozadu z jejich vystoupení, vznikla tahanice a pak už se to pořádně rozjelo. 

   VL: No a bránili jste se?
   MC: Jednotlivci trochu, ale jak to v takových situacích bývá, podléháš početné převaze druhých. Jasně, někteří se bránili, ale tím jsme si jen vyhandlovali ještě větší represálie. A po ňáký době nás vybili ze šatny a nikoho tam už nechtěli pustit. Byly tam všechny naše nástroje a když se někdo pokusil tam jít, aby je donesl, tak ho zase zbili. Nato k nim běželo pár dalších, aby jim pomohli a ti dostali taky rychtu. Takhle to pokračovalo pěknou chvíli a přitom se toho dost rozbilo. My jsme ale....

   VL: Promiň, ale nepokoušel se někdo za celou dobu s vámi anglicky nebo německy mluvit, aby se mohlo vše vysvětlit?
   MC: Mluvili jsme s pořadatelem a ten vypadal celkem bezradně. To je úplně jinej mechanismus než tady. Teda tady na západě by to pochopitelně bylo jinak a sice, že pořadatel má normálně domácí právo, což znamená, že policie zasáhne až v ten moment, kdy pořadatel řekne: "Policie, zasáhněte:".

   VL: Právní logika západu netáhne příkladem v zemích východního bloku.
   MC: No, to teda ne a ani nás to nijak zvlášť nepřekvapilo, tak naivní nejsme. A když se ptáš, jestli se někdo nesnažil o vysvětlení: pořadatel nám víceméně řekl, že nemá na policii žádný vliv a že když ta se rozhodla, že to takhle nejde dál, tak nám může jenom říct: je mi to líto. Nechovali jsme se jak by si policie asi přála a ani jsme pro ně nevypadali tak, jak by jsme měli podle nich vypadat měli, takže jsme nesměli zpět do šaten a to nám pak řekl i pořadatel. Už tam nikoho nechtěli mít.

   VL: No a vaše nástroje?
   MC: Ty byly vevnitř a ty jsme s těžkostmi a jenom zčásti dostali ven. V tu dobu to ještě vypadalo, že budeme moct hrát, což jsme taky chtěli. Jo, vyvstala otázka, jestli po tom co nás tak zbili, budeme moct hrát tak jak jsme chtěli. Chtěli jsme však každopádně hrát, neboť jsme věděli, že přijela spousta lidí a ty jsme nechtěli zklamat. Vzadu na podiu jsme si mezitím postavili naše instrumenty, aby jsme hned po další kapele vyšli ven a začli hrát. No a v tom přišel pořadatel s dvěma policajtama v civilu a oznámil nám, že naše vystoupení není žádoucí.

   VL: A jak to odůvodnili?
   MC: Vůbec ne. Dále řekli, že nesmíme hrát a navíc, že máme hned nastoupit do busu a že nás hned odvezou na hranice. Nesmíme už ani do hotelu nebo někam jinam a budeme vypovězeni ze země. Bylo už teda jasné, že hrát nebudeme, byli by nás z pódia bývali odvedli a opravdu i fyzický nátlak na některé lidi použili. Museli jsme k busu, všechno ještě nějakou dobu trvalo, celně-právní formality. Celkem absurdní situace.

   VL: Mohli jste se vrátit do hotelu pro vaše věci?
   MC: Pár lidí bylo ve městě a v hotelu už nic nebylo a co tam ještě bylo, to tam zůstalo. To ale nebyl náš problém, problémem pro nás byla skutečnost, že jsme chtěli hrát a že nám to bylo zakázáno. A to už je asi všechno.


   VL: Tyhle plzeňské události vás, pokud jsem ti dobře rozuměl, neodrazují od toho, že by jste si v Československu opravdu rádi zahráli.
   MC: Jasně.

   VL: Teď však vzniká otázka, jestli vás tam vůbec pustí.
   MC: popravdě řečeno, potajmu jsem doufal, že když budeme hrát v těhle oficiálních souvislostech, na tom mírovém festivalu, že potom bude v budoucnu jednodušší organizovat nový koncerty, ale ted si už v tom nejsem tak jistý. Kdo ví jak to bude.... O muzice v Československu toho moc nevím moc. Zkráceně řečeno, vím o tom, že tam existuje spousta skupin, který jsou zakázaný, zakázaný třeba hned po prvním koncertu, že zavřeli lidi od Plastic People a jiný. 
Hele, já bych to chtěl trochu rozvýst. Už v roce 85, při první návštěvě v Československu jsme měli dojem, že tam vládne úplně jiná situace neý na západě, a sice, že underground tam má úplně jiný význam než tady. tady se formuje z mladých lidí s dobrým sociálním zázemím, který chtějí vyděsit jejich rodiče. Ať dělá někdo muziku, která se škatulkuje do undergroundu nebo ne, tak to podle mě nemá na západě žádnou politickou relevanci, nanejvýš je to redukovaný na komerční provozní struktůry. Ten rozdíl, jestli to provádíš přes undegroundový sítě odbytu nebo přes etablovaný firmy organizující prodej, už sám téměř nevidím.

   VL: Politický aspekt tvorby, její politický význam je rozdílný....
   MC: Ano a to je přesně to, co mě na hraní v Československu zajímalo. Měli jsme pocit, že naše práce může být daleko plodnější a může mít daleko větší důležitost, proto jsme se snažili organizovat hraní tam než tady. Jaký účinky to má, nemůžu pochopitelně posoudit, ale vážně se domnívám, že se vládnoucí síly v Československu chovají nešikovně. Na západě byly rebelie mladých šasto spojené s hudbou. Již od padesátých let, vlastně od II. světové války, možná už také před ní. Kapitalistický systém byl velmi šikovný a pohotový v umění tyto vzpoury přeměnit. 

   VL: Kanalizovat a připoutat k systému
   MC: Přesně tak, a konečně taky velmi výdělečně. Z rebelů se stanou lidi, který kupujou produkty na kterých je napsáno, že jsou rebelský a tím je vše vyřízeno. To zřejmě mocipání v Československu ještě neprokoukli a pochopitelně dosáhnou pravého opaku, což z mého hlediska věci nepovažuji za tak špatný, neboť tím posílí ty společenské síly, které potírají. Jak já to chápu, třeba při koncertech který se konaj, tak tam jsou taky lidi, který tam nejsou jenom kvůli muzice, ale že je to taky příležitost setkání lidí, kteří mají některé názory společné, že si vyměňují informace a názory a že to má opravdu společenskou funkci.

   VL: To je zřejmě taky to, co mocným v Československu vadí, takhle nekontrolované komunikace, to je to, čeho se bojí.
   MC: Po právu doufám.

   VL: Fajn Marku. mockrát ti děkuji za rozhovor

Toto je část rozhovoru týkající se jen vystoupení v ČSSR, celý rozhovor původně samizdat Německo
a ŠOT č. 3, Brno 1989

Více o mírovém festivalu najdete na stránkách Muzikusu