Potemnělý sál, v něm se na promítací plátno promítá černobílý film s tematy, která v nás vyvolávají podvědomě pocity hrůzy: záběry z vývoje a použití atomové pumy, úspěchy nacistické ideologie v dobových dokumentech či výsledky lékařských pokusů na lidech. K tomu nekonečné, rytmické údery dvou až tří bicích nástrojů a perkusí, občas zabučí didgeridoo či fagot a stále se opakující motivy elektronických, odlidštěných technologií, které nás semelou a podprahově dopraví do jiné dimenze. Aktéři toho všeho jsou anonymně ukryti za plátnem, za celý večer nezazní jediná věta … Nejsme svědky černé mše či rituálního obětování, ale vystoupení „souboru“ (zde je patřičné dosadit uvozovky, neboť vystupující hudebníci se nepovažují za regulérní tzv. skupinu) Do Shaska!.
Jejich hudba se nedá jednoznačně pojmenovat, zařadit do škatulky, navíc vizuální složka vystoupení není zanedbatelná. Pod celuloidovými obrázky, pocházejících z dílny zasloužilých mistrů expresionistických filmů (Fritz Lang - Die Nibelungen 1. díl Siegfried, Leni Riefenstahl - Triumph des Willen, Robert Wiene - Das Kabinett des Dr. Caligari, Wilhelm Murnau - Nosferatu - Eine Symphonie des Grauens, Carl Theodor Dreyer - Vampyr, Rantand - Duel, Tod Browning - Freaks, Edison - experimental films 1880 - 90, od různých autorů dokumenty např. Amok Video, Mondo Cane, Mondo Pazzo atd.) můžeme slyšet ozvěny primitivních bubeníků, moderních technologie, drum´n ´bass, industriálu, hip hopu, dubu atd. - vlastně cokoli chceme! Bez vysvobozující pauzy se na nás valí rytmické zvukové stěny, které nás nenechávají vydechnout a odpočinout a které nás dopraví do našeho archetypálního podvědomí ať chceme či nechceme, rytmus se stává univerzálním jazykem... Hodinu a půl trvající koncert uteče jako voda. Na sále se rozsvěcí, hudebníci se mísí s publikem... Jako by se nic nestalo... Jako bychom právě neabsolvovali očistnou, osvobozující, extatickou lázeň. Aktivity levé a pravé hemisféry jsou konečně vyrovnány... Šamani třetího tisíciletí.
Prapůvod projektu Do Shaska! - můžeme mluvit zhruba o konci 80.tých let v severočeské aglomeraci Ústí nad Labem - tkví v punku, jehož stigma, jak tvrdí sami členové, v sobě nesou dodnes. Hrávali v kapelách MVS, Penissilin či Do práce ne, ovšem již tehdy to bylo např. na kytaru elektrickým holícím strojkem, málokdy sloužily „klasické“ nástroje k hraní „klasické“ hudby, byť punkové. Už tady lze možná vystopoval vliv industriálu, jemuž se věnovali později. Jakáž takáž struktra punkových písní je příliš svazovala a tak byla vyměněna za neorganizovaný chaos industriálního běsnění, již pod názvem Do Shaska!. Zpočátku to byly nejvíc ze všeho happeningy s velmi proměnlivým počtem členů, velmi proměnlivým „nástrojovým obsazením“ (pověstné hlukové kompozice, kdy se modulované melodie laciných kláves mísily s kovovými údery, pískáním gumových hraček a monotonním podkladem basy a bicích) a s velmi proměnlivým výsledkem, většinou masivní odpor se občas mísil s nadšeným přijetím. Posléze se vykrystalizovalo jádro, které přece jen postupovalo cílevědoměji a koncepčněji, bylo možno vystopovat vliv Residents, raných Einstuerzende Neubauten, Test Dept. či Cabaret Voltaire... Důležitá pro ně byla i vizuální stránka vystoupení, a tak na podiu hořely ohně, promítaly se diapozitivy, vystupovali v kostýmech. Tehdy navazují užší spolupráci se vznikajícím sdružením Ars Morta Universum, zaměřeného na propagaci zejména industriální hudby. Píše se rok 1993 a Do Shaska! se dostávají do širšího povědomí publika.
