31.12.13

PF 2014

Vše nejlepší v novém roce 2014!
Děkujeme za přízeň a podporu všech pamětníků a zúčastněných umělců. I v novém roce se můžete těšit na nové tituly z historie CS industriální scény, namátkou- některé Palátovy projekty, Skládka kovového materiálu, Psychotic Container, Vojenská nemocnice a další... Dále vyjde v časopisu Živel velký článek z pera Guldura s podtitulem Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu.

Hudbě zdar a industriálu zvlášť!


27.12.13

Silikoza - Pocta Jardovi Palátovi - Alternativa, 24.11.2013

  Skupina vznikla původně jako čistě hlukově-elektronické trio v sestavě Jarda Palát, Petr Trpák a Jan Duspěva. První koncert byl 13. 9. 1986 v lomu v Přední Kopanině. Jelikož se členové později nemohli dohodnout, jestli správný název je Souboj udejchanejch bachyní nebo Souboj schvácenejch bachyní přišel o dva roky později Jarda Palát s názvem Silikoza. To už na pódiu bylo jen duo perkuse -- trubka a Jarda vše řídil se svými krabičkami od zvukového pultu. Na letošní Alternativě pod názvem Silikóza vystoupili zbylí členové společně se členy S/M, čímž se vlastně propojili s dalším Jardovým projektem Suicidal Meditations.



13.12.13

Skrol - Dances And Marches For The Orphan Age


Revidovaná a remasterovaná verze alba, nahraného v roce 1998 a vydaného na CD o sedm let později portugalským labelem Dagaz Music. Titul je přepracovaná verze Hirschovy suity "Dances & Marches" do specifické martial-industriální podoby. Soubor naplňuje svou vizi integrace kompozičních principů soudobé vážné hudby s industriálními a ambientními strukturami. Repetitivní témata zde na jedné straně vytvářejí jakési rituální schéma konceptu, jsou však nejednou zpochybňovány či kompenzovány neúplnými či zcela nepravidelnmi rytmy, vytvářejícími spolu s dramatickou stavbou alba, oscilujícím od agresivních erupcí až po intimní lyrické volání z propastné prázdnoty, jedinečnou poslechovou zkušenost. Vokály jsou v duchu tradice souboru založené na kontrastu mezi dominantním ohnivým ženským projevem, často vrcholícím v nonverbálních extatických pasážích a deklamativním, zanořeným a jakoby chladně komentujícím mužským prvkem, vše umocněno úspornými břitkými texty. V typické Hirschově digitálně-klasické instrumentaci s ostrými klávesovými dechy, smyčci, tympány a industriálními perkusivními řezy hrají významnou roli varhany, jejichž syrový zvuk působí jako hlavní hráč v existenciální atmosféře alba. Organická jednota soundu, přesvědčivost hudební výpovědi a schopnost překročit pomyslný práh docilují vskutku transcendentálního zážitku. Album bylo remasterováno Vojtěchem Haňkou, členem původní sestavy děčínských noise-industrialistů VO.I.D. 

A revised and remastered version of the originally recorded album from 1998 which was released in 2005 by the Portuguese label Dagaz Music. The title is a reprocessed version of Hirsch's original suite " Dances and Marches," in the spirit of martial industrial. The band fulfills its vision of integrating compositional principles of contemporary classical music and industrial - ambient structures. Repetitive soundscapes give form to a ritualistic space, and are at once offset by irregular rythms, creating a a unique and powerful listening experience. The vocals maintain the band's tradition of the contrast between the dominant, passionate and flammable female and the coldly commenting male expression, which together with the sharp lyrics , makes for a transcendental experience. The role of the most important solo instrument here is the organ, whose raw sound acts as a vital player in the existential atmosphere of the album. The album was remastered by Vojtěch Haňka, a member of the original lineup of Czech noise-industrial band VO.I.D from Děčín. 

released 13 December 2013

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/dances-and-marches-for-the-orphan-age

11.11.13

Suicidal Meditations - Suicidal Meditations


Suicidal Meditations je poslední a asi nejvyzrálejší uskupení šedé eminence čeké industriální scény Jardy Paláta. Mimo dvou live nahrávek z roku 1990 je tento materiál, nahraný 1.-3.2. 1991 v Elak Institutu ve Vídni, asi to jediné, co může alespoň částečně představit Palátovo mistrovství v práci se samply a jeho cit pro atmosféru. Téměř ambientní filmové struktury některých skladeb, obklopují spletité rytmické útvary a občasné rafinované zapojení ženského elementu v podobě zkreslených vokálních útržků Silvie Hromádkové odkrývají neběžné hudební světy. Na české scéně rozhodně mimořádné dílo. 

Suicidal Meditations is the last and probably the most mature group of musician Jarda Palat, he was a true gray eminece on the czech industrial scene. Only 2 live recordings from 1990 and this material, recorded 1.-3.2. 1991 in Elak Institute of Vienna, presents Palat´s championship at work samples and feel the atmosphere. Almost ambient film structure of some songs, surround intricate.

released 11 November 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/suicidal-meditations

30.10.13

Jarda Palát in memoriam


24.11.2013
Kaštan, Bělohorská 150, Praha 6
Silvie Hromádková - mix Palátových nahrávek
projekce videozáznamů z akcí Jardových projektů
výstava fotografií a artefaktů (po dobu dvou týdnů)


  Byť byl členem nebo zakladatelem mnoha kapel (Omnibus, Veselí Filištínové, Paprsky inženýra Garina, Suicidal Meditations ad.), zůstával hlavně solitérem. Byť ho bylo možno spatřit s nebo za některým nástrojem – kytara, basa, bicí, klavír, Korg – nikdy žádný nástroj neovládal ve smyslu „umět hrát“. Přestože ho všichni znali, nikdo o něm vlastně zas tak úplně nevěděl. Byť je dnes co do encyklopedických pramenů zapomenutý, všichni na něho vzpomínají.

  Před pražským koncertem Einstuerzende Neubauten v roce 1991 sedím na kafi s Blixou Bargeldem a polotrapně mlčíme jako v Jarmuschově Coffee and Cigarettes. Až Blixa prolomil ticho: „Do you know Jarda Palat?“ Padla mi brada, padla přehrada komunikace, padlo téma. Jardu Paláta jsem samozřejmě znal. Jardovy nahrávky znali i Neubauteni. Od počátku 80. let totiž experimentoval se všemožnými hudebními (i nehudebními) nástroji, bizarně je přetvářel a preparoval a nahrával. V prastaré rodinné vile v Klánovicích u Prahy měl Jarda svou zvukovou laboratoř, kde coby one-man-band Disharmonic Ballet v roce 1983 nahrál regulérně první album počínající československé industriální scény Quarantaine. Tady mezi vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací vzniklo i jeho druhé album Clinic Death (1984). Obě dvě „kazetové“ desky jsou plné dosud neslýchaných a zdánlivě chaotických zvuků – hluků, ovšem ve svém celku v obou kompletech najdeme, byť skrytý, pečlivý kompoziční řád. Když mezi Jardovo všemožné elektronické i pouhé mechanické „harampádí“ přibyl zvukově takřka neomezený syntezátor Korg, bylo nabíledni se ve výrazu hudby posunout – nové sólové těleso Jarda nazval Abteilung des Intensive Sorge (A.I.S.). Od míchaných a nastřihávaných zvukových ploch začal Palát využívat vrstvení a prolínání většího množství rytmů nejrůznějších barev a intenzity, což Korg nabízel beze zbytku, k čemuž samozřejmě pořád využíval byvší osvědčené krabičky a „protonástroje“ vlastní výroby. V tomto období nahrál Jarda Palát jako A.I.S. tři alba – Yuta (1986, zničeno),Black Box (1987) a Bewusstlosigkeit (1988).

  Když se konečně po listopadu 1989 otevřely hranice, jak fyzicky, tak kulturně, stvořil Jarda Palát své nejosobnější těleso Suicidal Meditations, což bylo jakési přetransformování A.I.S. z pouhého studiového projektu do živého organizmu, s nímž mohl Palát fyzicky na koncertech vyjevit onu magii nástrojů, strojů, zelektrizovaných ozvučených předmětů i hlasů v jakémsi pomyslném oblouku zvukově i tělesně evokujících „sebevražedné meditace“. Počátkem 90. let se Jarda Palát stal relativně velmi bohatým člověkem. Začal obchodovat s tehdy lukrativní komoditou – cédéčky. Pořídil si sampler, což rozšířilo zvukově-hudební možnosti takřka do nekonečné škály. Na koncertech Suicidal Meditations nejprve mixoval a samploval skladby svého předchozího projektu A.I.S., přičemž Jardu živě doplňovali Silvie Hromádková (hlas, zpěv) a Robert Šroubek (kovy, pružiny apod.) – to dalo vzniknout deskám Live in Delta – 6. 4. 1990 a Live in Shithouse – 22. 10. 1990. Po nerealizovaném projektu začátkem léta 1990, kterým měl být LP sampler českých industriálních kapel Střední Evropa, Cool, Paprsky inženýra Garina a Suicidal Meditations, se Palát dostal ke kontaktu na Helmutha Schickela (bývalý manžel Heleny Vondráčkové), v jehož profesionálním studiu mohl Jarda natočit čtyři své skladby. Vzniklo album, které je dodnes nadhistorickým artefaktem – Four Studio Tracks: War Dance, Langer, A Red Brick, Climb The Wall (1990).

  Jardu Paláta potom, krom občasného skládání nových věcí (nikdy ovšem nerealizovaných a dnes již ztracených), koncertování a hostování u spřízněných kapel, jeho solitérní povaha zavála do jiných uměleckých vod – do nově objeveného výtvarna, ale taky do spárů červeného vína. Počátkem roku 1995 připravil výstavu svých originálních obrazů v galerii Jednorožec s harfou. Uvést svá výtvarná díla už ale nestihl. Zemřel 26. 2. 1995.

Petr Procházka, Alternativa 2013





25.10.13

Vladimír Hirsch ‎– The Sheep Barn Entertainment


  Kompilace z kategorie autorových ironizujících „electronic subpop entertainments“, původně vytvořená jako koncertní program. Přes odlehčenou povahu nevybočuje zásadně ze základního konceptu tvorby. Obsahuje dříve nevydané skladby spolu s několika verzemi tracků z alb „There's No Human Triumph” a „Dreams Of Awakening“ z devadesátých let. Kolekce je doplněna bonusem v podobě ukázky spolupráce s holandskou experimentální vokalistkou Nadya Feir, představující současně krátké setkání s její provokativní lyrikou. 

