14.03.14

Salon Von Decadence - Deine Mutter Fickt Mit Luzifer! (1994-1996)



Album je kolekcí živých i studiových skladeb let 1994 až 1996 které vyšlo pod názvem History of Decadent Noise v roce 2006 zde navíc s bonusovou verzí Emantipation z roku 1996. Exkluzivní procházka světem SVD od atmosférickým kusů (Emantipation, Emantipation-Everyone is a Bitch), k drásavě existenciálním (No Exit), temně ambientním (Das Boot) až k agresivním vypalovačkám (Erste Reich). Lahůdkou je First Night Is Red se svou industriálně black metalovým soundem nebo naopak relativně přímočará rocková písnička v Sevent Nigh.

The album is a collection of live and studio tracks from 1994 to 1996 which was released under the title History of Decadent Noise In 2006, here is the additional bonus versions Emantipation of 1996. Exclusive tour of the world SVD atmospheric pieces (Emantipation, Emantipation-Everyone is a Bitch), the harrowing existential (No Exit), dark ambient (Das Boot) to aggressive burners (Erste Reich). 
Another delicasy  is the song First Night Is Red with its industrial-black metal sound or vice versa relatively straightforward rock song in Sevent Nigh.


released 14 March 2014 

09.03.14

Ars Morta Universum

"Pohřebiště masové kultury"

Mic: Co je to AMU?

Tom Saivon: Ars Morta Universum je kulturně-informační báze, v jejímž rámci jsou pořádány akce kulturního odporu a šířeny podvratné informace. AMU je součástí širšího projektu Resistance Bureau, jenž má dlouhodobé, ryze kulturní cíle. Obýváme podzemí, ale nejsme underground. Tato nálepka sebou nese jakousi zhoršenou kvalitu - amatérismus, špatný zvuk. Slyšíš jak šumí? Stojíme mimo tyto kategorie. Svoje myšlenky chceme svobodně šířit v co nejširším rozsahu. Neuvažujeme lokálně, neuvažujeme nacionálně v rámci jednoho státu; momentálně jsme tu umístěni. Nepřistupujeme na hru, v níž je nám vnucován daný kulturní model. Máme vlastní vize. Zdůrazňuji, že pracujeme na kulturním poli a naše cíle jsou neskromné. Jsme obětí kulturního marasmu, kterou nechceme být. Média nám musí padnout do rukou, zhroutit se na kolena jako oddaná dívka. Potom přijdou naši lidé.

Kdo v AMU dělá, kolik Vás je?

Naše řady se rozšiřují, z čehož mám pochopitelně radost. Obzvláště iniciativní jsou v daném okamžiku naše dívky a ženy, které svou krásou a energií dokážou zlomit srdce nejednoho neoblomného kmeta. Pro AMU to znamená příliv očekávaných finančních prostředků v podobě sponzorských darů na podporu našich aktivit. Zatím se například nepodařilo založit hudební vydavatelství. Doufám, že se tak stane v nejbližší době.

Ale budete mít časopis, ne?

To ano. A velice brzy. CONTROVERSIAL se stane postrachem masové kultury, jejíž pohřeb připravujeme na počátek příštího tisíciletí.

Co děláte za akce?

Základní náplní subverzívní politiky AMU jsou i nadále živá vystoupení spřízněných tvůrců. Tematicky se pohybujeme v oblasti (post)industriální, experimentální, neoklasické, dark-ambientní a noise hudby a performance jakéhokoliv druhu. V budoucnosti pravděpodobně přistoupíme k pořádání výstav a otevřených diskusních fór. V mnohém navazujeme na futurismus, dada, surrealismus. Naše hudební architektura je vystavěna na základech, jež položila konkrétní, klasická a moderní vážná hudba, raný industrial 70. let. Tyto myšlenky jsou stále živé. Filozofií a podstatou naší práce je kulturní terorismus, kulturní reakce a odpor. Ostatně, něco podobného již dnes realizuje dívčí akční skupina Violenta Projecta, jež je organickou součástí AMU. Každodenní akcí je naše vlastní existence. Připravujeme manifesty, jejichž publikování zahájíme 1.1. 2000.

S kým nejčastěji spolupracujete?

