Obstík z projektu USNU?: „...jestli jsem hudebníkem záleží na úhlu pohledu...“

   Projekt USNU? se charakterizuje jako “jednočelnný projekt z Brna hrající harsh noise inspirovaný noise corem...” v setech slibuje “energii, zlost, agresi a hluk s úsměvným nadhledem” a závěrem přidává varování, že se na scéně pohybuje již pátým rokem. Všechno uvedené je pravda, ale částečná. Investigativní oddělení relácie Bawagan se zas jednou pustilo do rozmotávání klubek:

   Na začátek si možná povídejme o spánku. Pokud spáváš tradičně v noci, jak se ti spí noc před koncertem a noc po něm? Mají sousedi kruhy pod očima?

   Dobrá otázka. Spánek mám moc rád, obecně spím rád a pokud to jde tak i hodně. Od narození syna se mi tento koníček již nedaří realizovat v takové míře, jak bych chtěl. Spím tradičně v noci až na výjimky, kdy se rád zdržím na nějaké akci. Před koncertem spím úplně normálně a po koncertě je většinou nakumulovaná únava z důvodů více faktorů taková, že usínám a ani nevím jak. Někdy je docela zajímavý, když přijedu domů z koncertu, na který jsem řídil a po noční jízdě autem nemůžu usnout a poslouchám pískání v uších navozené nově zažitými hudebními produkcemi. No a sousedi kruhy pod očima možná mají, protože chrápu jako správnej nojzer, o čemž by ti spousta mých kamarádů mohla vyprávět. Prostě produkuju noise i ve spánku. Akorát to málokterej z posluchačů docení.

   Hudebně, cvičíš doma či, ve zkušebně?

   Zkouším ve stejné zkušebně, kde jsme zkoušeli s 6MAS a kterou sdílím s klukama z grind-core rubanice ŠKODA 120. Samply a playbacky, který pouštím při vystoupeních z kazet si chystám dopředu a na zkušebně si tvořím různý postupy a scénáře, podle kterých svá vystoupení budu hrát. Takže naživo je to, pokud možno, podle předem dané osnovy a záleží jen na tom, jak se mi podaří se té osnovy držet anebo mě to strhne natolik, že se osnova rozpadne už v půlce setu.

   V projektu USNU? při živých koncertech využíváš prý podomácku vyrobené nástroje včetně hraček. Z čeho třeba ty nástroje vyrábíš nebo ničíš ty klasické? Jaké hračky, pískací?

   Naprostej základ mých „nástrojů“ tvoří různé typy piezo snímačů, ze kterých jsou některý vlastní výroby a některý mám od svého kamaráda z USA, mistra noise performancí, a skvělého konstruktéra různých bláznivých piezo mikráčků, známého jako CRANK STURGEON. A z pomocí těchto snímačů vytvářím hudební nástroje z věcí jako jsou dětský pružinový cvrnkací fotbálek, espézetka, plastový kelímek, plechovka šroubů, blikající plastová pistole, dětské klávesy a podobně. Na vánoční besídce byl i zvoneček. Používám i generátor šumu, který mi vyrobil můj švagr, když ležel doma se zlomenou nohou a nudil se. Společně jsme vyrobili i jednostrunnou „kytaru“, jejíž tělo tvoří dveřní práh. Nápad vznikl při návštěvě hobby marketu. Ten pohled prodavače, který se nás přišel zeptat na co to potřebujeme asi nikdy nezapomeneme.

   Tvoje show na pódiu jsou pověstné humorem až ironií. Co jsem viděla na videích, tak dost slušně pracuješ s publikem. V tomto žánru poměrně extrovertně neobvyklé…

   To máš pravdu, ale začínal jsem klasickým 15minutovým setem bez keců a pauz a k tomuto pojetí jsem se časem nějak propracoval sám. Možná je to tím, že jsem dlouhý léta řval v crust/grindové kapele, ale došel jsem k tomu hlavně i tím, že jsem chtěl v průběhu setu měnit zvuky a nástroje a na to je potřeba času navíc a taky jsem cítil, že by to moje vystoupení mělo mít i nějakej přesah. I když by to měl být jenom fór. Nevím, jestli to tak bude navždy, protože mě láká zase i představa jednoho dlouhého propracovaného setu. Uvidíme.