  Compilation album of  ironic "electronic subpop entertainments," originally created as a concert program. Despite the lightweight nature, it does not deviate exhaustively from Hirsch's musical conception, where industrial and experimental soundscapes  weave their presence. The album contains previously unreleased tracks, along with several versions of material from the albums "There's No Human Triumph" and "Dreams Of Awakening," which are all from the 1990's. The collection is supplemented by a bonus example of a collaborative effort with the Dutch experimental vocalist Nadya Feir, representing at the same time a short meeting with her provocative lyrics.  

released 25 October 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/the-sheep-barn-entertainment

16.10.13

Totalitny Rezim ‎– Koncert v Praze


  Obě nahrávky na labelu CS Industrial přibližující materiál Totalitného režimu, který byl vydán v polovině 90. let tvořily původně dvě strany jedné kazety. Mezi nahráváním jednotlivých bloků se však tvůrci odebrali nevěda kam ani na co. Na ploše téměř 1 a půl hodiny se rozprostírá esence všeho podstaného co definovalo klasický zvuk Totalitného režimu těch let. Dadaisticko-anarcistické bytové improvizace nahrávané přes vestavěné mikrofony magnetofonu bez využití hudebních nástrojů. Součástí proudu se tak mohl stát skratching z náhodně vybrané LP desky, útržek rozhlasového vysílání nebo nahrávka telefonátu do nemocnice s otázkou kdy bude možné vyzvednout ketamin (sedativum ve veterinární léčbě známé svymi psychotropními účinky). 

  These two recordings released on CS Industrial label giving insight into production of „Totalitný Režim”, which was released in the mid-nineties, were originally two sides of the same cassette tape. Among the recording of the particular blocks, however, the creators went not knowing where or why. In the space of almost 90 minutes the essence of every significant classic sound that defined the „Totalitný Režim” in this time is spread. Dada-anarchist apartment improvisations were recorded via built-in microphone of the tape recorder without the use of musical instruments. In this way anything could become the part of the current e. g. a scratching of random LPs, a stub of some broadcast or a recording of a phone call to the hospital with the question of when it will be possible to pick up ketamine (a sedative used in veterinary treatment known for its euphoric effects).

released 16 October 2013


25.09.13

The Dark

  "Člověk je ako kus spracovaného masa, ktorému ostáva iba čakať, kým ho niekto nerozloží vo svojom tráviacom trakte!"


  Aniž bychom si toho v Čechách všimli, na Slovensku se v posledních dvou tří letech zformovala relativně početná obec elektronických kapel. Jedna z nich se ovšem od všech těch (tu více, tu méně zajímavých) představitelů uhlazeného novoromantismu a synthi popu výrazně odlišuje svoji tvrdostí a syrovostí. Jde o bratislavské uskupení The Dark aneb o jediného tamějšího průkopníka elektronic body music. Za měsíc jeho zrodu lze považovat prosinec 1990. Následující rok The Dark působili v sestavě P.M. (Pleasure master - syntezátory, sampling), A.D. (Angels Delight - el. bicí) a E.K. (zpěv). posledně jmenovaného na konci uplynulého roku vystřídal u mikrofonu Body, leč ten letos narukval do armády, a skupina zůstala pouze dvoučlenná - A.D. začal zpívat a P.M. teď na koncertech hlavně tluče do padů, takže na klávesy (ale pouze při vystoupeních) vypomáhá ještě hostující hráč řečený koky. Za dobu své existence si tihle elektroteroristé získali hezkou řádku příznivců, ať již prostřednictvím poměrně četných živých produkcí (jak samostatných, tak společných zejména se spřátelenými Gun Dreams a Vanessou del Rio, za dosud nejvýznamnější je však nutno považovat tu s Cassandrou Complex letos v dubnu v Bratislavě), nebo pomocí demokazet For The Best Family...?! a Lies. Byly natočeny již v průběhu roku 91 a snad ještě do konce tohoto roku se objeví debutové album, na němž se kapela dohodla s prozíravým Monitorem. Nepůjde však o jejich první oficiální nahrávky: v lednu totiž vyšlo ve francii kompilační CD zapadoevropských indies, obsahující rovněž skladby The Dark Scream For You a The War Of Men. Na vině je seznámení se s Olivierem, hlavním protagonistou i u nás známé formace Lucie Cries a zároveň majitelem malé gramofonové společnosti, která cédéčko vydala. Oliviere byl tvorbou Temnoty příjemně překvapen a z toho pramenila nabídka k účasti na jeho výběrovém albu. podle všeho to ovšem nebylo naposled.

  "Snaď nič iné nedokáže natolko odhaliť duševný svet ako EBM. Dokonce presná, neomylná strojová muzika postavená na kontrastoch, do ktorých stavia proti sebe technologiu a ludský faktor, akoby bola doprovodom svetu, ktory sa zbláznil, svetu deformovaných ludských duší. Je to niečo ako strata sebakontroly, niečo ako trieštenie mozgovej kory, a presto je to najprirodzenejsí sposob zachytenia momentalnej situácie", Velice pozitivním momentem je celková pestrost: v projevu The Dark nechává otisk běžná taneční muzika stejně jako hardcore a industriál, nechybí dokonce ani jeden elektronický punk´n´roll. je to dáno docela určitě i tím, že členové souboru nejsou ortodoxními stoupenci toliko body music. "Mám rád energicku muziku" říká P.M., "preto počúvám aj thrash, core a punk. Avšak celý ten manchesterský gitarový zgrc aj s jeho mierumilovnými zakomplexovanými a večne sa ustráchane tvariacími vyznávači mi lezie vrcholne na nervy. Návrat k 60. a 70. rokom, to je krok dozadu, nič nové". A texty? Mají výrazně sociální zabarvení a jsou, jak jste asi pochopili, v angličtině. Její rytmika, tvrdost a redukovatelnost jdou s EBM nejlépe dohromady.  
  Hudba The Dark je důkazem, že EBM nemusí být jen odlištěnou computerovou chemií. Za masivní barierou sequencerových basových linek a hutné, halucinogenní syntezátorové hmoty je cítit přítomnost člověka, živého, invečního tvora, který má na svědomí ony erupce energie, ovládající bez rozdílu každého posluchače. Skupina sama svůj vztah k EBM popisuje slovy:
  Douška na závěr: na otázku co by učinil, kdyby mu bylo vše dovoleno P.M. odvětil, že by vyhodil Ivu Bittovou z okna. "Ona to isté povedala o synťákoch" dodal na vysvětlenou...

Petr Korál
Rock& Pop 1993

05.09.13

Skrol

  
  Charakterizovat Skrol, kteří vznikly před pěti lety na troskách postpunkových Marabu a tvoří je zpěvačka Martina Sweeney spolu s varhaníkem Vladimírem Hirschem a aranžérem zvuků Tomem Saivonem je obtížné, neboť skupina se vymyká nejen svou tvorbou, ale i přístupem k ní a k její prezentaci. Jde o natolik osobitou a nezařaditelnou kapelu, že bez poslechu nahrávek nebo koncertů dá přiblížit pouze vymezení toho, co všechno Skrol nejsou. Nemají mnoho společného nejen s rockem a popem, ale ani s industriálem, byť jejich nečetná vystoupení se konají právě v rámci industriálních akcí. Zpěvačka Martina Sweeney to vysvětluje prostě: "industriální komunita je jediná, se kterou jsme schopni komunikovat, což není dáno tím, s kým komunikovat chceme, ale s nemožností najít někoho jiného. Na tyto kapely chodí jen pár desítek lidí a vykořeněnost nás spojuje."

  Industriální prvky se však v tvorbě Skrol objevují, do svých temných a vznosných kompozic postavených na mohutných vrstvách až laibachovsky pompézních ploch kláves zakomponovávají hluky. Styčné body se však dají najít s The Swans a nepominutelný je i vliv klasické hudby: Skrol obdivují Kabeláče a Janáčka, přestože pracují se syntezátory a samplery.  "Využíváme zvuků klasického orchestru a naše skladby jsou pevně dané, improvizace v nich nemá místo." uvádí Martina.
  Koncerty nestojí v centru pozornosti Skrol, což potvrzuje i Martina: "Zajímá nás především koncepční práce, a proto je nám bližší studio, kde se dá ztvárnit sen, naplnit vize." Skrol už vytvořili tři projekty, přičemž ten prozatím poslední se jmenuje Dances And Marches a na rozdíl od předchozích dvou se na desce ještě neobjevil. Nejprve vyšly čtyři skladby z druhého, agresivnějšího programu Insomnia Dei, když skupině vydala desetipalcový vinyl Martiria německá firma Power And Steel. Na jeho základě o tvorbu Skrol projevila zájem další německá značka Membrum Debile Propaganda, u niž letos vyšlo CD Heretic Antiphony, zaznamenávající první projekt. Ten má religiozní podtext, zabývá se fatální otázkou zneužití vize, tím, jak se promění, když začne sloužit svému tvůrci, jenž původně měl vizi naplňovat.
  
Alex Švamberk
Rock&Pop, 1999

13.08.13

Astaron ‎– Live at Festival of Industrial Music, Prague 1989


1. ročník Festivalu industriální hudby, Praha, Československo, 7.4.1989 

Přestože produkce dua Astaron žánrově úplně nezapadá, lze podle nahrávky soudit, že rozhodně musela patřit k těm silnějším okamžikům celého festivalu. 
Úvod nahrávky - bezeslovná The Voice navozuje příslušnou nervní atmosféru ale už druhá skladba v pořadí Windy Days odhaluje největší kalibr zbraní Astaron, působivou souhru vysokého a hlubšího vokálu stylově blízko etnickému pojetí vokální linky např. v sámském stylu joik, v této skladbě ještě umocněné elektronickou marimbou. V ponuré Your Face se ukazuje ta temnější stránka Astaron a sound písně je jasně inspirován velikány Bauhaus, ovšem v čistě elektronickém provedení. Ještě o něco děsivější je pak skladba Werewolves s nasamplovaným vytím vlků. 
Mezi řádky lze vyčíst, že přesto, že i když dámy nemají problém ve vytváření hodně tísnivé atmosféry, přitom po vás zpoza kláves pomrkávají s potměšilým úsměvem jako v Holy Prayers kde vzdychání v podkresu vzbuzuje všemožné představy, ale určitě mezi nimi nebude svaté rozjímání. Podobně jednoduchá je i říkanka Little Girl Crying, ale právě minimalismus – jednoduchý bicí automat, samply a přímočaré vyhrávky syntezátorů ve spojení s vynikajícími vokály, vtipem a citem pro atmosféru dělá z Astaron mimořádnou hudební lahůdku. 


