19.05.13

I stroje mají duši

  
Alternativní slovenská skupina  Ľahká múza vydala před několika měsíci své druhé album Chvenie absolútna (Indies). Anonymní soubor, jenž 17. prosince vystoupil v Divadle Archa na festivalu Alternativa 95, v současné době tvoří už pouze dvojice hudebníků, kteří nepoužívají ani své dřívější tajemně znějící pseudonymy. Pod názvem Ľahká múza proto společně vystupují i v následujícím rozhovoru. 

   Ľahká múza od počátku existence stojí na česko-slovenské hudební scéně v naprosté izolaci. Je dána vaší nadžánrovou tvorbou, nebo ji způsobuje vaše tajemná stylizace a anonymita...?
  Co se týká naší anonymity, domníváme se, že není zajímavé zveřejňovat věci z našeho osobního života ani naše jména. Vždy nám šlo o čistý produkt a pouze ten chceme nabízet veřejnosti. Proto ani na koncertech nepoužíváme žádné zadní projekce a světelné efekty - nechceme od našich skladeb odpoutávat ničím pozornost. Do určité "izolace" jsme vstoupili dobrovolně. Důležité je, abychom my sami ze své tvorby měli radost, a v momentě, kdy ji mít nebudeme, přestaneme hrát. I proto je nám celkem lhostejné, jestli nás novináři budou velebit, nebo hanit, bez ohledu na jejich názory půjdeme stejně dál svou vlastní cestou. To však neznamená, že by člověk měl dělat hudbu, která nebaví nikoho jiného, než jeho samotného, protože to může být taky slepá ulička.

  Vaše anonymní image ovšem často způsobuje, že jste označováni za skupinu snobů, kteří si hrají na velké pseudoumění...
  Nerozumíme příliš tomu, proč by například jen to, že nemáme v bookletech uvedená svá jména, mělo u někoho vyvolávat vůči nám pocity agrese. Často je naopak směšné, když si na deskách někdo napíše své jméno a k tomu přidá seznam, na co všechno "hraje". laikovi, který se příliš nezajímá o techniku, může znít velmi okázale, když si někdo vedle jména uvede "programming" a tak podobně. Ve skutečnosti naprogramovat bicí computer je zcela elementární záležitost. My jsme nic tak úžasného neudělali, jenom jsme natočili další cédéčko, kterým nechceme zbořit svět - tak proč tam uvádět takové nesmysly, které lidi pouze odvádějí od podstaty věci...!

  Až do letošního alba jste vystupovali pod pseudonymy Gudrun Snake, 677 a tak podobně... Proč jste nakonec ustoupili i od svých přezdívek?
  S přezdívkami kdysi přišla celá new wave a to z vícero důvodů - jednak proto, aby členové kapel nové vlny, kteří byli nezaměstnaní, neztratili podporu, a jednak proto, že přezdívky měly zároveň signalizovat určitou antikomerčnost, Dnes se však už i přezdívka stala synonymem komerčnosti, a proto jsme upustili i od pseudonymů. Jediné co zůstává stále stejné, je název naší kapely a pod ním chceme vystupovat i andále.

  Co má název Ľahká múza vyjadřovat?
  Obecně jako všechno v kontextu naší kapely byl také název zvolen vědomě. Pojmem "ľahká múza" se  vždy označovalo tzv. pokleslé umění, ať už se tím myslela rocková hudba anebo předtím kabaret. Klasická hudba byla vždy "vážná múza" a "ľahká múza" bylo to všechno ostatní. Navíc máme rádi názvy pro skupiny, které už předem neříkají, co od nich můžeš očekávat.

  Ľahká múza začínala v roce 1983 ve čtyřčlenném obsazení. To se dneska změnšilo na polovinu, zato elektronických přístrojů stále přibývá...
  Dnes hrajeme ještě s jedním hostujícím hudebníkem, na výslednou podobu skladeb však nemá podstatný vliv. Technika v naší skupině doprovodné muzikanty skutečně začala nahrazovat. Nejdříve v podstatě z nutnosti a v současnosti již zcela programově. Oba dva jsme totiž přímo fanatici do všech přístrojů a skoro vše, co vyděláme, vrážíme do nové a nové techniky. Přesto nechceme, aby naše hudba působila synteticky a doufáme, že nové cédéčko - ačkoli je nahrané prostřednictvím elektroniky - příliš elektronicky nezní. Nechceme hrát čistě elektronickou hudbu, živé nástroje chceme mít i nadále. Hrají a budou hrát hlavní roli.

