Zdeněk je napříč různými hudebními scénami znám nejvíc jako Kobylka a je experimentálním multiinstrumentalistou. Hraje s úctyhodným počtem těles, který zběsilým tempem narůstá od roku 1991. Navíc se zdá, že jakmile s nějakým projektem začne, už ho nepustí, tedy pokud mu nezačne zvonit umíráček. Tomu projektu. V současné době ho můžete vidět a především slyšet v Zabloudil/a, Audio Noise, 3 Onany Boys, The Jaykobs, DJs Capella, Universal Swing Brothers, Da Top Drumbreakerz nebo Scratch Brothers. Občas hostuje ve vážně slavných kapelách jako Massola nebo Aparatproject, v minulosti i třeba velmi epizodně v projektech OVO nebo SKLO.
Na začátku devadesátek se Kobylka přimotává ke své první kapele s názvem Zabloudil, která má navíc zajímavou historii. Ta se začala psát již v roce 1987. Sebecharakteristika uskupení zní: „Originální improvizační sdružení přesahující všechny druhy hudby i nehudby, prostorů, zvuků a hluků...“ Jak kapelník zvaný Čunďa uvedl v níže specifikovaném rozhovoru „Na počátku bylo ticho a klid. Pak rána pěstí mezi oči a poté třesení na celý život, vibrace na hranici osvícení a šílenství.“ Typickým znakem jejich hudby je prý konstruktivní destrukce. „Hudebníci na pódiu ze sebe vydávají vše. Pod náporem jejich energie se cítíš jako prosvícen radioaktivním zářením, můžeš sice pozorovat pohyb svých kostí, ale vnoříš-li se do jejich hudby, ztrácíš nad sebou kontrolu.“ (Zdrojem obou citací je rozhovor pro 6. číslo časopisu “Mrdvola” , který má pouze tištěnou podobu.)
Jak ses dostal k Zabloudilům? Nabídl ses jim jako bubeník, kterého zrovna hledali? A to už jsi bubnovat uměl?
Jako většinou ke všemu, co dělám, tak k Zabloudil mi pomohla náhoda a trošku nedorozumění. Kamarád, který s nimi tehdy zkoušel na trubku si špatně myslel, že jsem hrál na bicí na jedné amatérské industriální demokazetě. Oni zrovna hledali někoho, kdo by s nimi improvizoval, tak mě přemluvili. Tehdy jsem vlastně poprvé seděl za klasickou soupravou a zjistil jsem, že jako levák musím mít všechno sestavené naopak. No legrace… Ale nějak si to sedlo, rozuměli jsme si a nakonec z toho byl netradiční originální tvar, se kterým jsme celkem dost hráli a projeli hodně zemí Evropy.
V roce 2014 došlo k obnovení kapely „ve velké sestavě“. Název se změnil na genderově korektnější Zabloudil/a, protože se do party přidaly ženy s mikrofony i nástroji. Začalo se hrát více elektronicky, ale stejně neuchopitelně. Stálé složení v současné době představuje zpěvačka a kytaristka Zuzana Marková, již zmíněný Čunďa hrající na kytaru a analogický sytezátor + má pod palcem světelné efekty, Kačka zpívá a hraje na buben, Šimon tančí a ovládá světla; Jirka dělá živou videoprojekci a také ovládá světla, ty jsou naše vlastní, které si vozíme a konečně Kobylka obsluhuje bicí a samply. V repertoáru kapely najdeme prvky psychedelie, free-jazzu, noisu, punku, industrialu a minimalismu. Tvorba je plně improvizovaná.
Tak asi proto, a navíc veden osvojenou improvizací, začal Kobylka někdy kolem roku 2000 hrát společné sety na bicí s DJ´s a různými tanečními projekty. Snad jako první v republice nastartoval s DJ Allekim projekt spojení DJe a živých bicích. Od té doby svými live improvizacemi doprovází mnoho DJs a projektů v širokém spektru taneční hudby od techna přes house, drum'n'bass, jungle, EDM, disco, breakbeat, electroswing nebo tech-house - mimo jiné i na festivalech a velkých parties jako například Let It Roll, Air Festival, Rock for Churchill či Apokalypsa nebo slovenských Euphoria, Oxygen, XXL Fest, Good Vibrations a Free Summer. Stále experimentuje se zvukem a v poslední době kombinuje akustické bicí s elektronickými a samplery. V DJ setech jsou jeho nejčastějšími partnery Spyre, Ondrash, Switch, Harry Jr., Jungling Jay, DJeda Lebedanebo Sukowach.
Ten nápad spojit DJ hraní se živými bicími měl prapůvodně DJ Estez ještě v době, kdy Kobylka hrál se Zabloudil. On kapelu znal a navrhl, jestli by nezkusili něco podobného live na party. Úplně poprvé to bylo asi v roce 1997 na jednorázové neskutečné akci v olomouckém Sklubu a bylo kuriózní, že Estez se toho trochu lekl a místo toho, aby mixoval živě z desek, tak si dopředu nahrál mix na kazetu a hrál vlastně na playback. Ale celkově to mělo úspěch a sem tam si dohromady zahráli. Zdeněk si tak trochu představoval, že to bude znít jako jeho tehdy oblíbení Tribal Drift anebo možná dokonce Faithless.