1. Festival of Industrial Music, Prague, Czechoslovakia, 7.4.1989 

Although the music of the Astaron duo doesn’t exactly fit the genre it can be said – according to recordings – that Astaron’s concert certainly had to be one of the most powerful moments of the festival. 
Beginning of the record – the wordless song “The Voice” makes up the appropriate nervous atmosphere but the second track “ Windy Days” reveals the largest caliber of Astaron’s weapons, impressive combination of one higher and another deeper vocal in the style close to the ethnic vocal styles as in the Sami joik, which is in this piece accented by electronic marimba. In the gloomy song “Your Face” the darker side of Astaron shows and the song sound is clearly inspired by the Bauhaus greats, but in a purely electronic version. Even more frightening is the song “Werewolves” with the wolves’ howl. 
Between the lines can be read that despite the fact that the ladies have no problem creating a very oppressive atmosphere, while winking from behind the keyboard with a wily smile as in the “Holy Prayers” where sighs in the background inspires all sorts of ideas, but the holy meditation certainly wouldn’t be among them. The rhyme “Little Girl Crying” is similarly simple, but this minimalism – a simple drum machine, samples and straightforward synthesizer solos in conjunction with excellent vocals, wit and feel for the mood – makes Astaron extraordinary musical delicacy.

released 13 August 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/live-at-festival-of-industrial-music-prague-1989-2

06.08.13

(Paranormální příběh) Gun Dreams



  Gun Dreams se objevili na jaře 1989 v sestavě, kterou tvořili dva mladí zaměstnanci světoznámé továrny na výbušniny v Pardubicích: kytarista Lax (Benda) a programátor Pope (Papež). Na první demokazetě, Remember Dreams, kterou kapela vyprodukovala, je cítit silný industriální vliv jejich dosavadního pracoviště - výbušné prostředí továrny na Semtex se stalo jedinečnou inspirací k pološílené elektronické koláži. Jednotlivé skladby Remember Dreams se jmenovaly podle továrních baráků (B1, B85, B99 atd.), jejichž explozivní atmosféru do sebe oba "hudební průmyslníci" několik let "samplovali". Autentické vibrace fabriky se jim podařilo zachytit na přednatočených páscích, jejichž aplikace v Remember Dreams dobře posloužila jako hutný industriální podklad, na kterém bylo možno dále pracovat.


  Nedlouho před tím, než se přes Čechy převalila revoluční vlna, se odhodlali Gun Dreams ke svému prvnímu veřejnému vystoupení. Bylo to v Chrudimi a k nelibosti publika (a svému velkému překvapení) postoupili do krajského kola tehdy probíhající soutěžní přehlídky kapel. Tím se také uzavírá první kapitola paranormálního příběhu Gun Dreams - místo Rockfestu již v zemi řádí revoluce. Strženi proudem událostí koncertují Gun Dreams po celé republice (mj. dvakrát ve valdické věznici, v pardubické ženské věznici, v pražském metru atd.). Vystupují samozřejmě i v pražském klubu 007 na Strahově, tehdejší hlavní křižovatce alternativní scény, kde se setkávají se spřízněnými dušemi z tehdejší Čínské čtvrti - Danem Rodným a Samirem Hauserem. Gotická Čínská čtvrť se proměňuje v elektronickou Vanessu del Rio a obě kapely spolu, při vzájemné podpoře, objíždí Československo prakticky až do vydání svých prvých alb. Elpíčko Ho Scelto! nahráli Gun Dreams poněkud kuriózním způsobem v pojízdném autobuse Čs. rozhlasu. Tuto možnost jim zprostředkoval Pavel Kracík, nicméně skupina se v průběhu natáčení pro neshody Popa a Laxe rozchází. Druhou stranu alba nahrávají Gun Dreams již v nové sestavě: Pope angažuje nového kytaristu Giorgia a klávesistku Karolínu. V polovině roku 1990 je doplňuje podkrkonošský bubeník Hermann. Lax pod svým civilním jménem Benda zakládá postupně několik nových seskupení, z nichž nejvýznamnějším byl bezpochyby projekt The Tamers of Flowers, ve kterém byl Bendovi partnerem východočeský výtvarník Libor Krejcar. Další změnou byl příchod klávesisty a operátora SM24, který nahradil jak Karolínu, tak i Hermanna.
  Počátek třetí kapitoly v příběhu Gun Dreams je spjat s příchodem kytaristy Randyho. Pope považuje obohacení kapely s postrádaný zvuk kytary za zásadní pozitivní zlom. Díky své technické zručnosti Randy znásobil možnost využít kytary jako rovnocenného nástroje. Výsledkem těchto změn je druhé album Totem, které dopadlo mnohem lépe než debut. Samotnému nahrávání (pro Globus) předcházela důkladná šestnáctiměsíční příprava a skupina si pro své album mohla vybrat z téměř 50 nových skladeb. Na dobrém výsledku se podepsal i nový hardware, obětavý Petr Vyšohlíd z Mad House Chicago - I.R.A. vypomáhající ve studiu, tak jako i manažér Charlie Hromádka. Aby snová exploze alba Totem dostala ještě efektivnější a efektnější podobu, pustili Gun Dreams do éteru průvodní videoklip, který pro ně natočil Petr Orozovič. Uvidíme (a uslyšíme), kam a kudy nás příběh Gun Dreams povede dál. Leccos by mohla naznačit odbočka jejich ambientního projektu Sun Dreams.

  VOKNO: Jaké kulturní vlivy na vás působily v 80. letech a jaké na vás působí nyní? Vaše kultovní kapely, díla, autoři, osobnosti... jaké jsou vaše inspirační zdroje, z čeho čerpáte podněty a náměty pro svoji tvorbu?
  SM24: 80. léta byla vzhledem k našemu věku druhou fází vnímavosti k okolnímu kulturnímu dění v širším světovém měřítku. Slade, Sweet a Kiss nebo Genesis a Pink Floyd jsme měli za sebou a čekali na nás Kraftwerk, Residents a Devo.
  Pope: Právě tyto tři skupiny bych považoval za významné. V tom se shodujeme. Byly pro nás určitě inspirací, a když jsem si poprvé sednul k syntezátoru, snažil jsem se z něj vymáčknout podobné zvuky. Důležití však byli D.A.F. a Cabaret Voltaire. D.A.F. nás přiblížili tomu, co by se dalo nazvat prvotní EBM, Cabaret Voltaire nás pak dostali k experimentu se zvukem.
  Randy: Nyní jsou to především skupiny takzvané pozitivní ambientní hudby - The Orb, Orbital, Aphex Twin, Bandulu, ale i vynikající Ecstasy of St. Theresa.
  Pope: Vzniká projekt Sun Dreams, kde bychom chtěli hudebně vyjádřit svoje pocity ve vztahu k věcem, které nás obklopují, ale především ve vztahu k Vesmíru. naše víra v paranormální jevy je upřímná a neodporuje našemu technickému vědomí. Rádi bychom na tomto projektu spolupracovali i s lidmi mimo okruh členů skupiny, u kterých nemusí být podmínkou, že by měli načteno tolik autorů sci-fi jako my.
  SM24: Science-fiction je jedním z našich oblíbených žánrů v literatuře i ve filmu. 
  Randy: Vonnegut, Vian a Lovecraft.
  SM24: Dune, Vesmírná odyssea, Arthur Clarke a jeho setkání s Rámou. Snový svět vesmírného prostoru.
  Pope: Nonstop od Briana Aldisse jako č. 1. Publikace Hessemanovy a práce Bergiera s Pauwelsem.
  Randy: Naše poslední album se jmenuje Totem. To není bezúčelné. Souvisí to nejen s hmyzem - včelami, termity a mravenci, společenským organismem, který vytvářejí a jímž jsme fascinováni a jehož struktur jsme použili ke grafickému ztvárnění totemu našeho alba, ale i s obřady, kterých se od jisté doby účastníme a které mají magickým způsobem rozmnožovat totemické objekty, zvláště pak kamenné amulety.
  Pope: Souvisí to i s kontakty, které máme v Austrálii. V nejbližších dnech očekáváme návštěvu, proto se snažíme důkladně připravit. počítáme, že společně s našimi přáteli, kteří přivezou zajímavý materiál, se nám podaří realizovat hudební kompozici, kde by se měli objevit zvuky velryb a delfínů natočené v oblasti Bermud.

  VOKNO: Dá se říct, že z něčeho se vám dělá opravdu hodně zle?

  SM24: Těch věcí je spousta a každodenně se člověk setkává s dalšími.
  Randy: Válka v bývalé Jugoslávii pokračuje a nikdo dnes nedovede předpovědět, kdy a jak skončí. To je strašný. Nejhorší je přitom krutost a lhostejnost jedněch a bezmocnost a utrpení druhých.
  Pope: Nedávno jsem sledoval přírodopisný film National Geographic o vzájemném nepřátelství lvů a hyen. Ten boj je věčný, krvavý a nesmiřitelný a po tisíce let stejný. A právě tam mi došlo, že mnozí lidé jsou stále ještě pouhou zvěří a těžko jí kdy přestanu být. Nezmění se tedy nic na tom, že si dál půjdou po krku. Myslím si, že bohužel není v lidských silách zjednat nápravu. A z toho se mi dělá opravdu hodně, hodně zle.

  VOKNO: jaké je vaše technické vybavení? Jaké výhody má samplovaná kytara oproti živému kytaristovi? Jaký je podíl programovaných sekvencí oproti živému projevu při vašich vystoupeních?

