Zobrazují se příspěvky se štítkems/m. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkems/m. Zobrazit všechny příspěvky

30.10.13

Jarda Palát in memoriam


24.11.2013
Kaštan, Bělohorská 150, Praha 6
Silvie Hromádková - mix Palátových nahrávek
projekce videozáznamů z akcí Jardových projektů
výstava fotografií a artefaktů (po dobu dvou týdnů)


  Byť byl členem nebo zakladatelem mnoha kapel (Omnibus, Veselí Filištínové, Paprsky inženýra Garina, Suicidal Meditations ad.), zůstával hlavně solitérem. Byť ho bylo možno spatřit s nebo za některým nástrojem – kytara, basa, bicí, klavír, Korg – nikdy žádný nástroj neovládal ve smyslu „umět hrát“. Přestože ho všichni znali, nikdo o něm vlastně zas tak úplně nevěděl. Byť je dnes co do encyklopedických pramenů zapomenutý, všichni na něho vzpomínají.

  Před pražským koncertem Einstuerzende Neubauten v roce 1991 sedím na kafi s Blixou Bargeldem a polotrapně mlčíme jako v Jarmuschově Coffee and Cigarettes. Až Blixa prolomil ticho: „Do you know Jarda Palat?“ Padla mi brada, padla přehrada komunikace, padlo téma. Jardu Paláta jsem samozřejmě znal. Jardovy nahrávky znali i Neubauteni. Od počátku 80. let totiž experimentoval se všemožnými hudebními (i nehudebními) nástroji, bizarně je přetvářel a preparoval a nahrával. V prastaré rodinné vile v Klánovicích u Prahy měl Jarda svou zvukovou laboratoř, kde coby one-man-band Disharmonic Ballet v roce 1983 nahrál regulérně první album počínající československé industriální scény Quarantaine. Tady mezi vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací vzniklo i jeho druhé album Clinic Death (1984). Obě dvě „kazetové“ desky jsou plné dosud neslýchaných a zdánlivě chaotických zvuků – hluků, ovšem ve svém celku v obou kompletech najdeme, byť skrytý, pečlivý kompoziční řád. Když mezi Jardovo všemožné elektronické i pouhé mechanické „harampádí“ přibyl zvukově takřka neomezený syntezátor Korg, bylo nabíledni se ve výrazu hudby posunout – nové sólové těleso Jarda nazval Abteilung des Intensive Sorge (A.I.S.). Od míchaných a nastřihávaných zvukových ploch začal Palát využívat vrstvení a prolínání většího množství rytmů nejrůznějších barev a intenzity, což Korg nabízel beze zbytku, k čemuž samozřejmě pořád využíval byvší osvědčené krabičky a „protonástroje“ vlastní výroby. V tomto období nahrál Jarda Palát jako A.I.S. tři alba – Yuta (1986, zničeno),Black Box (1987) a Bewusstlosigkeit (1988).

  Když se konečně po listopadu 1989 otevřely hranice, jak fyzicky, tak kulturně, stvořil Jarda Palát své nejosobnější těleso Suicidal Meditations, což bylo jakési přetransformování A.I.S. z pouhého studiového projektu do živého organizmu, s nímž mohl Palát fyzicky na koncertech vyjevit onu magii nástrojů, strojů, zelektrizovaných ozvučených předmětů i hlasů v jakémsi pomyslném oblouku zvukově i tělesně evokujících „sebevražedné meditace“. Počátkem 90. let se Jarda Palát stal relativně velmi bohatým člověkem. Začal obchodovat s tehdy lukrativní komoditou – cédéčky. Pořídil si sampler, což rozšířilo zvukově-hudební možnosti takřka do nekonečné škály. Na koncertech Suicidal Meditations nejprve mixoval a samploval skladby svého předchozího projektu A.I.S., přičemž Jardu živě doplňovali Silvie Hromádková (hlas, zpěv) a Robert Šroubek (kovy, pružiny apod.) – to dalo vzniknout deskám Live in Delta – 6. 4. 1990 a Live in Shithouse – 22. 10. 1990. Po nerealizovaném projektu začátkem léta 1990, kterým měl být LP sampler českých industriálních kapel Střední Evropa, Cool, Paprsky inženýra Garina a Suicidal Meditations, se Palát dostal ke kontaktu na Helmutha Schickela (bývalý manžel Heleny Vondráčkové), v jehož profesionálním studiu mohl Jarda natočit čtyři své skladby. Vzniklo album, které je dodnes nadhistorickým artefaktem – Four Studio Tracks: War Dance, Langer, A Red Brick, Climb The Wall (1990).

