13.08.13

Astaron ‎– Live at Festival of Industrial Music, Prague 1989


1. ročník Festivalu industriální hudby, Praha, Československo, 7.4.1989 

Přestože produkce dua Astaron žánrově úplně nezapadá, lze podle nahrávky soudit, že rozhodně musela patřit k těm silnějším okamžikům celého festivalu. 
Úvod nahrávky - bezeslovná The Voice navozuje příslušnou nervní atmosféru ale už druhá skladba v pořadí Windy Days odhaluje největší kalibr zbraní Astaron, působivou souhru vysokého a hlubšího vokálu stylově blízko etnickému pojetí vokální linky např. v sámském stylu joik, v této skladbě ještě umocněné elektronickou marimbou. V ponuré Your Face se ukazuje ta temnější stránka Astaron a sound písně je jasně inspirován velikány Bauhaus, ovšem v čistě elektronickém provedení. Ještě o něco děsivější je pak skladba Werewolves s nasamplovaným vytím vlků. 
Mezi řádky lze vyčíst, že přesto, že i když dámy nemají problém ve vytváření hodně tísnivé atmosféry, přitom po vás zpoza kláves pomrkávají s potměšilým úsměvem jako v Holy Prayers kde vzdychání v podkresu vzbuzuje všemožné představy, ale určitě mezi nimi nebude svaté rozjímání. Podobně jednoduchá je i říkanka Little Girl Crying, ale právě minimalismus – jednoduchý bicí automat, samply a přímočaré vyhrávky syntezátorů ve spojení s vynikajícími vokály, vtipem a citem pro atmosféru dělá z Astaron mimořádnou hudební lahůdku. 


1. Festival of Industrial Music, Prague, Czechoslovakia, 7.4.1989 

Although the music of the Astaron duo doesn’t exactly fit the genre it can be said – according to recordings – that Astaron’s concert certainly had to be one of the most powerful moments of the festival. 
Beginning of the record – the wordless song “The Voice” makes up the appropriate nervous atmosphere but the second track “ Windy Days” reveals the largest caliber of Astaron’s weapons, impressive combination of one higher and another deeper vocal in the style close to the ethnic vocal styles as in the Sami joik, which is in this piece accented by electronic marimba. In the gloomy song “Your Face” the darker side of Astaron shows and the song sound is clearly inspired by the Bauhaus greats, but in a purely electronic version. Even more frightening is the song “Werewolves” with the wolves’ howl. 
Between the lines can be read that despite the fact that the ladies have no problem creating a very oppressive atmosphere, while winking from behind the keyboard with a wily smile as in the “Holy Prayers” where sighs in the background inspires all sorts of ideas, but the holy meditation certainly wouldn’t be among them. The rhyme “Little Girl Crying” is similarly simple, but this minimalism – a simple drum machine, samples and straightforward synthesizer solos in conjunction with excellent vocals, wit and feel for the mood – makes Astaron extraordinary musical delicacy.

released 13 August 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/live-at-festival-of-industrial-music-prague-1989-2

06.08.13

(Paranormální příběh) Gun Dreams



  Gun Dreams se objevili na jaře 1989 v sestavě, kterou tvořili dva mladí zaměstnanci světoznámé továrny na výbušniny v Pardubicích: kytarista Lax (Benda) a programátor Pope (Papež). Na první demokazetě, Remember Dreams, kterou kapela vyprodukovala, je cítit silný industriální vliv jejich dosavadního pracoviště - výbušné prostředí továrny na Semtex se stalo jedinečnou inspirací k pološílené elektronické koláži. Jednotlivé skladby Remember Dreams se jmenovaly podle továrních baráků (B1, B85, B99 atd.), jejichž explozivní atmosféru do sebe oba "hudební průmyslníci" několik let "samplovali". Autentické vibrace fabriky se jim podařilo zachytit na přednatočených páscích, jejichž aplikace v Remember Dreams dobře posloužila jako hutný industriální podklad, na kterém bylo možno dále pracovat.


