28.12.14
24.12.14
Disharmonic Ballet - Quarantaine
Dnes se asi už nikdo nedozví, kdo že v Čechách začal první vytvářet nepříjemné zvuky pod nálepkou industriální hudba. Pátrání jsme na toto téma rozjeli několik, ale asi jako existuje reliktní mikrovlnné pozadí vesmíru, za něž se nedá dohlédnout, stejně tak nám prvotní pramen industriální hudby u nás halí šero zapomnění a nejasné vzpomínky schované na dávno zaprášených kazetách ve sklepích letitých domů. Přesto však můžeme mluvit o zásadních letech 1982 – 1983, kdy, krom jiného, dochází k prvnímu uměleckému sblížení Jaroslava Paláta a Slávka Kwi, o kterém jsme se snažili napsat vše, co si sám Slávek pamatuje již v našich minulých releasech z tohoto období, a právě tehdy vzniká i deska Quarantaine, dílo vydané tentokrát pod hlavičkou Disharmonic Ballet a nikoliv tedy pod stejnojmenným projektem obou protagonistů. Tehdejší společné nahrávací session totiž vyústily nejen v desky projektu Quarantaine, ale zároveň i v množství materiálu, který byl z části použit i na raných deskách Disharmonic Ballet i později u projektů Slávka Kwi.
Tato deska, navíc jedna z prvních pod hlavičkou Disharmonic Ballet, tedy obsahuje jak právě unikátní materiál Jardy Paláta, tak i zvuky, které vytvářel se Slávkem Kwi. Zacyklené neurotické smyčky, hlukové vsuvky a kovové přeslechy, nepříjemné rytmy i syrové strojové hluky, to vše je typický podpis raného Jaroslava Paláta a jeho dekonstrukce techniky vzniku i skládání hudby, kterou najdete právě na desce Quarantaine. Pocit frustrace, osamění, vykořenění. Tupá dlaň komunistické partaje dusící kulturu v jejímž nitru dřímá oheň vysokých pecí a symfonie bortícího se průmyslového myšlení, nekonečný vzdor jednoho člověka proti sobě samému, své době i konvenčnímu použití těch pár nástrojů, které se mu povedlo sehnat. Vše je propojeno do sebe, vstupy do vstupů, výstupy do výstupů, hluky do rytmů a rytmy do ticha. Disharmonic Ballet Vás zvou na exkurzi po zničené výrobně lidských pocitů a Vy se tak můžete napít z rezavého pramene československého hudebního industriálu.
It’s very difficult to say today, who has been the first one composing unpleasant sounds under the banner of industrial music in Czechoslovakia. We set many investigations to find out, however as there exists cosmic microwave background beyond which we cannot see, so there is the spring of industrial music hidden beneath the clouds of oblivion and imprinted on old tapes covered by dust in the basements of old tenements. In the other hand we can still speak about formative years 1982-1983 when the first artistic collaborations between Jaroslav Palát and Slávek Kwi occured. We tried to write down everything about these sessions in our previous releases and it is the very same époque when the Quarantaine tape is made, this time under the name of Jarda Palat’s solo incarnation “Disharmonic Ballet”. Recording sessions of Jarda and Slavek not only resulted in their common project Quarantaine but also some parts of recorded sounds were used on the early tapes of Disharmonic Ballet and solo works of Slavek Kwi too.
Following record is one of the first releases of the Disharmonic Ballet project, and as mentioned above, it contains the first sounds of Jarda Palát and Slávek Kwi. Encircled neurotic loops, noisy insights, metallic crackles, unpleasant rhythms and raw industrial sounds, all these elements form the typical signature of the early music of Disharmonic Ballet and its musical and mechanical deconstruction. Feelings of frustration, loneliness and alienation call for you interest. Dumb palm of communist pack strangling infinite resistance of one man against himself, his époque and conventional usage of those few instruments he was able to reach. Everything plugged to itself, inputs to inputs, outputs to outputs, noises to rhythms, rhythms to noises. Disharmonic Ballet are inviting you to the excursion around destroyed workshops of human emotions and are appealing to you to drink from the rusty spring of Czechoslovakian industrial music.
credits
released 24 December 2014
02.12.14
The Box vs. Aleš Veselý - Bohemia 2.12.1983
I přes téměř hermetickou neprostupnost Železné opony se v celém Východním bloku uskutečnilo několik legálních i nelegálních koncertů skupin či projektů souvisejících s industriální hudbou. I někdejším Československu se povedlo navzdory úřadům vyloudit tu a tam kovový hluk a zcela výjimečně i dotáhnout nějakou tu zahraniční akvizici. Pro pamětníky znalé poměrů osmdesátých let je jen těžko pochopitelné, že se nakonec povedlo do Prahy na nepovolený a neoznámený koncert doslova propašovat sheffieldský projekt The Box, za kterým stáli členové první sestavy Clock DVA, konkrétně Paul Widger, Charlie Collins a Roger Quail ke kterým se přidal baskytarista Terry Todd.
Předtím než se k nim přidal Peter Hope, mimochodem též pravidelný odběratel nahrávek našeho labelu, stáli za mikrofonem v The Box různí vokalisté včetně Kena Bingleye a Stephena Mallindera z Cabaret Voltaire. Jak vidno i takovýto koncert se dal tenkrát konspiračně utajit, a tak Vám tuto unikátní starou vzpomínku přinášíme díky pánům z The Box jako jedni z prvních v novodobé historii. Nechme už ale mluvit samotného Petera Hopea a poslechněme si jeho vzpomínky na tento vpravdě unikátní počin, jehož nahrávku Vám nyní přinášíme.