V roce 1995 dochází k přelomu v jejich tvorbě - objevuje se kvalitní syntezátor, bicí jsou nahrazeny automatem, strunné nástroje mizí zcela. Do Shaska! proplouvají spíše vodami ambient-industrialu, ovšem velmi nekonvenčně a s - pro ně typickým - nadhledem a neukotvenou uměleckou svobodou. „Skladby“ jsou kořeněny experimenty se zvukem i netradičními nástroji. Toto období je zachyceno na oficiální kazetě „To The Maids Of The Mist“ (Mental Trakt C 023, 1997), zachycující koncert z roku 1996 ve strahovském klubu 007. Koncertují tehdy na nejrůznějších místech, v pražském Divadle v Celetné, v ústeckém dominikánském klášteře, ale i třeba v jeskyni u Sloupu v Čechách.
Koncem roku 1997 vstupují Do Shaska! poprvé ve své historii do nahrávacího studia, kde vzniká první regulérní CD „Draumamadr“, zachycující jakési snové, rituálně-ambietní postindustriální plochy. Jemnější zvuk té doby může v náznacích připomínat tvorbu starších Zoviet France nebo Dead Voice On Air. Obal disku, vzniklý v dílně litoměřického fotografického sdružení Pudon započíná tradici oboustranně citlivé spolupráce, jejíž plody dodnes tvoří nedílnou vizuální složku celého projektu.
Desetileté trvání „kapely“ oslavili Do Shaska! další - tentokrát zásadní - změnou koncepce tvorby. Mimo improvizace, jež je jejich prazákladním prvkem projevu se objevuje počítač a velký prostor dostávají přednatočené a propracovanější podklady, což znamená příklon k rytmičtější a „hudebnější“ podobě. Tento ambientní etno-dark trance-dub je zachycen na druhém CD „Bryndystaan Cafe“, vydaném na jaře 2001 Galerií Gryf. Hudba je neuchopitelná, „jiná“ a vykazuje dostatek prostoru pro vlastní fantazii, 62 minut pseudorientální absurdity a hravosti, mimo počítačových smyček a kláves zazní i atypické akustické nástroje, didgeridoo, perkuse. Hypnotické a víceméně rytmické skladby dokáží posluchače přenést do cizích světů, skrytých za „realitou“. Živá vystoupení, doplněná filmovými projekcemi pak dodávají hudbě další rozměry a významy, celek na naše poměry, vymezené standartní hudební tradicí, působí velmi neobvykle a mysticky.
Koncem roku 2001 začíná intenzivnější přípravou nového materiálu, jenž je oproti předchozímu méně ovlivněn etnickými motivy. Rytmy, které se zde objevují - i zásluhou živého bubeníka - inklinují více k ponurému dubu s ostřejším, strojovým rytmům, ovšem charakteristická a ojedinělá tvář jejich ambient-postindustriálu zůstává, tentokrát zahalena jakýmisi „militantně“ přeludnými inspiracemi, jakoby v duchu pouštních maršů Muslimgauze. Šamanský rituál je zde přetaven v inspirativní, halucinační atmosféru, vždy zůstává dostatek prostoru pro vlastní imaginaci a přesto lze slyšet jednoznačné vyjádření postoje ke světu, který nás obklopuje. To vše tvoří základ deseti skladeb na CD, které dostalo název „Androgyne Haarem“ a v březnu 2002 vyšlo u labelu Guerilla records.
Koncertní frekvence se sice poté příliš nezvyšuje - povětšinou opět strahovská 007 - ale ještě na podzim téhož roku se opět objevuje (byť jen zčásti) další nový program, tentokrát ještě intenzivněji postavený na strojových, nekonečných a přesto vzrušivých rytmech.
Snad ještě do konce roku 2002 by mělo na ruském labelu Tantric Harmonies vyjít nové album Do Shaska! s názvem „Prozzitive“. Bude to patrně nejtemnější nahrávka Do Shaska! obsahující živou verzi Schwarzwaldklinik plus nový materiál, v kterém takřka zcela absentují orientální a vůbec etnické prvky a jenž se celkovým soundem přibližuje spíše projevu ambientně-industiálních projektů vydávajících např. na německém labelu Tesco. Na podzim také již začala práce na novém CDEp, které má vyjít opět u Galerie Gryf v limitované edici speciálně balené ve skle a mělo by evokovat atmosféru kaváren 20. let v Cairu, Praze a Berlině. Převládat tedy bude opiově snová, halucinační atmosféra a mnohem větší prostor by zde měl dostat fagotista „V.“.