 Pope: Naše technické vybavení se samozřejmě zdokonaluje a od začátku, kdy jsme disponovali jedním poměrně levným syntezátorem ve spojení s jednoduchým čtyřstopým sequencerem, jsme se dostali až k samplingu. Je to na naše poměry stále drahá záležitost, ale my jsme měli to štěstí, že jsme narazili na inteligentního a přejícího sponzora. Mezi naše základní vybavení tak v současné době patří sampler Roland S-550 s rozšířenou pamětí, jejiž maximální kapacita je téměř čtyři minuty na jeden song při samplovací frekvenci 30 kHz, k jehož výbavě patří software Director-S - dokonalý šestnáctistopý sequencer. Když si uvědomíč, že například pro konkrétní zvuk dejme tomu šlapáku ti stačí 0,4 sekundy, je to kapacita poměrně slušná. Dále používáme klasický analogový syntezátor Roland JX-3 P s programmerem, který je vybaven MIDI, a to z toho důvodu, že SM24 ovládá LFO (nízkofrekvenční oscilátor) živě při koncertě, a tím vytváříme pro každý koncert specifický sound. Na pódiu jde všechno přes mixer Roland TSP, na zpěv a kytaru používáme efekty přes MIDI z ART Multiverbu Nitro. Randy hraje kytaru vždy do linky a používá pouze dva efekty Boss Metal Zone II a Dennisův Wah-Wah pedál.
  Randy: V některých pasážích kytaru samplujeme, ale to především z toho důvodu, aby podpořila zvuk živé kytary v dynamických pasážích, nebo když sampl zrychlíme nebo zpomalíme tak, že by výsledek byl těžko žívě k napodobení. Sampling je pro mě výhodou především z toho důvodu, že při sólu, kdy hraju živě, mě doprovází beglajt ze sampleru.
  SM24: Sampling umožňuje tu báječnou věc, že vlastně nemusíš vlastnit žádný jiný nástroj, stačí zajít do prodejny nebo za známýma půjčit si syntezátor nebo bicí automat jakékoli značky a pak už jen vybrat a nasamplovat, co se ti hodí, co chceš mít. 

(vynechány "paranormální" povídky členů skupiny)
Homeless & Hungry
VOKNO 29

02.08.13

Tvář rocku přivrácená do tmy

 Zatímco na posluchače míří rozsvícený reflektor, ve tmě na jevišti se míhají stíny hudebníků. Zvuky, které se začínají ozývat jsou pro běžné rockové publikum (o rozhlasovém a televizním nemluvě/ asi dost neposlouchatelné: ve více rovinách se vrství hlučně rušivé či naopak pravidelně rytmické až hypnoticky monotónní úseky. Základem skladeb jsou přednatočené pásky. Saxofon, který jediný hraje jakousi melodii, přerušovaně a drsně ječí, hlas, hnaný přes flanger, zvučí jako ze záhrobí, záměrně nesrozumitelně, aby zněl jako další nástroj. Do toho všeho se ještě proplétají kytary, klávesy a basová kytara a řičí třeštivé perkuse. Tam, kde jsou všechny vrstvy čitelné, tvoří kontrasty napětí, hudba je drsná a zneklidňující. Jinde je však výsledkem neorganizovaný hluk, který navíc může umocnit špatná akustika sálu nebo zvukař, a v momentu, kdy jednotlivé zvukové roviny splynou, ztratí trpělivost i ten nejodolnější posluchač.


  Proč chtějí Veselí Filištínové dělat hudbu právě takovou? Kecat o subjektivním vidění objektivní reality nemá cenu, "Chtěl jsem prostě hrát něco úplně jinýho než ostatní" řekl kapelník Andrej. To se mu v rámci amatérské scény, zaplavené v současnosti spíš reggae a heavy metalem, podařilo. Jenže jak výstavba skladeb, tak celková atmosféra a vyznění, ba i použité technické prostředky se nijak zvlášť neodlišují od postupů užívaných u některých industriálních kapel ve světě. U Veselých Filištínů je projev nepochybně expresivní, v některých chvílích je však zvuků a hluků až příliš mnoho- hudba pak přestává dýchat. Pokud však posloucháme pozorně a netrváme na sdělení zašifrovaném ve slovech, můžeme v ní rozpoznat úzkosti, zmatky a bezradnost člověka ve světě, který se odlidšťuje víc a víc- a nejen díky technice.

Jana Šeblová



31.07.13

Exkurze po pražské industrii

  Ne, ne, nebude řeč o Kolbence, Pragovce, ani jiném dosud fungujícím muzeu, produkujícím buď výrobky určené k finálním "homemade" či přímo zničené suroviny. Oblastí, o niž se budeme zajímat, je industriální hudba, ke které jeden z masívních základních kamenů položila v druhé půli sedmdesátých let anglická skupina Throbbing Gristle a další později přikládaly Cabaret Voltaire, SPK, 23 Skidoo, Nocturnal Emissions, Last Few Days, P.16 D.4 a jiné.

  Snaha mapovat pražskou hudební scénu, ve které je homogenně začleněna industriální hudba, je úsilí téměř sisyfovské, neboť tato hudba žila uzavřena na periférii amatérského muzikálního spektra a teprve v posledních několika letech proniká, byť ve formě post-industriální, do širšího povědomí. Jistě existovaly skupiny, které fungovaly ve skutečném i duchovním sklepení a proto jsou známy pouze velmi úzkému okruhu svých přátel. Tudíž je potřebné poznamenat, že výčet je jistě neúplný a zůstává torzem. Leč pospojením jednotlivých torz se postupně vyplňují bílé mapy a odkrývá se zastřené.


  V roce 1983, kdy Čechy žily zakázaným punkem a novou vlnou, vystrčila růžky kapela Disharmonic Ballet, která uštědřovala posluchačům direkty do žaludeční krajiny: z různých elektronických mašinek a hejblat dolovala a ohýbala tvrdé zvuky a hluky a vzájemně se propojovala bez větších stop rytmů, natož melodie. O rok později kapela vydala dvě kazetová LP Quarantaine a Clinics Death, dnes nejen nesehnatelná, ale i zapomenutá. Pro historii je muzika skupiny zaznamenána na LP sampleru českých kapel Czech - Till Now You Were Alone, vydaném v roce 1985 v Itálii. žádnou hudbu není radno variovat do nekonečna, byla by to nuda, ale vývoj s sebou leckdy přináší otřesy. tato skupina svůj otřes nepřežila, rozpadla se.
  
  Na zbytcích Disharmonic Ballet vznikla v roce 1985 skupina Abteilung der Intensive Sorge fungující dodnes a jako jedna z prvních chytila dobrý vítr post-industriálu do plachet: klasická industrie v podobě elektronických hlubokých koláží je zastoupena v únosné míře, dominantně působí hutné perkuse a v současnosti i pompézní vokální sbory. Skupina je silně anonymní, do vínku si svobodně dala zákaz koncertní činnosti a šuplíku má muziku na tři LP.


  Rok 1985 byl vůbec šťastným: světlo světa spatřila skupina Veselí Filištínové. Zprvu provozovala brutální big beat (repetivní bicí, dvě basy, dechy) s plochami zbustřené kytary. V roce následujícím kapela více pracovala s abrvou zvuku perkusí, kovových objektů a přednatočenými pásky. Tím se posunula do roviny industriálu. Skupina se rozešla v roce 1987 a zbylo po ní velmi dobré kazetové dvou-LP Šithauz, které je průřezem celé tvorby.



  Paprsky inženýra Garina je skupina existující někdy od roku 1986 a ohledně originality se vyvíjela dost kontroverzně. Od swansovské rytmiky se postupně probouchala k rachotu kovových objektů a patrným vlivem basy, vokálu a aranží ala Einsturzende Neubauten. Prioritu mezi pražskými industriálními kapelami mají Paprsky inženýra Garina v používání diapozitivů a barevných filmů při vystoupení.


  V květnu 1987 na hudební scénu vykročilo duo Mushrooms In Our Shoes, zpočátku hrálo industriál-improvising (perkuse, kovy, kytara, klarinet, piano a hluky), kterým je zaplněné kazetové LP Quarter Libeň. Letos na jaře M.I.O.S. překvapili osobitým chápáním hudby a přístupu k ní: značně potlačená živá instrumentace (kromě kytary a speciálních dechů) byla kompenzována přednatočenými pásky perkusí, kovů a hluků a zároveň byly divákům nabídnuty scénické rituální kreace. Jedná se o svébytný pokus spojit hudební a jevištní projev.


  Několik bývalých členů kapely Veselí Filištínové založili v roce 1987 skupinu Střední Evropa, v jejíž hudbě dominují perkuse, žestě  a přednatočené pásky. Na začátku se jednalo o instrumentálky, od roku 1988, kdy do arzenálu přibylo piano, klávesy a sampling, kapela hraje skladby s českými angažovanými texty. Koncepční písničkový program De Hoc Satis je vitálním pásmem, které atakuje posluchače, způsobuje mrazení v zádech a zaměstnává mozkové závity. Doposavadní tvůrčí impulsy uvnitř kapely napovídají, že Střední Evropa pravděpodobně bude mít co říci i v blízké budoucnosti.

  Krátká výprava po stopách pražských industriálních, či spíše post-industriálních skupin, které svou tvorbou patří do kontextu českých realit konce let osmdesátých, končí. Pokud napomůže zmenšit nezměrné plochy map kultury s hic sunt leones, bude jen dobře.

Radan Lexa
4. srpna 1989, VOKNO 16

21.07.13

M.I.O.S. - Live at Festival of Industrial Music, Prague 1989


Mysteriozní duo industriálních performerů D.U. a B. tvoří samostatnou kapitolu dějin československého hudebního extrému druhé poloviny osmdesátých let. Jednoduchá rituální estetika, hlukové předtočené pásky, intenzivní práce s kovem, hlukem a zneužívání hudebních i nehudebních nástrojů jsou hlavními poznávacími znameními jednoho z projektů angažovaném v legendární zkušebně v bubenečské čističce „Šithaus“. Šestý release labelu CS Industrial zachycuje M.I.O.S. v rozpuku tvůrčích sil na prvním Festivalu Industriální Hudby v pražském klubu Delta v roce 1989. 

Mysterious duo consisting of two industrial performers D.U. And B is a specific chapter in the history of Czechoslovakian extreme music of the second half of the 80's. Simple ritual esthetics, noisy tapes, intensive work with metal and iron material, noises and abusing of musical and non-musical instruments are the main elements of M.I.O.S.'s music. The project was also engaged in legendary rehearsal place of Bubeneč Sewer Station called „Shithauz“. Sixth release of CS Industrial label shows M.I.O.S. in the blossom of their creativity during their live performance on the first Festival of Industrial music in club Delta in Prague which happened in April of 1989.

released 21 July 2013 

19.07.13

Dveře tu jsou

 Ars Morta Universum je jedinou promotérskou organizací, která se v Čechách soustavně zabývá industriálem. Během dekády činnosti uspořádala množství koncertů a mimo to navázala na přerušenou tradici industriálních festivalů přelomu osmé a deváté dekády, na nichž českému publiku představila řadu projektů zvučných i nastupujících jmen. Tvoří ji členové skupin Skrol, Zygote a Aghiatrias Martina Sanollová a Tomáš Novák, s nímž jsme si u příležitosti desátého festivalu a deseti let existence sdružení sedli k čaji. 