  Nedlouho před tím, než se přes Čechy převalila revoluční vlna, se odhodlali Gun Dreams ke svému prvnímu veřejnému vystoupení. Bylo to v Chrudimi a k nelibosti publika (a svému velkému překvapení) postoupili do krajského kola tehdy probíhající soutěžní přehlídky kapel. Tím se také uzavírá první kapitola paranormálního příběhu Gun Dreams - místo Rockfestu již v zemi řádí revoluce. Strženi proudem událostí koncertují Gun Dreams po celé republice (mj. dvakrát ve valdické věznici, v pardubické ženské věznici, v pražském metru atd.). Vystupují samozřejmě i v pražském klubu 007 na Strahově, tehdejší hlavní křižovatce alternativní scény, kde se setkávají se spřízněnými dušemi z tehdejší Čínské čtvrti - Danem Rodným a Samirem Hauserem. Gotická Čínská čtvrť se proměňuje v elektronickou Vanessu del Rio a obě kapely spolu, při vzájemné podpoře, objíždí Československo prakticky až do vydání svých prvých alb. Elpíčko Ho Scelto! nahráli Gun Dreams poněkud kuriózním způsobem v pojízdném autobuse Čs. rozhlasu. Tuto možnost jim zprostředkoval Pavel Kracík, nicméně skupina se v průběhu natáčení pro neshody Popa a Laxe rozchází. Druhou stranu alba nahrávají Gun Dreams již v nové sestavě: Pope angažuje nového kytaristu Giorgia a klávesistku Karolínu. V polovině roku 1990 je doplňuje podkrkonošský bubeník Hermann. Lax pod svým civilním jménem Benda zakládá postupně několik nových seskupení, z nichž nejvýznamnějším byl bezpochyby projekt The Tamers of Flowers, ve kterém byl Bendovi partnerem východočeský výtvarník Libor Krejcar. Další změnou byl příchod klávesisty a operátora SM24, který nahradil jak Karolínu, tak i Hermanna.
  Počátek třetí kapitoly v příběhu Gun Dreams je spjat s příchodem kytaristy Randyho. Pope považuje obohacení kapely s postrádaný zvuk kytary za zásadní pozitivní zlom. Díky své technické zručnosti Randy znásobil možnost využít kytary jako rovnocenného nástroje. Výsledkem těchto změn je druhé album Totem, které dopadlo mnohem lépe než debut. Samotnému nahrávání (pro Globus) předcházela důkladná šestnáctiměsíční příprava a skupina si pro své album mohla vybrat z téměř 50 nových skladeb. Na dobrém výsledku se podepsal i nový hardware, obětavý Petr Vyšohlíd z Mad House Chicago - I.R.A. vypomáhající ve studiu, tak jako i manažér Charlie Hromádka. Aby snová exploze alba Totem dostala ještě efektivnější a efektnější podobu, pustili Gun Dreams do éteru průvodní videoklip, který pro ně natočil Petr Orozovič. Uvidíme (a uslyšíme), kam a kudy nás příběh Gun Dreams povede dál. Leccos by mohla naznačit odbočka jejich ambientního projektu Sun Dreams.