O produkci Do Shaska! mají větší zájem v cizině (Belgie, Rusko, ba i Turecko!) nežli doma, ale to je už údělem našinců - ve své vlasti zůstat nepochopeni (případně dosáhnout zaslouženého uznání až po smrti).
Následujíc rozhovor vedl Lábus s „M.“ - kultovní postavou, ideologem, mozkovým trustem Do Shaska! a ´Velkým Shaskem´- vystupující v rozhovoru pod pseudonymem „M.“. Ten ojediněle otevřel své nitro a osvětlil mnohé z dosud tajného a tajeného - a to jen výhradně a výjimečně pro čtenáře našeho magazínu!
Přestaň mluvit
a přemýšlet
a nebude nic,
co bys nebyl schopen poznat
Seng-cchan (čínský básník kolem roku 600)
Kde jsi se vůbec s hudbou těchto "jiných forem" setkal?
Cesta mého hudebního vývoje začala prepubertálním posloucháním Pink Floyd, PPU, varhanních koncertů Bacha a oblíbených písniček mých rodičů z divadla Semafor. S příchodem puberty jsem zjistil, že „poslouchat“ nějakou hudbu může být výrazným identifikačním znakem určitého společenství. V té době jsem coby „řádný punker“ nevyndal z walkmana Dead Kennedys, Sex Pistol, Black Flag, Crass, FPB či Big Black. V souvislosti s touto muzikou jsem narazil na kapely jako Einsteurzende Neubauten, Test Dept., Throbbing Gristle nebo SPK, které mi otevřely zcela nové dimenze v chápání samotného pojmu hudba. Bylo to něco, co se naprosto prolínalo s mým tehdejším viděním světa, s knížkami, které jsem četl, s postoji, které jsem zastával. To samé fungovalo i naopak. S postupným tříbením a zráním názorů se vyvíjel i typ hudby, o kterou jsem se zajímal. Celou tuto „hudební scénu“, o které se bavíme, je třeba vidět v mnohem širších nehudebních souvislostech. Bez znalostí těchto důležitých vazeb na literaturu, výtvarné umění, film, psychologii apod. je těžké pochopit a vstřebat sílu a smysl těch „divných zvuků“. Navíc je to velmi subjektivní, emocionální a takřka nesdělitelná záležitost analogická spíše myšlení alchymie než racionálnímu poznání. Zároveň to ale neznamená, že ten, koho tato „kultura“ neoslovuje a nezajímá, je něco intelektuálně méněcenného. To ne ! Nerad bych, aby to vyznělo, že trpím „komplexem vícecennosti“, což bohužel nebývá v těchto kruzích zase tak výjimečné.
A co příbuzné koníčky? Také v nich se dá nalézt nějaké postižení?
Rád bych se prezentoval jako „renesanční člověk“ sbírající grafiku a staré knihy, studující hlubinnou psychologii a hermetismus, který po večerech evokuje démony a obcuje se succuby. Ve skutečnosti mám ale koníčky jako každá jiná mánička - sex, drogy a rock´n´roll.
Máš pocit, že - hudební, kulturní, duchovní - prostředí, ve kterém se pohybuješ, je svým způsobem (uzavřené) ghetto, které „venkovní“ svět až tolik nechápe?
Tento pocit, myslím, musí mít snad každý člověk, který je obdařen alespoň špetkou kritické sebereflexe. Víceméně se každý pohybujeme ve svém „mikrosvětě“, který považujeme za ten jediný skutečný a pravdivý, a okolním světem můžeme pohrdat jako nechápajícím nebo ho ignorovat, popř. se ho obávat. Není od věci udělat si jakousi „mikroapokalypsu“, ale málokdy je na to odvaha. Pro začátek je dobrý si to uvědomit. A tím to většinou skončí.