   Pustí se občas fanklub i do tance?

   Někdy i jo, protože hraju na hodně hard coreových a punkových akcích, ale nečekej žádnej circle pit, nebo roztančenej klub. Většinou je to fakt jenom pár lidí. Asi nejkultovnější vyjádření někoho z publika ale bylo, když na jedné akci v brněnském klubu Vegalite si jeden kámoš z místní D.I.Y. scény v průběhu mého setu ustlal přímo pod mým stolem a regulérně usnul. Ten to prostě vzal doslovně se vším všudy.

   Jak se vlastně člověk stane zpěvákem v grindové kapele? Jak se poté od podobného hlasového vyjádření dostane k noisu?

   Zpěvákem v grindové kapele se člověk stane docela snadno. Stačí k tomu mít chuť založit kapelu, pár kámošů, co umí na něco hrát a nebát se potrápit vlastní hlasivky pořádným řevem. A trochu smyslu pro rytmus. Tvrdou muzikou se zabývám už někdy od svých 13 let a mít vlastní kapelu bylo vždycky mým snem. Akorát jsem nikdy na nic neuměl hrát, tak jsem spíš začínal jako pisálek do různých fanzinů a časopisů, třeba do Parambuchy, Antitrendu, Casiopeiy a dokonce mi kdysi otiskli i v Big Bangu report z koncertu, který jsem napsal se svým kamarádem. Takových těch hospodských kapel jsem v těch teenagerovských letech založil fakt hodně, ale vždycky zůstalo spíš u toho piva. Až při studiu vysoké školy v Ostravě se mi konečně povedlo dostat mezi ty správně zapálené lidi a založit s nimi 6MAS. Po ukončených studiích a návratu do Brna jsme pak pokračovali v obměněné sestavě dalších skoro 12 let.

K noise jsem se dostal už v docela raném věku, když jsem recenzoval nějakou noise-core split MC kazetu a CD NAPALMED i když se mi to v té době vůbec nelíbilo. Časem jsem, ale hledal čím dál větší extrém v tvrdé muzice, a nakonec mě ty nahrávky docela dostali. Hodně velkej vliv na mě měly kompilace Anomalous Silencer, který vydával Radek Kopel a skrz ně jsem pomaličku přišel na chuť harsh noise. Takovým tím posledním kusem pomyslné skládačky v mé lásce k harsh noise byl určitě výlet do Lublani na Noise Fest, na který mě tenkrát vytáhl Míra Vejvoda, kterej dneska drtí sluchy svým projektem CHRUP. V té době si na podiu tohoto festivalu podávali ruce hlukový performeři z celého světa a já jsem navždy propadl kouzlu krabiček a intenzivních hlukových ploch. Od té doby jsem už jezdil do Lublani každý rok a časem jsem začal pořádat vlastní noisové akce, na kterých většinou vystupovali hlukaři z různých koutů světa, se kterými jsem se seznámil právě na Noise Festech. Tak vlastně nějak vznikla i Noise Mafia pod jejíž hlavičkou pořádám koncerty už pár let a povedlo se mi dostat na různá podia v Ostravě a Brně borce jako jsou třeba CRANK STURGEON, ERIC BOROS, JUSTICE YELDHAM, SIKHARA, MR. NATURAL, DANIELE BRUSACHETTO, ASHTOOL, JESUS IS ANGRY a spoustu dalších samozřejmě i českých a slovenských souborů.