  VOKNO: Jaké kulturní vlivy na vás působily v 80. letech a jaké na vás působí nyní? Vaše kultovní kapely, díla, autoři, osobnosti... jaké jsou vaše inspirační zdroje, z čeho čerpáte podněty a náměty pro svoji tvorbu?
  SM24: 80. léta byla vzhledem k našemu věku druhou fází vnímavosti k okolnímu kulturnímu dění v širším světovém měřítku. Slade, Sweet a Kiss nebo Genesis a Pink Floyd jsme měli za sebou a čekali na nás Kraftwerk, Residents a Devo.
  Pope: Právě tyto tři skupiny bych považoval za významné. V tom se shodujeme. Byly pro nás určitě inspirací, a když jsem si poprvé sednul k syntezátoru, snažil jsem se z něj vymáčknout podobné zvuky. Důležití však byli D.A.F. a Cabaret Voltaire. D.A.F. nás přiblížili tomu, co by se dalo nazvat prvotní EBM, Cabaret Voltaire nás pak dostali k experimentu se zvukem.
  Randy: Nyní jsou to především skupiny takzvané pozitivní ambientní hudby - The Orb, Orbital, Aphex Twin, Bandulu, ale i vynikající Ecstasy of St. Theresa.
  Pope: Vzniká projekt Sun Dreams, kde bychom chtěli hudebně vyjádřit svoje pocity ve vztahu k věcem, které nás obklopují, ale především ve vztahu k Vesmíru. naše víra v paranormální jevy je upřímná a neodporuje našemu technickému vědomí. Rádi bychom na tomto projektu spolupracovali i s lidmi mimo okruh členů skupiny, u kterých nemusí být podmínkou, že by měli načteno tolik autorů sci-fi jako my.
  SM24: Science-fiction je jedním z našich oblíbených žánrů v literatuře i ve filmu. 
  Randy: Vonnegut, Vian a Lovecraft.
  SM24: Dune, Vesmírná odyssea, Arthur Clarke a jeho setkání s Rámou. Snový svět vesmírného prostoru.
  Pope: Nonstop od Briana Aldisse jako č. 1. Publikace Hessemanovy a práce Bergiera s Pauwelsem.
  Randy: Naše poslední album se jmenuje Totem. To není bezúčelné. Souvisí to nejen s hmyzem - včelami, termity a mravenci, společenským organismem, který vytvářejí a jímž jsme fascinováni a jehož struktur jsme použili ke grafickému ztvárnění totemu našeho alba, ale i s obřady, kterých se od jisté doby účastníme a které mají magickým způsobem rozmnožovat totemické objekty, zvláště pak kamenné amulety.
  Pope: Souvisí to i s kontakty, které máme v Austrálii. V nejbližších dnech očekáváme návštěvu, proto se snažíme důkladně připravit. počítáme, že společně s našimi přáteli, kteří přivezou zajímavý materiál, se nám podaří realizovat hudební kompozici, kde by se měli objevit zvuky velryb a delfínů natočené v oblasti Bermud.

  VOKNO: Dá se říct, že z něčeho se vám dělá opravdu hodně zle?

  SM24: Těch věcí je spousta a každodenně se člověk setkává s dalšími.
  Randy: Válka v bývalé Jugoslávii pokračuje a nikdo dnes nedovede předpovědět, kdy a jak skončí. To je strašný. Nejhorší je přitom krutost a lhostejnost jedněch a bezmocnost a utrpení druhých.
  Pope: Nedávno jsem sledoval přírodopisný film National Geographic o vzájemném nepřátelství lvů a hyen. Ten boj je věčný, krvavý a nesmiřitelný a po tisíce let stejný. A právě tam mi došlo, že mnozí lidé jsou stále ještě pouhou zvěří a těžko jí kdy přestanu být. Nezmění se tedy nic na tom, že si dál půjdou po krku. Myslím si, že bohužel není v lidských silách zjednat nápravu. A z toho se mi dělá opravdu hodně, hodně zle.

  VOKNO: jaké je vaše technické vybavení? Jaké výhody má samplovaná kytara oproti živému kytaristovi? Jaký je podíl programovaných sekvencí oproti živému projevu při vašich vystoupeních?

