13.01.19

O hledání v těch nejhlubších temnotách, které při tom skrývají tolik světla a radosti

   


   Projekt CS Industrial  tady není zas tak dlouho. Jak vlastně celá tahle myšlenka vznikla, co všechno se pod touto hlavičkou děje a kdo všechno se na projektu podílí?

   CSi: Je to tak, projekt CS Industrial vznikl relativně nedávno, konkrétně v roce  2011. Hlavní inspirací byl pro nás hlavně počin polského industriálního hudebníka, vydavatele a vůbec vlivné persony scény Rafala Kochana nazvaný „Encyklopedia of industrial music“ ve kterém se pod heslem Artificial Memory Trace zmínil o počátcích industriální hudby v ČSSR a o projektu Quarantine. O této skutečnosti jsme předtím nevěděli a tahle informace na nás zapůsobila tak silně, že jsme se rozhodli začít tyhle věci dávat dohromady, zkrátka zmapovat to, co se tenkrát dělo a co se děje i dnes.
Na základě této myšlenky se dala dohromady redakce jejíž jádro tvoří tři milovníci a fanoušci industriální hudby v celé její rozmanitost, konkrétně Čenda z Olomouce, Michael z Trutnova a Přemek z Prahy. Neocenitelnou pomocí jsou nám ovšem i externí pomocníci a přispěvovatelé, kteří nás směřují a často podstatně urychlí naši práci.

   Celý projekt se jmenuje „CS Industrial 1982-2010 dokumentační projekt o česko-slovenské industriální a přidružené scéně v letech 1982 až 2010.“ Proč právě tyto ohraničující roky? Znamená to, že například zcela současnou tvorbu našich a slovenských industriálních, elektroindustriálních, dark wave, ambient a dalších příbuzných projektů mapovat nebudete? Vím, že na facebooku a na youtube třeba odkazy na „dnešní“ kapely a projekty čas od času sdílíte…

   CSi :Ne, tak to úplně není. Projekt vznikl začátkem roku 2011, takže toho ohraničení tenkrát přišlo poměrně logicky, nicméně je důležité si dát jasné ohraničení sběru materiálu, abychom se pohnuli z místa a nestali se z nás pouze kronikáři aktuálního dění, takoví zkrátka věční sběratelé. Někdy je zkrátka potřeba z nahromaděných údajů vytvořit i nějaký výstup a v takovém případě je „deadline“ docela praktická věc. Zajímáme se hlavně o historii žánru se zvláštním zřetelem ke snaze zaznamenat či zachovat informace, které jsou dnes těžko dostupné. Jednou z našich činností je i snaha zmapovat osobní archivy hudebníků, promotérů, redaktorů a jiných pamětníků dění na scéně a tyto informace po dohodě s jejich vlastníky zveřejňovat. Často jde o věci, které se dostaly mimo zřetel ještě před rozšířením internetu, takže jsou dnes prakticky nedohledatelné. Věci po roce 2010 obvykle nebývá problém najít pár kliknutími ve vyhledávači, takže potřeba jejich archivace zatím není tak velká, jako u věcí např.z roku 1984. 
   Jakmile se nám ale povede vytvořit základní a relativně úplnou databázi o československé industriální scéně, vrhneme se určitě i na projekty po roce 2010. Zatím se o nich tu a tam zmíníme na našem facebooku a občas si uložíme nějaký ten odkaz nebo článek, abychom se k němu mohli v budoucnu vrátit.



   Jak získáváte všechna ta archivní alba a další nahrávky, které na vašem net labelu vycházejí? Jde o věci z vašich archivů, nebo také dále pátráte a objevujete i další vám dosud neznámé kapely a projekty?

   CSi: Občas je to poměrně krkolomná cesta, nicméně máme štěstí, že naše industriální scéna zase není tak veliká, je to ve finále pár stovek lidí s pár tisícovkami fanoušků, takže často není problém zkontaktovat přímo umělce a poprosit je, aby kvůli nám prohrábli půdu, sklep nebo harddisk na staré 486ce. 
   Někdy se stává, že kapely ozvou sami, což je ideální stav, protože můžeme rovnou dotyčné vyzpovídat a zmapovat okolnosti vzniku a produkce nahrávky. Taková pátrání nás kolikrát zavedla na velmi zajímavé projekty a interprety, o jejichž existenci jsme neměli žádné, nebo jen velmi mlhavé tušení.
   Jinak samozřejmě hledáme na internetu, zkoušíme obvolávat známé známých a někdy poslouží i domácí archiv fanoušků nebo kohokoliv, kdo se kolem industriálu někdy „motal“. Samozřejmě, jestli máte někdo nějaké materiály doma, určitě nás neváhejte kontaktovat, ať to někde nezapadne!

