V únoru 1991 už to budou 4 roky, co bylo v improvizovaném domácím studiu na vypůjčené nástroje a aparaturu natočeno album "Muzak For Fucking". Jeho několik kopií bylo soukromě distribuováno zájemců. Setkalo se s rozporuplnými reakcemi. Někteří byli znechuceni. Změť hluku, řev, vodopád oplzlosti ve všech světových jazycích, který se neudržitelně jako láva valil z reproduktorů, byl zřejmě pro uši českého undegroundového snoba iritovaného klavírními masturbacemi P.V.O již za hranicí přijatelnosti. Ale našli se i lidé, kteří této skupině prorokovali slibnou budoucnost. Shodou okolností tyto hlasy přicházely ze zahraničí, aby se tím potvrdila známá pravda, že nikdo není ve vlastní zemi prorokem. Po natočení alba následoval jen 1 koncert a skupina dočasně přerušila svou činnost. Čím je to ale, že i teď, po 4 letech hudba Voice Of Reason zní čerstvě a že v ní dokonce nalézáme něco, co teprve teď začala světová avantgarda objevovat?!
Kdo se vůbec skrývá pod jménem Voice Of Reason? Co vlastně vedlo hudebníky k tomu, aby zde podali osobitou výpověď jedince osamoceného uprostřed odlištěného chaosu informací, politických střetů a citové prázdnoty industriální společnosti
31. prosince 1986 se rozhodly trosky Paprsků inženýra Garina spolu s dalšímí přáteli oslavit příchod nového roku u známých v Drážďanech. Uprostřed nekonečné debaty o novém fenomenu "image" v umělecké tvorbě se dva členové na chvíli vzdálili, aby si hudební improvizací pročistili mysl. V bytě byly k dispozici elektrické varhany Vermona a jako druhý nástroj byl použit vysavač. Po asi půlhodinovém jamování již bylo jasno. Tudy vede další cesta!
Paprsky inženýra Garina v té době ani vlastně neexistovaly. Zde je třeba trochu odbočit a ujasnit si vývoj této skupiny. Začátky byly zcela ve znamení nezávazného hraní (či spíše hraní si) pro přátele a známé. S úspěchy však začaly růst i ambice, bohužel, ne u všech členů kapely stejně. A tak na konci roku 1986 je kapela rozdělena na dvě části - jedna chce i nadále zůstat kapelou pro známé bez jakýchkoliv vyšších perspektiv, druhá se snaží vytyčit jasnou koncepci, stylovou orientaci a připravit se na veřejné vystupování. Právě z této druhé části vznikají Voice Of Reason, jejichž krátkodobá činnost vrcholí záhy natočením alba Muzak For Fucking. Podařilo se, co se podařit mělo - byla vyplněna tvůrčí prázdnota způsobená krizí, byla vytvořena koncepce, na kterou obrozené Paprsky později naváží a kromě toho vzniklo i něco navíc. Svědectví o nezlomné vůli lidského ducha tvořit a vytvářet, a to za těch nejsvízelnějšíchh podmínek - první a dosud jediné album skupiny Voice Of Reason.
Koncepce tohoto alba je celkem jasná. Natočit desku s hudbou jako podkladem k určité činnosti - tedy to, co e dnes u nás "objevováno" jako ambient music. Dále důsledná antisexistická orientace celé nahrávky - v té době u nás teprve velmi nejasně probleskují první informace o AIDS a o jeho prevenci. V textech slyšíme i akcent očekávaných revolučních změn, citáty Trockého "Dějin ruské revoluce" a útržky válečných písní. Zcela v tradici surrealistů a tvůrců pop-artu je zde posluchači předkládán artefakt pokleslé konzumní kultury tak, že tvoří svébytné umělecké dílo. A konečně je třeba zdůraznit i to, že na celé desce uslyšíme krom češtiny i ruštinu, angličtinu, němčinu a španělštinu. Že je to nyní, v době vytváření společného evropského domu normální? Ale tehdy se psal rok 1987 a byli jsme v československu!
Záměrem celé desky desky bylo, aby člověk, který si ji zakoupí, se při jejim poslechu zbláznil a díky takto získanému reflexu nebyl již schopen po celý zbytek svého života žádné sexuální aktivity. V zájmu co nejlepšího působení na psychiku konzumenta je album rozloženo na pět částí:
1. Láska (Altester Beruf), Emancipaccion (Fucking Freedom)
Melodická, podbízivá hudba navozující erotickou atmosféru. Tvůrci vycházeli z toho, že kupující si většinou nechává přehrát začátek první strany a na základě jeho poslechu se pak rozhoduje a eventuální koupi desky.
2. Trud (Are The Human Beings Suppused To Be Machines?)
První exploze šílenství, směs, směs hluku a disharmonických akordů. posluchač je téměř rozhodnut desku zastavit, když tu přichází třetí část.
3. Hymen (Tribute To Heimat)
Tiší bolest jako hřebíčkový olej. Mírná, táhlá, podmanivá melodie podbarvuje text líčící historii naší země. Končí první strana.
4. Mutiny (No Voting Right For Women), Seksus (The Best Money Can Buy), Orgy (In Name Of LAF "Let All Fuck")
Šílenství propuká znovu a postupně dosahuje vrcholu v orgastické explozi "Orgy" Hudba si posluchače již zcela podmanila a ať se mu to líbí nebo ne, není schopen aktivně zasáhnout do jejího průběhu.
5. A Chance (No Chance)
Odměna pro ty, kdo to všechno vydrželi, sladký bonbonek na závěr s hořkou pachutí. Samozřejmě zde vůbec nejde o city, ale o ukájení pudu...
Některé rozbory tvrdí, že schéma desky odpovídá schématu pohavního aktu, to však ponecháme na uvážení posluchače. Pokud se ale najde někdo, kdo tuto nedoceněnou desku znovu vydá.
Na závěr se vtírá otázka. Můžeme očekávat další aktivitu Voice Of Reason? rezignovali již zcela na další tvorbu či pouze vyčkávají, aby v příhodný čas explodovali jako supernova v temné prázdnotě naší hudby a tlakovou vlnou svého nového alba ji opět vymrštili kupředu? Zatím je klid. Doufejme, že před bouří...
Plivník č. 5, Paprsky Revue 1991
