PF 2016

I v novém roce kvalitní reprodukci!

Einstürzende Neubauten v ČSSR, dva koncerty jaké svět neviděl

  Vladimír Lexa: Na podzim roku 87, přesněji 15. září, jste měli hrát v Plzni, v Československu. V Československu samotném jsou informace o tom proč jste nehráli a co se vlastně odehrálo v zákulisí, celkem nedostatečné. Mohl bys k tomu něco vysvětlujícího povědět?

   Mark Chung: Rád bych se však nejdřív trochu vrátil časově zpět, protože tomu předchází jiné události. Již v roce 85 jsme se snažili hrát v Praze. Tenkrát to bylo organizované někým z okolí Charty 77. Nevyšlo to z organizačních důvodů, přesněji řečeno jsme podcenili možné těžkosti na hranicích. Hráli jsme předtím v Maďarsku a měli jsme jen tranzitní víza. počítali jsme s tím, že vše bude normálně probíhat, ale potom vzbudili pozornost celníků naše instrumenty, Na hranicích jsme strávili šest nebo sedm hodin a když jsme konečně směli jet dál, byly všechny benzínový pumpy zavřený a do Prahy jsme dojeli až někdy kolem druhé hodiny v noci. Kvůli tomu se ten koncert nekonal. Byl by...

   VL: To bylo v roce 85?

   MC: Ano, byl by to tehdy ne legální koncert, ale jeden z koncertů, před kterým se lidé "řetězovými" telefonáty a jeho existenci informují. Strašně rádi bychom tenkrát hráli. A od tohoto pobytu mám taky o Československu trochu informací. Z naší strany existuje již léta zájem tem hrát a toho 15. září bylo oficiálně plánováno jako mírový festival. Nám se to jevilo jako jediná legální možnost v Československu hrát a proto jsme také hráli na mírovém koncertu v Mnichově, což normálně neděláme, ale v tomto případě to bylo akceptovatelné. Co se teda vlastně stalo, bylo v podstatě směšné. Na místě koncertu jsme byli přes celý den a vím, že se sjela z blízka i daleka spousta lidí a chtěl bych taky rád využít tuto možnost, všechny pozdravit a říci jim, že mi je líto, že se koncert nekonal. Co se stalo, můžu popsat jen jako průběh situace. Setkali jsme se s fůrou lidí z berlíny, kteří byli taky v šatně. K pití tam byla spousta vodky a jinak nic. V šatně to bylo jako na malým mejdanu. Lidé se bavili, popíjeli, zpívali a jak to tak bejvá, pár jich bylo opilých, ale nedělo se nic co by podle našich měřítek přesahovalo meze a nic co by normálně vedlo k přerušení koncertu. Jak jsem tomu rozuměl, ani pořadatelé to neviděli jinak. Byla tam spousta policajtů a hodně civilů, nevím, k jaké instituci vlastně patří?

   VL: To je Státní tajná bezpečnost.

  MC: Opravdu Státní tajné bezpečnost /Geheime Staatspolizei/, trochu jsem s tím slovem váhal, neboť tady v Německu má svoji historii. No, každopádně došli v určitou dobu k závěru, že se jim naše chování nelíbí - nevím přesně jaký myšlenky jim šly hlavou.... Do šatny přišel policajt v civilu spolu s jinými policajty a česky nás napomínal, čemuž jsme pochopitelně moc dobře nerozuměli....

   VL: To z nich nikdo nemluvil německy nebo anglicky?

   MC: Ne, ne. Vyráželi vyhrůžky a k nim pasující citoslovce a já se domnívám, že se cítili již jen naším vzeřením a chováním provokování. Potom došlo velmi rychle k eskalaci, vzali šatnu útokem a dost okolo sebe tepali, přičemž vpředu hrála kapela. Asi to tam není tak nenormální....

   VL: Bili do vás muzikantů a vašich crew pendrekama?

  MC: Jo, jo a pořádně. Bylo to celkem divoké. Die Toten Hosen přišli dozadu z jejich vystoupení, vznikla tahanice a pak už se to pořádně rozjelo. 

   VL: No a bránili jste se?

   MC: Jednotlivci trochu, ale jak to v takových situacích bývá, podléháš početné převaze druhých. Jasně, někteří se bránili, ale tím jsme si jen vyhandlovali ještě větší represálie. A po ňáký době nás vybili ze šatny a nikoho tam už nechtěli pustit. Byly tam všechny naše nástroje a když se někdo pokusil tam jít, aby je donesl, tak ho zase zbili. Nato k nim běželo pár dalších, aby jim pomohli a ti dostali taky rychtu. Takhle to pokračovalo pěknou chvíli a přitom se toho dost rozbilo. My jsme ale....