   Nejen z poměrně bohaté a zároveň kvalitní historie této scény u nás mám dojem, že industrial a příbuzné směry měly v českém undergroundu vždy poměrně silné postavení. Čím si vysvětlujete vy sami? A kde všude má třeba tato subkultura podobně plodné a silné postavení a historii v jiných evropských zemích, ať se to již týká bývalého „východního bloku“ či kdekoli jinde?

   CSi: To je zatím poměrně obtížné jasně ohodnotit, protože vztah industriální subkultury a undergroundu probíhal na mnoha rovinách z nichž některé dodnes nemáme pojmenované a rozklíčované. Určitě můžeme říci, že industriál představoval v rámci undergroundu výrazný proud co se týče výrazu a celkového projevu. Vzhledem k žánrovému směřování tehdejšího undergroundu šlo ovšem spíše o menšinovou záležitost.
   Zejména z důvodu hudebního a výrazovému extrémismu byly jednotlivé spolky často v jistých kruzích velmi ceněny a to nejen v ČSSR, nicméně šlo o relativně malou skupinu lidí při porovnání kupříkladu s punkem. Je ale pravdou, že industriální raraši byli ve své době slušní průseráři a nám se povedlo zmapovat nejeden tvrdý střet se státní mocí, kdy ani kovaní soudruzi netušili s čím se to pustli do křížku.
   Jinak silné postavení měla industriální scéna skoro všude, kde vzniklo nějaké podobné podhoubí, tedy určitě můžeme zmínit Polsko, Maďarsko nebo třeba Jugoslávii s velmi silnou scénou, možná nejsilnější v rámci zemí socialistického bloku. Zajímavě se třeba ale vyvíjela i scéna ve Finsku nebo USA, kde vzniklo spousta zajímavých projektů, dodnes ne úplně objevených. 
   Pochopitelně samostatnou kapitolou jsou země západní Evropy v čele s Velkou Británií, Itálií, Německem a Francií, kde rozsah scény násobně překračoval naše poměry.



   Prozraďte vy sami, tvůrci CS Industrial. Kdy jste se touto hudbou začali hlouběji zabývat, čím vás přitáhla zrovna tato scéna, a podíleli jste se, nebo se stále podílíte, na jejím vývoji a dění ještě i jinak, než prací na tomto vašem projektu?

   Čenda: Industrial jsem objevil 14.6.1986 na koncertě Veselých Filištínů, to byl velmi konkrétní a intenzívní moment, který jasně určil směr mého dalšího zájmu. Hudbu jako takovou jsem nikdy nedělal, až na nějaké mlácení do plechů a želez začátkem 90. let v olomouckém klubu Nausea, ve kterém jsem nějaký čas působil. V dnešní době se věnuji labelu CSI a sběru materiálu pro něj, aktivity kolem www.skinnypuppy.hu , pořádání koncertů a festivalů, konkrétní spolupráce se členy kapel Skinny Puppy, The Young Gods, Test Dept. a s několika českými a slovenskými projekty a kapelami.

   Michael: To bylo někdy na konci 80tých let, poslechem polských rádií to byla nejdříve gothická a punková scéna později EBM a industriál, potom jsem zjistil, že nejlepší je samotný zvuk a skončil jsem hlavně u noise.  Aktivně jsem se na rozdíl od kolegů na scéně nijak nepodílel. 

   Přemek: V industriální scéně nejsem zangažován příliš dlouho, letos tomu bude 10 let, co s tímto subžánrem intenzivně zabývám a jako fanouška black metalu mě k tomu stylu přitáhla zejména hudební a vizuální vyhraněnost jednotlivých projektů, hluboká ideologie a rozsáhlé intelektuální dědictví, které industriál přijal za své. Ať jsou to klasikové poezie, kulturní pesimisté, futuristé, beatníci, akcionalisté a další non konformisté, všichni formovali tvář industriální scény a v zásadě i její hudební vyznění. Je to podle mě, společně s black metalem, jeden z mála žánrů, který nemá prakticky žádná omezení a může jít plně za dekonstrukcí hudební a vizuální informace. Je to prostě muzika za hranou, což je mi sympatické. 
   Na jejím dalším vývoji se snažíme podílet organizováním koncertů, dj sessions a vlastními hudebními projekty jako jsou Stor a Magadan ve kterých učinkuji. 

