(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)
V únoru 2015 uplyne 20 let od smrti jednoho ze zakladatelů české industriální hudby Jaroslava Paláta a je trochu s podivem, že teprve 23.11. 2013 se odehrála zádušní kovová bohoslužba v podobě vzpomínkové akce na jednu z nejvýznamnějších a nejdůležitějších postav tohoto žánru v našich zemích. Možná s tím souvisí i skutečnost, že jsou tomu zároveň teprve tři roky, kdy se zakladatel polského labelu Impulsy Stetoskopu a voják z povolání Rafal Kochan rozhodl vydat Encyklopedii industriální hudby, ve které jako první ze všech mapuje vznik a nejdůležitější jména tohoto silně specifického žánru ve světovém měřítku. Zdá se tedy, že se hudební forma, některými už dávno odsouzená na smetiště dějin právě probouzí z delšího období hibernace a dává o sobě po letech zdánlivého spánku zase vědět.
Industriál nespadl jen tak z nebe, ani nepřišel jako vedlejší produkt pekla, i když si vzal to nejlepší z obojího. Ve světě, ale i v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku má za sebou industriální hudba dlouhý a dramatický příběh o jehož nastínění se zde chceme pokusit. Neklademe si za cíl zmínit zde každou kapelu či projekt z více než 150 jmen, které zatím eviduje projekt CS Industrial, ani zaplnit veškerá bílá místa dějin tohoto žánru v našich končinách. Postačí nám jednoduchý vhled, sledování jedné zásadní červené nitě tendencí, obsahů a forem, která se vine celou československou extrémně elektronickou scénou a dává jí specifický zvukový tvar. Všem, kdo tu nezazní se omlouváme, ale pokud někdy dostaneme prostor popsat příběh českého a slovenského industriálu v jeho komplexní podobě, stanou i Vaše jména a pseudonymy nedílnou součástí takového vyprávění.
Těžko Vám někdo řekne, jakým okamžikem začínají dějiny československé industriální hudby. Je to pokus o následování konkrétní hudby 50tých let ve studiích Zdeňka Lišky či experimentální práce rozhlasových a televizních laboratoří Československa? Je to unikátní Broken Music Milana Knížáka, na kterýžto koncept zcela nezávisle navázali turntabilisté a z části i industriální hudebníci? Nebo snad DG 307, Marno Union a další legendy našeho hudebního podsvětí? Jistě by nebylo složité u těchto jmen prokázat hudební návaznost k budoucím industriálním hudebníkům, ale přeci jen jim jedna věc schází, a tou je jasný koncept a jakási programovost industriální hudby jako celku. Laibach se vzhlížejí v sémantice výtvarného a politického jazyka, Throbbing Gristle hledají univerzální recept na provokaci a rozklad hudební formy jako takové, Test Dept. zdůrazňují fascinaci průmyslem a světem proletariátu, SPK přinášejí zmar, chaos a hnus trouchnivějících těl a myslí, a konečně Whitehouse jdou do extrému snad v každém ohledu.
Co ale vyjadřuje na svém počátku rodící se industriální scéna v Československu? Odpovědí snad budiž první vystopovatelná nahrávka, kterou je možné takto označit za industriál, a sice kazeta „Lichtempfindlich!“ od pražského projektu Quarantaine. Quarantaine tvoří v roce 1983 duo Jaroslav Palát a Slávek Kwi, dva nezmaři, kteří jsou, přes rozdílnost povah, spojeni zálibou ve stejném druhu hudební exprese. Zatímco Jaroslav Palát experimentuje s hraničními hlukovými vazbami, preparací nástrojů, smyčkami a pevnou strukturou skladeb, Slávkovi nejsou cizí nahodilé ruchy, hluky, předtočené samply a hlavně čistá improvizace. Tyto dvě teze, tvůrčí či umělecké přístupy chcete li, jakoby vytvářejí určitou dialektiku v rámci industriální hudby – dva přístupy, ze kterých je nutno si vybrat a které lze někdy i účinně spojovat. Improvizace proti pevné struktuře. Quarantine jsou ve své dualitě téměř až českou verzí odlišných přístupů Petera Sleazyho Christophersona a Chrise Cartera z Throbbing Gristle. Projekt bohužel nemá dlouhého trvání a brzy se rozpadá i díky politickým souvislostem doby Husákova socialismu.
Slávek Kwi se vydává na cestu za hranice ČSSR, aby se později vrátil jako experimentální umělec do svobodné vlasti, kde jej občas můžete vidět dodnes. Cesty Jaroslava Paláta pokračují dále směrem do industriálně hlukové exprese, která je z dnešního pohledu jen obtížně zařaditelná. Noise, industriál, experimentální harsh elektronika, vše poctivě promícháno Jaroslavem Palátem do nového projektu Disharmonic Ballet. Nahrávky projektu Disharmonic Ballet byly následně propašovány přes spojky kolem Mikoláše Chadimy do Itálie k velkému fanouškovi industriální a undergroundové hudby Rodolfovi Prottimu, zakladateli kultovního labelu Old Europa Café, kde následně vycházejí. Jarda Palát sice do tehdejších hitparád doma ani v Itálii neprorazil, ale pomohl vyklestit cestu dalším projektům, které se rozhodly ze struktury kovů vykřesat své hudební monolity.