  Někteří kritici vám vytýkají, že vaše texty působí hrozně depresivně a temně. Chápete texty jako svou určitou katarzi?
  Od prvního koncertu nám určití lidé předhazovali - anebo nás dokonce za to chválili ., že děláme perfektní výplachy mozku. Něco takového však naším záměrem skutečně není. Nejedná se o žádný pseudoindustriál, který by se lidem něco snažil vymlátit z hlavy - žádná brutalita ani deprese, Někdejší rockoví umělci se snažili mít od určitých věcí odstup a představovali pouze zrcadlo světu, který viděli kolem sebe. Jenže, umělci dnešního typu mají snahu se v té špíně jen hedonisticky koupat. Náš problém je nejspíš v tom, že na účastníka našeho koncertu působí naše produkce určitým silovým polem, a proto bývá často velmi náchylný celý ten přetlak vnímat jako negativistický a deprimující. To však souvisí spíše s tím, že zpravidla každý má dneska sklony k dekandenci a negativismu obecně. Setkali jsme se však i s lidmi, kteří se na nás přišli podívat víceméně náhodou a nebyli ortodoxní vyznavači žádných hudebních směrů. A ti nás vnímali - na rozdíl od některých znalců - jako pozitivní záležitost. V naší tvorbě se odráží zmatek člověka žijícího na konci dvacátého století v obrovském chaosu a v přetlaku informací. Texty působí na někoho možná ponuře, v jejích samostatném závěru však nejde o to podřezat si žíly či se opájet v marasmu. Nejsme pesimisté ani optimisté, ale realisté. Vnímáme to, co je kolem nás, snažíme se přesto jít dál vlastní cestou.

  Lidé tedy vnímají vaši tvorbu naprostu rozdílně...
  Kdyby ohlasy na to, co děláme, byly jednotné ve smyslu, že se jedná o nějakou deprimující záležitost, bylo by to znamení, že asi přišel nejvyšší čas se nad tím vším zamyslet.

  Zatímco textová stránka zůstává víceméně ve stejné rovině, hudebně prochází váš repertoár neustálými změnamí - včetně vaší novinky Chvenie absolútna..
  Posunout všechno někam jinam byl náš záměr, neboť pro nás nemá smysl natočit za sebou pět stejných desek jako byl Tieň bolesti. Pokaždé při sestavování nového koncertního programu nebo desky se snažíme formálně vyvíjet někam dál, i když nějakého společného jmenovatele všechny naše projekty mají. Tvoříme určitě víc koncepčně než improvizačně a po každém projektu stojíme před otázkou, co dál - a jsme před ní vlastně i nyní. Obsah je víceméně jasný, otázka formy je vždy otevřená. Snažíme se o to, aby zrcadlila stav našeho tak imaginativního, jako je hudba. Když jsme začínali, hráli jsme poměrně složitou muziku. Postupem času však příjdeš na to, jedna opodstatněná nota je lepší než pět not, které se nikam nehodí. Od počátku jsme vycházeli vlaastně z punkové filozofie. Naše demosnímky Schizofónia a Nevinnosť, které vydal Black Point, byly ještě hodně ovlivněné životem města, deska Tieň bolesti však byla vědomým skokem od "městské" hudby pryč. Skutečnost, že oba žijeme mimo industriální aglomeraci, asi ze všeho nejvíc dnes ovlivňuje náš vývoj i naše směřování.

  Stojíte na samém okraji rockové hudby. jak se z tohoto místa díváte na její součastnou podobu, ovlivněnou stále více počítačovou technologií?
  Rock jako hudba s příchodem počítačů podle našeho názoru ztrácí smysl. Nejlépe to je vidět na různých revivalech nebo křížení různých směrů. Nic původního se už neobjevuje - house nebo rave music jsou v zásadě komerční záležitosti. I proto jdeme zcela odlišnou cestou. Člověk totiž může přijít na pódium třeba jenom se španělkou a vytvořit mnohem silnější záležitost než někdo, kdo se pomocí patnácti generátorů snaží něco bušit do lidí. Problém je v tom, že řada rockerů se snaží už jenom o ty zmíněné výplachy a posluchači na to skáčou. Rozbít kytaru na pódiu ještě nic neznamená, Současné kapely jako by se dělili jen na dvě skupiny: jedna tvrdohlavě obhajuje návrat šedesátých let, teda dobu tzv. akustické hudby (hrané samozřejmě na elektrické nástroje), a ta druhá představuje ortodoxní zastánce čisté elektroniky. Musíme si uvědomit, že žijeme na konci dvacátého století a techniky se dnes už prostě zbavit nemůžeme. jde Však o to snažit se ji ovládnout tak, aby i za těmi přístroji bylo stále vidět a slyšet člověka. S hudebními přístroji to je stejné jako s počítačem - pokud techniku ovládáš může ti pomoci. Když tě však pohltí, stane se z tebe její otrok. Vyvarovat se toho není jednoduché, vracet se do šedesátých let však nemá podle našeho názoru smysl, zejména když tato doba nebyla vůbec tak dokonalá, jak si dnes nalháváme.