   Jak jsme již řekli, CS Industrial 1982-2010 se zabývá především dávnou i novodobou historií scény u nás. Vy jste jedni z domácích znalců a jak jsme již řekli, celou českou i slovenskou scénu sledujete i v její žhavé současnosti. Jak je tedy právě dnes silná a inspirativní? Které kapely, projekty či alba byste třeba doporučili po onom roce 2010 až do současnosti?

   Čenda: Těch nových projektů a kapel je hodně, většinou z noise odnože, osobně mám hodně rád slovenský projekt Drén, pražské Magadan (za kterými stojí náš kolega Přemek) a GaRaSu z Ostravy. Ze starých harcovníků určitě Napalmed, Akimbo (toho času v hibernaci), elektronické KIFOTH, Terminal State....

   Michael: Já stále tvrdím, že vše podstatné vzniklo v 80tých letech, takže k současným  věcem asi takto, poslechnu si řeknu si je to dobrý, nasdílím třeba na Facebook, ale stejně se nakonec vracím k těm starým věcem a to se týká i světový scény. Ale abych zmínil aspoň některá jména – Der Marebrechst, 900piesek, Drén

   Přemek: Současná industriální scéna mi přijde spíš silná v jednotlivcích než celkově. Scéně chybí nějaké konkrétní prostory a platformy, kde by se mohla setkávat a podporovat tvůrčí kvas jednotlivých členů. Nicméně z nových projektů je určitě z čeho vybírat, já osobně mohu doporučit projekty SEMAI, Druhá Smrt, Paregorik, Instinct Primal, Opening Performance Orchestra nebo Angel Epilepsia. Určitě jsem ale něco zapomněl, tak když tak sledujte náš facebook, kam tyhle zajímavé nováčky občas umisťujeme. 



   Osobně mi připadá, že je tato scéna a subkultura mnohdy jako by sama pro sebe. To určitě není nic nového a podobně se „chovají“ i další scény a subkultury. Z některých jiných (punk, hip-hop například) mám ale dojem, že jsou přeci jen i více otevřené, kapely z nich vystupují třeba i na žánrově otevřených festivalech a podobně. Při tom si myslím, že mnohé naše industrial a podobné kapely a projekty by určitě byly parádním zpestřením, ne-li vůbec jedněmi z nejzajímavějších, v line-upech mnohých akcí a festivalů, o kterých tady mluvím. Proč tomu tak podle vás je? Je to neznalostí či nezájmem lidí, kteří u nás akce pořádají, nebo naopak nezájmem a vyhraněností samotných industrial interpretů?

   Michael: Nevystupují a myslím, že to je dobře. Industrial patří do klubu do menšího prostoru, kde je lepší intenzita zvuku a možnost být v bližším kontaktu s tvůrcem.  Nemá zapotřebí ze sebe dělat exotickou atrakci.

   Přemek: Podle mě je to tím, že industriální kapely jsou hodně žánrově a ideologicky vyhraněné. Je dost složité lidem odprezentovat industriální projekt jako zábavu na festival. Lidsky řečeno nedá se na ně moc pařit, často je to velkej a poměrně intenzivní bordel, který jde proti hudební estetice jako takové. U nás je navíc málo multižánrových akcí, které by se vymykaly obvyklému vkusu a pokud jsou, tak jsou v rámci úplně jiných  hudebních kultur, např. moderní orchestrální hudby. Celkově je to také o informovanosti, jak říkáš, protože pokud člověk o industriální scéně někde přímo neuslyší, tak se k ní nedostane, protože pro většinu médií je industriál už jakási polonefunkční vykopávka, kterou občas přivezou Neubauten jako vzpomínku na polovinu osmdesátých let. Není to ale chyba jenom médií, celkově je o to ne úplně silné sebepropagaci scény jako takové.

