Zatímco Ton de Leeuw ve svém nedávném díle „The Electronic Works“ shromáždil (elektronické) skladby nizozemského skladatele z let 1956 až 1982, TÝM ALSIPI je hudba vydaná pod anagramatickým pseudonymem současného českého skladatele Aloise Piňose (AP) (1925–2008), který byl průkopníkem české elektroakustické a akusmatické hudby (dalším takovým je Milan Knížák). Toto třináctiskladbové vydání je retrospektivní sbírkou experimentálních elektroakustických děl z let 1970 až 1984. AP použil anagram, protože byl po potlačení Pražského jara diskriminován a musel k tajné distribuci svých děl používat pseudonym. Pokud jde o obsah sbírky, lze říci, že ji sestavil sám autor a shromažďuje elektroakustická díla komponovaná ve výše zmíněných letech, která jsou směsicí kombinace orchestru a magnetofonu a dalších technických prostředků a zkoumání zvuků, což je raný experiment v musique concrète. Zároveň jsou zde zastoupeny i bicí, trubka a klavír. Zvláštní pozornost byla věnována i kontrapunktům. Ačkoli je experimentální, je považována za mimořádně důležitou: kritici tuto 72minutovou kolekci nazvali temným vakuem musique concrète, v němž se vynořuje jedinečná historická i poslechová hodnota. Přesněji řečeno, obsahuje vše, co později mnoho experimentátorů s páskami dělalo – zde je toto trhání vpřed i vzad, hraní na páskách různými rychlostmi vytváří psychedelický efekt. Lidské hlasy jsou zde používány nemilosrdně, způsobem, který je pravdivý, který neunavuje, ale spíše vnáší svěžest a hravost do každodenních pocitů. Slyšet zde je (provokativní) primitivismus, v němž se používají elektromechanické tvůrčí systémy. S výše zmíněným Holanďanem je zde dostatek podobnosti, abychom je zařadili do jednoho fenoménu; i když se mi osobně zdá, že zatímco Holanďan se snažil držet spíše akademické linie, hudba AP předznamenává například industriální hudbu, místy se stává naprosto šílenou, jejímž apoteózou je nepochybně skladba „Kontrapunkty přírody: ZOO“. V tlumenějších chvílích vzpomínám na čistou duši Anguse MacLise, zakládajícího člena Velvet Underground, který v 70. letech v Nepálu vlil své ohnivé experimenty do formy. (Například ve skladbě „Kontrapunkty přírody: Živly“ se začátek a konec hry se skleněnými perlami rozvine v místností otřásající, rozkvétající zvuk). Je štěstí, že většina nevydaných děl z dávné minulosti – z nichž několik je stále každoročně vydáváno po celém světě – dokáže nabídnout určitou zvláštní plynulost. I když ne jako jednorázová publikace, tak alespoň jako fragment výše zmíněného fenoménu. Stručně řečeno, bezpochyby nutnost poslechu. 10 (9,5-10)
___________________________________________________________________________________
Kui hiljuti sai ette võetud Ton de Leeuwi taies "The Electronic Works", mis koondas Hollandi helilooja (elektroonilisi) kompositsioone ajavahemikus 1956-1982, siis TÝM ALSIPI on tema eakaaslase Tšehhi helilooja Alois Piňosi (AP) (1925–2008) anagrammist varjunime all üllitatud muusika, olles ühtlasi Tšehhi elektroakustilise ja akusmaatilise muusika pioneeriks (teiseks selliseks on Milan Knížák). Käesolev 13-looline üllitis on ajavahemikku 1970–1984 puudutav eksperimentaalsete elektroakustiliste teoste retrospektiivne kogumik. AP kasutas anagrammi, kuna oli Praha kevade mahasurumise järel diskrimineeritud ja pidi kasutama varjunime teoste salaja levitamiseks. Kogumiku sisu kohta võib öelda seda, et selle koostas autor ise, koondades eelpoolmainitud aastatel komponeeritud elektroakustilisi teoseid, mis on segu orkestri ja magnetofonilindi ja muude tehniliste vahendite kombineerimisest ning helide uurimisest, olles varajaseks konkreetmuusika eksperimendiks. Samas on siin ka esindatud löökpillid, trompet ja klaver. Ka on erilise fookuse pälvinud kontrapunktid. Kuigi see on eksperimentaalne, peetakse seda ülimalt oluliseks: kriitikud on nimetanud seda 72-minutilit üllitist tumedaks konkreetmuusika vaakumiks, milles ilmneb ainulaadne ajalooline ja kuulamisväärtus. Täpsemalt, siin on kõike seda, mida paljud eksperimentaatorid hiljem lintidega tegid -- siin on seda jõnkslemist nii ette- kui tahapoole, lintidel eri kiirustega mängimine loob psühhedeelse efekti. Inimhääli on siin armutult kasutatud viisil, tõsi, mis ei väsita, vaid toob igapäevatundmustesse hoopis värskust ja mängulisust. Siin on kuulda nii (provokatiivset) primitivismi, milles elektromehaaniliste loomesüsteemidega antakse kuuma. Eelpool väljatoodud hollandlasega on siin küllalt sarnasust, et klassifitseerida neid ühe fenomeni osaks; kuigi isiklikult tundub, et kui hollandlane püüdis rohkem hoida akadeemilist joont, siis AP muusika ennustab näiteks industriaalmuusikat ette, muutudes kohati täitsa hullumeelseks, mille apoteoosiks kahtlemata on kompositsioon "Kontrapunkty přírody: ZOO". Hillitsetumatel hetkil meenub Velvet Undergroundi asutajaliikmest puhashing Angus MacLise, kes valas säherdusi katsetusi vormi Nepaalis viibides 70ndatel. (Nt kompositsioonis "Kontrapunkty přírody: Živly" algus otsa klaaspärlimäng areneb ruumi raputavaks õilmitsevaks müraks). Õnnestav on, et enamik avaldamata taieseid kaugest minevikust - mida igal aastal avaldatakse ikka mõned üleilmselt - suudavad pakkuda mingit erilist fluidumit. Isegi kui mitte tehes seda üksiku üllitise lõikes, siis igatahes eelpoolmainitud fenomeni killukesena. Kokkuvõtvalt kahtlusekübemeta kohustuslik. 10 (9.5-10)
