Violence Junkie: „Když chci bejt násilnej, tak v noisu!“

    Kdyby Violence Junkie vytrvale umělecky neztvárňoval nejrůznější možnosti vyhlazení lidstva, dal by se považovat za naději české hlukové hudby. Preferuje kazety a k notám zaujímá odmítavý postoj. Má vlastní hudební styl „harsh noise war“ a label bez výrazných vydavatelských plánů pro rok 2020… Nejen o tom, proč s sebou na vystoupení nosí řetěz, proč noiser nemusí vědět nic o akordech, ale i o chystaném zinu se rozpovídal pro Bawagan v rámci znovuobnovené rubriky o hudebních experimentech a hluku.

   Rozhovor po náročné přípravě probíhal korespondenční formou. Součástí obsahové dohody byla možnost na nějakou (zejména výrazně hloupou) otázku neodpovídat. Informačně velmi bohatým podkladem se stal podcast, který vznikl v rámci hudební inciativy „noscenenoproblem“:

   Kdo si poslechne, nejen pochopí nemálo vtipů skrytých v rozhovoru, ale bude překvapen poměrem času, po který mluví tázaný Violence Junkie v porovnání s moderátorem. Proto zejména redaktorka s velkým nadšením kvituje rozsah odpovědí v tomto svobodném médiu a značnou míru otevřenosti. Jen na okraj zoufale křičí: „udělejte někdo tomuto hudebníkovi pořádné koncertní nebo alespoň pózovací portfolio fotek“!

 Od kdy počítáš začátek svého hraní? Od domácích pokusů, od nákupu zásadního efektu, od prvního releasu, od veřejného vystoupení?

   Začátek bych viděl asi v době, kdy jsem si pořídil první pedály a začal s nimi tak nějak zkoušet. Měl jsem v tý době mikrofon a tři efekty, mimochodem dva z toho byly Behringer. Pamatuju si, když jsem to poprvý zapojil a poslouchal, jestli to zní aspoň trochu tak, jak jsem si představoval. Paradoxně mi to přišlo docela dobrý, aspoň z toho, co si vzpomínám. Začlo mě to hrozně bavit a pořád to tak je. Neměl jsem žádnou předchozí zkušenost s hraním v kapele, což je možná dobře. Bylo to pro mě dost nový, protože jsem začal asi tak necelej rok potom, co jsem na noise narazil. Taky jsem v tý době nikoho, kdo dělá noise osobně neznal, takže jsem si musel na všechno přijít sám. Za to jsem zpětně rád. Ale ten pravej počátek bych řekl, že přišel s vydáním první kazety. Od tý doby mi přijde, že to dostalo trochu jinačí rozměr, než jen domácí hraní a nahrávání na bandcamp.

   V jakých všech projektech vlastně momentálně hraješ a mohl bys je trochu žánrově i ideologicky specifikovat?

   Můj hlavní sólo projekt je Violence Junkie. Jméno jsem si ukradl z alba od jedný z mejch oblíbenejch power violence kapel. Asi každej ví od který, nebo v to aspoň doufám. Hraju harsh noise, chvílema to má blízko k harsh noise wall, ale není to styl, kterým bych se chtěl ubírat. Sám to, co dělám, nazývám harsh noise war. Hlavně z toho důvodu, že mi to přijde zajímavější, než harsh noise wall. Mít vlastní "žánr” mi přijde fajn, i když není mým záměrem to dělat jakkoliv originální. Věnuju se hlavně mrtvolám, umírání, smrti a nenávisti, ale občas i zabíjení a násilí. O harsh noise válce určitě ještě uslyšíte! Co se týče harsh noise, tak jsem ještě v M16. Je to hodně mladej projekt, kterej jsme začali s NBDY a Cry Of Humans. M16 je momentálně asi projekt nejaktivnější, docela jsme se do toho opřeli. Kromě těhle dvou mám ještě projekt Asceticide, kde jsem společně s Dimmacherus. Původně jsme z toho chtěli mít čistě power electronics záležitost, ale nakonec to dost hraničí s harsh noise. Asi by se to dalo nazvat harsh electronics a řekl bych, že nám to vyhovuje. Hlavního ideologa tam dělá právě Dimmacherus, komplikovanější témata než umírání fakt nejsou moje silná stránka. Na logu máme napsaný "Anti-Human Terrorist Unit" tak to asi dál moc rozvádět nebudu. Máme zatím jednu nahrávku, která je věnovaná různejm jedům a jedovatejm zvířatům. Samozřejmě je důležitý říct že smrtelně jedovatejm. Má to trošku hlubší myšlenku než jen tohle, to už ale vysvětlovat nebudu. Power electronics bych se chtěl věnovat i sám, takže plánuju sólo projekt. Už si s tou myšlenkou pohrávám fakt dlouho, ale ještě jsem se do toho nepustil. Každou chvíli mě k tomu napadne něco novýho, nebo něco co by šlo udělat líp, než jsem původně chtěl, tak to bude asi ještě chvíli zrát.