To je dobrá otázka - s ní budu brzy hotov. Téměř s nikým nespolupracujeme. Máme špatné zkušenosti s různými lháři, kteří se tváří jako přátelé. Jsme uzavřeným, vnitřně dobře organizovaným systémem, jehož efektivnost vzrůstá. V tomto okamžiku máme již dostatek přátel, kteří s námi tak či onak spolupracují, pomáhají nám. Nejde ovšem o žádné instituce, ale o soukromé, velmi chudé osoby. Naše spolupráce na domácím teritoriu je ojedinělá. Navíc mnohdy jen ztrácíme čas. Pro své ne zcela běžné zaměření není jednoduché pocítit opravdovou blízkost a vášeň. Jisté pochopení pro naše aktivity má Open Society Fund a spolupracujeme s Terminal Barem. Naši spojenci žijí v zahraničí - na Východě i Západě. Momentálně budujeme East-European Alliance Network. Stále častější jsou výjezdy do zahraničí, které se setkávají s příznivou odezvou.

Co může člověk najít na Vašem webu?

Náš web ART AND INDUSTRY je elektronickým orgánem, prodlouženou rukou a údem naší organizace. Budu konkrétní, obsahuje avíza a informace o připravovaných akcích, rozhovory, články, fotografie a spoustu linek do globálního elektronického světa. Naše adresa je www.macabre.cz (nefunkční 2014). Hlavním cílem je mediální podpora domácích projektů, které považuji za velmi slibné.

Co považuješ za největší úspěch AMU?

Jednoznačně největším úspěchem je průnik do západního kulturního prostředí, k čemuž významně přispělo několikatýdenní západoevropské turné SCHLOSS TEGAL za účasti českých projektů VO.I.D, SKROL, SEISMIC WAVE FACTORY a slovenských EINLEITUNGSZEIT. Doba izolace skončila, je pryč. V Polsku, Německu, Rakousku, Belgii, Rusku, USA a Brazílii vzrůstá zájem o naši tvorbu, vydávají se naše desky.

Úspěšné byly rovněž koncerty zahraničních projektů, které jsme pořádali v posledních dvou letech - CONTROLLED BLEEDING, CON-DOM, INADE, NON, DEATH IN JUNE, BAD SECTOR, NOCTURNAL EMISSIONS, SCHLOSS TEGAL, DEATH SQUAD, RADIOSONDE, SCOT JENERIK, MELT-BANANA. Jak vidíš, pracujeme nad-národně, bez ohledu na jazykové, kulturní, historické či politické bariéry.

Největší úspěch, jak říkáš, máme ale doufám ještě před sebou. Vidím horizont zalitý světlem. Cítím, že z Východu vane svěží vítr. Tlak a intenzita sílí. Neakceptujeme nesmyslný anglo-saský kulturní diktát. Jak jsem již řekl, žádný kulturní ani jiný diktát pro nás neexistuje. Současná politika showbusinessu a médií vede k jedné jediné globální kultuře, která ovšem s kulturou nemá nic společného. Není součástí nadstavby, je přímo v samém jádru průmyslu.

Co to je vůbec Industrial?

Industrial je teritorium, které momentálně obýváme. Ritualizace zvuku a slov. Půda nabitá elektřinou. Budoucnost.

Jak ses dostal k industrialu?

Vyrůstal jsem na sídlišti, v prořídlém háji paneláků, který byl počátkem 70. let vztyčen na bývalé skládce (Trutnov, pozn. 2014). Ze šestého patra jsem měl otevřený výhled na pracovní tábor, kde trestanci pod samopaly vojáků na strážních věžích budovali hotel a nějakou administrativní budovu. Utkvěla ve mně šeď, otroctví, bída a násilí. To vše jsem sledoval se zatajeným dechem. Stavba trvala pět let, žil jsem s ní - s infrastrukturou, která kolem ní vznikala. S kamarádem, měl přezdívku Kanál, jsem prolézali potrubí a kanalizační šachty. Jeho rodiče byli slepci. Jejich byt ve druhém patře je nasáklý teplým, sladkým puchem. V neděli ráno jsem sledoval komunistické seriály, jejichž politické pozadí jsem sice příliš nechápal, nicméně jejich dusná, vší estetice se příčící atmosféra do mě zaťala svůj dráp. Muž na radnici, Inženýrská odysea. Major Zeman jako vrchol ideálu spravedlnosti. Ten idiot navíc vypadal jako můj otčím - blízkost... Z nedalekého fotbalového stadionu doléhá rykot dobytka...nenávist...

Rok a půl jsem žil v Kyjevě, kde jsem vstřebával špínu a komunistický propagandistický kvas.

