Slovo dalo slovo. A 31. května 1987 se David Urban a Jaroslav Benedict Nosek domluvili, že spolu budou dělat muziku pod názvem Mushrooms In Our Shoes. Ihned zmizeli do privátu, změněného různými nástroji a magnetofony ve studio. Dva dny (1. a 2. června) soustředěné práce (hraní, nahrávání, mixování) znamenaly nejen překonání mnohých minulých i budoucích oficiálních rekordů v rychlosti studiové práce, ale i deset skladeb hudby, zabírající více než čtyřicet minut. Kazeta "Quartet Libeň" (David: kovy, plechy, hluky, spec. klarinet, piano; Benedict: perkuse, hluky, el. kytara, ak. kytara, piano, zpěv) byla na světě. Hudebním výsledkem byla jakási kombinace industriálu s improvisingem, tedy městský folklór (no wave) s dominantním vlivem průmyslových zvuků.
V červenci kapela nahrála dvě písničky pro kompilační kazetu Informátor 00I, kterou editoval Antonín Hlávka (ex-A64, ex-Veselí filištínové) a poté nastalo období sebehledání. Řešení nalezli v příchodu Jana Duspěvy (perkuse, bicí) na trvalé hostování, neb normálně byl angažován u Střední Evropy. S posílenou rytmikou, již ve třech, nahráli písničku pro sampler Our Nebula Incured belgické firmy Corrosive Tapes, ovšem, to již pod názvem M.I.O.S.. Zkratkou původního jména ztajuplněli, tím spíše, že nikdo z kapely se nikdy více nesnažil nesrozumitelná písmena vysvětlit a zároveň prvý název v širším povědomí zapadl.
Svého času sochaři a výtvarníci, dnes sdružení v Aktivu mladých, každoročně pořádali v lomu v Praze-Kopanině několikavíkendová open-air setkání veřejnosti s jejich novými díly, a to za hudebního doprovodu pražských kapel. 17. září 1988 si tam zahráli i M.I.O.S., kteří se tou dobou zabývali prvou verzí základních sekvencí pro samostatně nosný program koncertu. Zkušebna Šithauz, kde domovské právo náleží Střední Evropě (avšak dnes zkoušejí i Paprsky ing. Garina a Suicidal Meditations), se stala plně ideální pro jejich práci na industriálních projektech. Značná vytíženost Honzy Duspěvy, zkoušení a hraní ve dvou kapelách a jiné umělecké ambice (malba, design), postupně vedla k jeho vyvázání se z trvalejších "závazků" u M.I.O.S.. V lednu až březnu 1989 ještě kapele pomáhal s přednatočenými pásky pro koncert a jednu písničku pro Informátor 002.
Před druhým dubnovým víkendem dva dny spurtoval v pražské klubu Delta I. industriální festival, kde M.I.O.S. vystoupili opět v duu. Bylo by asi zavádějící označovat jejich produkci za koncert, neboť se jednalo o performanci, v níž byly spojené prvky hudby a pohybu s pódiovou stylizací. Nosnou stavbou vystoupení ovšem byla hudba: asi čtyřicet minut přednatočených pásků, v kterých se objevili tři základní koncepční části, z nichž dvě sestávaly z hlasitých rytmů perkusí a brutálních zvuků kovů a plechů, třetí pak ze hry na piáno. Všechny tři sekvence (tvořící dohromady asi dvacet minut hudby) byly vzájemně provázeny méně dynamicky vygradovanou hudbou, založenou na množství repetitivních motivů hluků a rytmů. Pódiová stylizace dua, sporé oblečení (však také po vystoupení měli bosá chodidla pořezaná od střepů skla, válejících se na jevišti), choreografie a repetice vnukávaly vjem rituálního koloritu "stage performace", při které živá instrumentace nebyla nejdůležitější (David: speciální dechy, Benedict: el. kytara). Nevím, co očekávali diváci, ale popravdě řečeno, tohle tady ještě nebylo.
Následovala česká šňůra. 8. května 1989 Skalice u České Lípy: vystoupení na undergroundové veselici, při kterém se asi dvěstě lidí probralo z pivní otupělosti, poslouchalo muziku a sledovalo, co se děje na pódiu, čemuž přítrž učinila uniformovaná bezpečnost se psy. Z této doby se traduje výrok policajta k jakési aparátnici MNV: "Soudružko, vidíte to samý co já? To sou šílenci!" 11. května Zlín-Malenovice: M.I.O.S. zahráli v soukromých sklepních prostorách bez jakýchkoliv problémů. 12. května Uherské Hradiště: před akcí byl David náhodou(?) zajištěn pracovníky StB, brzy propuštěn, vystoupení se uskutečnilo. 28. června Ústí nad Labem-Krásné Březno: vše v pořádku.