 
Jaká je spokojenost po desátém kole festivalu?
  Jsem velmi spokojen. Co bys chtěl slyšet? Zaplatil se. Publikum reagovalo nadšeně. Žádné negativní reakce jsme nezaznamenal. A i kdyby, tak by mě to nezajímalo, protože já jsem opravdu spokojen. Dobrá atmosféra, celkem zdařilá promotion, návštěvnost a jedna dívka, která tančila.

  Deset let AMU a desátý Pražský industriální festival. Ta čísla se ale, myslím nekryjí.
  Nekryjí. Ars Morta vznikla v roce 1995, první festival jsme dělali o rok později a ta nesrovnalost vznikla v roce 1997, kdy jsme uspořádali dva festivaly - jarní a podzimní. První festival byl jednodenní a vystupovala na něm Ľahká můza, Anima Munis, In Medias Res, Einleitungszeit a VO.I.D. Industriální festivaly v Praze se děly již na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let... Něco pořádal Dan Valenta, který nyní pořádá punkové koncerty. Já jsem tam fungoval jen jako posluchač a na jejich číslování jsme samozřejmě nenavazovali. Víc by věděla zpěvačka Suicidal Meditations Silvia, ale ta by ti spíš pověděla, s kým tam popíjela.
  
  Ars Morta Universum vznikla, tuším na základě skupiny Der Marabu.
  V roce 1992 jsem se potkal s Vladimírem Hirschem, když jsem v klubu 007 viděl koncert Der Marabu. Říkal jsem si, co to bude. Název zněl jako country a celé to bylo dost podezřelé. Bylo tam asi sedm lidí a ta skupina mě zaujala. O dva roky později jsem jim začal dělat manažéra. V Marabu také působila Martina. Koncerty jsme začali pořádat proto, že jsme se cítili osamělí. Už nevím, do jaké míry jsme si sami připadali extrémní, ale podle reakcí publika jsme asi extrémní byli. S Marabu jsme hráli na společných koncertech s mnoha skupinami, ale nikdy nedošlo k nějakému spřátelení nebo souznění. Co tedy manažérovi zbývá? Najít souznějící lidi. Navíc jsme měli špatné zkušenosti s promotéry v pražských klubech, kteří mě většinou okradli, takže jsem se rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Osvobodit se z klišé, vztahů, chlapáctví rockové scény. V létě 1997 se nám nějakou záhadou podařilo okupovat Futurum, kde jsme zorganizovali koncerty všech tehdejších českých industriálních kapel. První velký koncert, který jsme uspořádali byli Controlled Bleeding v roce 1997. Byla to hozená rukavice z Vídně a nešlo nad tím příliš váhat.

  Publikum, které na vašich akcích vykrystalizovalo, se během let příliš nemění.
  Stejné tváře nevadí. Nicméně jsem samozřejmě rád, když se objeví tváře nové. Čas od času se to i stane.

  Ale asi se to ne zcela rýmuje s komerčním úspěchem akcí.
  O ten nejde, Daleko víc preferuji sektářství. Ale dveře nejsou uzavřený.

  A kterým směrem bys je chtěl otevřít a kterým bys je naopak neotvíral?
  To je otázka. Zrodila se silné laptopová scéna, o tu se však dobře stará agentura MuteMe, takže není potřeba se do toho plést. Příliš mě neinspiruje experimentální noise - Matsujami, Katsuzami nebo jak se jmenují.... Ale objeví-li se v této oblasti kvalitní projekt, dveře jsou otevřeny. Uzavřeny ale asi budou metalové odnoži industriálu - kvasi-Ministry, kvasi-Rammstein. I když, rád bch podchytil intelektuálnější část metalového publika. Sám jsem vyrůstal na punku a hardcore, takže s tím nemám problém.

  Ty už jsi párkrát říkal, že bys festival nejraděi přejmenoval na Prague Winter Festival. Je možné, že bychom na něm viděli třeba nějakou HC skupinu?
  To asi těžko. Ale jsem rád, že sis na to vzpomněl. Já už jsem na to zapomněl.

  Jak tedy myslíš to otevírání dveří? Dveře jsou otevřeny, ať si vstoupí?
  Dá se to tak říci. Ale vraťme se k otázce naší "kulturní politiky". Ze subžánrů industriální hudby jsme měli zastoupeny téměř všechny - darkambient, deathindustrial, neoclassical, old school, power electronics... Ale je jeden subžánr, který mě opravdu nezajímá, a to neofolk. Odrážejí se v něm politické tendence, s nimiž razantně nesouhlasím. A hudebně je to odpudivé.

  Jaké nejvýraznější momenty z deseti ročníků festivalů se ti vybaví?
  První festival byl důležitý tím, že jsme jej vůbec uspořádali. Program druhého jsme rozšířili na dva dny. Na třetí jsme pozvali významného zahraničního hosta - Bad Sector. Z nejvýraznějších festivalových vystoupení bych jmenoval Ĺahkou můzu v roce 1996, většinu vystoupení Einleitungzseit, Bad Sector, VO.I.D. (i když Martin Jarolím byl málokdy spokojen), Inade v Exodu, Schloss Tegal, Damiana Catery, Klangstabil, polských Moan, Job Karmy a Genetic Transmission a aktuálně CO Caspara. Z posledního ročníku ještě skvělé vystoupení Do Shaska!. Postupem času se měnila naše strategie. Jedním z původních záměrů Ars Morta Universum byl export východní tvorby na západ. Důkaz, že jsme nezemřeli, vykouknutí zpoza železné opony. Podle mého názoru tu informační bariéra fungovala ještě dlouho po pádu komunismu a vlastně nezmizela ani s nástupem internetu. V okamžiku, kdy jako kapela musíš například všechny své materiály překládat do cizích jazyků, je tvá situace něčím ztížená. Ale myslím, že nahlížení na Čechy jako nevyvinutou postbolševickou zemi již pomalu mizí.

Petr Ferenc
HIS Voice 1/2005


I. Pražský industriální festival 
Datum: 6. 11. 1996
Místo: Praha, Roxy
Interpreti: Ľahká múza (SK), Anima Mundi (SK), In Medias Res (CZ), Einleitungszeit (SK), VO.I.D (CZ)

II. Pražský industriální festival 
Datum: 8. 3. 1997
Místo: Praha, Roxy
Interpreti: Skrol (CZ), VO.I.D (CZ), Einleitungszeit (SK), Oath (CZ), S/M (CZ)

III. Pražský industriální festival
Datum: 12. a 13. 12 1997
Místo: Praha, Klub Delta
Interpreti: Paprsky inženýra Garina (CZ), Lahká múza (SK), M.A.C of MAD (CZ), VO.I.D (CZ), Einleitungszeit (SK), Skrol (CZ), Neuro (CZ), S/M (CZ), Napalmed (CZ), Sound Research (CZ)

IV. Pražský industriální festival 
Datum: 11.12 a 12.  12.1998
Místo: Praha, tovární hala "V cípu" aka klub Továrna
Interpreti: Skrol (CZ), Mac.Of.Mad (CZ), Einleitungszeit (SK), Viactrix (CZ), Bad Sector (IT), V.O.I.D. (CZ), Hermafrodit (CZ), Simulacrum (SK), Paprsky Ing. Garina (CZ), Ľahká múza (SK), Envoi (CZ), Tonton Macoutes (CZ), Waste Technology (CZ) - Trance party až do rána , (Napalmed nevystoupili ač avizováni)

V. Pražský industriální festival
Datum: 10. a 11. 12. 1999
Místo: Praha, Galerie Exodus (vedle KFC na Václaváku, v pasáži)
Interpreti: Vladimír Hirsch  (CZ), Hermafrodit (CZ), Braindread – (turntables, tedy DJ) (CZ), Look A.I. (CZ), Tonton Macoutes (CZ), Einleitungszeit (SK), Cazzodio (IT), Inade (DE), Job Karma (PL), Violenta Projecta (CZ), Neutrino (CZ)
Zajímavost: V jednání byli i Puissance (SWE)

VI. Pražský industriální festival
Datum: 15. a 16. 12. 2000
Místo: Praha, Papírna, Holešovice
Interpreti: Lyuhazs Lyacint bt. (HU), Aghiatrias (CZ), Moan (PL), Viktor Marinov (BG), Stupor (DE), Tonton Macoutes (CZ), C.H. District (PL), Palsecam (PL), Genetic Transmissons (PL)

VII. Pražský industriální festival
Datum: 14 a 15. 12. 2001
Místo: Praha, Klub Lev, Ekonomická 953, kolej VLTAVA
Interpreti: Schloss Tegal (US), Job karma (PL), Moan (PL), Děti Deště (CZ), Sardh (DE), Klangstabil (DE) , Einleitungszeit (SK), Stupor (DE), Skrol (CZ), Damian Catera (USA) (Con-Demek (USA) byli pravděpodbně nahrazeni Caterou), Dj Ron (CZ)
Videoart : vj aXcoltl Corp. (be), Arek Baginski (pl), Damian Catera (usa)

VIII. Pražský industriální festival 
Datum: 14. a 15. 12. 2002
Místo: Praha, Rock Café
Interpreti: Kotel 26 (CZ), Rectal Surgery (CZ), Zygote (CZ), Schloss Tegal (US) , Hybryds (BE), Legenda Materiálů (CZ), Einleitungszeit (SK), Sangredans (CZ), Tonton Macoutes (CZ) a Laurie Amat (US), Inade (DE)

IX. Pražský industriální festival
Datum: 13. a 14. 12. 2003
Místo: Praha, Klub Matrix
Interpreti: Domestic Front (US), The Three (CZ), 4+S/M (CZ), Neuer Raum (DE), Bad Sector (IT), Aghiatrias (CZ), Delayer (UK), Jude (PL), Einleitungszeit (SK/CZ) + (Sangedans CZ), Spear (PL)

X.Pražský industriální festival
Datum: 10. a 11. 12. 2004
Místo: Praha, Kino Morava, Boleslavova 13,
Interpreti: C.O.Caspar (DE), Tábor Radosti (CZ), VO.I.D (CZ), Hieros Gamos (SK), Moan (PL), Skalpell (CH), Oxyd (SK), Do Shaska! (CZ), Střední Evropa (CZ), Schloss Tegal (US), Kollaps (CZ) ; Dj Odpadlík (CZ), Dj Maldoror (US)

