Ne, ne, nebude řeč o Kolbence, Pragovce, ani jiném dosud fungujícím muzeu, produkujícím buď výrobky určené k finálním "homemade" či přímo zničené suroviny. Oblastí, o niž se budeme zajímat, je industriální hudba, ke které jeden z masívních základních kamenů položila v druhé půli sedmdesátých let anglická skupina Throbbing Gristle a další později přikládaly Cabaret Voltaire, SPK, 23 Skidoo, Nocturnal Emissions, Last Few Days, P.16 D.4 a jiné.
Snaha mapovat pražskou hudební scénu, ve které je homogenně začleněna industriální hudba, je úsilí téměř sisyfovské, neboť tato hudba žila uzavřena na periférii amatérského muzikálního spektra a teprve v posledních několika letech proniká, byť ve formě post-industriální, do širšího povědomí. Jistě existovaly skupiny, které fungovaly ve skutečném i duchovním sklepení a proto jsou známy pouze velmi úzkému okruhu svých přátel. Tudíž je potřebné poznamenat, že výčet je jistě neúplný a zůstává torzem. Leč pospojením jednotlivých torz se postupně vyplňují bílé mapy a odkrývá se zastřené.
V roce 1983, kdy Čechy žily zakázaným punkem a novou vlnou, vystrčila růžky kapela Disharmonic Ballet, která uštědřovala posluchačům direkty do žaludeční krajiny: z různých elektronických mašinek a hejblat dolovala a ohýbala tvrdé zvuky a hluky a vzájemně se propojovala bez větších stop rytmů, natož melodie. O rok později kapela vydala dvě kazetová LP Quarantaine a Clinics Death, dnes nejen nesehnatelná, ale i zapomenutá. Pro historii je muzika skupiny zaznamenána na LP sampleru českých kapel Czech - Till Now You Were Alone, vydaném v roce 1985 v Itálii. žádnou hudbu není radno variovat do nekonečna, byla by to nuda, ale vývoj s sebou leckdy přináší otřesy. tato skupina svůj otřes nepřežila, rozpadla se.
Na zbytcích Disharmonic Ballet vznikla v roce 1985 skupina Abteilung der Intensive Sorge fungující dodnes a jako jedna z prvních chytila dobrý vítr post-industriálu do plachet: klasická industrie v podobě elektronických hlubokých koláží je zastoupena v únosné míře, dominantně působí hutné perkuse a v současnosti i pompézní vokální sbory. Skupina je silně anonymní, do vínku si svobodně dala zákaz koncertní činnosti a šuplíku má muziku na tři LP.
Rok 1985 byl vůbec šťastným: světlo světa spatřila skupina Veselí Filištínové. Zprvu provozovala brutální big beat (repetivní bicí, dvě basy, dechy) s plochami zbustřené kytary. V roce následujícím kapela více pracovala s abrvou zvuku perkusí, kovových objektů a přednatočenými pásky. Tím se posunula do roviny industriálu. Skupina se rozešla v roce 1987 a zbylo po ní velmi dobré kazetové dvou-LP Šithauz, které je průřezem celé tvorby.
Paprsky inženýra Garina je skupina existující někdy od roku 1986 a ohledně originality se vyvíjela dost kontroverzně. Od swansovské rytmiky se postupně probouchala k rachotu kovových objektů a patrným vlivem basy, vokálu a aranží ala Einsturzende Neubauten. Prioritu mezi pražskými industriálními kapelami mají Paprsky inženýra Garina v používání diapozitivů a barevných filmů při vystoupení.
V květnu 1987 na hudební scénu vykročilo duo Mushrooms In Our Shoes, zpočátku hrálo industriál-improvising (perkuse, kovy, kytara, klarinet, piano a hluky), kterým je zaplněné kazetové LP Quarter Libeň. Letos na jaře M.I.O.S. překvapili osobitým chápáním hudby a přístupu k ní: značně potlačená živá instrumentace (kromě kytary a speciálních dechů) byla kompenzována přednatočenými pásky perkusí, kovů a hluků a zároveň byly divákům nabídnuty scénické rituální kreace. Jedná se o svébytný pokus spojit hudební a jevištní projev.
Několik bývalých členů kapely Veselí Filištínové založili v roce 1987 skupinu Střední Evropa, v jejíž hudbě dominují perkuse, žestě a přednatočené pásky. Na začátku se jednalo o instrumentálky, od roku 1988, kdy do arzenálu přibylo piano, klávesy a sampling, kapela hraje skladby s českými angažovanými texty. Koncepční písničkový program De Hoc Satis je vitálním pásmem, které atakuje posluchače, způsobuje mrazení v zádech a zaměstnává mozkové závity. Doposavadní tvůrčí impulsy uvnitř kapely napovídají, že Střední Evropa pravděpodobně bude mít co říci i v blízké budoucnosti.
Krátká výprava po stopách pražských industriálních, či spíše post-industriálních skupin, které svou tvorbou patří do kontextu českých realit konce let osmdesátých, končí. Pokud napomůže zmenšit nezměrné plochy map kultury s hic sunt leones, bude jen dobře.
Radan Lexa
4. srpna 1989, VOKNO 16
Žádné komentáře:
Okomentovat