  Ľahká múza jen vyjímečně koncertuje. Z jakých důvodů?
  Je to prostě dané i tím, že kluby dneska už nefungují pro poslouchání hudby tak, jak tomu bylo třeba dříve. Dnes je to především místo. kde se pije, což se mimochodem odráží i na řadě recenzí, které popisují spíše to, co diváci popíjeli, než kdo tam hrál. A jak  nám v jednom klubu řekli, naše hudba lidi od půllitrů spíše vyhání... Na Slovensku je všechno ještě horší, protože většina klubů, které se vybavením s pražskými vůbec nedá srovnat, zápasí se základními existenčními problémy. Takže jestliže hrajeme jen několik koncertů, na Slovensku odehrajeme tak dva a zbytek vystupujeme v Čechách - a to zřejmě hovoří za všechno. A pak - přesto, že jsme pořád vlastně neznámá kapela, máme dost specifické požadavky na zabezpečení klubů, bez něhož už prostě nemůžeme vystupovat.

  Do jaké míry při koncertech využíváte playback a přednatočené pásy?
  Živé jsou všechny vokály, kytary a basa - i když kytary jsou zkreslené přes různé procesory, takže nikdo asi ani nepozná jakého původu ten který zvuk je. Vedle toho ovšem používáme zvukový modul, sampler a sekvencer se kterým ovšem pracujeme jinak. Neprogramujeme skladby od začátku do konce a díky tomu můžeme písně hrát podle momentální nálady. Naše tvorba ke koncepční, vnitřní struktura skladeb je však volnější.

 Zpěvačka Gudrun Snake je od demokazety Nevinnosť srovnávána s Diamandou Galás a to jak pro způsob práce s různými znetvořenými hlasovými efekty, tak i pro svou celkovou stylizaci, včetně barvy vlasů, výběru oblečení a tak dále. Jaký máte vztah ke zmíněné řecko-americké performerce?
  To je starý problém neustálé potřeby nacházet souvislosti i tam, kde vůbec nejsou. Je možné, že kdyby se v naší kapela objevila zpěvačka odbarvená na blond, byla by nejspíše přirovnávána k Lise Gerrardové z Dead Can Dance... Produkci Diamandy Galás samozřejmě známe. Na druhou stranu však celková energie, jež z Diamandy Galás vyzařuje, jde mimo nás. Její vokální technika jistě dokáže vytvořit zcela unikátní zvuky, i když to někdy může působit, jako by se nějaký kytarista postavil sám na pódiu a virtuózně přehrával stupnice. Obecně, každá klasicky školená zpěvačka by zřejmě mohla mít předpoklady podobné ekvilibristiky zvládat. Mnohdy důležitější však je, jak takový vokál zní v kontextu celé skladby. Nelze ani zapomínat na to, že Diamanda není umělkyní hudební, ale performační. Při jejich koncertech je dominantní celková vizáž a hlasová složka - oněch pár zvuků z přednatočených pásů má jen doplňkový charakter. Nám vůbec nejde o to, aby vokál nějak výrazně vystupoval z hudby - v tom je dost podstatný rozdíl.

  Můžete říct něco o vokálních efektech, které v Ľahké múze využíváte?
  Řada zpěváků je zaskočena, když má komunikovat s elektronickým vybavením. V praxi to znamená naučit se zpívat úplně jinak a zapomenout na veškeré intonační návyky, které člověk má. Naučit se zpívat přes různé modulátory hlasu je citlivá záležitost, protože každý tvůj nádech nebo výdech je okamžitě vnímám. Pracujeme kromě toho s harmonizérem, který je pro vzájemnou komunikaci s člověkem vůbec nejtěžší. A to obzvlášť při koncertech. Všechny modulované hlasy i chorály jsou zpívané živě. Když máme špatnou aparaturu, tak se naše koncerty bez ohledu na naše přání mění mnohem víc v industriál... Při druhu hudby, který děláme, je nejdůležitější věřit tomu, co děláš, a pak umět objevit ve strojích, které používáš, duši. I stroje ji totiž mají.

Tomáš Seidl
UNI 12/95


1 komentář:

  1. Z chuti som si tento rozhovor s nami prečítala a ani po tých rokoch by sme ho zrejme nespravili lepšie::: Ďakujeme za túto milú retrospektívu::: Gudrun&LAHKA MUZA

    OdpovědětVymazat