Kdy jste se začali hlukovými kompozicemi zaobírat vážněji a
přisuzovat jim hlubší smysl?
Hluku přisuzuji hlubší smysl již od útlého mládí, kdy mi zvuk puštěného fénu spolu s teplým proudem vzduchu přivodíval takřka libidinózní zážitky. Stejně tak jsou fascinující ultrabasové pulsace, které de facto „zpomalí až zastaví čas“ a vysunou vnímání mimo běžný prostor. Zvuk je tedy neuvěřitelný pomocník při objevování „jiných realit“, pročež nás zajímal od samého počátku. Až s příchodem cenově dostupnější techniky (relativně výkonné PC) nastala možnost zabývat se prací se zvukem sofistikovaněji. Na druhou stranu stejně musíš mít vlastní nápady a ani tisíc efektů ti neudělá z nezajímavého zvuku originální a nosný prvek.
Teď ta nejpitomější možná otázka: co chcete svojí hudbou
sdělit národu, světu atd.?
Hudební projev Do Shaska! je výsledkem zčásti vědomého, ale většinou racionálně neřízeného míšení obrovského množství podnětů, zážitků a pocitů, transformovaných do podoby zvuku. Je to abstraktní zpráva o stavu Duše a existenci všech realit, světů a přízraků ji obklopujících. Pro nás samotné představuje „účinkování“ v Do Shaska! především jakousi formu psychoterapie, tyglík, v kterém se naše traumatické zážitky, komplexy a anomálie všedního dne přetavují do podoby „nemocné hudby“, která poté může mít paradoxně očistný účinek na podobně vnímající a postižené jedince. Samotný název Do Shaska! symbolizuje vyrovnávání se s noční můrou nejen mého dětství - démonickým cirkusovým klaunem, terorizujícím a ponižujícím obecenstvo. „Normálnímu“ člověku naše „hudba“ tudíž nemůže sdělit absolutně nic positivního a pro něj přínosného. Neodpočine si při ní po poctivé práci, neuvolní se s přáteli a už vůbec se nepobaví. Maximálně u něj vzbudí nepříjemné a podivné pocity, na což zpravidla zareaguje podrážděně.
A jak to všechno vůbec začalo?
První vystoupení Do Shaska! proběhlo v roce 1989, kdy se pod tímto názvem odehrála „kolektivní improvizace omámených mániček a postpubertálních punkerů“ tvořená bicí soupravou, klarinetem, činely, kovovým víkem od sudu, plastikovými trubicemi od záchodu a „zpěvem“. V podobném duchu probíhala i další vystoupení. Všechno to bylo vlastně úplně náhodné a impulsivní - „hlukové etudy pro 3 až 20 hráčů“. Pak postupně krystalizovalo personální i nástrojové obsazení, začali jsme s „B.“ a „Dz.“ hrát pravidelněji, už pod názvem Do Shaska! Sestava sestávala z bicích, kláves, kytary, na kterou se hrálo holícím strojkem, různých želez plus nějaký odpad - barely, ždímačka, řetězy, vysavač - prostě taková poctivá ruční práce. Bylo tam hodně slyšet, co jsme naposlouchali na začátku 90. let - Einstuerzende Neubauten, starý SPK a hlavně Residents. Postupně vznikla ucelenější sestava tak 4 - 5 lidí, jakoby pravidelných členů. Ale nikdy jsme nezkoušeli, nikdy se předem podrobně nepřipravoval žádný program. Sešli jsme se na místě a rovnou odehráli vystoupení. Drobná změna nastala v době, kdy jsme zakoupili elektrické perkuse Yamaha, čímž se začaly objevovat už nějaké rytmy, a syntezátor. Zároveň se hrálo častěji, čímž se začaly nějaké motivy opakovat a vylepšovat a dostávat tak podobu „písničky“, která se mohla pro velký úspěch zahrát i příště. A ta největší změna přišla někdy kolem roku 1998, protože se začal používat počítač na tvorbu přednatočených základů. Letos nastal další výrazný zlom v postupu tvorby - místo přednatočených a tím pádem již neměnných podkladů se hraje přes kontrolér a vlastní mix přímo z notebooku a v reálném čase se vše může ovlivňovat - modulovat, přidávat, míchat, … Jedná se, myslím, o kvalitativně nejdůležitější posun z hudebního hlediska za celou historii Do Shaska!.