Ať už to byl na krátko stylově nestálý Omnibus přímo s Jaroslavem Palátem v sestavě, nebo nově se formující scéna kolem nevyužívaného prostoru čističky odpadních v Bubenči (tzv. Šithaus), je jasné, že léta 1985 až 1988 přinášejí první regulérní industriální kapely v ČSSR. Veselí Filištínové, Silikóza, Paprsky Inženýra Garina (ve všech zmíněných projektech Jaroslav Palát nějakým způsobem učinkoval), Střední Evropa či nová mutace Jaroslava Paláta – Abteilung des Intensive Sorge, ti všichni tvoří v druhé polovině 80. let jasnou páteř industriální scény u nás. Trochu stranou se místně i hudebně se nacházela liberecká Interpretace, jejíž hudebně experimentální tvář sáhá už do konce 70. let a která si díky svým kvalitám zasloužila vlastní, sice neautorizované, ale přesto vydání na labelu OEC vedle Disharmonic Ballet.
Hlavním zdrojem informací o industriální kultuře byl před rokem 1989 zejména undergroundový a samizdatový tisk společně koncerty domácích i těch nemnoha zahraničních umělců, kde docházelo k velmi živé výměně názorů, inspirací a nahraných i zkopírovaných kazet. Legendární pražské vystoupení Swans, pro rvačku s agenty STB v civilu nerealizovaná performance Einstürzende Neubauten v Plzni i neuskutečněné vystoupení Test Dept. ve velké míře přispěly k jasnější a radikálnější formulaci hudebně - ideologického konceptu jednotlivých projektů. Paprsky Inženýra Garina přidávají odlesk totality a protestu do svých kompozic a nápadně se tak blíží vyznění raných Laibach, Mushroom In Our Shoes (známější jako M.I.O.S) se přiklání k ritualizaci industriálně hlukového obrazu jakožto duchovně očistného procesu, Jaroslav Palát okolo sebe formuluje nový kolektiv pod názvem Suicidal Meditations, který ve své době dotahuje vrstvení hudebních a nehudebních ploch do nevídané dokonalosti a extrémní hlukoví performeři The Three šokují nekompromisní syrovostí a množstvím kovu na pódiu.
Změna společenského klimatu v listopadu 89 zastihla českou a slovenskou industriální scénu v rozpuku a dala jí tak impuls k rychlému rozvoji. Mezi léty 1989 a 1993 vznikají desítky více či méně známých projektů, které do jisté míry tvoří pevné jádro české a slovenské industriální kultury dodnes. Díky novým možnostem a kontaktům do zahraničí je toto období také velmi bohaté na koncerty a spolupráci do zahraničí. Prostory pražského klubu Delta hostí množství koncertů a objevují se první Festivaly industriální hudby (jak v Praze, tak i Brně), které představují hlavní protagonisty českého a později i slovenského hudebního industriálu, a kde se objevují i první zahraniční interpreti.
Ti však mají mnohdy i své vlastní kontakty mimo klubovou scénu přímo na své fanoušky u nás, a tak vznikají první pořadatelské kolektivy kolem Daniela Valenty (pozdější pořadatel punkových festivalů v pražské Modré Vopici) a Jirky Brabce ( pořadatelská skupina Poison's Beausolei) a klubů zaměřených i na nekomerční scénu, kterých bylo v ČSFR velké množství. Díky tomu se u nás mohla představit celá plejádá umělců od známějších jako Einstürzende Neubauten, Laibach, přes Death in June, Clock DVA, až po minoritní záležitosti ambientně experimentnální scény.
Zapomenout ovšem nesmíme ani na prudký rozvoj Goth a EBM scény, jejichž hlavní představitelé u nás také vystoupili, stejně jako kytarověji laděné kapely s industriální patinou. Zkrátka v první polovině 90. let jste mohli vidět téměř vše od Christian Death, přes Front Line Assembly, Das Ich po Nine inch Nails a Ministry. I když se u těchto kapel nejedná o industriální hudbu v klasickém slova smyslu, právě fanoušci industriální hudby tvoříli na těchto koncertech značnou část publika.
Kulturní kvas první poloviny 90.let tak vyústil ve vznik množství originálních a hudebně velmi silných spolků jako byly EBM projekty Vanessa, The Dark, Morbid Fancy a K.I.F.O.T.H či silněji industriálně až nihilisticky laděné spolky jako Einleitungszeit, VO.I.D., Der Marabu (kteří se později transformují na stylotůvrné Skrol), nezařaditelná a originální Lahká Múza nebo harsh noiseoví japonskem nasáklí Napalmed . Na ostravsku performují Brutální trychtýře, ve Ždáru působí Skládka kovového materiálu, v Havířově Totální destrukce hudebních rovin, Novém Jičíně IG Farben a Ústí nad Labem pravidelně terorizují Nein Kessel Buntes. S nadsázkou je možné říci, že každé větší okresní město má toho času nějakou svou hlukovou úderku, která neváhá použít k hudební i nehudební produkci větší než malé množství kovošrotu.
Skvělý článek, budu se těšit na další část. Bacha ale na pravopis, hned první odstavec hyzdí slovo hibernace s tvrdým y...
OdpovědětVymazatdíky
Vymazat