"Každý nástroj, který jsme vezli do ČSSR prošel důkladnou inspekcí na hranicích. Všech šest Charlieho dechových nástrojů bylo prozkoumaných a prohledaných. Dlouhá cesta autem do Prahy při které jsme srazili bažanta. Velká sídliště. Parkování u vlakového nádraží uprostřed moře trabantů, kdy nemáme žádné informace, krom tel. čísla na Miloše Čuříka, který ale telefon nezvedá. Kousek od nás stojí dohlížející a pečlivě pozorující sovětští vojáci. Čteme jim to v očích - divní lidé ze Západu, podivné oblečení i vlasy.
Konečně potkáváme Miloše Čuříka, který nás nějakým záhadným způsobem našel a jdeme na guláš, který povečeříme usazeni za dlouhými stoly. Večer strávíme v obrovském podzemním divadle, kde mají studenti svůj maturitní ples. Hraje naprosto surreálná rock'n'rollová kapela a lidé tančí ve svých nejlepších oblecích. Policie nás pronásleduje celou cestu zpět k domu. Ráno přicházejí „telefonní opraváři“ zpravit jakýsi problém na telefonní lince a umisťují do telefonu štěnici. Přicházíme na dvorek sochaře Aleše Veselého, plný úžasných kovových soch a skulptur, pijeme víno a hrajeme pomocí palic a kladiv v ostrém jasu chladného dne. Nějaká žena pere prádlo v potoce a nenamazaná brána kvičí napůl jak divoké zvíře, napůl jak dechový nástroj.
Tu noc hrajeme nelegální koncert na vysokoškolských kolejích Strahov. Hrajeme tvrdě a rychle. Posluchači sedí na židlích a snaží se netleskat, aby na sebe neupozornili a tím neprozradili nepovolenou akci. Nepovedlo se! Vybírají na nás peníze do klobouku a každý chce s námi mluvit. „Teď už víme, jaké by to bylo vidět Sex Pistols“, říká někdo z diváků. Po koncertě jíme v malé restauraci a pijeme „drahé“ pivo, které musíme provoznímu zaplatit předem, protože se bojí, že nemáme na útratu.
Když další den odjíždíme, máme stále tolik peněz, kolik jsme byli nuceni si u vstupu vyměnit. Koupili jsme si cigarety Silk Cut, které nikomu nechutnaly a čokoládu. Byly to úžasné chvíle, nezapomenutelné a všude spousta otevřených, štědrých a přátelských lidí. Náš set na Strahově jsme zapomněli nahrát, nicméně zůstala nám krátká nahrávka od Alešových soch. 31 let po té nám tato nahrávka stále připomíná drsný půvab toho jasného a studeného dne v Čechách."
(Peter Hope)
Even considering the absolute impermeability of so called Iron curtain, there still had happened several shows in Eastern block which had something to do with industrial music. In Czechoslovakia itself, of course against the will of guardians of communism, there still has been a few people who were able to attach some of the wild noisy metallish industrial music acts from abroad. Ones who remember the times of so called „goulash communism“ in 80's, can hardly imagine how could someone almost smuggle band like The Box from Sheffield consisting of members of the first Clock DVA incarnation, more specifically Paul Widger, Charlie Collins and Roger Quail with Terry Todd on bass.
Before Peter Hope, who also often gives his support to our releases, joined The Box, they had cooperated with various singers including Ken Bingley and Stephen Mallinder (Cabaret Voltaire). As you can see even such an event could be held very in very secret almost conspiratorial environment so that even today only few people know that such an event had actually occurred. So it is our pleasure to bring you this memory from deep 80's, same time when Jarda Palat was starting his first projects. However now we are asking Peter Hope himself to tell us about that unique trip to socialistic Czechoslovakia:
"Every Instrument was taken out for inspection at the border. All 6 of Charlie’s horns tipped and turned. A long drive to Prague. Big apartment blocks. Parking at the Railway station amidst a sea of Trabants. Soviet Soldiers watching. Strange Westerners, strange hair and clothes.
Finally meeting up with Milos Curik & going to eat stew on long tables. Evening spent in a massive underground theatre where students were having their graduation ball. Totally Surreal rock’n’roll band played and people danced in their best clothes. Police pulled us over on the way back to the house. In the morning ‘telephone engineers’ arrived to fix a problem on the line, and bug the phone. We went to Ales Vesely’s yard full of the most incredible metal sculpture, drank wine & played the art with beaters & hammers in the cold brightness. A woman washed clothes in the stream & the gate squealed like some half beast half horn.
That night we played an illegal gig at university college Strahov. We played hard & fast. The audience sat on chairs & tried not applaud as that would have made it official. They failed! They collected money in a hat and were eager to talk to us. “Now we know what it would have been like to see the Sex Pistols” some one said. We ate that night in a small restaurant, drinking ‘expensive’ beer that the owners wanted us to pay for first, afraid we might not have the money for the bill.
When we left the following day we still had as much money with us as we’d had to exchange when we entered the country. We bought Silk Cut cigarettes, which none of us liked, and chocolate. It had been an amazing time, never forgotten, the people open, generous and friendly. We forgot to record the gig but a short tape of Ales’s Sculpture remains. 31 years later it still evokes the harsh beauty of that cold bright day in Bohemia."
(Peter Hope)
released 02 December 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)