 Pope: Naše technické vybavení se samozřejmě zdokonaluje a od začátku, kdy jsme disponovali jedním poměrně levným syntezátorem ve spojení s jednoduchým čtyřstopým sequencerem, jsme se dostali až k samplingu. Je to na naše poměry stále drahá záležitost, ale my jsme měli to štěstí, že jsme narazili na inteligentního a přejícího sponzora. Mezi naše základní vybavení tak v současné době patří sampler Roland S-550 s rozšířenou pamětí, jejiž maximální kapacita je téměř čtyři minuty na jeden song při samplovací frekvenci 30 kHz, k jehož výbavě patří software Director-S - dokonalý šestnáctistopý sequencer. Když si uvědomíč, že například pro konkrétní zvuk dejme tomu šlapáku ti stačí 0,4 sekundy, je to kapacita poměrně slušná. Dále používáme klasický analogový syntezátor Roland JX-3 P s programmerem, který je vybaven MIDI, a to z toho důvodu, že SM24 ovládá LFO (nízkofrekvenční oscilátor) živě při koncertě, a tím vytváříme pro každý koncert specifický sound. Na pódiu jde všechno přes mixer Roland TSP, na zpěv a kytaru používáme efekty přes MIDI z ART Multiverbu Nitro. Randy hraje kytaru vždy do linky a používá pouze dva efekty Boss Metal Zone II a Dennisův Wah-Wah pedál.
  Randy: V některých pasážích kytaru samplujeme, ale to především z toho důvodu, aby podpořila zvuk živé kytary v dynamických pasážích, nebo když sampl zrychlíme nebo zpomalíme tak, že by výsledek byl těžko žívě k napodobení. Sampling je pro mě výhodou především z toho důvodu, že při sólu, kdy hraju živě, mě doprovází beglajt ze sampleru.
  SM24: Sampling umožňuje tu báječnou věc, že vlastně nemusíš vlastnit žádný jiný nástroj, stačí zajít do prodejny nebo za známýma půjčit si syntezátor nebo bicí automat jakékoli značky a pak už jen vybrat a nasamplovat, co se ti hodí, co chceš mít. 

(vynechány "paranormální" povídky členů skupiny)
Homeless & Hungry
VOKNO 29

02.08.13

Tvář rocku přivrácená do tmy

 Zatímco na posluchače míří rozsvícený reflektor, ve tmě na jevišti se míhají stíny hudebníků. Zvuky, které se začínají ozývat jsou pro běžné rockové publikum (o rozhlasovém a televizním nemluvě/ asi dost neposlouchatelné: ve více rovinách se vrství hlučně rušivé či naopak pravidelně rytmické až hypnoticky monotónní úseky. Základem skladeb jsou přednatočené pásky. Saxofon, který jediný hraje jakousi melodii, přerušovaně a drsně ječí, hlas, hnaný přes flanger, zvučí jako ze záhrobí, záměrně nesrozumitelně, aby zněl jako další nástroj. Do toho všeho se ještě proplétají kytary, klávesy a basová kytara a řičí třeštivé perkuse. Tam, kde jsou všechny vrstvy čitelné, tvoří kontrasty napětí, hudba je drsná a zneklidňující. Jinde je však výsledkem neorganizovaný hluk, který navíc může umocnit špatná akustika sálu nebo zvukař, a v momentu, kdy jednotlivé zvukové roviny splynou, ztratí trpělivost i ten nejodolnější posluchač.


  Proč chtějí Veselí Filištínové dělat hudbu právě takovou? Kecat o subjektivním vidění objektivní reality nemá cenu, "Chtěl jsem prostě hrát něco úplně jinýho než ostatní" řekl kapelník Andrej. To se mu v rámci amatérské scény, zaplavené v současnosti spíš reggae a heavy metalem, podařilo. Jenže jak výstavba skladeb, tak celková atmosféra a vyznění, ba i použité technické prostředky se nijak zvlášť neodlišují od postupů užívaných u některých industriálních kapel ve světě. U Veselých Filištínů je projev nepochybně expresivní, v některých chvílích je však zvuků a hluků až příliš mnoho- hudba pak přestává dýchat. Pokud však posloucháme pozorně a netrváme na sdělení zašifrovaném ve slovech, můžeme v ní rozpoznat úzkosti, zmatky a bezradnost člověka ve světě, který se odlidšťuje víc a víc- a nejen díky technice.

Jana Šeblová