Existujou nějaký nahrávky z toho staršího období?
Na „Sedmičce“ jsme si nahráli v roce 1997 koncert, to bylo ještě v onom obsazení - el. perkuse, klávesy, spousta kovu, pískací zvířátka a vysavač. Ale už to mělo svůj „ksicht“, sestava byla víceméně stabilizovaná, už jsme nepřibírali opilce z publika a tak ze záznamu tohoto vystoupení vznikla první regulérní nahrávka - kazeta To the Maids of the Mist. Tehdy jsme dost intenzivně spolupracovali s Ars Morta Universum, kteří se snažili vzkřísit a pořádně rozjet industriální kulturu v tom pravém slova smyslu a dost nás protěžovali, takže bylo i dost koncertů atd. V pozdější době na nás zase naopak spíše zanevřeli, ale to je jiná kapitola. V roce 1997 jsme ve studiu v Jeseníku nahráli první regulérní CD Draumamadr obsahující v podstatě ambietně - rituální improvizace. Tehdy jsme ještě nepoužívali ani počítač, ani přednatočené podklady. Tahle fáze přišla až kolem roku 1998 a tím se změnil jak zvuk, tak přístup celé kapely. Všechno tím začalo mít jakousi ustálenější formu. Smyčky a rytmy připravený na počítači se pouštěly jako podklady a míchalo se to přímo na pódiu s produkcí ostatních hráčů, což v podstatě v trochu jiné podobě trvá dodnes. Výsledkem tohoto přístupu je prakticky celé album Bryndystaan Cafe, natočené a vydané v roce 1999 u Galerie Gryf. Tahle kapela byla a je postavená na bázi toho, že se všichni především dobře známe a navzájem mezi námi fungují jakési takřka mimosmyslové interakce. Někteří z členů Do Shaska! teď trávili 4 dny ve studiu jen proto, aby na těch 60 minutách párkrát škrábli na citeru, a přesypali oříšek. Ale jsou tam potřeba. Jasně, že by to mohl udělat kdokoli jiný, ale to by nemělo ten půvab, něco nepojmenovatelného by tam chybělo. Jde o to, že právě proto, že se tím bavíme tak dlouho, tak samotnou podstatu Do Shaska! nepředstavuje kapela v tom běžném slova smyslu, ale spíše jakési mysteriózní a proměnlivé předivo vztahů, přeludů a nálad, které se zrcadlí ve zvukové rovině. Já pevně doufám, že se nám to podařilo alespoň částečně dostat i na novou desku Androgyne Haarem. Prvním pokusem bylo právě CD Bryndystaan Cafe, kde to snad vyšlo.
Pokud je to jen trochu možné, používáte při vaší produkci
plátno, na které promítáte filmy. Jednak jste za plátném uschováni a jednak to
dodává vaší hudbě zcela další rozměr…
Naším cílem od samých počátků bylo dát vystoupení i vizuální stránku. Zpočátku se to omezovalo na neumělé pokusy, kdy se během koncertu promítaly na pozadí nějaké diapozitivy. Zlom nastal při koncertě v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde měli videoprojektor a obrovské plátno. Tam to bylo super, tehdy se to poprvé naprosto prolnulo s muzikou. Pouštěli jsme Prsten Nibelungů - německý černobílý němý film Fritze Langa z 20. let. a výsledný dojem byl naprosto fascinující a uhrančivý. Od té doby se projekci snažíme používat při každém vystoupení, jenže ne vždy mají v místech koncertování potřebné vybavení. Ovšem teď nastala možnost půjčovat si projektor, takže můžeme promítat přímo z počítače nebo videa i tam, kde by to normálně nešlo. Zároveň jsme už vytvořili sestřih z filmů a dokumentů, který poměrně dobře ilustruje hudbu, kterou hrajeme, a který chceme průběžně také inovovat. Druhá varianta jsou oblíbené koncerty v ústeckém Biografu u Františka, kdy živě improvizujeme k předtím neviděné koláži z různých dokumentů, kterou nám vždy připraví majitel kina a autor oněch filmů p. Šmahel. Tam by se mohl demonstrovat pojem synchronicity v praxi.
