Zvolil sis své umělecké jméno podle léku na bázi opia?
Když jsem kdysi poprvé četl Nahý oběd od opiátníka Williama S.Burroughse, tak se tam asi dvakrát mihla postava nazvaná Paregorik Kid. Když jsem pak po letech přemýšlel o jméně, napadl mě právě Paregorik, což dřív byla opiová tinktura.
Zkusil bys charakterizovat hudební projekty, na kterých se aktuálně podílíš?
Paregorik je harsh noise, Teorema je power electronics, Lionel Dixit je cokoliv. Další projekty už nejsou funkční nebo jsou skrytý. Vždycky jednou za čas vypluju s nějakou věcí, kterou jsem dělal před lety a nikdo o ní nevěděl, i když se třeba objevila na oficiálních nosičích interpretů, u kterých by mě nikdo nečekal nebo ve vydavatelstvích, o kterých nikdo ani neví. Nebo naopak ví až moc dobře. Kde, co všechno a proč – to vím jen já a tak to zůstane, dokud budu chtít. Je to taková hra.
Hrával jsi v kapele Klutz, Lionel Dixit je duo, vystupuješ i sólově. V čem se to z tvého pohledu liší? Když máš umělecký nápad, víš už od začátku, které z těles s ním bude pracovat?
Jak si takový nápad poznamenáš, nosíš diktafon nebo čmáráš barevnými fixy?
Dřív jsem s sebou všude tahal diktafon na mikrokazety, později na klasický kazety a ještě později digitální rekordér a nakonec mobil. Nahrál jsem desítky kazet, který mám v krabici, ani nevím kde, a spoustu hodin materiálu digitálně. Skoro nic jsem si potom neposlechl. Přestal jsem to tak dělat před několika lety. Bylo to k ničemu.
Co hudební začátky? Jaká byla cesta od power violence ke krabičkám?
To bylo naopak, Paregorik vznikl v roce 2009, je daleko starší než Klutz. Ani bych neřekl, že to byla cesta od něčeho někam. Prostě jsem dělal to, co mě zrovna bavilo. A tak to pokračuje.
U svého labelu obsedante! Prý razíš heslo “malý edice a častý výměny” + maximální využití svépomoci.
Až na pár ústřelů to tak je. DIY mě vždycky bavilo a když jsem zjistil, jak jednoduchý je mít “label”, tak mi bylo jasný, že dřív nebo pozděj to budu chtít dělat, stejně jako většinu věcí, které se mi líbí. Diletant. Výměny byly od začátku přirozená věc, jak se dostat k zajímavým věcem a zároveň ty svoje poslat dál.
Je pravda, že jsem s tebou loni vyměnila svou zavařovací sklenici s básněmi na papírcích za velmi hlučnou kazetu-trojkombinaci Paregorik/Cry of Humans/Drén. Na plastové části obalu je otisk palce, co vypadá jako lebka. Ostatně celý label má zajímavé logo v podobě utíkající postavy s obrazovkou místo hlavy. Kdo to má všechno graficky na svědomí?
To je release do releasu, většinu grafických věcí dělám já, ale tohle logo dělala Jitka Bohuňková. Rád spolupracuju na obalech se samotnýma interpretama. Kazeta s live sety o které mluvíš, je kombinovaná práce několika lidí: Vitamín aka NBDY, kterej koncert pořádal, přišel s letákem se zmiňovanou lebkou, Drén vyfotil na koncertě pár fotek na telefon, dvě z nich jsem použil na insert a titulní foto je od Matěje Hoška, který na akci fotil, Trojka aka Cry of Humans zase udělal polepky na kazety. Mě napadla věc s překrýváním textu a fotek a dal jsem tomu celkový layout. A tak někdy vznikají věci na obsedante!. A někdy zase úplně jinak.
Obsedante! funguje od roku 2012. Chtěl jsi v něm zpočátku vydávat jen svoje věci? Vydavatelství má za sebou leccos, včetně hudby na počítačových disketách nebo výlety vstříc jazzu. Kterým směrem se půjde dále?
Chtěl jsem vydávat hlavně svoje věci, ale nějak se mi u toho nepovedlo zůstat. Kterým směrem půjde label dál, není možný říct, protože žádným konkrétním směrem nikdy jít neměl. Chtěl jsem dělat rozmanitý věci, podle svýho rozmanitýho vkusu. Navíc jsem pomalej, často něco dělám ve velkým časovým skluzu, takže někam směřovat, časovat nebo určovat by byla zase blbost. Mezitím si to totiž zase rozmyslím, znelíbím, budu na to kašlat a bude mi to trvat ještě dýl, jak už se několikrát stalo. Žádný plány, v tom je jistota. Trilogie jazzu (Massola, Dead Neanderthals, Erik Jackson) byl můj hold hudbě, která mě dostala k hluku a improvizaci. Disketu beru jako fetiš, byl jsem první, kdo v ČR na disketě vydal něco hudebního, tehdy ještě pod značkou Meziprostor. Stejně tak to bylo s 6” Lathe-cutem Klutz . Pokud vím, vydali jsme první lathe-cut v republice. Ještě, než se z toho stal styl, extravagance a manýra. Bavilo mě používat různý formáty, proto jsem taky dělal s CDr nebo kazetama. Z kazet je teď undergroundovej mainstream, pro mě to je ale nepřerušená linka od dětství do současnosti.
Co je a proč vznikl Compulsive Covenant Club?
Chtěl jsem udělat čistě hlukovej sub-label, jak zvukem, tak grafikou. Provedením jednodušší a špinavější. Teď už to je jen další přežitek mýho diletantství
.
Proč dobrovolně a rád setrváš v hluku a chceš ho svou činností ještě zintenzivňovat?
Naopak, mám rád ticho, ale můj tinnitus mi ho nedopřává. Jsem v hluku nedobrovolně už od dětství a chci se o ten nepříjemnej pocit, kterej je požehnáním i prokletím, podělit a u sebe přehlušit to nedobrovolný vězení něčím, co sám chci. Chci mít hluk pod kontrolou, stejně tak jako lidi, kteří ho poslouchají na koncertě nebo z nahrávky. Je to druh manipulace – zvukové i člověčí. Ale dobrovolně v tom nejsem.
Karolina Válová 2019
Žádné komentáře:
Okomentovat