  Jardu Paláta potom, krom občasného skládání nových věcí (nikdy ovšem nerealizovaných a dnes již ztracených), koncertování a hostování u spřízněných kapel, jeho solitérní povaha zavála do jiných uměleckých vod – do nově objeveného výtvarna, ale taky do spárů červeného vína. Počátkem roku 1995 připravil výstavu svých originálních obrazů v galerii Jednorožec s harfou. Uvést svá výtvarná díla už ale nestihl. Zemřel 26. 2. 1995.

Petr Procházka, Alternativa 2013





10.06.13

S/M


"Toužíme objevovat nové krajiny zvuku"

  Jak došlo ke vzniku S/M?
  A: Ke vzniku S/M došlo koncem roku 1996, když jsem se vrátil z Japonska a cítil jsem, že vedle akustické hudby bych měl dělat i něco tvrdšího. Proto jsem se spojil se Silvií s tím, že bychom mohli navázat tam, kde skončil Jaroušek (Palát, mozek a duše bývalých Suicidal Meditations - pozn. OrphanAge). Souhlasila a navrhla Honzu na bicí a já Jakuba na basu.

  Proč jste zvolili právě název S/M?
  Chtěli jsme zdůraznit spojitost s tvorbou Suicidal Meditations, ale nechtěli jsme využívat názvu.

  Projevuje se tahle návaznost i po stránce hudební?
  To jistě, od Jarouška jsem se hodně naučil, i když jsem se nakonec vydal trochu jiným směrem. Také proto nepoužíváme stejný název. Ale spojitost je patrně ve využití delayů, smyček, samplů, distorze, kovů a zkreslovaného hlasu.

  Jaká je sestava S/M?
  S-hlas, J-basa, H-kovy, A-efekty a hluky.

  Slyšel jsem zatím jediný váš koncert. Bylo to velmi křehké a jemné. Jak byste charakterizovali základní hudební představu S/M?
  No mně to tak jemné zase nepřipadá, asi tu tvrdost vidíme v něčem jiném. Monotónní hluk nakonec člověk přestane vnímat, nám jde o strukturu a kontrasty podobně jako třeba Bargeldovi. Když ve filmu duch vyskakuje za každým rohem, těžko se ho někdo bude bát. Nemluvě o tom, že zvuk nože skřípajícího po skle je podle nás mnohem nepříjemnější než valící se deathmetalová rytmická jízda s kulometnou palbou bicích, stěnou kytar a zvracejícím zpěvákem, který zůstává věrný klasické struktuře písně.

  Jak jste se dopracovali k vašemu dnešnímu soundu, předcházel mu postupný vývoj nebo se objevil sám o sobě?
  A: Samply shromažďuji už tři roky a z nich čerpám, které pužiji. Výsledná kombinace je dána jak využitými nástroji, tak hudebníky samotnými
 
Lze nějak definovat váš styl?
  Definicemi se nezatěžujeme.

  Existuje nějaká myšlenková podstat tvorby S/M?
  Žádná, chceme vyjadřovat pocity ze světa a toužíme objevovat nové krajiny zvuku.

  Je k dispozici nějaká nahrávka?
  A: Pracuje se na ní, ale chybí motivace, protože album nám nikdo nevydá a zatím jsme nedostali prostor na žádné kompilaci. Na psaní do šuplíku jsem asi trochu starý. Možná je to dáno tím, že mám dvě alba - last Connection From Nirasaki a L´amate ur de la vie - takže mě to tak netlačí.

 Máte nějakou představu budoucnosti S/M?
  Ne, ale rádi bychom udělali album nebo natočili soundtrack.

  A co menší, či naopak radikální změna soundu, stylu?
  Nikdy nic neplánujeme dopředu, pouze připravujeme každý koncert a doufáme, že se vyvíjíme.

