11.08.16

Česká industriální scéna od totality k dnešku, díl třetí

(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)

   Druhá polovina a závěr první dekády nového tisíciletí přerušil plynulý tok dějin globální hospodářskou a  politickou krizí, která se bohužel nevyhnula ve spojení s neúprosným zubem času ani domácí industriální scéně. Kolektiv kolem Marcon productions a Neosféry musel velmi zásadně omezit své aktivity, což se jim stalo z pořadatelského hlediska osudným. Jméno Neosféra je dnes již vzpomínkou a Macron productions Vás upoutá dnes už pouze ve spojení s dj'skými akcemi, či komorními klubovými sessions. AMU přešla do fáze hybernace, kdy byl jejím posledním velkým počinem XIV. Pražský industriální festival v roce 2009 a následně pár klubových akcí během let 2010 a 2011. Postupný návrat AMU na scénu byl v roce 2011 přerušen těžkým úrazem hlavního představitele sdružení Toma Saivona.

   Pro nové pořadatelské kolektivy bylo v letech 2006 - 2010 hlavní výzvou poprat se s další vlnou nástupu digitálních médií, zejména se sociálními sítěmi, které nabídly každému uživateli lákavou možnost uzavřít se do příjemné ulity vlastních zájmů a být pravidelně dokrmován úzkým výběrem informací. Industriální hudba se tak dostala pod značný tlak odstředivých sil, proti kterému byl nástup EBM na počátku 90. let jen slabým odvarem. Scéna se náhle začíná štěpit na vyznavače noise stylu, soustředné zejména kolem multimediálních a výtvarných scén, oldschool industrialisty, vyhraněné EBMkaře a goths, přívržence nových stylů jako witchhouse, shoegaze a obecně no wave fanoušky, hudební a akustické experimentátory a další fanoušky nově pojmenovaných stylů. Skupiny, které se ještě v letech 2003 a 2004 běžně potkávaly na Pražských industriálních festivalech nebo na Prague in Dark akcích jsou náhle seskupeny kolem vlastních událostí. Analogickým vývojem si však v této době procházejí i scény v zahraničí (nejmarkantněji toto postihne Japonsko, kdy se k tomuto vývoji přidá ještě smrt ústřední postavy scény Kojiho Tana).

   Nová Alternativa, KlangundKrach a Letmo productions, kteří se spolu s již na scéně etablovanými jmény jako zmínění Sanctuary.cz snaží o stálý přísun kvalitních a zajímavých projektů a nezřídka i o vlastní hudební či produkční činnost. Zejména label KlangundKrach, který se nikdy přímo industriálu programně nevěnoval, obohatil domácí scénu o projekty ovlivněné Coil (kteří vystupují v Praze roku 2006) a Throbbing Gristle. O jejich kvalitě svědčí mimo jiné i skutečnost, že se tyto projekty nezřídka podílely na akcích v rámci kontinuálního festivalu Stimul, jehož pořadatelská potence pomohla přivézt do Čech umělce, na které už léty fyzicky i finančně unavené kolektivy neměly sílu, jako např. Mezbow, Pan-Sonic, Diamanda Galás, Wolf Eyes nebo Nurse With Wound. Ostatně i Stimul festival je personálně propojen s historií industriální scény, zejména přes projekt Birds Build Nest Underground (performeři na akcích AMU) a časopis His Voice, který byl svého času jediným informačním tištěným médiem přinášejícím zprávy o domácím industriálu vedle historického Vokna z konce 80. let, a alternativně laděných časopisů let 90. jako byl třeba Rock and Pop, kde se o tuto subkulturu starala mimo jiné i Jana Kománková.
Do nového prostředí pak přichází mimo jiné i pořadatelské kolektivy

   Bezpochyby zajímavou kapitolou v rámci české scény je kolektiv aktivních posluchačů (resp. dnes už hudebníků) Opening Performance Orchestra jejichž produkce, nejblíže zařaditelná asi k harsh noise wall, vychází částečně z nové hudby 20. století a částečně z noiseových hudebníků seřazených kolem kultovního australského labelu Extreme.

   Krom nově vzniklých projektů jako Ruinu, Head In Body, Kaspar von Urbach a No Pavarotti kolem KlanundKrach, Instinct Primal, který tvoří Jan Kruml, někdejší spolupracovník akcí Macron a pořadatel pod značkou Nová Alternativa či Drén, ,,,lesom, 900piesek a NoiseMortanna kolem slovenské crew 8th day of Chaos, se nám opět na scénu vracejí staří matadoři, kterým již skončily přímé rodičovské a jiné povinnosti a ve zralejším věku si tak mohou dovolit opět se vrátit ke staré zálibě. Ať už se jedná o Veselé Filištíny, kteří opět vystupují, Paprsky inženýra Garina, kteří, obohaceni o line-up industriálem prodchnutých Dětí deště, vystoupili na pozvání reaktivovaných šumperských old school E.B.M. industrialistů Akimbo(aktivní na počátku 90tých let a po roce 2009) na Olomouckém industriálním festivalu a mnoha dalších akcích, Střední Evropa, která na konci listopadu 2013 vystoupila na vzpomínkovém večeru pro Jaroslava Paláta spolu se Silikózou a dalšími hosty, nebo Slávek Kwi jehož audio/fieldrecordingové experimenty zdobí nejednu domácí událost experimentální či improvizační scény.

   Dostali jsme se na konec našeho povídání, ale paradoxně vlastně opět ke jménům, u kterých jsme začínali. Je složité říci, v jakém stavu se česká industriální scéna nachází v roce sepsání tohoto článku, tj, v roce 2013. Existuje množství kapel a spolků, které přišly nově (dark ambientní Druhá Smrt ze Slezska, Deprivation Chamber) nebo se svou tvorbou k nějaké formě extrémní elektroniky přihlásili (jihlavský dříve black metalový projekt Semai). Zatím nám stále chybí plnohodnotné náhrady již neexistujících Dark Live Festů, Pražských industriálních festivalů a dalších pravidelných akcí, kde by docházelo k tříbení sluchu i názorů. Promotérské skupiny, posluchači i hudebníci jsou rozškatulkováni do malých společenství, která se snaží vydobýt si své místo na sluci, což se jim více či méně daří, zejména díky přesahům do jiných žánrů.

   Ortodoxně industriální kolektivy jsou zatím, zdá se, minulostí, ovšem když přihlédneme k faktu, že se mohly reaktivovat i staré páky ze Šithauzu, pak šance na „druhý příchod industriálu“ stále žije. Příznivci, hudebníci a promotéři dnes vesměs vědí, že si vybrali underground undergroundu, jeden z nejvíce out hudebních stylů dneška a zároveň, dle mého názoru žánr, jehož nepříjemná výpověď je dnes aktuálnější než kdy předtím. Lidé jsou neradi upozorňováni na problémy a negativní jevy ve společnosti a právě industriální hudba toto, ve spojení se svým specifickým frekvenčním a zvukovým arzenálem, dělá s chladnou přesností a zcela nekompromisně. Hlas industriálu je možná nepříjemný a skřípavý, ale nejen já věřím tomu, že i přes odvěkou nepřízeň většinové hudební kultury, tento žánr v Čechách a na Slovensku nezanikne ani v budoucnu.

Přemysl Ondra, Živel č. 38, 2014



Žádné komentáře:

Okomentovat