   No, zajímavé názvy, ale chápu estetické směřování power electronics… Jaká je vlastně tvoje definice tohoto žánru? A harsh noisu?

   Pro mě je power electronics prostě primitivní rytmus, naštvanej vokál, samply a intenzivní atmosféra. K tý atmosféře většinou dost pomáhá obal, obaly v PE jsou taky dost specifický. Ideální PE si představuju jako přibližně půl hodinový album o dvou nebo třech skladbách, nahranejch s minimálním set-upem někde ve sklepě. Samozřejmě vydaný na nějakým neznámým labelu v hodně omezeným nákladu. Myslím, že je power electronics hlavně o provokaci. Nejsem si jistej, jak moc se to dá brát vážně, to si asi každej musí rozmyslet sám. Absolutně nejradši mám Atrax Morgue a Deathpile. Harsh noise vnímám jako mnohem svobodnější žánr. Celkem často hraju jen tak pro sebe a zdaleka nenahrávám všechno. Je to jednoduše zábava a dělám si, co chci, nikdo mi do toho nekecá. Nechtěl bych si z toho ale dělat něco jako terapii, spíš mi jde o ztvárnění určité energie. Možná by se dal HN definovat spíš gearem, než zvukem a to je podle mne docela dobrá definice sama o sobě. Svoje oblíbený projekty vypisovat nebudu, bylo by jich moc a určitě bych na dost zapomněl.

   Jak to máš osobně s násilím? Jak jsi říkal v onom podcastu, nebaví tě nic, kde nejsou mrtvoly… Hraje v tom trochu roli posluchačská průprava, kterou tam uvádíš, tedy osobní důležitá hudební setkání?

   Jsem násilím docela fascinovanej. Pořád to nějakým způsobem nasávám, ale když nad tím přemýšlím, tak vlastně vůbec nevím, proč mě zrovna tohle tolik bere… Celkově mám prostě zálibu v extrémních věcech. Měl bych asi předem zdůraznit, že se to na mně v běžným životě, aspoň zatím, nijak neprojevuje a jsem docela hipík. Když chci bejt násilnej, tak v noisu. Hlavně mě zajímají vraždy, je to asi taková nejdostupnější forma a poslední dobou asi vcelku populární téma, takže o tom jde dost zjistit. Můj favorit je Ottis Toole, kterej mimochodem moc pěkně kreslil. Asi na tom má hlavní podíl hudba, ale fakt už nevím, jak jsem se k tomu původně dostal. Smrt je jedna z mála lidských jistot. V době klidu možná vzbuzuje určité kontroverze. Jak vnímáš současnou virovou situaci a její omezení, říkáš si „dobře lidstvu tak“? Je v té atmosféře a určité úzkosti něco, co by stálo za to hudebně ztvárnit? Dávalo by to smysl nějakým způsobem zareagovat na aktuální situaci, ale pro mě to určitě za ztvárnění nestojí, je to na mě asi moc "mainstream". Nevím, co víc bych k tomu napsal, jsem k tomu všemu upřímně docela lhostejnej.