   VL: Promiň, ale nepokoušel se někdo za celou dobu s vámi anglicky nebo německy mluvit, aby se mohlo vše vysvětlit?

   MC: Mluvili jsme s pořadatelem a ten vypadal celkem bezradně. To je úplně jinej mechanismus než tady. Teda tady na západě by to pochopitelně bylo jinak a sice, že pořadatel má normálně domácí právo, což znamená, že policie zasáhne až v ten moment, kdy pořadatel řekne: "Policie, zasáhněte:".

   VL: Právní logika západu netáhne příkladem v zemích východního bloku.

   MC: No, to teda ne a ani nás to nijak zvlášť nepřekvapilo, tak naivní nejsme. A když se ptáš, jestli se někdo nesnažil o vysvětlení: pořadatel nám víceméně řekl, že nemá na policii žádný vliv a že když ta se rozhodla, že to takhle nejde dál, tak nám může jenom říct: je mi to líto. Nechovali jsme se jak by si policie asi přála a ani jsme pro ně nevypadali tak, jak by jsme měli podle nich vypadat měli, takže jsme nesměli zpět do šaten a to nám pak řekl i pořadatel. Už tam nikoho nechtěli mít.

   VL: No a vaše nástroje?

   MC: Ty byly vevnitř a ty jsme s těžkostmi a jenom zčásti dostali ven. V tu dobu to ještě vypadalo, že budeme moct hrát, což jsme taky chtěli. Jo, vyvstala otázka, jestli po tom co nás tak zbili, budeme moct hrát tak jak jsme chtěli. Chtěli jsme však každopádně hrát, neboť jsme věděli, že přijela spousta lidí a ty jsme nechtěli zklamat. Vzadu na podiu jsme si mezitím postavili naše instrumenty, aby jsme hned po další kapele vyšli ven a začli hrát. No a v tom přišel pořadatel s dvěma policajtama v civilu a oznámil nám, že naše vystoupení není žádoucí.

   VL: A jak to odůvodnili?

   MC: Vůbec ne. Dále řekli, že nesmíme hrát a navíc, že máme hned nastoupit do busu a že nás hned odvezou na hranice. Nesmíme už ani do hotelu nebo někam jinam a budeme vypovězeni ze země. Bylo už teda jasné, že hrát nebudeme, byli by nás z pódia bývali odvedli a opravdu i fyzický nátlak na některé lidi použili. Museli jsme k busu, všechno ještě nějakou dobu trvalo, celně-právní formality. Celkem absurdní situace.

   VL: Mohli jste se vrátit do hotelu pro vaše věci?

   MC: Pár lidí bylo ve městě a v hotelu už nic nebylo a co tam ještě bylo, to tam zůstalo. To ale nebyl náš problém, problémem pro nás byla skutečnost, že jsme chtěli hrát a že nám to bylo zakázáno. A to už je asi všechno.

   VL: Tyhle plzeňské události vás, pokud jsem ti dobře rozuměl, neodrazují od toho, že by jste si v Československu opravdu rádi zahráli.

   MC: Jasně.

   VL: Teď však vzniká otázka, jestli vás tam vůbec pustí.

   MC: popravdě řečeno, potajmu jsem doufal, že když budeme hrát v těhle oficiálních souvislostech, na tom mírovém festivalu, že potom bude v budoucnu jednodušší organizovat nový koncerty, ale ted si už v tom nejsem tak jistý. Kdo ví jak to bude.... O muzice v Československu toho moc nevím moc. Zkráceně řečeno, vím o tom, že tam existuje spousta skupin, který jsou zakázaný, zakázaný třeba hned po prvním koncertu, že zavřeli lidi od Plastic People a jiný. 

Hele, já bych to chtěl trochu rozvýst. Už v roce 85, při první návštěvě v Československu jsme měli dojem, že tam vládne úplně jiná situace neý na západě, a sice, že underground tam má úplně jiný význam než tady. tady se formuje z mladých lidí s dobrým sociálním zázemím, který chtějí vyděsit jejich rodiče. Ať dělá někdo muziku, která se škatulkuje do undergroundu nebo ne, tak to podle mě nemá na západě žádnou politickou relevanci, nanejvýš je to redukovaný na komerční provozní struktůry. Ten rozdíl, jestli to provádíš přes undegroundový sítě odbytu nebo přes etablovaný firmy organizující prodej, už sám téměř nevidím.

   VL: Politický aspekt tvorby, její politický význam je rozdílný....