   Čenda: Nemyslím si, že industrial patří na velká podia, je to klubová záležitost pro ty, kteří znají tuhle hudbu a kterých bohužel není moc. Vyjímkou jsou snad jen Napalmed a L'ahká Múza, kteří si zahráli na festivalových, většinou metalových, podiích, ale spíš jako kuriozita pro spestření programu. Druhá věc jsou samotné industriální festivaly jak u nás, tak třeba v Polsku.

   Pojďme zpět k CS Industrial. Kolik alb už jste dosud na netovém labelu vydali a můžete ke každému říct i dvě, tři věty?

   CSi: V současné době máme vydaných 16 titulů a chystají se další. Je to zatím velice pestrá směska – průřez toho nejzajímavějšího, co na cz/sk industriální scéně vzniklo a k čemu jsme se dostali. Spoustu toho ovšem ještě čeká na své objevení a na to se velmi těšíme.



   Jak jsme již řekli na začátku, CS Industrial je sice stále poměrně „čerstvý“, zároveň už ale trvá dost dlouho na řekněme menší zhodnocení. Když se na tuto svoji parádní práci díváte dnes s odstupem od doby založení. Jste s tímto celkově spokojeni, cítíte pořád i to nadšení a radost, jako tomu asi určitě bylo v počátcích? A jak hodnotíte celkový zájem různých hudebních fanoušků, ale třeba také kapel a lidí přímo ze scény, o CS Industrial obecně?

   Čenda: Za sebe spokojený jsem, těší mě zájem jak u nás, tak hlavně ze zahraničí. Na naší FB stránce jsme se přiblížili tisícovce příznivců, což rozhodně není málo.

   Michael: Nadšení je myslím stále,  v počátku tam ještě byl ten pocit z poslechu nových neznámých projektů nebo známých, ale nikdy neslyšených. Nechci říkat, že jsem asi slyšeli všechno co tehdy vzniklo, ale asi toho už moc nového nebude, ale rád bych se mýlil. Ta zpětná vazba není až tak silná, ale to je asi už v povaze Indus fanoušků, kteří oslavně nejuchají nad každým postem. Ale lidi desky stahují, i když u některých titulů mě překvapilo, že není až takový zájem, je to trochu srovnatelné s mainstreamem, prostě jméno prodává.

   Přemek: Přidávám se k Čendovi. Mohli jsme toho stihnout více, ale také méně, takže řekl bych, že v průměru jsme na tom dobře. Našlapujeme poměrně opatrně, takže naše výstupy, jak doufáme, mají určitou kvalitu, která může zase vnímání industriálu o nás někam posunout. Důležité pro nás je ale hlavně to, že fanoušci žánru mají o nás projekt zájem, což je vždycky skvělá motivace.

   Rozhovor děláme v dubnu 2014. Prozradíte i další vaše již potvrzené plány a novinky pro nejbližší měsíce?

   Čenda: Jedna z těch zásadních věcí, kterou připravujeme, jsou www stránky CS Industrial, na kterých usilovně pracujeme a na kterých by měl být ucelený přehled našeho snažení a hledání. Samozřejmě chystáme další tituly na našem labelu, chceme dodržet interval jeden titul každý měsíc.

   Přemek: Krom stránek pak samozřejmě hledáme další kontakty uvnitř scény jak u nás, tak i v zahraničí. Po spuštění webu plánujeme rozšířit spolupráci s podobnými „krtky“ v Anglii, Jugoslávii a Polsku.

   Jak jsme již nakousli, nevěnujete se pouze české scéně. Jaká jsou pro vás osobně nejsilnější a nejvíce určující osobnosti, kapely, alba, z industrialu a dalších příbuzných směrů ať již českého, slovenského  ale i světového významu? Zkrátka, kdybyste měli říct úplně neznalému člověku: „tohle si vážně poslechni, protože právě tyhle kapely, projekty, lidi podle nás celou scénu budovaly a nasměrovaly.“..

   Čenda: Doporučil bych cokoliv na čem dělal Jaroslav Palát, nedoceněná osobnost českého industrialu, o kterém se ale opět začalo mluvit i díky aktivitám našeho projektu. 