XI. Pražský industriální festival
Datum: 11. a 12.12. 2005
Místo:  Praha, Kino Aero
Interpreti: Herbst9 (DE), Job Karma (PL), MK9 (US), Fragment King (USA), Dorota Kleszcz (PL – FR), Z´EV (US), Anima Mundi (SK) (nakonec nevystoupí), Institution D.O.L. (AT), Aghiatrias (CZ), Thorofon (DE), Enilas Videoperformance (FIN), Dj Nika77 (CZ), Dj Maldoror (US)

XII. Pražský industriální festival
Datum: 8. a 9. 12. 2006
Místo: Praha, Rock Café
Interpreti: Dive (BG), Murderous Vision (US), Tábor Radosti (CZ), Drahomira Song Orchestra (FR), Einleitungszeit (SK/CZ), Opening Performance Orchestra (CZ), Inade (DE), Seismic Wave Factory (CZ), Schloss Tegal (US), C.H. District (PL), Do Shaska! (CZ), Psychedelic Halucinogen (CZ), Birds Build Nests Underground (CZ), Dj Nika77 (ČR)

XIII. Pražský industriální festival
Datum: 12., 13. a 14.12. 2008
Místo: Praha.  Klub XT3
Interpreti: Job Karma (PL), Einleitungszeit (SK/CZ), Kotel 26 (CZ), Tábor Radosti (CZ), Guma Guar (CZ), Suka Off (PL), Rapoon (UK), Vladimír Hirsch (CZ), 1/x (SK), Kaspar von Urbach (CZ), Shamisen Paranoia (JP/MG), Leiche Rustikal (DE), RUiNU (CZ), k-lxm (CZ), Birds Build Nests Underground (CZ), Dj Raveboy (CZ), Dj Guma Guar (CZ), Dj Maldoror (USA)

XIV. Pražský industriální festival
Datum: 11. a 12. 12. 2009
Místo:  Praha, Prostor Pilot, Donská 19
Interpreti: Coph Nia (SW),  Tzolk'in (BG), Dapnom (FR), F.Y.D. (FR). Rovar17 (HU), Nocturne (FR), Roxxxor (CZ), Stupor (DE), Schloss Tegal (US), K.I.F.O.T.H (SK), Dj Wiktor Skok (PL), Dj Maldoror (US), Dj Raveboy (CZ), Dj Nytram (CZ) + Vj Visor (CZ)

26.06.13

Hermafrodit


"Tvorba jako umělecký obraz"

  Současná podoba pražského one-man projektu Hermafrodit vznikla v roce 1996. Tehdy se jeho protagonista Tomáš Zavadil rozhodl, po pětiletém působení v rámci stejnojmenné grindcore kapely, pokračovat v hudební dráze samostatně bez dalších doprovodných hudebníků. Mnohem více než dosud začal do své tvorby promítat odstíny a barvy nálad a pocitů. On sám nazývá svůj styl ex-introvertní melancholií. "Byl bych rád, kdyby moje skladby vzbuzovaly sympatie u lidí typu ´zkrachovalý intelektuál´",
  V témže roce (1996) vydal vlastním nákladem demo Za poševní stěnou, další demosnímek Conisatio následoval hned v roce následujícím. Třetí demo Srdeční arytmie znamenalo podpis s hudebním vydavatelstvím Next Era, pod jehož hlavičkou nyní připravuje druhé album. K vybraným skladbám Hermafrodit existují již tři videoklipy, o jeden z nich projevila zájem německá hudební TV stanice Viva.
  Debutové  album vyšlo letos na přelomu července a srpna na domácí značce Epidemie Records pod názvem Architektura Ostrých hran.
  Zvláštní kapitolou tvorby Hermafrodit je text samplovaný do jednotlivých skladeb. Jsou to úryvky z instruktážních filmů pro studenty medicíny, budoucí gynekology, v podání Richarda Honzoviče. Hermafrodit o něm tvrdí, že je nejlepším zpěvákem. "Český text jsem zvolil úmyslně, je možné se s ním lépe ztotožnit, nechci se přibližovat angloamerické kultuře. Byl bych rád, kdyby má tvorba byla vnímána jako umělecký obraz. Nepřímo se snažím navazovat na 50. léta, tedy dobu českého surrealismu a pojetí díla jako osobitého celku. Hudba jako módní záležitost, ze které je cítit kolínská a heroin, mi nic neříká."

 "Jde o prostředí a věci, které v člověku vytvoří kompozici"

  Proč ses rozhodl ukončit činnost Hermaphrodit coby grindcoreové kapely a vrhnout se úplně jiným směrem?
  Grindcore je protest, je to podobný jako punk nebo hardcore, protest proti všemu - proti společnosti a nakonec i proti sobě. Současná podoba Hermafrodit je více uměním, je to jako pohled na obraz, umění samo o sobě nevyjadřuje žádnou filozofii, postoj či směr. Jsou to tvary, které nemají obsah, důraz je kladen především na formu.

  Ve svém profilu uvádíš, že se svou tvorbou "nechceš přibližovat angloamerické kultuře", Rád bych se Tě tedy zeptal, kde jsou podle Tvého názoru vlivy nových Hermafrodit? V jednom distribučním katalogu jsi získal nálepku "acid-trance-jazz". jak to vidíš Ty sám, jak bys charakterizoval vlastní hudbu?
  Prvky, které jsi uvedl, tam jsou, o hudební žánr jako takový mi však nejde. Ať si to děti zařadí, kam chtějí. Připouštím, že na CD Architektura ostrých hran určité vlivy acid, trance a drum´n´bass byly, ale tím to také končí. Jestliže nálepka, pak pouze pro čistě komerční účely.
  Lidi obyčejně řadí hudbu podle hudebního žánru, jenže já ji řadím podle psychologie každého člověka a osobnosti. Z tohoto pohledu svůj styl nazývám ex-introvertní melancholií. Z hlediska hudebního žánru jej nazývám současným českým surrealismem.

  Jednou z typických známek Hermafrodit je používání instruktážního filmu ke gynekologickým operacím jako videoprojekce, resp. samplovaný hlas Richarda Honzoviče, který všechny zákroky patřičně chladně komentuje, jako vokálu v některých skladbách. Kde se zrodil tento nápad, čím Tě tato tématika oslovila? Doufám, že neodpovíš "za poševní stěnou"...
  Instruktážní videofilmy ke gynekologickým operacím pro mne byly a jsou základní inspirací a to především svou uměleckou formou a prostředím. Navíc, gynekologie a porodnictví jsou témata, jichž se zatím nikdy žádná industriální skupina nedotkla. Byly tu pitevní stoly, mrtvoly, ale gynekologické zákroky ne. Třeba dorostová gynekologie.... Nejde tolik o ty genitální rarity a nádory, mnohem více o prostředí a věci, které v člověku vytvoří kompozici. Jako bych dělal moderní industriál, je tu zkrátka vliv prostředí a melancholie, to mám zřejmě s industrialisty společné.

  Odkazuješ se na český surrealismus 50. let, V čem tkvěla podle Tvého názoru jeho síla, pro Tebe určující magnetismus?
  Ta návaznost je nepřímá.

  Se kterými projekty na domácí scéně cítíš spřízněnost, přip. co považuješ za kvalitní, osobité apod.?
  Řeknu to obecně. Je tady určitě hodně zajímavých kapel, o kterejch člověk neví, a spousta sraček, o kterejch člověk ví.

  Tvoje debutové album Architerktura ostrých hran vyšla na domácí značce Epidemie Records. Jaké byly okolnosti vydání, jak ke kontraktu došlo, kdo se na nahrávce podílel?
  Epidemie, její majitel Martin Čech (jemu bych chtěl touto formou znovu poděkovat a vyjádřit vděk), jehož moje muzika zaujala.

  Tvoje třetí demonahrávka Srdeční arytmie pak vyšla jako MC na domácí značce Next Era. Proč jsi nepokračoval u Epidemie, která ti určitě ponechávala dostatek volnosti, a přijel jsi nabídku Next Ery, která se, aspoň co vím, specializuje na taneční scénu? Co si od tohoto kroku slibuješ?
  Pro podpis smlouvy se značkou Next Era jsem se rozhodl z několika důvodů, je to velká firma s kontakty na zahraničním trhu - a o to mi šlo, jejich možnosti jsou prostě větší.

  Takže jsi nad domácím trhem zlomil hůl?
  Faktem je, že zdejší scéna je malá. Já nejsem optimista, a to platí i v tom zahraničí. Ale každopádně - ten trh je větší, takže víc úchyláků si to koupí.

  Nebude to mít vliv na další tvorbu či tvář Hermafrodit?
  To si nemyslím.

  Vrátím se zpět. V čem se liší Architektura... a Srdeční arytmie?
  Srdeční arytmie je současná tvář Hermafrodit, kde jsem už výrazně upustil od techno-trance-industry vlivů. Architektura byla vlastně ještě hledáním.
  
 Jaká je Tvoje nejoblíbenější skladba Hermafrodit?
  Jednoznačně Hypotenze.

  Jak je to s Tvými koncerty: Kdy a kde bude nejbližší?
  Počkám na jaro, jsem smluvně vázán, Next Era připravuje nějakou větší akci.

  Kudy se podle Tvého názory bude ubírat vývoj současné hudby? Kam půjde taneční scéna, k jakým dojde fúzím, věříš, že vznikne nějaká nová kvalita, která se vymaní ze současného nechutného post-moderního zmatení? Nebo ona kvalita již vznikla?
  Těžko říct. Nikdo by nečekal, že se třeba Prodigy stanou komerční kapelou. Dneska už to poslouchaj děti. Je to přirozená lehká úchylka v člověku - v těch posluchačích. Hudba Prodigy probouzí hlavně sexuální energii - je hodně tvrdá - anální sex, ale přitom z toho dejchá "kolínská a heroin". Klidně si umím představit reklamu na Vogue, kterou podmalovává jejich hudba. Poslouchaj to modelky, hudba Prodigy a Cindy Crawford v minisukni to je to samý. Oboje trochu provokuje.

  Nechtěl bys někdy, aby tvoje hudba působila zrovna tak, jako zdroj manipulace?
  Ne, nechtěl. určitě ne.

  V jakých hudebních žánrech se dnes podle tebe děje něco progresivního?
  Nechtěl bych spekulovat.