Jak vzniká vaše hudba a jsou nějaký kontexty vaší tvorby?
My vůbec nezkoušíme v tradičním slova smyslu. Podklady, které tvoří jakousi páteř hudebního projevu, se přinesou přímo na koncert, kde to vlastně poprvé slyší i ten zbytek „kapely“. No a ti si do toho přidají a zakomponují zase to své NĚCO. Koncert od koncertu se to proměňuje a vylepšuje, dostává to ucelenější formu, začínají se rozlišovat jednotlivé skladby, experimentuje se podle panující atmosféry, skladba „zraje“. Do Shaska! jsou něco jako živý organismus, který se stále vyvíjí, proměňuje a napůl chtěně a napůl nevědomě „zhmotňuje“ v podobě zvuku veškeré možnosti a varianty svého vývoje včetně odboček a slepých uliček, zachycuje a konzervuje v „hudební“ formě jasně definovatelné i nepopsatelné dojmy, pocity, postoje…
Cítíš že přeskakuje jiskra, že tam je nějaký souznění?
Samozřejmě, v tom je právě ten význam toho všeho. Právě proto, že se všichni známe dost dlouho, tak ač se každý pohybujeme v jiný hudební oblasti a můžeme se lišit třeba i v jakémsi „světovém názoru“, když jsme spolu na pódiu, tak nás to všechny hodí někam jinam a každý tomu to Něco ze sebe dá. A i když pak si někdo myslí, že tohle tam nemělo být a tohle mělo být jinak, tak je to právě jen ten jeden pohled. Díky té značné míře improvizace a schopnosti „naladění se“ se nám může podařit jaksi spojit protiklady, ty naprosto odlišné pohledy tak, že výsledek působí konzistentně. To má pro mne ten smysl a půvab, právě to dodá ten „jiný“ zážitek. A to i díky těm filmům, které to celé mohou ještě „zkomplikovat“, posunout někam zcela jinam a posluchače ještě více znejistit. Neboť nechceme sdělovat nějaké konkrétní poselství, nějaké jasně definovatelné pravdy a demonstrovat nějaký svůj pohled na svět.
Takže třeba texty považuješ za omezující faktor?
To je přesně o čem jsme nyní mluvili. Text je již příliš konkrétní, moc směřuje posluchačovo vnímání pouze tím jedním chtěným směrem. Kdysi dávno jsme nějaké texty používali, ale to bylo v hodně raných začátcích a velmi krátce. Texty k téhle muzice prostě nejdou.
Cítíte se se svou hudbou příslušníky nějaký scény?
My hlavně každý posloucháme něco jiného. Ale takřka všichni jsme začínali před mnoha lety v punkových kapelách, jsme poznamenaní Dead Kennedys a Sex Pistols a pořád je to, myslím, minimálně v jakémsi pojetí muziky, znát. Samotní Do Shaska! nikdy punk nehráli a hudební projev vždy byl a je diametrálně odlišný, ale všichni jeho členové s punkem jako prvotním hudebním stylem začínali. Každý starší punker z Ústí nad Labem si musí pamatovat MVS, Penissilin a DPN! Takže nejlogičtější by bylo nás zařadit do bývalé punkové scény 80. a 90. let, což je ovšem vzhledem k hudebnímu projevu absurdní. Já se obávám, že ve skutečnosti nepatříme nikam, nikde nás nechtějí a my se nechceme přizpůsobovat nějakým pravidlům toho kterého žánru. Produkujeme zvláštní, podivnou hudbu, tak co třeba škatulka „divné hudby“? Ale od začátku jsme byli asi z rozpaků řazeni k industriální scéně a občas k ní stále býváme počítáni. Jenže, malá scéna - pár lidí, kteří se navzájem znají a navzájem na sebe nevraží. Navíc mám temný pocit, že spoustě z nich chybí nadhled a sebeironie, zvlášť právě lidem okolo „industriálu“, kteří svoji tvorbu berou na můj vkus příliš vážně, „přísně a stroze“. Absence jakékoliv odlehčenosti a abstraktnosti mi na většině zvláště domácí industriální produkce připadá směšná a to její aktéry obzvláště popuzuje. Samozřejmě i zde se nedá bagatelizovat a existují seskupení, s kterými i přes odlišný hudební projev, máme více než pocit souznění, např.