Když v roce 2003 dostal Kobylka v rozhovoru pro webportál Rave.cz otázku, zda je jeho aktuálním nejoblíbenějším stylem techno, odpověděl: „Já můžu slyšet všechno, hlavně aby to bylo energicky zahrané, takové to "nahoru/dolu" nebo zase naopak pohodička s vokálama, záleží na momentální náladě a nejlíp by bylo, kdyby se na party hrálo každou chvíli něco jiného - ale teď je to většinou striktně rozdělené na stages a je to celkem ubíjející. Ale nejradši hraju techno, protože to je ten můj přirozený rytmus, nad kterým moc nemusím přemýšlet.“
Já jsem v mládí vlastně vyšel z toho klasického metalu 80. let ala Accept nebo Manowar, pak jsem zase tvrdě přešel k elektronice jako byli Depeche Mode, Nitzer Ebb a spol., v devadesátkách zase spíš kytarovky ala Sonic Youth, The Cure. Na bicí jsem začal hrát v 21 letech total improvizační alternativu se Zabloudil/a od roku 2000 s DJs v různých stylech, jak už je uvedeno výše. Poslední 3 roky teda i ten noise.
Co pro tebe teda znamená žánr noise? A v jaké jeho poloze se cítíš nejlíp?
Noise je pro mě dokonalý očistec, nahuštění energie a zase její výdej v krátkém časovém rozpětí. Zatím všechny „polohy“, co jsem vyzkoušel, tak jsou super. Se Zabloudil/a a s DJs hraju na bicí – ty mám kombinované akustické i elektronické, u Zabloudil/a ještě využívám samplované loopy. S Massolou nebo 3 Onany Boys různé noise krabičky, virtuální i klasické analogové synťáky, samplery…
Kde se v člověku sebere první impulz ke koupi krabiček?
Já mám pořád to pnutí zkoušet něco nového, taky mě sem tam někdo popíchne, proč nemám nějaký sólo projekt, některé ty krabičky nebo synťáky jsou hodně levné, tak proč to nezkusit…
A to ses na všechny ty nástroje naučil sám, bez hudebky a bez učitele?
Na všechno sám, hlavně teda živým hraním, protože sám necvičím a s projekty zkouším jen velmi zřídka… K nástrojům přistupuju takovým diletantsko-anarchistickým přístupem a postupně live objevuju, co vlastně umí.
Komponování teda vůbec neprobíhá, vše je improvizace?
Komponování vůbec… noty neumím, zkušebnu nemám, ani žádný nahrávací přístroj… Takže vše total improvizace… Třeba při hraní s DJ´s jsem nikdy žádný mix neslyšel dopředu a dodneška nevím, co se bude hrát za pár vteřin.
Navíc prý nerad zkoušíš…
Já na to zkoušení moc nejsem... A už vůbec nechápu, jak třeba někdo může zkoušet třeba tři hodiny denně. Mě to vždycky bavilo, jen když jsem měl kolem sebe lidi, se kterýma jsem hrál, pak to dalo i nějaký čtyři hodiny, ale sám...? Samozřejmě neříkám, že by mi zkoušení a lepší technika nepomohly, ale jsem lenoch.
Míváš-li hudební nápady, které pak chceš ztvárnit, jak si je zapíšeš, poznamenáš?
Hudební nápady by sem tam byly, no ale ty zas nezaznamenané někam uniknou… Mám spíš takový koncepty, zvuky nebo samply a smyčky, který bych rád někdy použil a někdy třeba použiju. U Zabloudil/a používám právě nějaké stálé loopy, takže jsem si k nim už i nějaké rytmy zapamatoval. Ale samozřejmě v průběhu času zase zapomínám, jaké samply mám v tom sampleru nacpané.
Co je zač projekt Audio Noise a jak funguje? Jsem si všimla i na nějakém videu, jak hraješ „fyzicky“, že to hodně prožíváš, skoro u toho tancuješ.
Audio Noise je moje čistá osobní improvizace z kombinace elektronických bicích, samplů, noisů, zvuků + taky mých oblíbených československých pop hitů ze 70. let prohnaných noisovým mandlem nebo nějakým takovým soukolím. No, a ty taneční rytmy a pohyby se mi tam vždycky nějak vetřou… To je ta deformace díky hraní s DJs.
Nějaký komentář k hraní s Massolou?
Massola je parádní… tady je zas zajímavé, že napřed jsem viděl nějaká videa, poslouchal nahrávky a to mě až tak moc nezaujalo. Ale pak přišel dokonalý živý koncert! To u mě hodně rozhoduje a nejradši kapely „zažívám“ na koncertech a už pak ani nemusím třeba slyšet nahrávky, protože ten live zážitek je na záznam většinou nepřenosný. Čili podílet se osobně na živé produkci Massoly je pro mě neskutečný zážitek!
Žádné komentáře:
Okomentovat