  Co si myslíš o české hudební scéně?
  Nelíbí se mi, že spousta kapel kopíruje svoje vzory.

  Jaký je tvůj názor na domácí klubové zázemí?
  Já si myslím, že to začíná a končí u posluchačů, který na to serou. Cédečka se neprodávaj, lidi na koncerty nechoděj. A navíc se to nelepší a nezlepší, ale naopak zhorší.

  A co domácí hudební tisk?
  Dobrý jsou velký akce, o kterejch aspoň pak Kománková napíše do Rock&Popu.

  Jakou máš představu dalšího vývoje Hermafrodit?
  Pokračovat v tom, co jsem začal v Srdeční arytmii.

  Kdy začneš s přípravou nového projektu?
  Pořád dělám nový písničky. Na jaře udělám hodinu hudby, já vlastně dělám hodinu hudby každej půlrok.

OrphanAge 3 1997

23.06.13

Andrej Danóczi ‎– 13 0410



Album "13 0410", který je zároveň prvním oficiálním albem autora, obsahuje kompozice žánrově oscilující mezi industriální hudbou, recyklacemi a musique concréte, spadající do období let 2004-2010. 
Skladby 3, 11 a 12 mají specifické postavení, jejich matérie je totožná s polotovarem rozsáhlé, 36-minutové musique concréte „Rozbité zrkadlo 2004“. Tyto, spolu se skladbami 7 a 10, vycházejí prvně. Pět kompozic muselo být z časových důvodů nebo z důvodu žánrové celistvosti výběru, více či méně zkrácených. 

"13 0410", which is the first official album of the artist, includes compositions from 2004-2010, alternating between industrial music, recycling and musique concrète.Tracks 3, 11 and 12 are specific, while their substance is identical with a rambling 36-minute musique concrète "Rozbité zrkadlo 2004" (Broken mirror 2004). These three, along with tracks 7 and 10, were published for the first time. Five compositions had to be abbreviated for time demands and also to fit  withing the genre of the selection.

released 23 June 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/13-0410

22.06.13

Paprsky inženýra Garina


„Vlastně jsme byli první ekologická recyklovací kapela."

Rozhovor s Petrem Zenklem

  Paprsky inženýra Garina - jméno, které se během let stalo poměrně známým. Příčinou však nejsou aktivity posledních dnů a měsíců; je třeba vrátit se zpět - do období kolem roku 1990... Mohl bys upřesnit, jaké byly počátky, kdo stál u zrodu P.I.G.?
  Ty začátky sahají podstatně dál - skupina vznikla v roce 1986. Na jednom z posledních veřejných koncertů na Alternativě v prosinci 1995, kde jsme hráli před Test Dept., jsme bilancovali deset let činnosti. Kapela vznikla převážně z kamarádů, se kterýma jsme studovali na VŠE - z těch zakládajících jsem vlastně ke dnešnímu dni zůstal jenom já a Vojta (zpěv).

  Co bylo základním impulsem pro vznik P.I.G. a zároveň nejsilnější inspirací?
  Základním impulsem byl památnej tajnej hudební festival, kterej jsme v červnu 1986 pořádali v klubu „U zlatého melouna" jako alternativu k oficiálnímu protěžovanýmu Rockfestu, kterej v tý samý době probíhal v Pakulu. Pamatuju si, že někteří z účastníků Rockfestu pak přišli i k Melounu a byli dost nadšený. Na tý akci vystupovali OZW, V3S a spousta jinejch kapel, včetně New Psychedelic Orchestra, což byla celkem klasicky obsazená rocková kapela, kde zpíval Vojta a hrál i Šuli, kterej s náma dneska hraje, a mně tak nějak přišlo líto, že žádnou kapelu nemám. Proto jsem dal dohromady partu lidí, co na nic neuměli hrát a protože tenkrát hlavně na vesnici frčel heavy metal, řekli jsme si, že to bude pravá metalová kapela a nazvali jsme ji „Švestköve knedliky" (ty přehlásky nad všema samohláskama byly dost důležitý, protože to k metalu patřilo), a aby to byl pravej metal, hráli jsme na samý kovový nástroje, teda převážně kusy šrotu. Ta dramaturgie toho večera byla dost našlapaná, protože tam bylo hodně kapel a nemohlo se moc přetahovat (i tak to skončilo až po půlnoci), a tak New Psychedelic Orchestra a Švestkové knedlíky hrály až na konci večera, a to společně. Bylo nás na pódiu jedenáct a probralo to z bezvědomí i ty nejtvrdší rockery. Všechny kladiva, který se používaly místo paliček, měly po koncertě zpřerážený topůrka. Po tomhle úspěchu vytvořili nejlepší sólisti obou kapel novou skupinu a nazvali ji Paprsky inženýra Garina. P.I.G. se proslavily hned prvním koncertem ve sklepě Jazzové sekce na vernisáži Vojtových obrázků. Asi měsíc po koncertě byla totiž Jazzová sekce zrušena a její veškerý majetek policejně zabaven. Vzápětí o tom informoval na Hlasu Ameriky Ivan Medek a zmínil se, že byly zabaveny i obrázky skupiny Paprsky inženýra Garina. Tahle jemná dezinformace vyvolala obrovskou popularitu - o Paprskách najednou věděl a hovořil každej.

  Jaké jste tehdy používali nástroje?
  Kytaru, hnanou přes neuvěřitelně zkreslující pětiwattový kombo Dynamit, baskytaru, fragment klasických bicích a nejrůznější šrot, kterýho se za bolševika po Praze povalovalo tolik, že jsme si těsně před každým koncertem pořizovali nový nástroje. Jedinými výjimkami byl nemocniční plechovej noční stolek a větrák, kterej jsem ukradl v práci. Myslím, že ten větrák byl pro počátky Paprsků dost příznačnej. A taky jsme v počátcích měli celkem dobrýho saxofonistu.

  Mohl bys nějak přiblížit podobu vašich raných performancí?
  V úplných prvopočátcích jsme vycházeli ze standardní písničkové formy sloka - refrén, která byla řádně okořeněna železy. Postupně jsme přišli na to, že nám to zase až tolik nesedí a kromě toho to vyžadovalo časté zkoušení, na což nám chyběla jak zkušebna, tak i disciplína. Navíc jsme vždycky kladli důraz na celkový dojem z vystoupení, z nějž byla hudba jen jednou ze součástí. Jednotlivá vystoupení se připravovala z výtvarného hlediska, snažili jsme se útočit na pokud možno všechny divákovy smysly. Málokdo ví o tom, že P.I.G. zavedly do češtiny pojem „image". Na prvním koncertě jsme například začli hrát za nataženým prostěradlem ukradeným z nemocnice (náš bubeník tehdy chodil se sestřičkou), na který jsme během koncertu malovali injekčníma stříkačkama naplněnejma tuší a neuvěřitelně smradlavejma tinkturama. Pamatuju si, že se mi u jedný ze stříkaček ucpala jehla a nějakej hnus fialovej se rozprskl na všechny strany, takže když jsme pak ve finále prostěradlo rozervali na cucky, vypadali jsme jako napadený nějakou strašnou chorobou - všichni jsme byli na obličejích a rukou posetý fialovejma skvrnama.

  Lze nějak charakterizovat styl P.I.G.?
  My sami tomu říkáme industriál, i když dneska si pod tím pojmem lidi představujou něco dost jinýho. Náš rakouskej kamarád, kterej nám zařizoval vystupování ve Vídni, nás v tom klubu avizoval jako „Einstürzende Laibach". To je celkem dost přesný, řekl bych, že dialog (nebo souboj?) mezi řádem a anarchií je pro nás dost typickej. A taky důraz na celkovej dojem - zapojit do hry všechny smysly. Kdysi jsme si v jednom článku pro to přisvojili wagnerovský výraz „Gesamtkunstwerk".

  Jak bys v hrubých rysech popsal váš sound?
  Hluk ve všech jeho barvách. Vždycky tam je rytmickej základ, nějaká linka, na který to stojí a kterou někdo musí pořád držet nebou kterou si hráči během skladby předávají. Na to se vrší zvuk jak klasických nástrojů (kytary, klávesy), které však filtry upravujeme tak, že jsou k nepoznání, tak i nástrojů hlukových (železa, pružiny apod.), které buďto snímáme mikrofony nebo vyrobenými snímači (naštěstí jsou v naší poslední sestavě dva elektrotechnici). K tomu všemu patří přednes textů, které z části pocházejí z Vojtovy dílny a z části je vybírám já ze svý knihovny. Nejvýznačnějším rysem, kterým se od většiny současných kapel odlišujeme, je klasická ruční práce, samply používáme jen vyjímečně, přednatočené pásky vůbec ne. Všechno se utváří až pod vlivem okamžité nálady na pódiu.

Jaký vývoj „Paprsky" absolvovali - hudební, personální ap.?
  Měli jsme různý období - na začátku ty písničky se železným spodkem, pak přechod k hlukovým kompozicím - tady měl pro nás rozhodující význam příchod Jardy Paláta, což byl bohužel dosud nedoceněnej génius, kterej víceméně ovlivnil všechny, co tady na industriální scéně něco dělali. Jaroušek přišel na jeden koncert jako zvukař a měl s sebou Blue Box, což byla modrá krabička neznámýho původu, která dělala z kytary uragán. Nám tenkrát nepřišel kytarista - hrávali jsme tehdy s dost nespolehlivejma lidma, jeden z nich mi dosud dluží pětikilo - tak jsme Jarouškovi šoupli do ruky kytaru a zůstal s náma hrát až nadosmrti. To doslova - Jaroušek před dvěma lety umřel. Tenkrát, po jeho příchodu, se začala formovat ta podoba Paprsků, která se víceméně udržela dodnes - přibrali jsme našeho kamaráda ze školy Šuliho, kterej dřív hrál s New Psychedelic Orchestra a vystupoval jako sólovej industriální písničkář před našima koncertama a přišli Honza (Krůžela) s Jardou (Jehličkou), což byli původně naši fanoušci. Jednou jsme taky měli takový rozhádaný období, kdy jsme sice vystupovali společně, ale ve dvou po sobě jdoucích uskupeních, z nichž jedno dělalo hlukovky a druhý hrálo takový industriální country, ale to už je dávno.