VO.I.D.
A ve světě?
Svým chápáním hudební tvorby a svým projevem jsou mi blízké projekty jako Muslimgauze, Coil, Zoviet France, Rapoon nebo The Hafler Trio. Tahle muzika mi přijde zajímavá, originální, proměnlivá a jaksi neidentifikovatelná, ale hlavně se zde dají najít paralely k Do Shaska! v samotném přístupu k tvorbě. Tohle mi přijde, že jsou věci blízký našemu vnímání a pojetí hudby. Tady však mluvím víceméně sám za sebe, neboť ostatní se pohybují, jak jsem již říkal, v odlišných hudebních oblastech a určitě by si i tam našli své spřízněné kapely, ať již z hudebního nebo jiného hlediska.
A reakce tam odsud?
Každopádně příznivější než ty domácí. Poslední dvě alba docela úspěšně distribuuje Soleilmoon, což je asi největší firma zabývající se právě „divnou a jinou hudbou“. Vyšlo pár vesměs velmi kladných recenzí v italských, belgických a rakouských časopisech zaměřených na elektro - ambient - industrial. Navázali jsme užší spolupráci s ruským labelem Tantric Harmonies, kde vyjde snad na konci roku nové CD. Ozvala se nám také francouzská „kapela“ Mlada Fronta produkující jakýsi rytmický elektro-industriál s nabídkou společného hraní. Na podzim možná vyjde turné po Polsku společně se Seismic Wave Factory a V.O. I. D.
Existují v tomhle případě vůbec nějaké tzv. ambice?
Tak hlavně Do Shaska! kapela v pravým slova smyslu určitě není. Nepatříme do žádného hudebního žánru, nemáme zkoušky, ani ambice prosadit se v komerci, ani v „undergroundu“. Navzájem se ani příliš nevídáme, každý jsme z jiného města a potkáváme se prakticky jen při příležitosti koncertů. Ale má to právě ten půvab, že nikdo pořádně neví, kam směřujeme, jak to dopadne. Nikdo z nás nemá vyhraněnou představu o dalším vývoji, kterou by se snažil realizovat a prosazovat. Do Shaska! je snový přelud, neuchopitelný organismus, obluda, která se chce zalíbit. Žije to opravdu vlastním životem.
Mají členové Do shaska! ještě nějaké jiné hudební aktivity?
Vlastně každý působí ještě v jiném hudebním sdružení. Fagotista hraje ve školním symfonickém orchestru, hráč na klávesy je platným členem dubové party Orły w błocie Europy, bubeník a hráč na didjeridoo mají „barovou“ kapelu Andalusian Dogs. Spolu se sudetským multiumělcem Paaschou jsem na konci léta založil militantní dark-ritualtechno projekt Zlozvuk Sound System a do konce roku by se měla objevit první nahrávka.
A na závěr ještě top 10 tvých nejoblíbenějších nahrávek
Uvádím je bez nároku na pořadí.
COIL - Horse Rotorvator - zásadní věc z roku 1986, která přinesla zcela nové pojetí využití elektroniky v hudbě
DEUTSCH NEPAL - Benevolence - druhé a stále nejlepší album švédského projektu z roku 1993, hypnotické zvukové struktury, které našly spoustu napodobovatelů
DIAMANDA GALAS - The Divine Punishment & Saint Of The Pit - první a druhá část trilogie The Masque of The Red Death (Plague Mass)
DEAD KENNEDYS - Fresh Fruit For Rotting Vegetables - bez komentáře
TEST DEPT/BRITH GOF - Gododdin - hudba k divadelnímu představení z roku 1989
ARVO PART - Tabula Rasa
SWANS - Children Of God
EINSTUERZENDE NEUBAUTEN - Halber Mensch
ZOVIET FRANCE - Mohnomishe
STEVEN STAPLETON + DAVID TIBET - The Sadnes Of Thinks
Vladimír Lábus Drápal
Mašurkovské podzemné č.26, 2003
.png)