   MC: Ano a to je přesně to, co mě na hraní v Československu zajímalo. Měli jsme pocit, že naše práce může být daleko plodnější a může mít daleko větší důležitost, proto jsme se snažili organizovat hraní tam než tady. Jaký účinky to má, nemůžu pochopitelně posoudit, ale vážně se domnívám, že se vládnoucí síly v Československu chovají nešikovně. Na západě byly rebelie mladých šasto spojené s hudbou. Již od padesátých let, vlastně od II. světové války, možná už také před ní. Kapitalistický systém byl velmi šikovný a pohotový v umění tyto vzpoury přeměnit. 

   VL: Kanalizovat a připoutat k systému

   MC: Přesně tak, a konečně taky velmi výdělečně. Z rebelů se stanou lidi, který kupujou produkty na kterých je napsáno, že jsou rebelský a tím je vše vyřízeno. To zřejmě mocipání v Československu ještě neprokoukli a pochopitelně dosáhnou pravého opaku, což z mého hlediska věci nepovažuji za tak špatný, neboť tím posílí ty společenské síly, které potírají. Jak já to chápu, třeba při koncertech který se konaj, tak tam jsou taky lidi, který tam nejsou jenom kvůli muzice, ale že je to taky příležitost setkání lidí, kteří mají některé názory společné, že si vyměňují informace a názory a že to má opravdu společenskou funkci.

   VL: To je zřejmě taky to, co mocným v Československu vadí, takhle nekontrolované komunikace, to je to, čeho se bojí.

   MC: Po právu doufám.

   VL: Fajn Marku. mockrát ti děkuji za rozhovor

Toto je část rozhovoru týkající se jen vystoupení v ČSSR, celý rozhovor původně samizdat Německo

a ŠOT č. 3, Brno 1989

Více o mírovém festivalu najdete na stránkách Muzikusu

Dědečkova tažná zvěř - Kdo hýří dýmějemi, bude pokárán!

Pokud se některým přátelům hluku zdají být třeba EBM kapely - ku příkladu KIFOTH, které náš label vydával nedávno – málo experimentální, je Dědečkova tažná zvěř to pravé právě pro ně. Album „Kdo hýří dýmějemi, bude pokárán“ bylo nahráno v roce 2002 a 9 tracků, které nabízí je hlukový experiment, kde je možné takřka vše. Kapela, či možná spíše projekt, zde tvoří shluky zvuků pomocí syntezátoru, želez, plechů, keramiky, skla i mnohdy až vtipně hystericky působících hlasových výlevů. To vše bez jakéhokoli řádu a pořádku, zkrátka, jde o absolutní zvukovou anarchii a experiment. 

Linie mezi opravdovostí a naopak experimentem pro experiment či dimenzí, kdy už kapela hraje úplné hovadiny, jen aby byla „jiná“, je mnohdy velice tenká. Projektu Dědečkova tažná zvěř to ale můžeme věřit. Jak dokazují i dávné vzpomínky, všichni to dělali především pro vlastní zábavu a kašlali při tom na veškerá zajetá pravidla a zřejmě i ohlasy okolí. 

„Náš soubor prodělal za těch několik let množství personálních změn. Snad každý koncert byl odehrán v jiném obsazení. Mění se protagonisté mění se nástroje, které používáme, mění se i náš "hudební" styl (nebojte se zatím kalipso nehrajeme!). Začínali jsme vlastně jen ve dvou lidech. Byla to náramná sranda dělat bordel. Nakonec z toho postupem času vykrystalizovala regulérní skupina, i když o té regulérnosti by se dalo polemizovat,“ uváděli ještě během aktivních let sami členové .

Dědečkova tažná zvěř vznikla v roce 1997 a po celou dobu své kariéry bořila jakékoli představy o tom, jak by měla znít hudba či fungovat něco, jako kapela. Ti lidé se prostě bavili děláním hluku a hraním si a tím vlastně navázali na všechny ty pravé a podstatné kořeny a kapely, které světu – tedy i nám - daly pojmy, jako experiment, hluk, původní industrial i D.I.Y. a punkový přístup. 

If some people, who feel themselves to be more attached to rather experimental music, than to some EBM bands we have released recently (KIFOTH for ex.), will come across our recent release from the project called „Dědečkova tažná zvěř“, they can finally feel satisfied. The album called „„Kdo hýří dýmějemi, bude pokárán“ was recorded in 2009 and consists of a 9 tracks containing pure noisy experimental soundscapes where anything is possible. The band or let's say project produces masses of sounds from synthesizers, metals, plates, ceramics, glass and sometimes even funny hysterical vocal screams. Everything sounds just in a totally improvised and chaotic way, simply in a direction of sound anarchy and total experiment. 

The line which separates true meaning from pure experiment with no sense is often very thin, however this project can be trusted about in a question of their music purpose. How the memories say, everything was done just for fun purpose and no rules or impact were put into consideration. „Our ensemble has gone through lot of changes within past years. Almost every show was done with a different line-up. People and the instruments are in constant change and so is our music style (don't be afraid, no calypso yet). Actually we started as two persons who enjoyed making lot of noise. Time passed and we have become a regular band, well maybe not that regular after all; stated the members lately. 