Tamtéž jsem v roce 1989 poprvé vyslechl nahrávky Laibach, Einsturzende Neubauten a Swans. Dodnes děkuji za tuto příležitost. Zjevení! Když se mi o několik let později dostalo do rukou CD Laibach "Occupied Europe Tour", nemohl jsem je vůbec poslouchat! Obal s ostnatými dráty mi až příliš připomínal dětství poznamenané knihou Malá pevnost Terezín, kterou děd nestačil v knihovně skrýt před bystrýma očima pětiletého chlapce. Kniha se stala na dlouhou dobu mou černou můrou. Z obalu mě ve snech pronásledoval ostnatý drát a hladem a hrůzou vysušené tváře dětí z transportu, z nichž vystupovaly zoufalé, křičící oči. Tehdy jsem začal tušit, že s lidstvem není něco v pořádku...že lidstvo je nemocné.

Co posloucháš za muziku a co bys doporučil čtenářům k poslechu?

Momentálně jsem ponořen v nahrávce Naked Lunch mluveného slova W.S. Burroughse, jehož neuvěřitelně maniakálním a muzikálním hlasem se opájím. Velmi často poslouchám Meat Beat Manifesto, hlavně poslední album Actual Sounds and Voices. Pro geniální, vyprázdněný zvuk mám ve velké oblibě Pan Sonic, často poslouchám dramatické symfonie Miloslava Kabeláče, mám rád Swans, Treponem Pal, Igora Stravinského, Portishead. Ve walkmanu v poslední týdnech jednoznačně triumfuje kazeta s Chemlab a Bourbonesse Qualk. Obecně mohu říci, že mě fascinuje emocionální hudba - je mi celkem jedno, zda pro někoho “pozitivní”, nebo “negativní”. Jsou to jen další omezující železné masky. Miluji nátlakovou, agresívní a manipulativní hudbu. Obraz dominance nade mnou. Zvukové ztělesnění umění jako dominantní síly. Božství. Zvuk jako tělo. Hodně mě uchvacuje zvuk - v industrialu surový, v popu zase dokonale uhlazený. Rozhodně se bráním bezduchým, eklektickým avantgardním výbojům, jež jsou zahlceny formalismem "avantgarda-pro-avantgardu". I když čas od času kolážím propadnu – v tom případě dávám jednoznačnou přednost The Hafler Trio, vynikající jsou rovněž Francouzi La Kuizine, kteří tady za pár dnů budou hrát. Naprosto skvělí jsou Today is the Day, jejich koncert v Bunkru byla jedna z nejlepších shows, jakou jsem kdy zažil – společně s Missing Foundation v Rock Café v roce 1992. To byly orgie, elektřina, záplavy energie. Poslouchám Stockhausena, Jeana Schwarze, Ministry, Lard, Dead Kennedys, Martinů, Nurse With Wound, Coil, Public Image Ltd. – geniální Rottenův zpěv. Michael´s Uncle, brněnské E, MCH Band. Nechci se utopit pouze v jednom hudebním směru. Mám rád hudbu, v níž kraluje duch a jejímiž atributy jsou tlak, dynamika, intenzita a energie. Vždy v hudbě hledám pramen, kost a ducha. Poslouchám elektronické pojivo Bad Sector, psychoaktivum Schloss Tegal, dokonalou smrt Einleitungszeit. S radostí si poslechnu inteligentní pop Underworld nebo Massive Attack. Těch věcí je celá řada. V našem úřadu hraje stále nějaká hudba. Ale industrialu bys asi nalezl v mé sbírce nejvíc. O kapelách jako Laibach, Test Dept. či SPK ani nemluvě. Neposlouchám radio. V případě, kdybych měl začít cokoliv doporučovat, zašlu seznam všech titulů, které jsou u mě k dispozici.

Čím se živíš?

Pracuji na Internetu, zabývám se kulturou, politikou a mediálními systémy. Podílel jsem se na projektu PLUG 7, v němž šlo o transformaci člověka v systém, jenž by mohl být vyživován hlukem. Tento projekt bohužel vzhledem k dosavadním možnostem ztroskotal.

Hraješ na něco, vystupoval jsi někdy na nějakém koncertě?