   Michael: U nás jednoznačně Jarda Palát,  a dále bych doporučil VO.I.D, Einleitungszeit a Napalmed, zahraniční  SPK,Test Dept. a  Einsturzende Neubauten dále moji velcí oblibenci Nurse With Wound a Merzbow nebo Nord a Maurizio Bianchi či Violent Onsen Geisha. Rád bych taky zmínil label Vinyl On Demand, kde vycházejí opravdové perly z historie scény.

   Přemek: Zásadní jsou v tomto směru desky SPK, Throbing Gristle, Ramleh, raní Laibach a Einsturzende Neubauten. Pro všechny kdo mají extrémější odnože industriálu pak jednoznačně „nesvatou trojici Genocide Organ, Con-Dom a Grey Wolves, dále Whitehouse, Merzbow, Linija Mass, Grunt, Bizzare Uproar nebo Shift.
   Z domácích pak věci kolem někdejšího Ars Morta Universum – Aghiatrias, VO.I.D. či Einleitungszeit a pak určitě Disharmonic Ballet a Suicidal Meditations od Jaroslava Paláta nebo Paprsky Inženýra Garina.
  


   O současnosti české scény už hovoříme výše. Jak je na tom podle vás ale scéna světová. Jaká jsou její nejsilnější jména právě dnes? A děje se v ní třeba i něco úplně nového, myslím třeba i po hudební a zvukové stránce?

   Čenda: Nemyslím si, že by se na této scéně dělo něco mimořádného, co by nějak zásadně hýbalo s hudebním děním. Spíš mě těší návrat některých legend žánru, např. Test Dept.

   Michael: Jak sem řekl, to podstatné vzniklo v osmdesátkách, ale jinak sleduju co se děje okolo labelu Posh Isolation nebo Hospital Productions.

   Přemek: Tady bych rozlišil „silná jména“, která táhnou lidi na festivaly a „silné hudebníky“, kteří veřejně představují své hudební vize. Z té první kategorie se jména příliš nemění v zásadě jsou to klasické kapely typu Whitehouse, Laibach nebo třeba Nine Inch Nails. Je ovšem otázkou, jak moc lze tyto kapely dnes nazvat ještě industriálními. Klasický industriál, takový ten opravdu na hranu jdoucí se salvami plechů v podkresu již dnes moc netáhne, to spíš táhnou konkrétní akce a festivaly.
   V druhé kategorii bych rád zmínil projekty kolem labelů jako Radical Matters, Unrest Production, Tesco organization,Terror nebo Freak Animal.

   Vzpomínám si, jak jsme se na jednom z ročníků dnes již žel zřejmě zaniklého Moravského industriálního festivalu bavili s Pavlem z Valerian´s Future o tom, že dnes jsou spíše již výjimkou kapely, které by industrial tvořily jako v dobách jeho základů, mám na mysli „rachot“ pomocí plechů, brusek, želez v kombinaci s „živými“ nástroji, jako jsou kytary, bicí a podobně. Kapely a projekty už dnes tvoří velmi často pomocí počítačů, notebooků, samplů a další elektroniky. Pavel tehdy podotknul něco ve smyslu, že je to sice možná škoda, na druhé straně ale jakýsi duch industrialu, tedy tvorba pomocí strojů a přístrojů, se kterými lidstvo běžně pracuje i v civilu, tady zůstává. Jak toto hodnotíte vy sami? Rozdělujete třeba ten „špinavý“ industrial se železy a plechy od toho čistě elektronického, nebo toto pro vás zas až tak důležité není? 

   Čenda: Pro mě osobně to až tak důležité není, zajímá mě spíš výsledný produkt než to, jak se k tomu interpret dopracoval a jaké prostředky používal. Používání „želez“ je vhodné hlavně při živém hraní, studiová práce je v 21. století přeci jenom už někde jinde a využívání digitálních technologií je samozřejmostí.

   Michael: Osobně mám radši ten old school zvuk, a na ten domácí poslech nerozlišuju, jestli to je naživo nebo samply, ale tu čistě laptopovou scénu nevyhledávám. 