Dědečkova tažná zvěř was founded in 1997 and during it's active years they have successfully destroyed all the ideas about how a band should work. The members simply found a joy in noise making and playing around. However this is actually what the genres like punk, experimental music and early industrial were about in their early years. 

released 18 August 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/kdo-h-d-m-jemi-bude-pok-r-n

rPTAOman - Dolní oblast Vítkovice

Pokud jdete po ulici, jste třeba lehce psychedelicky naladěni a ve sluchátkách máte naplno dané toto album, může se vám snadno stát, že se najednou leknete na rozdíl od všech lidí kolem. Album „Dolní oblast Vítkovice“, které pod názvem rPTAOman nahrál jeden z členů letité ostravské noisecore úderky PTAO a zakládající člen noise projektu Sklo, totiž dokáže způsobovat i takové šoky. 

Album nabízí noise industrial v jedné z jeho de facto nejčistších podob. Všechny základy totiž pocházejí přímo z naprosto živého industriálního procesu, který se dnes a denně koná právě v místech, podle které se deska jmenuje. „Je to záležitost z let 2007/08. V té době jsem pracoval ve Vítkovicích ve fabrice, takže industriálu jsem měl až nad hlavu. Jednoho dne mě napadlo vzít si do práce aparát a něco zkusit nahrát kolejnice, různé kovové profily, brusku, tupý vrták, řetězy, kladivo nebo přetížený mostový jeřáb a tak dále. Doma jsem to prostě smíchal a bylo. Něco se celkem povedlo, něco méně,“ zní pak všeříkající povídání o vzniku desky od samotného pana rPTAOmana. 

Ten je při tom příliš skromný, protože se to povedlo celé. Hluk pravého industry procesu pak doplnil a něco málo dozvuků a dovětků a na posluchače tady útočí parádní zvuková a hluková palba, která opět dokazuje, že i z naprosto nehudebních základů a nahrávek dokáže nápaditý člověk udělat to, čemu pak můžeme říkat hudba, pravda, hudba poměrně extrémní. Ale o to tady přeci zřejmě od počátku šlo. 

If you just walk the street, let's say with a gentle psychedelic mood, and you listen to this album in full volume, you may suddenly be the only one on the street who got scared. This album called „Dolní oblast Vítkovice“, which was recorded by a member of the noiscore band PTAO and the founder of noise project Sklo under the name rPTAOman, may cause even such a shock. 

The album presents the noise industrial genre in it's purest form. Every core sample was recorded directly in the industrial companies stated in the title of songs, during the working shift. „ It comes form the year 2007/08. I used to work in the factory in Vítkovice, so i was overwhelmed by industrial. One day i got an idea to take some equipment to my job to record steel tracks, iron profiles, grinder, drill, chains, hammer or overloaded crane and so on. Afterwards i just mixed the sounds at home and that's it. Something came really nice, something didn't.“ states rPTAOman himself when speaking about the creation of the album. 

I would say he is maybe too humble, because i think that everything came really nice. Sound of pure industrial process is also enriched with a little sound appendixes and fillings, so the listener can enjoy a first class sound and noise pressure. This proves again that even from the non musical sounds a good music can be made if there is a talented and creative person. It is true that the musical result is kind of extreme, but that was the point from the very begging, wasn't it?

credits

released 24 July 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/doln-oblast-v-tkovice

KIFOTH - The First Time Public

Když spustili song „Nebesa plačú“, začalo na akci, ze které pochází i tato nahrávka, doopravdy pršet. KIFOTH. Dnes již jeden z kultů slovenské EBM scény, jehož nahrávky ale najdeš v katalozích amerických a německých labelů, aneb jak se říká „doma není nikdo prorokem“. 

Live nahrávka „The First Time Public“ pochází z roku 1994 a nahraná byla na festivalu mladých kapel „Mladý Apolón v Piešťanoch“. Mir Colon a K-Head byli tenkrát spolužáci na střední škole a o to více je tenhle release zajímavý, protože ukazuje opravdu velký talent, který v chlapcích dřímal už tehdy. „The First Time Public“ je opravdu povedené, syrové a drsně temné EBM s texty, které si rozhodně nebraly servítky a nebály se být až cynicky kruté popisujíc život kolem a jeho stránky, jako náboženství a podobně. 

„Z řad interpretů jsme vyčnívali zejména tím, že jsme namísto image klasické rockové kapely roztočili show těžkého elektronického rytmu v originálním provedení, tedy žádné rockové covery, které tam hráli všichni ostatní,“ usmívá se ve vzpomínce na akci mir Colon. 