   Co hlavně umělecky řešíš ty jako Violence Junkie? Vyber prosím jednu svoji zásadní nahrávku…

   Asi jsem nikdy nepřemýšlel o nějaký svojí nahrávce jako o zásadní, ale když bych měl nějakou vybrat tak to je „814 Gun Club“. Je to split s NBDY a ta kazeta vyšla na Stoned To Death Records. Zásadní to je pro mě hlavně v tom, že jsem jí nevydával já, takže jsem na to měl trošku jinej pohled a docela to zvedlo moje nároky na vydávání vlastních kazet. Něco jinýho je moje oblíbená kazeta „Death Hatred“. Ta nahrávka má necelejch šest minut a nic zásadního na ní vlastně není. Jediný, co je na obalu napsaný, je název kazety, kterej nedává ani moc smysl a zbytek obalu je koláž, z který toho taky moc poznat nejde. S trochou představivosti je vznik tý koláže ve svý podstatě docela brutální, když si uvědomíš, že to jsou nastříhaný lidský těla smíchaný mezi sebou. Další můj release, kterej mám fakt rád je „Human Mold“, což je anti-deska. "Nahrával" jsem jí třeba se šroubovákem, drátěnkou a podobnýma věcma a je to věnovaný necrotizing fasciitis. Taky se tomu říká flesh-eating bacteria, doporučuju si o tom něco najít. Taky mě nepřestala bavit kolaborace s NBDY nazvaná „Disease“, která jak se ukázalo byla docela nadčasová. Jako bonus k tý kazetě byla totiž rouška.

   Kolik máš za sebou s tímhle projektem veřejných vystoupení a jaké byly reakce?

   Jestli se nepletu, tak jsem hrál zatím pětkrát, z toho jedno byla kolaborace s NBDY a další s Cry Of Humans. Ohlasy byly vždycky buď pozitivní nebo žádný, to považuju za úspěch. Stálo by za to asi vyzvednout ten první koncert, to bylo v Plzni v klubu Anděl a kromě mě tam zahráli třeba V0NT, NBDY, Cry Of Humans, Kult Masek a Koroze. Hrál jsem ještě pod svým civilním jménem, i když jsem už v tý době vydal kazetu jako Violence Junkie. Co si asi každej, kdo o tom už slyšel, vybaví, tak to, že jsem hrál dost hlasitě, možná až moc. Hlasitost jsem u sebe vytáhnul v průběhu hraní úplně na max a celkem jsem publikum trápil asi čtrnáct minut. Zvukově to bylo docela vzdálený tomu, co dělám teď, ale já jsem si to užil a to je pro mne hlavní. Můj nejoblíbenější veřejnej set byl prozatím ten poslední, to bylo v pražském klubu Punctum někdy ke konci roku 2019. Ze samotnýho hraní si moc nepamatuju, ale měl jsem z toho dobrej pocit a naštěstí jsem si to nahrál. (Mimochodem audiozáznam je u mě na bandcampu). Se zvukem jsem byl spokojenej a myslím, že to bude už jen lepší. Na obou těhle akcích se byl podívat můj táta, kterej je velkej fanoušek, nejen můj, ale spousty českejch noiserů.

   Kauza M16… Proč se „trojgenerační“ projekt dost slavných hudebníků pojmenuje po útočné pušce? Následuje to pořád tu audioteroristickou linku, co razí NBDY – kudly, kvéry, kukly? Publikum je tedy manipulováno, drženo v šachu, má se nejlépe dát na útěk?

   Trojgenerační je moc pěkně řečeno. Vlastně už jsme zůstali jen dva, já a NBDY... Trojka/Cry Of Humanss náma už nehraje. Nechci říkat, že jsme ho vyhodili, ale ve výsledku to tak vlastně je. Nebylo to nic ve zlým, jde hlavně o to, že já i NBDY se věnujeme jen noisu, zatímco Trojka má i kapelu, takže je naše tempo trošku jinačí. To samozřejmě nevylučuje, že se s ním nebo s někým jiným nedáme dohromady třeba na nějakou nahrávku nebo koncert. Původně to měla být jen kolaborce nás tří, ale po tom, co jsme to nahráli se nám to líbílo tak, že jsme z toho udělali projekt. Byla by škoda v tom nepokračovat. Název je stručnej a docela militantní, takže asi splňuje všechny kritéria. Návrhů padlo docela dost, akorát M16 bylo prostě nejlepší. Ten koncept je vlastně docela promyšlenej, věnujeme se spíš historii tý zbraně, různejm guerilla jednotkám, ozbrojenejm konfliktům atd... Já nejsem moc poetickej, ale NBDY to popsal jako "memoáry šílenství válek". A navíc je to inspirovaný power violence grafikou. Takže to vypadá tak, že od audioterorismu jsme se trochu odchýlili, od toho máme sólo projekty. Každopádně když by to zůstalo na mě, bylo by to asi o zabíjení M16 puškou.

