První festival industriální hudby v pražské Deltě byl logickým vyústěním snah skupin z okruhu Střední Evropy a Paprsků o programové vystoupení, k čemuž směřovaly již společné koncerty se spřízněnými kapelami. To se však nepovedlo, protože na festivalu vedle industriálních kapel (použiju tohoto shrnujícího názvu, protože Vlček by po právu mohl tvrdit, že ve většině případů se jednalo o postindustriál někdy ovlivněný Geniale Diletanten) se objevily skupiny nemající s industriálem nic společného.
Zahajovala Střední Evropa, která se už definitivně vymanila z vlivu matečných Veselých filištínů. Preferuje melodii a klade důraz na zvuk. Využívá až čtyřčlenné saxofonové sekce, ale v obsazení se objevují i klávesy nebo piano a samozřejmě nechybí železné tyče a pružiny. Rytmika neztrácí na významu. Slabinou byl pouze nejistý zpěv.
Ostravské trio Hore hor zanechalo matný dojem. Chyběly výraznější nápady, kytarista i baskytarista byli průměrní a zpěvák a noisemaker v jedné osobě měl potíže s rytmem.
Následující Coca Cola Show byla velkým omylem. Kdyby se alespoň jednalo o nepovedenou parodii. Ale ne, diváci byli pouze svědky vystoupení několika exhibicionistů, kteří tloukli do všeho možného, řvali jak na lesy a největší zábavou pro ně bylo tahat se o cáry počmáraného papíru.
Vrcholem večera bylo duo Mondrian tvořené baskytaristou Pižlem a houslistkou Hájkovou, Hráli instrumentální skladby vycházející z minimalismu, baskytary však byla zkreslená a oba nástroje občas doplňoval předtočený pásek s rytmickými strukturami. Myšlenkově byl Mondrian, zatím největší objev sezóny, trochu spřízněn s Hogo Fogo.
Druhý den zahajoval antipod Střední Evropy - Paprsky inženýra Garina - silně ovlivněné Einsturzende Neubauten. Hlukovým stěnám však chyběla rytmická sevřenost a celé vystoupení trpělo rozvleklostí už od úvodní znělky. Vrcholilo divokou třetí skladbou, do niž dali vše, byl to industriální trash, po němž už neměli co říci.
OZW, kteří se na pódiu objevili po třech letech, opět zaujali maskami a sarkasmem, s nímž raegovali na současnou společenskou situaci, s industriálem však neměli nic společného. Ač hráli v novém složení nové skladby, hudba krom první písně mnoho změn nedoznala.
Pod zkratkou M.I.O.S. se skrývali Žampióny v našich botách. Hudba ovlivněná trochu Chadimou zněla převážně ze záznamu, byla však jen jednou složkou konceptuálního třičvrtěhodinového vystoupení dvou polonahých performerů.
Závěr přehlídky, které také ublížil špatný zvuk PA systému Tesla, obstaral zahraniční host. Naechované vídeňské dívčí duo Radio Astaron zpívalo za elektronického doprovodu ze záznamu. Jejich příjemné vystoupení by však hodně ztratilo ze své působivosti nebýt zapálených svící a diapozitivů.
Aleš Svoboda
Gramorevue 1989
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Industriál v Deltě
V sobotu 8.4. jsem váhal mezi dvěma akcemi, Tou první byl televizní přenos volby Miss ČSSR, který nabízel obnažené dívky, schopné předvést za získání titulu cokoliv a tou druhou byla 2. část festivalu industriálových kapel v klubu Delta. Nakonec překvapivě vyhrál koncert a tak jsem po překonání úskalí (únavná cesta na kraj Prahy a odpudivé vstupné 25 Kčs) zaslechl první tóny českého seskupení Paprsky inženýra Garina. Když opominu špatnou práci zvukaře a fekální výlevy jednoho duševního trpaslíka z publika (Nasaď, nasaď), byl to vpravdě zážitek. Paprský mlátily s těžkou rytmikou do čeho se dalo a zvlášť poslední skladba, doplěná diapozitivy a barevným filmen sugestivně navodila atmosféru pulsající fabriky. Jen se vrhnout ke strojům.
Po hrozně dlouhé přestávce přivítala občerstvené publikum zatažená opona. Z magnetofónu se ozýval neustále se opakující dětský hlas: "To jsou ale divní pánové, to budou asi šašci, viď?" Poté se opona rozhrnula a diváci dali dítěti za pravdu. Na pódiu stála skupina OZW v montérkách a hlavně v groteskních maskách, připomínající dřívější Kocábovo show. Mezi zkamenělými muzikanty procházel muž s tváří staženou do úlisného šklebu a občas některého z hráčů praštil do hlavy pendrekem. Rozjela se perfektní podívaná výborně doplňující šlapající bigbít, Jenom škoda, že nebylo rozumět textům. Největší aplaus získala skladba uvedená sloganem "Na zóně pěší, lidé se věší". Písničky šly rychle za sebou (OZW nezapomněli ani ironizovat industriál) a dosycení obecenstva byly ještě jednou vytleskáni zpět.
Potom následovala opět únavná přestávka. Poslední kapela, kterou jsem slyšel (čtvrtou jsem z časových nestihnul), začala svou produkci skopnutím fotografa z podia, Do předem nahrané hudby linoucí se z reproduktorů se začal o slovo hlásit opět výše zmíněný idiot (Nasaď!, nasaď!), ale stupňující gradaci hudby byl umlčen. Skupina M.I.O.S. dotvářela produkci z magneťáku kytarou a jedním nástrojem, který jsem díky tmě a různorodosti možných industriál-rockových zbraní nerozluštil. Celá kompozice byla mohutná a pronikala do diváků každým pórem. Einsturzende by měli radost. Během produkce skopli ještě jednoho šíleného tanečníka a nečekajíc na potlesk zmizeli z pódia. Omámení posluchači opouštěli sál k překonání další přestávky a já musel pryč. Co dodat? Jen houšť a větší kapky!.
Voknoviny 15
Žádné komentáře:
Okomentovat