  Takže jaká je tvář P.I.G. 1997?
  Vojta - zpěv, Šuli - kytara, Jarda - basa, Honza - bicí, já - železa. Ale železa hrajou v podstatě všichni, vždycky si zakládáme na tom, aby jich na pódiu bylo hodně, aby si každej přišel na svý. A při posledním vystoupení jsme ještě na železa přibrali starýho kamaráda z dob, kdy jsme hrávali spolu se Střední Evropou - Honzu Duspěvu. Když říkám železa, myslím tím všechno možný, včetně vrtaček, svářeček a tak - prostě všechno, co dělá hluk. Málem bych zapomněl na jednoho člena, kterej na pódiu není vidět - na našeho pyrotechnika Hromadu, kterej se stará o celou škálu „zvláštních efektů".

  Nejste vidět, není o vás skoro vůbec slyšet...Přesto se čas od času dozvím o nějakém více či méně utajeném vystoupení - je to záměr? Dáváte programově přednost tomuto způsobu prezentace před obvyklým hraním v klubech, vylepováním plakátů atd.? Jakou váhu přikládáte propagaci, která do jisté míry souvisí s existencí každého „hudebního tělesa"?
  Řekl bych, že těch pár „více či méně utajených" vystoupení byly asi veškerý vystoupení Paprsků za posledních pár let. A to, že ses o nich dozvěděl svědčí o tom, že nějakou publicitu asi měly, ne? Ale vážně - dřív jsme tomu věnovali podstatně větší pozornost. Za bolševika jsme se všichni strašně nudili v práci a kapela pro nás bylo všecko, tam jsme se realizovali. Dokonce jsme třeba vylepili plakáty na koncert, kterej se vůbec neměl konat, a lidi tam přišli, dveře zavřený a řekli si:"Zase to ty svině zakázaly. Ty Paprsky budou asi dost vostrá kapela." A zase jsme byli o něco populárnější. Teď ale každej z nás dělá práci, co ho baví, taky máme rodiny a zahrajeme si jen občas, pro radost, když nám někdo řekne. Původně jsem si to maloval, že budu kapele dělat manažera a shánět kšefty, ale s jednou kapelou ve stáji bych asi brzy zkrachoval a kromě toho asi nikdo z nás nemá chuť hrát nějak moc často. Ta frekvence jednou/dvakrát ročně nám celkem vyhovuje. Takže propagaci necháváme na pořadatelích a může nás třeby někdy štvát, že to dělají špatně, ale asi se už nedokopeme k tomu, že bysme vyrazili s kyblíkem lepidla a balíkem xeroxovanejch plakátů po Praze. Mimochodem, tan poslední „utajenej" koncert byl takovej malej festiválek, co si pro sebe pořádali studenti na VŠE a v rámci jejich komunity byl zpropagovanej velice dobře a víc lidí by se tam beztak nevešlo.

  Považujete se za hudební (anti-hudební), performační či jinou skupinu?
  My jsme normální kapela, ale jak jsem říkal, to hraní je jenom jedna část celýho vystoupení. Koncepce mnoha vystoupení vlastně vznikaly pouze v hospodě, aniž bychom vůbec zkoušeli, což by spíše pasovalo na ty performance...V začátcích, když jsme neměli nástroje, jsme si dali do Lidový demokracie inzerát: „Kdo daruje začínající divadelní skupině hudební nástroje a jiné zajímavé rekvizity?", ale ozvala se jenom jedna babička, která nám chtěla dát za odvoz šicí stroj. Ale nejspíš se považujeme za hudební skupinu, asi jo.

  Ve spojení s P.I.G. zazní čas od času i slovo „recese"...
  Já mám recesi docela rád, ale k Paprskům mi tenhle výraz nesedí. Nikdy jsme se nebrali moc vážně, vždycky jsme k tomu, co děláme, přistupovali s nadhledem, občas jsme na pódiu provedli i nějakou tu legraci, ale recese to nebyla. I když jsme za totáče přišli se zhudebňováním Majakovskýho nebo Ho Či Mina, nebylo to z recese, ale proto, že se nám ty věci prostě líbily a bylo nám úplně fuk, že to byli taky bolševici.


  Každopádně vaše CD „Blbá Evropa" je jednou z nejpochmurnějších, nejdepresivnějších a nejsyrovějších nahrávek, jaké jsem kdy slyšel. Kdy přesně CD vzniklo, za jakých okolností, kdo se na něm podílel ap.?
  V roce 1990 jsme si v nějakým polosoukromým studiu natočili pár demáčů, jen tak pro sebe. To byla vlastně naše první zkušenost se studiovou prací. Pak nás oslovil Alex Švamberk, kterej tehdy jednal s Pantonem o vydání industriálního sampleru, kde měli bejt kromě nás Střední Evropa, Suicidal Meditations, Cool a 3. To celý se natáčelo u Helenky Vondráčkový v Řitce, ale Panton to pak nikdy nevydal. Za ten tejden, co nám poskytli, jsme toho nasekali mnohem víc, než se dalo na sampler použít. Ten pak nakonec stejně nevyšel a všechno to skončilo bůhvíkde. Naštěstí jsme měli ty nahrávky stažený, takže jsme je dali dohromady, k tomu jsme přidali závěrečnou „Na čí" - to byla písnička, kterou jsme zpívali v takovým bláznivým francouzským dokumentu o Sametový revoluci, jmenovalo se to „Něžný bordel" a my jsme si ji pak pořádně nahráli během jednoho dne u Ládi Štaidla v Jevanech a materiál pro „Blbou Evropu" byl na světě. Šuli tenkrát vydělal nějaký peníze, tak to vydal vlastním nákladem. Na cédéčku hrajeme ve složení: Vojta, Jaroušek Palát, Šuli, Honza s Jardou a já. Ve skladbě VEB Automobilwerke Eisenach zazní Jardův Wartburg.

  Lze je někde objednat či zakoupit? Existují ještě nějaké další nahrávky nebo videozáznamy?
  Myslím, že velkou část z dvoutisícovýho nákladu má ještě Šuli doma pod postelí. Něco se pokoušel distribuovat Bonton, ale pak se toho zbavili při výprodeji na Štvanici po pětikoruně za kus a něco snad distribuuje Black Point. Ti, kdo to do Prahy nemají daleko, budou mít nejlepší, když Šulimu zavolají - děláme spolu v takový jedný firmě, co dělá filmy (Pavel Šolc - 02/ 24 91 30 43, 24 91 30 45). Jinak ještě furt existujou ty věci, co Panton nevydal. Většinou to jsou jiný verze věcí z „Blbý Evropy", ale je tam i samotná „Blbá Evropa", kterou jsme si tenkrát na CD netroufli dát. Taky existuje nahrávka z countryovýho období „House of the Rising Sun", ale to je taky jen na DATce a nevím, kdo by to teď vydával. Videozáznamy moc neexistujou, většina se toho nenávratně ztratila. Dokonce nás kdysi jeden maník z Jazzový sekce natáčel na film (snad na šestnáctku?), museli jsme kvůli němu na pódiu svítit, měli jsme u sebe každej takovou lampičku, vypadalo to dost divně, ale nikdy jsem z toho nic neviděl. Dobrej záznam byl z koncertu na kolejích v Brně, odkud rozvážela STB účastníky v noci do polí kolem Brna, to dělal nějakej Staňa Krčmař, to jméno si furt pamatuju, ale ten záznam jsme z něj nikdy nevytáhli. Prej byl super.

  Ve srovnání s tehdejším průmyslovým bujením (kolem r. 1990) došlo k postupnému odlivu projektů tohoto druhu z české hudební scény. Co je podle Tvého názoru příčinou?
  O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel. U nás ten odliv ze scény byl danej částečně věkem, částečně tím, že jsme se začali realizovat ve svý práci a taky máme rodiny. Myslel jsem si, že u ostatních kapel z naší doby tomu bylo podobně, ale že zase vznikají nějaký nový. Nebo to tak není? Ono je to těžký, dřív stačilo, abys byl trochu jinej, byl takovej trochu jako zakázanej, a koncerty byly natřísknutý. Dneska je těch možností zábavy tolik, že se v tom lidi těžko orientujou a když se dvakrát, třikrát spálíš, tak už počtvrtý nejdeš. Já jsem se tuhle nechal nachytat na vystoupení nějakýho „industrialisty" z Japonska (Tatsuy Yoshidy, pozn. OrphanAge), bylo to v Roxy, a na pódium vylezl takovej nějakej pidlikal, co hrál na několik nástrojů současně, ale asi by se spíš hodil do Reduty. Takže asi za to taky trochu můžou pořadatelé, někdy.

  Navzdory této skutečnosti zde však několik málo skupin stále aktivně působí. Sledujete dění na domácí (česko-slovenské) post-industriální scéně? Říkají vám něco názvy jako VO.I.D, Do Šaška!, Einleitungszeit?
  Ne, vůbec ne. Ale to je náš problém, my už to moc nesledujeme. Jsme rádi, když se nám daří chytat, co novýho udělali Einstürzende Neubauten, Nick Cave nebo Laibach. Teda spíš starý věci. Občas se náhodně dostanu k něčemu novýmu, ale mně třeba vadí takový ty kapely, když tam dva chlapíci seděj na pódiu a kroutěj čudlíkama. Já prostě mám radši tu ruční práci, aby z toho byla cejtit energie, stříkal pot a tak. Tuhle jsem si nahrál nějaký Španěly, Esplendor Geométrico, je to zajímavý, ale myslím, že by mi to z walkmana hrálo podobně i kdybych s ním dvakrát řádně říznul o zem a tu kazetu klidně vyndal. Ale třeba Evropáři tohle sledujou, Petříček furt žije jako rocker, my už jsme spíš takový industriální fotři. Ale rádi si to poslechneme, když se k tomu dostaneme. Na Einleitungszeit jsem někde viděl plakát a dost se mi líbil.

  Myslíš, že je průmyslová kultura mrtvá, přežitá, že již nemá smysl dále se vyjadřovat prostřednictvím jejích forem, nebo je to podle Tebe jinak?
  Industriál prostě asi nikdy nebude válcovat hitparády, s tím je třeba se smířit. Ale v poslední době mám spíš poct, že industriál vycucává kdekdo. Kolik televizních reklam čerpá z industriální estetiky. Ale hlavně my jsme to spíš brali jako že využíváme odpady. Dřív třeba lidi mydlili do vyžranejch kmenů spadlejch stromů, troubili na nějaký mušle, želví krunýře a tak. A my jsme využívali odpad naší doby. Vlastně jsme byli taková první ekologická recyklovací kapela. A to má přece budoucnost, ne?

Díky za rozhovor.

OrphanAge 1997