No a jak šel čas a já jsem viděl pořád víc a víc noise akcí, tak mě začala lákat myšlenka to vyzkoušet taky. Prvotním projektem byli LOUD PALS, který jsme založili se slovenským grind-noise fanatikem Tomášem Bagim v roce 2014. Původně jsme začali jako klasické basa-bicí noise-core duo, ale celkem záhy jsme přešli na totální harsh noise produkovaný na všelijaké harampádí a piezomikráky. Přibrali jsme k sobě i dalšího hlukaře z Galanty, Štefana a začali hrát živý koncerty a festivaly. Takto jsme fungovali 2 až 3 roky až jsme došli do stádia, kdy z rodinných, časových a pracovních důvodů už nešlo nadále zkoušet a hrát na takovou vzdálenost, a tak mě to vlastně trošku přinutilo postavit se na vlastní nohy, přikoupit a vyrobit více harampádí a začít hrát jako USNU? Dokonce první akce jsem hrál pod názvem USNU? by LOUD PALS. Jestli jsem hudebníkem? Z toho, co jsem napsal k této otázce asi spíš vyplývá, že ne. Na žádný nástroj neumím hrát, i když na některé „hraju“ a byl jsem zpěvákem kapely, i když asi moc neumím zpívat. Asi záleží na úhlu pohledu.

   Už roky pořádáš koncerty v žánrech HC, punk, grind a noise pod hlavičkou NOISE MAFIA, v roce 2014 jsi společně s Mírou Vejvodou založil NOISE FEST CZECH REPUBLIC. Je pořádání koncertů zábava nebo masochismus?

   Ta myšlenka uspořádat Noise Fest Czech Republic vznikla tak trošku kuriózně. Psal se rok 2013 a naši dlouholetí kamarádi a pořadatelé lublaňského Noise Festu nám přímo na fesťáku oznámili, že ten rok je to už určitě naposledy a že další ročník už zkrátka nebude. Zprvu jsme tomu neveřili, protože podobné řeči vedli Matjaž, Miha a Mrož už několik posledních let, ale pár týdnů po festu nám potvrdili, že to byl opravdový konec. A tak jsme se s Mírou Vejvodou hecli a udělali českou verzi tohoto festivalu v přesně stejném termínu jako originální akce a pozvali tam všechny naše slovinské kamarády a spoustu zajímavých performerů a kapel s tím, že naším původním záměrem bylo pokopnout kluky ze Slovinska k tomu, aby udělali další ročník a my měli zase kam jezdit. Akce se docela povedla a ten původní záměr prostě nevyšel. Ve Slovinsku převzal štafetu Neven se svým ZNFI festem, který nám dal zase pádný důvod k návštěvě Slovinska a postupně i shodou okolností vznikl i Mrož Fest v Lublani, který je vzpomínkovou akcí na jednoho zemřelého pořadatele původního Noise festu. My jsme fesťák po prvním roce trošku odložili na druhou kolej, protože krátce po prvním ročníku byl uzavřen brněnský klub Boro, kde jsme měli téměř domácí zázemí pro všechny akce pořádané Noise Mafií a trochu se i vytratila chuť do něčeho dalšího v jiných prostorách. Nový elán nakonec přinesl Kuba, dnes působící v parádním noise teátru EVROPSKÁ UNIE, se kterým jsme nakonec udělali druhý a třetí ročník. Je to teda spíš dvouročník, protože tuto akci pořádáme pouze jednou za dva roky. Pořádání koncertů určitě není masochismus i když se to tak někdy může zdát. Investuješ do toho spoustu volného času, peněz a hlavně energie, aby se tam v reálu pobavilo pár desítek lidí. Ale tak to zkrátka nesmí člověk brát. Jde o tu energii, kterou ti to přináší zpátky. Pozveš si kapely, které chceš vidět, potkáš se se svými kamarády ze světa a pokud nejsou nějaké technické, nebo organizační problémy, tak si i užiješ nějakou tu malou party. Musím říct, že třeba poslední ročník v roce 2018 mě tak nabil energií, že ještě dva měsíce po akci mě vzpomínka na něj přivodila naprosto spontánní pocit štěstí. Jediný, s čím člověk musí počítat, když pořádá tak okrajovou záležitost, že v tom položí nějakou část svých úspor. Ale jak já říkám, někdo jezdí do Chorvatska na dovolenou, já pořádám Noise Fest.

   Co chystá mafie až virus odleze? Nějaká náhrada za zrušený dubnový Noise Fest?