Počátkem 90. let jsem trávil hodně času ve sklepních prostorách. V roce 1992 jsem řval svoje morbidní texty na zhruba osm desítek posluchačů v jednom žižkovském atomovém krytu. V hlavě mi bez ustání zní hudba nebo hluk. Jsem posedlý. Je jen otázkou času, kdy se moje větrem poznamenaná postava objeví na pódiu. Bez ustání - za denního bdění i ve spánku - vymýšlím koncepce živých útoků. Už teď je jisté, že začnu vystupovat se SKROL, pro které píšu texty a dělám samply a produkci. Připravuji ale několik dalších projektů SYSTEMATIC MASS DESTRUCTION, HATE CRIME, MORAINE, podílím se na ZYGODE, AGHIATRIAS, VIACTRIX (vedlejší projekty SKROL). Skutečnou explozí bude ovšem romský industriální projekt ZYGAR, který se bude moci směle postavit po bok Věry Bílé a Kale, Točkolotoče a dalších exponentů stále populárnější romské vlny. Tady půjde o peníze. Ještě mohu prozradit, že mým společníkem bude Robert (Seismic Wave Factory), se kterým budeme společně vytvářet strukturované hlukové základy. Já přispěji slovy a pěkným, melodickým zpěvem.

Choděj lidi na akce?

Momentálně žádné kolektivní slavnosti nezažíváme. Čekáme na svůj čas. Zažehli jsme plamen. Byl nám darován meč.

Jaký máte plány do budoucna?

Za stavu plné profesionality chceme vybudovat nezávislou, autonomní organizaci s vlastním hudebním vydavatelstvím a tiskovými a elektronickými orgány.

Co se nejbližších plánů týká, v listopadu jedeme na německé EAST-EUROPEAN ALLIANCE ON TOUR 1999, po návratu chci dodělat další album SKROL "Dances and Marches", pokračovat v poslechových seancích v Terminal Baru a medializovat kvalitní projekty - ať již na stránkách CONTROVERSIAL, nebo na našem webu ART AND INDUSTRY. V prosinci nás čeká tentokrát třídenní Pražský industriální festival. Připravujeme řadu dalších živých akcí.

Co říkáš na vlnu taneční hudby a její rozpínavost?

Taneční hudba se stala globálním fenoménem. Těším se, až to skončí. Lidé chtějí tančit. Mají strach. Proč dnes tolik lidí tančí? Existuje snad nějaký zvláštní důvod? Zatmění slunce, milénium, 34. 18. nebo jiné "významné" datum? Ano, slyšel jsem pár věcí, které se mi po zvukové stránce velmi líbí.

Mám spoustu odpovědí na tuto otázku a jedna je lepší než druhá.

Dáví mě zvrácený dj-guru model, který směřuje ke hvězdám. Kristus za dvěma gramofony. Mám pocit, že se zrodilo hodně dj-stars, jež brzy vyhasnou. Geniálním obrazem tohoto cirkusu jsou venkovští dj´ové se svými legračními jmény, stačí se podívat do periferních klubů. Je to upocená, masová záležitost jako celý ten nechutný rockový kolotoč. Toto je třeba dekonstruovat.

Ars Morta Universum jde proti módním vlnám a trendům.

Který web tě naposledy zaujal (adresa) a proč?

Skvělé stránky mají Survival Research Laboratories, který najdeš na adrese www.srl.org. Líbí se mi po obsahové i formální stránce. Totéž mohu říct o Stelarkovi. Geniální performer, geniální stránky. Skvělý web mají Les Tambours du Bronx, Metalovoice X a tak bych mohl dlouho pokračovat. Doporučuji linky na našem webu www.macabre.cz (nefunkční, 2014), aniž bych zahajoval nějakou reklamní kampaň. Je to prostě nejjednodušší a mnohem rychlejší, než je zde všechny uvádět a pak hledat. Domácí weby mě po obsahové ani formální stránce nezajímají - s výjimkou www.terminal.cz (nefunkční, 2014) a několika dalších, o nichž zatím nemám tušení.

V jakým klubu se ti líbí?

Industry, 007 Strahov, Terminal Crypt. Společné je jim vynikající prostředí, atmosféra a zvuk. K "sedmičce" mám navíc osobní vztah - mám rád lidi kolem tohoto klubu. V době, kdy nám byly dveře pražských klubů nadobro uzavřeny, byly její prostory naším jediným azylem. Díky. A Ladronka? Ta je se svým okolím magická. Musíme se vrátit.

Co chceš říct závěrem?

Věřím v "pozitivní" myšlení. Nevěřím ovšem laciným sloganům o "pozitivním" myšlení. V jakýkoliv okamžik pozorujme ďábla uvnitř i vně sebe. Buďme bdělí a ostražití. Nyní jsem řekl vše, co bylo třeba.

Do klubu! 1999
původně na Bad Point