   Jak to vlastně v téhle grupě probíhá, posíláte si nápady mailem, nákresy sestav? Společně secvičujete nebo je to prostě improvizace, když se někde setkáte na koncertě?

   Třeba ta první nahrávka vznikla tak, že jsem jel do Plzně, abychom nahráli něco jako bonus na kazetě k zinu, kterej připravuju. Předem jsme to moc nehrotili, dohromady všichni tři jsme spolu v ten den hráli poprvý takže byla to dost improvizace. Ta druhá nahrávka (když nepočítám tu loop kazetu, která bude k dostání jen na koncertech. Tu dělal NBDY sám), co vyjde v USA na labelu Deathbed Tapes probíhala už víc organizovaně, protože jsme už měli jasnější představu. Na zvuku se spolu shodneme, protože máme podobný vzory, těžko by se asi popírala inspirace Heat Signature nebo Form Hunter. Oba dva máme v M16 jinačí zvuk než v sólo projektech, takže je to takový osvěžení.

   Lze už zveřejnit jméno toho připravovaného zinu? Najde tam moderátor podcastu recept na veganskou pleťovou masku?

   Zin se bude jmenovat podle mého labelu - Violent Oppression. Pomalu se to začíná rýsovat, ale fakt hodně pomalu. Vypadá to, že rozhovory budou z velký většiny s americkejma projektama. Sice to původně nebyl záměr, ale ničemu to nevadí. Prozradím zatím, že tam bude rozhovor s HUMANFLUIDROT, JSH nebo Striations. Taky tam kromě mě přispějou i další lidi, třeba právě NBDY. Grafickou stránku snad budu převážně zařizovat já, to mě na tom taky dost, možná nejvíc, baví. Ten nápad s receptama mi přijde docela vtipnej, akorát se to tam asi nevejde. A možná, že kdyby se to tam vešlo, tak bych to místo stejně radši věnoval něčemu smysluplnějšímu. Třeba někdy napíšu kuchařku.

   Violent Oppression Records... K čemu vlastní label? Koho a co bys třeba odmítl vydat? Kdo se stará o výtvarno? Prvním releasem byla tvoje záležitost „Like rats“ v dubnu 2019? Euforie? Fakt vyšlo jen pět kusů kazety? Má jednu z nich v archivu Michael Borůvka?

   Label dělám hlavně z důvodu, že mě to baví. Vlastně vznikl kvůli tomu, že jsem chtěl vydat kazetu a nechtělo se mi jí vydávat jen tak. Měl jsem samozřejmě i jinačí motivace, ale bez mejch kazet by ten label nebyl. Hlavní záměr je teda vydávat buď moje věci, nebo věci, který mě baví. První kazeta, která na VO vyšla se jmenovala „Aberration“ a byla ještě pod mým civilním jménem, tedy Jáchym Vágner. Jako zatím skoro všechny releasy jsou na starejch kazetách, co jsem doma našel a přehrál. Celkem vyšlo osm kousků a jeden z nich má i Michael Borůvka. V tý době jsem z toho měl fakt radost, že o to má vůbec někdo zájem a vlastně se toho od tý doby moc nezměnilo. „Like Rats“ vyšla až jako druhá a těch bylo vážně jen pět. Obaly dělám převážně já, je to asi moje nejoblíbenější část toho procesu vydávání kazety. Trochu mě mrzí, že jsem si prvních pár releasů nenechal, teď mi to přijde jako samozřejmost, ale v tý době jsem byl radši, když si to poslechl někdo jinej, místo toho, abych si tu kazetu schoval... Hlavně když těch kazet bylo třeba pouhých pět. Většina věcí, co na Violent Oppression zatím vyšlo, tak jsou moje nahrávky, ale to se časem snad změní. Pomalu mi s VO začíná pomáhat Jindra/Dimmacherus, tak předpokládám, že se toho stihne víc a už jsou v zásobě i nový kazety. Do budoucna zatím moc plánů není, protože se spíš soustředím na zin.

   Proč je dobré mít na hraní mikinu s kapucí?

   Tohle bude asi ta otázka, na kterou nemám co říct.

   Když jsme se otřeli o ten metal, asi není více různorodého hudebního stylu, která odnož tě oslovovala? Proč jsi místo kytary a kapely nakonec nakoupil pedály? Umíš noty?