   Letošní akce měla proběhnout v dubnu tradičně jako dvoudenní s tím rozdílem, že to mělo být ve dvou rozdílných klubech. V Bajkazylu a na Sibiři. Měli jsme už kompletní line up, který si každý může prohlédnout na našem facebooku a my jenom doufáme, že se nám podaří akce udělat v příštím roce v podobné a třeba i ještě našlapanější sestavě.

   Dle tvých slov "NOISE MAFIA zároveň funguje jako takovej mikro label" Mikro - jako pro kámoše nebo jen na nějaké speciality? Jste mafie usilující o světovládu?

   S vydáváním desek jsem začal kvůli potřebě zaplatit část nákladů na vydání LP 6MAS „Rape The Earth“ a pak se z toho stal takovej malej koníček. Nemůžu říct, že bych něco přímo vydával sám, protože neprovozuju žádnou distribuci přes e-shopy, nebo něco podobnýho, spíš se účastním kooperací labelů, a to většinou na nahrávkách kapel mých kámošů, nebo někoho kdo je mi hodně sympatický. Vydaný nahrávky většinou rozdávám svým kámošům ze zahraničí, a tím zároveň tak nějak pomáhám propagovat ty nahrávky venku za hranicemi. Noise Mafia usiluje o světovládu pohodových nojzerů a zřízení ministerstva hluku. Ale pozor! Je to pořád přece jenom mafie a může být zákeřná a tahat i za nitky v místech, kde by to málokdo čekal. Může se třeba někomu stát, že se ráno probudí a v posteli bude mít rozřezanou kytarovou hlavu.

   Chystáš sólo kazetu (nebo vinyl)?

   V době kdy, píšu tento rozhovor mám venku kolaborační kazetu s UNCLE GRAHA´S FLYING CIRCUS, a dva živáky. První je trojsplit CD se záznamem mého vystoupení a kolegů CHRUP a SUPRAPHON FAMILY ze Zlo Festu 2019 a druhý je výběr nahrávek s různých mých živých vystoupení, který vyšel na kazetě jako split s japonským performerem ELMA pod hlavičkou Harsh Noise London. Studiovou nahrávku mám v plánu už dlouho a doufám, že se k tomu konečně v průběhu tohoto roku dokopu. Plány jsou a budou, stačí jen mít čas na to je realizovat.

   Všechny názvy kapel píšeš velkými písmeny, mám je tak psát z nějakého důvodu v tomhle článku taky místo tradiční kurzívy?

   Takto jsme se to naučil při psaní do různých fanzinů. Ani nevím, kdo to vymyslel, ale nějak se mi to zakořenilo v hlavě a dělám o tak nějak automaticky. Pokud by ti to přišlo hloupý, tak to klidně změň.

   Když jsem se ptala na nějaké tvé další aktuální umění, zmínil jsi nový noise core projekt, ve kterém působíš se svým švagrem a jmenuje se to MR. NICE AND MR. BEAUTIFUL. Asi před čtvrt rokem vám vyšel split se SEDEM MINUT STRACHU. No to je vskutku kouzelné, aby sis odpočinul od harsh aktivit, založíš noise core projekt. Směřuje to tedy ideologicky i výrazně hudebně jinam, než USNU? Hraješ tady na jiné nástroje?

   Projekt MR. NICE AND MR. BEAUTIFUL jsme založili s mým švagrem Fabem, což je Francouz žijící v Lucembursku se ségrou mé ženy. Jde o klasickej neurvalej, neumětelskej, neandrtálskej noise-core hranej na basu a bicí se spoustou efektů a zkreslení. Prostě bordel. Ideologicky jde o klasický noise core bláznění s poselstvím ve stylu D.I.Y scény. V tomto projektu drtím struny baskytary a celou tu kakofonii proháním přes pekelnou sestavu efektových krabiček. Venku máme split sedmipalec se SEDEM MINÚT STRACHU a další materiál je už připraven a čekáme jen na to, která z našich spřízněných smeček s námi půjde do dalšího splitka.

Karolina Válová 2020