Ano, zvuk i aranže skladeb odpovídají tehdejší době a podmínkám začínající EBM kapely. O to zajímavější je ale slyšet dnešní legendu v jejich počátcích, a pokud máte rádi také v drsné elektronice již zmiňovanou syrovost, údernost a dalo by se říci až punkovou energii, rozhodně se vám tenhle záznam bude líbit i dnes s odstupem více jak 20 let od jeho nahrátí. 

_______________________ 

When the song "Nebesa Pláčú" (Heavens are weeping) was performed during the event recorded on this release, it has actually started to rain back then. KIFOTH. One of today's cult project of Slovakian EBM scene, whose records could be found in the mailorder catalogues in Germany and United States. As some say, No One is a Prophet in their Own Land. 

This live recording "The First Time Public" comes from the year 1994 and it was recorded on the festival of the young bands and artist Mladý Apolón v Piešťanoch. Mir Colon and K-Head were classmates from High School and this release is not only interesting documentary of certain epoque but it also shows the talent those guys had. "The First Time Public" is very well composed, raw, aggressive and dark EBM with uncompromising lyrics concerning topics as the cruelty of life and it's aspects like religion, everything with certain odor of cynicism. 

We were special mostly because of the fact, that instead of classic rock show, we offered people a set full of heavy electronics rhythms in our specific fashion - no rock hits cover versions as the rest of the lineup, states Mir Colon with smile. 

The sound and arranges are notably connected with the times of it's creation and the possibilities of the EBM band on it's beginning, but because of that, it's even more interesting to hear the early days of today's legend. So if you prefer, as mentioned above, harsh, raw and heavy electronics with almost punk energy, you are gonna appreciate this release even after 20 years of it's recording.

credits

released 14 June 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/the-first-time-public

Slavek KWI / Katerina Nejepsová / Vlastislav Matousek - On The Way To The 2nd Sun

  Bylo to prostě takové hudební setkání několika přátel. 

  Vlastislav - vynikající multi-instrumentalista a skladatel, který mě vždycky, už od našeho prvního setkání podporoval a mé zvukové experimenty vítal s velkým nadšením. Byl (a pořad je) mým prvním důležitým mentorem. 

  A u Kateřiny se mi prostě hodně líbilo jak hraje na tu svou flétnu a saxofon. Oba dva jsem pozval zda-li by se podíleli na tomto projektu, který byl zároveň jedním z posledních, které jsem nahrál před svým odjezdem do Západní Evropy z bývalého Československa. 

  Nahráno v domácím studiu "Lazy", mixováno s pomoci Karla Babuljaka a Slávka Kwi, 30.10. a 12.12.1985 v Praze v Československu. 

   This was simply one-off collaboration between friends. 

  Vlastislav - amazing multi-instrumentalist and composer - was always encouraging me with my sound experiments with great enthusiasm 

since the first moment of our encounter, becoming my first mentor-like figure. 

  And I loved the way Katerina was playing flute and saxophone. I invited them to contribute and help me with this project and it was also last project I recorded before my self-inflicted exile from former Czechoslovakia. 

  Recorded in Home Studio of "Lazy", mixed in assistance of Karel Babuljak and Slavek Kwi, 30.10. and 12.12.1985 in Prague, Czechoslovakia. 

released 13 May 2015 

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/on-the-way-to-the-2nd-sun

Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii…

  ...vznikaly prapodivné nahrávky, které máte možnost opět poslouchat.

  A dnes je to přesně dva roky co jsme vydali první z nich - Lichtempfindlich! od projektu Quarantaine, který stvořili Jaroslav Palát a Slávek Kwi, průkopníci industriální hudby v tehdejším Československu. A přitom k tomu došlo jen šťastnou náhodou, jak si můžete přečíst zde.

  Za ty dva roky jsme vydali již 29 titulů a pár jich ještě na zveřejnění stále čeká. A to vše volně k poslechu i stažení na našem bandcampu.

  Stále platí výzva: máte-li doma v šuplíku svoji tvorbu, záznam nějakého vystoupení či jiné archiválie ohledně industriální scény, kontaktujte nás přes Facebook, mailem nebo třeba kontaktním formulářem blogu .

  A jako poděkování za přízeň exkluzivní záznam dvou skladeb první "industriální" skupiny, která zazářila ve filmu V podstatě jsme normální - Disharmonic Nonet.

Ano, v podstatě jsme normální a děkujeme.