Dost práce si M.I.O.S. dali s přípravou produkce plánované na 6. července v Deltě, kdy byly poprvé v Praze použity remixované přednatočené pásky. Také personální stylizace doznala vylepšené: odkryté části těla měli nabíleny a pomalovány znaky analogickými symbolům druidů. Avšak aktivita dua směřovala i organizačním směrem. Rozběhla se korespondence za účelem hrát v holandské Mekce alternativní hudby, v S-Hertogenbosch v klubu V2. Vystoupení v Holandsku se nakonec nerealizovalo z dost triviálních důvodů, zato s belgickou agenturou Fort 33 se domluvili na 15. července 1989 do Antverp. Pořadatelé změnili rozestavenou stanici metra v provizorní kulturní stánek pro jednorázové matiné. V prostorách stanice nainstalovali sochy, skulptury a objekty, narychlo zřídili bar s pivem, vínem a shitem. Kromě M.I.O.S. vystoupili i další kapely , z nichž nejznámější jsou belgičtí Vomito Negro. Jelo se dlouho do noci, reportéři z nezávislých rozhlasových stanic lovili informace a interview, ale místní publicita již nemohla změnit setrvačnost duchovního vývoje dua, který od posledního vystoupení v Deltě směřoval k rozpadu. Konec této hudebně-pohybově-performanční skupině dvou udělala vzájemná otevřená roztržka v Antverpách a z turné po Beneluxu se do Čech každý vrátil sám.
Benedict je dnes kytaristou u big beatových Bad Beef Hat, David v soukromí trápí sampling zvuky, které má rád, a vzhledem ke svému zájmu i v jiných uměleckých oblastech poněkud ležérně hledá parťáka, jeehož by přibral do muzikálního holportu, aby zase s něčím překvapil nebo i šokoval.
Snažit se o porozumění cožetovlastnětidvadělali je poněkud jednodušší s odstupem času a zároveň to není
vůbec jednoduché. Hudba (přednatočená i živá), pohybové kreace, kostýmní stylizace, černé, ničím nezaplněné jeviště a velmi sporé osvětlení, to vše tvoří ne-li stejně důležité, tak určitě důležité komponenty k postižení významu tvorby jako takové. Kostýmy a pomalování těla odkazovaly k přírodním národům, vyobrazené znaky pak k barbarským Keltům, Ve spojení s pohybem se tedy jednalo o jakýsi tanec, který by mohl znamenat usmíření si nebo naklonění si Bohů. Ovšemže fáze pohybů, tance byly kompaktní s hudbou, tedy v pianissimu nastala absence pohybu a na pódiu probíhala meditace, repetitivní rytmické struktury umožňovaly rituál nejen co do pohybu na jevišti, ale i pocitu v hledišti a okamžiky hlasité brutální muziky evokovaly emotivní agresi vůči hypotetickým nepřátelům (divákům?). Ačkoliv ani jednou nezazněly původní etnické zvukové fragmenty, vliv folklórní hudby, i když v transformované podobě pomocí současných instrumentálních možností, byl zřetelný. (David připouští určité ovlivnění hudbou původních obyvatel Arnhemské země) Těm, kteří pro neplastičnost obrazotvornosti by rádi slyšeli konkrétní přirovnání k hudbě jiné, lze připodobnit produkci M.I.O.S. k anglickým Zoviet France v jejich nejbrutálnějším období - LP "Norsh" - ovšem, obdoba je nikoliv v hudbě samé, ale její duchovní atmosféře, popř. jejím působením na posluchače. Černé jeviště a slabé osvětlení navíc umocňovala vlastní tajemnost performančního ritu.
Paralelita k současnosti se zračí v tom, že připustíme-li vzájemnost mezi rituálem a naprogramovaným životem v moderní době, apk jsme na pódiu mohli spatřit sami sebe. Okamžiky meditace byly těmi nemnohými chvílemi, v kterých jsme schopni přemýšlet o minulém i budoucím konání. Vlastní rituál byl adekvátní běhu života v striktně daných konvencích beze stop používání vlastního rozumu a předvedená emotivní agrese je bohužel symptomatická naší biologické barbarské podstatě. Již zmíněné černé jeviště a minimální nasvícení pak zdůrazňovalo naše osamění a symbolizovalo beznaděj.
Toto duo sáhlo do studnic tradic folklóru dávných národů i stavu rozpoložení moderního člověka hlouběji, než je běžné. A navzdory estetickým normám a rozdílům časů, v sobě přetavené vlivy lidových kultur, vymykajících se naší národní historické paměti, i vjemy nejsoučasnější sloučili v netradiční spojení zdánlivě starobylého vizuálního představení se soudobými hudebními výrazovými prostředky industriální civilizace. Pročež byli omezeným konformistou označeni za šílence. "Šílenci" M.I.O.S. už skončili. Už aby přišli další.
Radan Lexa
VOKNO 20
Žádné komentáře:
Okomentovat