   Co se týče metalu tak mám nejradši death metal, to je jasný. Hlavně brutal death, ale vlastně cokoliv když je to rychlý. Když bych měl jmenovat tak moje top jsou třeba Disgorge (z Mexika) nebo Pissgrave. Líbí se mi kromě tý hudby i ta estetická stránka. Jestli se počítá grindcore jako metal si už nevzpomenu,...

   Aha, tak děkuju za rozhovor…

   …ale taky jsem se toho dost naposlouchal a hnusnej sludge si pustím občas i teď. Mám třeba rád Bustmonster, což je kapela ve který se pokouší hrát "death metal" třeba Merzbow, Masonna a další noiseři na nástroje, na který vůbec hrát neumí a asi se o tom moc ani nesnaží. Neměl jsem nikdy nutkání učit se hrát na nějakej nástroj, ale kytaru mám. Koupil jsem ji od kámoše, když jsem začínal dělat noise, dal jsem na ní místo strun železnej drát a hrál na to třeba pilkou na železo (něco jako housle a smyčec) a různě do ní mlátil. Doteď mě překvapuje, kolik jsem z toho byl schopnej dostat se třema pedálama. Noty neumím a asi ani umět nebudu. Donedávna jsem pořádně nevěděl, co to je akord. Takže důvod, proč dělám noise místo hraní v kapele je asi takovej, že to můžu dělat i bez hudebního nadání.

   Jak probíhá kompoziční proces? Inspirují tě někdy zvuky z běžného života? Když máš nějaký hudební nápad, jak řešíš jak ho uchovat a ke kterému z projektů přiřadit?

   Kompoziční proces probíhá tak, že zkouším různý kombinace pedálů, a když se mi to líbí tak to nahraju, takže spíš neprobíhá. On asi ani není způsob, kterým bych si to dopředu připravil. Pokaždý když něco nahrávám, tak je to s jiným set-upem a pokaždý je to improvizace. Díky tomu mám pocit, že se to pořád někam posouvá a taky se dobře seznámím s tím, jak se kterej pedál kdy chová. Gear je pro mě důležitej. Říkal jsem, že mě baví hrát na pedály, co se mi líbí, jsou to pro mě takový hračky. Vlastně si s tím jen hraju. Inspiruje mě dost věcí, ale všední zvuky to asi úplně nejsou. Řekl bych, že mě inspirujou hlavně věci, co poslouchám, ale ne přímo zvukem, spíš atmosférou nebo třeba textama atd. I když je asi jasný, že dobrým noisem se rád inspirovat nechám. Dost mě motivuje, když vidím někoho dobře hrát, nakopne mě to k tomu, abych se snažil o něco lepšího nebo aspoň stejně dobrýho... Jestli se to povede, je už věc druhá. Moje "hudební nápady" jsou docela specifický, takže pro mě není problém to přiřadit ke kterýmukoliv z projektů.

   Prý si vylepšuješ efekty. I kladivem? Hraješ i s jiným industriálním harampádím kromě řetězu?

   Jo, je to podle mě super způsob jak dostat víc zvuků a hlavně je to skoro zadarmo, jen je zapotřebí se to naučit. Většinou mi na to stačí šroubovák, pájka a vrtačka, ale občas bych to kladivo s chutí použil. Pár pedálů jsem už rozbil, asi jsem někde něco špatně spojil a přestalo to hrát… Fakt se v tom moc nevyznám, ale jsem odhodlanej naučit se to opravovat, tak mi zatím trosky leží na poličce. Ten řetěz se dá dobře přenášet, tak ho beru na koncerty, ale doma toho mám další různý plechy a tak podobně. Dřív jsem hrál třeba jen s pružinou na kontaktním mikrofonu. Ten řetěz jsem našel docela nedávno a kontaktní mikrofon se mi teď rozbil, takže momentálně používám shaker.

   „No scene no problem“ souhlas? Dá se to považovat za univerzální řešení?

   Podle mne není důvod, proč s tím nesouhlasit, nebo spíš ani není jiná možnost, než s tím souhlasit, haha. Vnímám to tak, že si uvědomuješ, že tím hraním asi nikdy moc nedokážeš a děláš to převážně pro sebe. Tím pádem to děláš z důvodu, že tě to těší a je to aspoň upřímný. Takže řešení to asi je.

Karolina Válová 2020