Psychotic Container + Avenida Fontes Pereira de Melo - Psychotic Avenida

Pokud se má v případě kapely Psychotic Container vyslovit slovo industrial, musíme zároveň jedním dechem říci také experiment. Toto kompilační album je totiž mimo jiné nádhernou ukázkou toho, jak pracovat s různými přednatočenými smyčkami, samply, psycho zvuky a dalšími a skládat je do psychedelických, a jak je industrialu často vlastní, spíše potemněle až odosobněně působících songů či chcete-li tracků. Výsledek? Neobyčejně působivé zvukové sestavy, doplněné občasnými živě doplněnými deklamacemi, hraním a hlomození členů kapely. 

Jak vzpomínají sami aktéři, kapela vznikla ve Společnosti Absurdní Reality (SAR), která se ustavila už před listopadem 89. Základem činnosti byly happeningy a ona radost ze setkání, improvizace a experimentu a barevnost z toho všeho pocházející je hodně slyšet i na tomto albu. „Koncerty byly časo-rámcově určeny přednatočenými páskami a videoprojekcí, pár textů a jinak improvizace,“ zní vzpomínky členů Psychotic Container. 

Zajímavě zní i popis vybavení jejich studia: homemade „mršič“ jako základ zvuku kapely + přednatočené pásky, samply fónické poezie (např. Ladislav Novák), naživo ještě používali plechy a ozvučené pružiny + trubka + bicí a voice přes „mršič“. 

Druhým projektem na kompilaci je Avenida Fontes Pereira de Melo, který je prací Lajdoše a toto zvukové pásmo bylo použito k videoprojekci na domácí výstavě Na hlíně. 

If we use the term industrial when talking about the band Psychotic Container we have to add the word experiment same time. This compilation is among the other’s a beautiful example of the diversity of the musical production containing prerecorded loops, samples, psycho sounds and other elements which are then mixed to psychedelic, more darkened and sterile structures or songs which are common in industrial music genres. And the result? Very uncommon sound structures enriched by occasional live declamations, instruments and noises. 

Musicians themselves recounted that the project was founded among the society called „Společnost Absurdní Reality (Society of absurd reality). The society held happenings and experimental sessions full of improvisations. The colorful outcome of those events is also audible on following album. The concerts were merely arranged around its central idea, lyrics and the length of the prerecorded video and audio parts. The rest was mere improvisation as the remaining members of Psychotic Container said. 

It’s very interesting also to read about the studio gear itself: homemade „destructor“ as the base for the band’s sound + prerecorded samples of fonical poetry (ex. Ladislav Novák), metals and plates for live performances, trumpet, drums and the voice enhanced by „destructor“. 

Second project on the compilation is Avenida Fontes Pereira de Melo, which contains Lajdoš as one of the members. It’s sound program was used with the video projection for the private exhibition called „Na hlíně“ (on the soil). 

released 23 April 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/psychotic-avenida

The Three - Live

  Je počátek 90. let minulého století a Československo plnými doušky vdechuje tehdejší pocit svobody a volnosti, který nastal po pádu komunistického režimu. Plnou parou v radostné atmosféře začínají působit také mnohé místní subkultury, tu naši, industriální, nevyjímaje. Vybrané festivaly a také samostatné koncerty tehdy objíždí také táborská nejen industriálně hlomozící kapela The Three, nazývaná také Trojka, v počátcích kapely psaná jen jako číslovka „3“. Ta svou produkcí mimo jiné potvrzuje staré pravidlo, že český underground vždy tvořili i umělci, zcela srovnatelní s tím, co se v dané scéně děje v zahraničí. 

  Náš současný release představuje jeden z tvůrčích vrcholů dodnes kultovní kapely v podobě záznamu dvou tehdejších koncertů. The Three nikdy nebyli čistý industrial. V jejich temné hudbě slyšíš také prvky ambientu, ovšem spíše syrového a drsného. Kapela umně pracuje také se samply a krom temného organizovaného hlomozu a různých zvuků a ploch v jejich sonzích slyšíš třeba také kytaru či další elektrikou prohnané nástroje. Pokud jde o příležitostný vokál, spíše než zpěv čekej atmosféru doplňující deklamace s heslovitými texty. 

  Dohromady ale rozhodně nejde o žádný chaos či disharmonii. Naopak, The Three umí se zvuky i atmosférou svých skladeb pracovat tak, že jejich tvorba oslovovala rozhodně i lidi daleko mimo okruh industriálně a ambientně zaměřených „šílenců“.

     It is the beginning of the ninth decade of the 20th century, Czechoslovakia vigorously inhales the feeling of freedom of speech, politics and expression after the fall of the oppressive communist regime. Musical subcultures, setting full speed ahead through that joyful atmosphere, start the new age of their own creative blossom. Selected festivals and single shows include also not-only-industrial project The Three, also called "Trojka", which, in the begging, used to be written only as a numeral Three. The project confirms one simple truth which says that Czech and Slovakian underground also included artist fully comparable with their foreign colleagues. 

