Kytara, bicí, baskytara a zpěv, ale bylo by trochu zvláštní nazývat to vokálně-instrumentální hudbou v sovětském stylu. Hudba pochází z doby, kdy underground byl underground a neexistovalo slitování. Zvlášť když byl za železnou oponou. Československo se proslavilo zejména pronásledováním takových hudebníků, nemluvě o mučení a věznění. Tato čtyřpísňová skladba zní jako popis Velvet Underground od Valtera Ojakäärua. Nebo definice rockové hudby od Marka E. Smitha - že je to prostě zneužití nástrojů k vyvolání intenzivních pocitů. Tato čtyřpísňová skladba místy zní jako zombie refrén s posuvnou baskytarou a nastartujícím bubnem. Nejsou zde žádné kompromisy ani přešlapy, tj. nelze ji kvalifikovat jako industriální rock (tento žánr je odpudivý - rozdělovač žánrů) - stylově se jedná o raný industrial s kytarami, který se občas mění v post-hardcore a improvizovanou noise hudbu ve stavu zmatku. Napadá mě raný Cabaret Voltaire, který je dadaistický i destruktivní zároveň. Také mě napadají japonští extrémní rockeři Fushitsusha, Boris a Keiji Haino. Vynikající publikaci, která archivuje českou a slovenskou industriální hudbu, našla CS Industrial 1982-2010. Glenn Branca a Genesis P-Orridge by z ní měli velkou radost.
___________________________________________________________________________________
Kitarr, trumm, basskitarr ja laul, aga oleks seda veidi kummastav nõukogulikku stiili järgides vokaalinstrumentaalmuusikaks nimetada. Muusika on ajastust, kui underground oli underground, ning armu ei tuntud. Eriti kui tegu oli Raudse Eesriide taguse alaga. Tšehhoslovakkia paistis eriti silma seesuguste muusikute tagakiusamisega et mitte öelda piinamiste ja vangistamistega. See neljalooline kõlab kui Valter Ojakääru Velvet Underground'i kirjeldus. Või Mark E. Smith'i rokkmuusika määratlus – et see pelgalt on instrumentide väärkasutus tekitamaks intensiivseid tundmusi. Kohati käesolev neljalooline kõlab kui zombide koor libiseva bassi-kitarri ja tagant jalaga hoogu andva trummiga. Siin ei ole kompromisse ega libastumisi, st seda ei saa kvalifitseerida industriaalrokiks (eemaletõukav on see žanr – žanrisolkijad) – see on stiili poolest kitarridega tehtud varane industriaal, mis vahetevahel muutub meelesegaduses post-hardcore'ks ja improviseeritud müramuusikaks. Meenub varane Cabaret Voltaire, olles ühtaegu dadaistlik ja destruktiivne. Samuti tulevad mällu Jaapani äärmusrokkarid Fushitsusha, Boris ja Keiji Haino. Suurepärase üllitise on üles leidnud Tšehhi ja Slovaki industriaalmuusikat arhiveeriv CS Industrial 1982-2010. Glenn Branca ja Genesis P-Orridge tunneksid selle üle rõõmu.