  Existuje nějaká zahraniční skupina, kterou byste chtěli vidět na pražských pódiích?
  Brian Eno, Hector Zazou, Zeni Geva, Eskymáky, Lard a Butthole Surfers. Tyhle kapely a tihle lidi jsou zajímavý i dnes, což se o řadě jiných už říci nedá, Samozřejmě, že bychom rádi viděli Coil či Controlled Bleeding, ale v době, kdy přinášeli něco nového a nevařili z vody.

  Je repertoár S/M pevně určen, nebo je mnohem více improvizací?
  Byl pevně určen, ale teď se neustále více uvolňuje, improvizovat je vždy lepší nad základem, aby z toho nebyl blábol, který předvádí v posledních letech Fred Frith. pořád protahuje špagáty kytarou, ne však proto, aby vytvořil něco nového, ale aby potvrdil, že je avantgardní improvizující kytarista, od něhož se právě tohle čeká. To je vlastně i odpověď na otázku, proč nestojíme v centru pozornosti - nechceme vytvářet plochy vazeb jen proto, že jsem tím známý.

  Co je hlavním zdrojem inspirace S/M?
  Zvuková realita, která nás obklopuje a možnost vytvořit nějaký jiný zvukový prostor.

  Nějaký vzkaz čtenářům OrphanAge?
  Věřit víc vlastním uším než cizím názorům.

OrphanAge 3, 1997



20.05.13

Sucidal Meditations - S/M

  Znalcům pražské industriální scény netřeba představovat jméno Suicidal Meditations. A právě na bázi téhle kapely, rozpadnuvší se před pěti roky v důsledku smrti jejich vedoucího Jardy Paláta, se vytvořil projekt S/M.
  Počátky Suicidal Meditations se datují časem listopadové revoluce. V podstatě šlo o navázání na předcházející Palátův soubor Abteilung des Intensive Sorge (Palát se v té době věnoval industriální hudbě již nejméně deset let, hrál např. V Paprscích ing. Garina, Veselých filištínech či Disharmonic Balletu - ostatně říkávalo se mu Šedá eminence českého industriálu). Základní duo SM tvořila vedle Paláta (samply, mix) Silvia Hromádkové, obstarávající vokály (Silně prohnané efekty, jelikož zpívat neumím...), kolem nich se vystřídalo několik dalších hráčů včetně Alexe Švamberka z Tonton Macoutes, ale hráli i jen ve dvou. Diskografie SM je stručná: dvě kazetová LP Live in Delta a Live in Shithouse (obě 1990), dále studiové demo se čtyřmi skladbami rovněž z roku 1990, které původně měl vydat Panton na sampleru čtyř kapel (nikdy k tomu nedošlo), a nakonec o rok mladší studiová nahrávka Savvy, která vyšla před třemi lety v limitované edici a vlastním nákladem na CD. 
  
  S/M vznikl na přelomu let 1996 a 97 ze Švamberkova popudu. K němu a Hromádkové se přidali Jakub Jirák na basu a Honza Duspěva na bicí. Dosud se prezentovali jen živě, ale sbírají materiál pro CD a plánují rovněž skladbu pro sampler firmy Napalmed.
  A jak dnes vypadá hudební stránka S/M? Industriál je velice široký pojem, "Osobně bych řekla, že je to hudba, která má blíž je strojům než k přírodě," přemítá Hromádková. "Industriál je spíš jakési univerzální pojmové zastřešení pro vícero stylů, které spojuje určitý typ fascinace technologií, vynalézání vlastních zvuků, určité hudební postupy. Naše vlastní hudba prodělala celkem dost obměn, někdy převládaly vrstvené rytmické samply, Jarouškovou specialitou bývalo sotva postřehnutelné zpožďování samplů pomocí delaye, čímž vznikaly komplexnější struktura, jindy převládaly hutné hlukové plochy. Rádi necháváme i jistý prostor pro improvizaci. Používáme samply z našeho okolí, od jiných kapel dosud jen samply The Cramps pro performanci v Rudolfinu, jinak veškeré zvuky vytváříme vlastně živě. Z klasických nástrojů používáme vlastně jen baskytaru, vyjimečně i kytaru a saxofon. Nejvíc užíváme běžné a snímací mikrofony, různé kovové i nekovové objekty, delay, pitchshifter a vlastní mix... ."

Petr Korál
Rock&Pop 2000