  This release represents one of the creativity peak of this cult band in the form of two recorded shows. The Three were never so called "pure industrial band". In their music you are able to hear the elements of ambient music with some specific rawness and harshness. The band had known really well how to work with samples and how to create specific feeling with the organized noise and various sounds and soundscapes often leading to complex sonical structures empowered with guitar and other electrified instruments. Considering the vocal it has been used for the atmosphere sake than for any kind of lyrics. 

  However the music of "The Three" cannot be called chaotic or disharmonic which is clearly demonstrated by the fact that the music of The Three got the interest of the musical fans even outside of the ambient/industrial scene.

released 16 March 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/live

Hudba ze dna popelnice

 

  Když jsem byl  požádán napsat pár vzpomínek na Jardu Paláta, tak jsem si ke své hrůze uvědomil že si toho vlastně ani moc nepamatuji a jak je ta naše (moje) paměť děsně nespolehlivá. Vzpomínky jsou zkreslené a tak nějak vytříděné, profiltrované - bůhvi jakým systémem - všechno se to vynořuje z hlubin času tak nějak roztříštěně jak náhodná koláž myšlenek a pocitů. 

  S Jardou jsem se potkal na začátku 80tých let jen díky tomu, že jsem prostě neznal nikoho s kým by se dalo hrát bez omezeni. V té době jsem byl součástí (a spoluzakladatelem společně s Mirkem Konečným) takové hippie-skupiny GARUDA, dělali jsme hodně improvizovanou hudbu inspirovanou tribální a etnickou světovou hudbou. Sice to bylo rozhodne velice "free", ale když jsem začal objevovat elektroniku a hlavně hlasité hluky, nebylo to úplně vítáno s nadšením. 

  Ve stejném období jsem se učil na tiskaře, pracoval jsem v docela hlučném prostředí plném zajímavých rytmických strojů a když jsem je jednou nahrával na svůj páskový magnetofon, jeden ze spolupracovníků mi pověděl o Jardovi a ze prý on také hledá někoho na spolupráci. Tak jsem Jardovi zavolal a od té doby jsme se scházeli téměř každý týden u něho doma a zkoušeli jsme hrát a nahrávat jak se dalo. 

Mimo hraní hudby jsme o sobě ani nic moc nevěděli, ani nás to moc nezajímalo a vlastně to bylo docela jedno. Jarda mel spis tendence "mít hudební plán" a pak se ho snažil proste udělat, no a mě spis zajímala možnost free-improvizace. Často jsme se moc nepohodli, ale nakonec se nám pokaždé podařilo něco vytvořit. Většinou jsme nahrávali pod názvem QUARANTAINE.

  Používali jsme úplně všechno co se nám dostalo do ruky: primitivní elektroniku a klávesy, různé efekty - zejména echo a sampler - staré mikrofony nacpané do pvc-trubky, různé železářství (zvonky, plechovky, kolejnice, rozbité činely atd), kameny, písek ... lopata ... cokoliv. Jarda mel doma také staré piano-křídlo, které bylo našim oblíbeným hluko-generátorem.

  Zkoušeli jsme "vydat" několik kazet, ale většina byla slyšena asi jenom několika lidmi a zapadla pod vrstvami prachu. Jarda mel velice svérázné nápady na grafické úpravy kazet, napřiklad: "co kdybychom dali kazetu na dno popelnice, zasypali odpadkami, aby se tím lidi museli nejdříve prohrabat". Nakonec jsme se uspokojili s vice konvenčními úpravami, asi by bylo příliš nepraktické posílat poštou popelnici a tak.

  V mých vzpomínkách Jarda zůstává jako někdo kdo se nebál prozkoumávat hlukové možnosti bez ohledu na nikoho a na nic: zcela určitě výjimečný a nepochybně vlivný zvukový umělec a je samozřejmě škoda, že už se nikdy nedozvíme co by dělal nyní, na stará (nebo starší) kolena ... Vždyť já ani nevím co se mu vlastně stalo.

Slávek KWI, 27.2.2015

Shambles - Replay

Tak milé děti. Nejprve si prosím seštelujte a vyvažte váš stereoaparát, podle návodu z dnes již raritní desky snad někde ze 70. let minulého století. Máte? Tak to můžeme spustit naplno! Ústřední melodie kultovního českého dětského seriálu v podání tuzemského „umělce“ obložená zvuky a hluky nejrůznějších strojů a přístrojů? Hlášky z rovněž kultovního českého večerníčku v tom samém stylu? A co takhle jedna z vůbec nejznámějších skladbiček tzv. vážné hudby, na kterou navazují další hlukové plochy? Ano, Shambles představuje další ze stránek industriálního extrémismu, tedy „hudbu“ dělanou na samé hranici poslouchatelnosti. Nečekej ovšem nějaký extrémní noise nebo jiný hlukový teror. Kompilace „Replay“ je, jak už napovídá i samotný obal, především jeden velký hudební žert. 