   Přemek: Z mého pohledu je to logický krok, který přesně vystihuje myšlenku industriální kultury. Je to strojní hudba,v tomto případě dokonce i vytvářená na původně nehudebních strojích, což je parádní synergie. Digitální zpracování zvuku umožňuje ještě hlubší sterilitu a odlidštění celkové zvuku, které z mého pohledu ještě čeká na využití. Navíc použití počítačů umělcům výrazně rozšiřuje zvukový prostor na koncertech, kdy si do laptopu mohou „zabalit“ celý industriální orchestr ve velmi věrném podání. Počítače a vůbec celá digitální technologie je podle mě pro dnešní hudbu jednoznačně velkým přínosem a platí to i o industriální hudbě. Mimochodem klasikové industriálu Test Dept. používali digitální studia už od konce 80. tých let, což bylo v jejich době poměrně průkopnické.
  


   A na závěr jako vždy se mnou. Jako hudební fajnšmekři se předpokládám nevěnujete pouze industrialu a příbuzným směrům. Máte tedy i nějaké další hodně oblíbené interprety, kapely a projekty mimo tuto scénu? Pokud ano, dejte našim čtenářům i další tipy k tanci a poslechu, alba, kapely, projekty, které vás nejvíce baví dlouhodobě, nebo třeba i zaujaly a překvapily poslední dobou?

   Čenda: Vyrostl jsem na kapelách Pink Floyd, Yes, Genesis, později King Crimson, Laurie Anderson, Peter Gabriel, David Bowie, ještě později The Residents, 23 Skidoo a Cabaret Voltaire. Všechny tyto kapely a projekty mě svým způsobem (ač v některých případech stylově hodně vzdálené) formovaly a směřovaly k poslechu elektroniky a industrialu. Z úplně nových věcí mě baví Näo, Hologram_, Chrysalide a Sonic Area, všichni jsou původem z Francie, kde vzniká v současné době hodně zajímavé elektronické muziky. Dále mě zajímá cokoliv nového kolem Skinny Puppy a The Young Gods. Těším se na dokument „Industrial Soundtrack For The Urban Decay“ http://www.industrialsoundtrack.com/

   Michael: ABBA, Marie Rottrová, Uriah Heep, Frank Zappa , různý krautrocky, jazzrocky a na rozdíl od industriálu tady vše podstatné vzniklo v 70tých letech

   Přemek: Díky novým možnostem sociálních sítí jsem teď hudbou denně přímo zahlcen, což je na druhou stranu skvělé, nicméně se v tom po čase člověk obtížně orientuje. Jako příznivec černého kovu bych určitě doporučil klasiky žánru jako Mayhem, Thorns, Emperor, ale to jsou dostatečně profláknutá jména, takže z těch méně známých určitě švýcarské Darkspace a Tryptikon, norské God Seed, holandské Gnaw Their Tongue, Demonologist, nedávno zemřelého noisera Kellyho Churka nebo třeba industriálem načichlý death ambient Theologian z USA a vůbec všechno kolem labelu APEX Annihilation, projekt Compactor nebo eklektická temnota Marshstepper . Poslední dobou ale objevuji i rádiovou hudbu a třeba skupina Jackson and His Computerband také docela stojí za pozornost.

   A úplný závěr. Pokud bude tento rozhovor číst industrialní scénou dosud jen lehce políbený člověk, který by se do ní chtěl ponořit hlouběji, můžete prosím připojit vaše odkazy na webové stránky, knihy, časopisy či jiná média, které se žánru a subkultuře u nás věnují opravdu do hloubky a dobře?



   Přemek: Co se týče té původní základní ideologie či vůbec, kde se industriál vzal, tak je určitě dobrou volbou publikace rozhovorů z edice Re:Search „Industrial Culture Hadbook“. Je to ale záležitost osmdesátých let, takže jde primárně o původní projekty a kapely, ale je dobré si připomenout úplný pramen celé scény. Pak bych určitě sledoval stránky labelů zmíněných v tomto rozhovoru i našeho inspirátora Rafala Kochana, který  je také shromažďovatelem dávné historie industriálu zejména co se Polska týče. Dále jsou zajímavým pramenem Youtube kanály uživatelů Dronemf S. nebo celestialrailroad a online zdroje CVLT nation, sanctuary.cz, Special Interest, Side Line a Heathen Harvest. Možná se i někdy dočkáme dalšího dílu časopisu As Loud as Possible, jehož první díl by bezesporu velmi inspirativní záležitostí i v rámci historie extrémnější elektroniky.

Díky moc za odpovědi! 
(Richard Kutěj pro musiczone.cz 2014)

01.01.19

2018 Releases


Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.