„Jelikož se živím výrobou slévárenských modelů, což je něco vzdáleně podobného truhlařině, přišlo mi vtipné nahrát hluk všech těch cirkulárek, hoblovek, protahů a vydat to jako kazetu nazvanou Live. Pár kusů se mi povedlo dostat mezi lidi. Od té doby se o Shambles mluvilo, tak jsem v tom z recese pokračoval,“ vzpomíná dnes s odstupem let sám tvůrce projektu Jan "Čibák" Libič, kterého určitě znají nejen znalci českého grind core undergroundu. 

Kompilace „Replay“ je tak především další zajímavou raritou českého industriálního undergroundu a může být také velkým pomocníkem a zprostředkovatelem všem experimentátorům v tom, že umění se dá dělat opravdu všemožnými způsoby a záleží především vždy na samotném tvůrci, kam až chce dojít a jak bude jeho dílo znít. 

Samotný tvůrce projektu na muziku nezanevřel ani dnes a potkáte ho tak v sestavě kapely Fetish Parade. To už je ale úplně jiný zvukový příběh, milé děti. 

All right, my dear children. First, please set your stereo properly, according to the certain LP from the 70's, nowadays being kind of rare item. Done? Well, let's give it full power! The leading melody of cult Czech TV show for kids in the version of local "artist" layered by the sounds and noises of various kind? Quotes from the legendary Czech good night program for kids in the same style? And what about one of the most notorious composition of so called classical music, chased by noisy soundscapes? Yes, Shambles represent next version of the industrial extremism, which means the "music" on the very edge of esthetics. Don't expect any kind of extreme noise or other type of sonic terror. This compilation called "Replay" is , how you can tell from the cover picture, one big musical joke. 

"Because of the fact, that my job is to create forms for metallurgy, something softly related to joinery, i took me as a good idea to record all the noises of the circular saws and planers and make a tape called "Live". I was even able to distribute few pieces among the people. Since that time, there was some discussion about Shambles going on, so i kept the joke living", says after many years the creator of the project itself Jan "Čibák" Libič, who is very well known not only inside Czech grindcore scene. 

This compilation called "Replay" is mainly an interesting and rare artifact of the Czech industrial underground a it could be a very helpful material for all the experimental artist because it proves, that art can be achieved through various forms, and it is mainly a question of the artist himself, how does he want his creation to sound. The author haven't quit the musical scene at all so you may see him even today in the line-up of the band called Fetish Parade. But that is a different musical story, my dear. 

released 14 February 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/replay

Sagramon - Terra Subterrana

Temné, ale při tom svobodně znějící ponory člověka, který se nikdy nebál experimentů všeho druhu. Takové je albumTerra Subterrana projektu Sagramon, které právě vychází na našem labelu. Stojí za ním Rene Dorian Schwarz, což je další z postav našeho undergroundu, která si určitě zaslouží vaši pozornost. 

Jak říká sám autor, Terra Subterrana se zabývá samotou člověka. Temně zvukové monolity a spolu s nimi místy až taková ta rituální energie, kterou umí třeba staré tribal a tekkno tracky. Teď si ale zase sedněte. Na tuto muziku si opravdu nezatančíte, o to více ji ale oceníte při poklidném soustředěném poslechu. Rene Dorian Schwarz je rodák z Trutnova, který po sametové revoluci odešel do Anglie a žil 10 let v Londýně. Po návratu domů mimo jiné založil label Cryptosonic. Krom Sagramon najdete jeho tvorbu také se jmény Mahátma a M.A.G.O.T.H. 

Takže, ztlumte světla a... 

Dark yet unboundedly sounding submersions of a man who has never been afraid of experiments of any kind. Such is the Sagramon´s album Terra Subterrana which is just being released on our label. The man behind the project is Rene Dorian Schwarz, another figure of our underground who is worth paying attention to. 

As the author says, Terra Subterrana deals with the solitude of man. Dark sound monoliths together with somewhat ritualistic energy that is heard for instance in the old tribal tekkno tracks. But for now, get seated, this music is not danceable to, you appreciate it more in peace and focused. Rene Dorian Schwarz was born in Trutnov, after the Velvet Revolution moved to Britain, lived in London for 10 years. 

After returning to the Czech Republic he founded a label Cryptosonic. Apart from Sagramon, you can also find his works with the names of Mahátma a M.A.G.O.T.H.. 

So, dim the lights and…

released 13 January 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/terra-subterrana

2014 Releases

Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.
 

2013 Releases
Discogs