(Pokus o nástin dějin českého hudebního industriálu)
Druhá polovina a závěr první
dekády nového tisíciletí přerušil plynulý tok dějin globální hospodářskou
a politickou krizí, která se bohužel
nevyhnula ve spojení s neúprosným zubem času ani domácí industriální scéně.
Kolektiv kolem Marcon productions a Neosféry musel velmi zásadně omezit své
aktivity, což se jim stalo z pořadatelského hlediska osudným. Jméno Neosféra je
dnes již vzpomínkou a Macron productions Vás upoutá dnes už pouze ve spojení s
dj'skými akcemi, či komorními klubovými sessions. AMU přešla do fáze hybernace,
kdy byl jejím posledním velkým počinem XIV. Pražský industriální festival v
roce 2009 a následně pár klubových akcí během let 2010 a 2011. Postupný návrat
AMU na scénu byl v roce 2011 přerušen těžkým úrazem hlavního představitele
sdružení Toma Saivona.
Pro nové pořadatelské kolektivy bylo
v letech 2006 - 2010 hlavní výzvou poprat se s další vlnou nástupu digitálních
médií, zejména se sociálními sítěmi, které nabídly každému uživateli lákavou
možnost uzavřít se do příjemné ulity vlastních zájmů a být pravidelně dokrmován
úzkým výběrem informací. Industriální hudba se tak dostala pod značný tlak
odstředivých sil, proti kterému byl nástup EBM na počátku 90. let jen slabým
odvarem. Scéna se náhle začíná štěpit na vyznavače noise stylu, soustředné
zejména kolem multimediálních a výtvarných scén, oldschool industrialisty,
vyhraněné EBMkaře a goths, přívržence nových stylů jako witchhouse, shoegaze a
obecně no wave fanoušky, hudební a akustické experimentátory a další fanoušky
nově pojmenovaných stylů. Skupiny, které se ještě v letech 2003 a 2004 běžně
potkávaly na Pražských industriálních festivalech nebo na Prague in Dark akcích
jsou náhle seskupeny kolem vlastních událostí. Analogickým vývojem si však v
této době procházejí i scény v zahraničí (nejmarkantněji toto postihne
Japonsko, kdy se k tomuto vývoji přidá ještě smrt ústřední postavy scény Kojiho
Tana).
Nová Alternativa, KlangundKrach a Letmo productions, kteří se spolu s již na scéně etablovanými jmény jako zmínění Sanctuary.cz
snaží o stálý přísun kvalitních a zajímavých projektů a nezřídka i o vlastní
hudební či produkční činnost. Zejména label KlangundKrach, který se nikdy přímo
industriálu programně nevěnoval, obohatil domácí scénu o projekty ovlivněné
Coil (kteří vystupují v Praze roku 2006) a Throbbing Gristle. O jejich kvalitě
svědčí mimo jiné i skutečnost, že se tyto projekty nezřídka podílely na akcích
v rámci kontinuálního festivalu Stimul, jehož pořadatelská potence pomohla
přivézt do Čech umělce, na které už léty fyzicky i finančně unavené kolektivy
neměly sílu, jako např. Mezbow, Pan-Sonic, Diamanda Galás, Wolf Eyes nebo Nurse With Wound. Ostatně i Stimul festival je personálně propojen s historií
industriální scény, zejména přes projekt Birds Build Nest Underground
(performeři na akcích AMU) a časopis His Voice, který byl svého času jediným
informačním tištěným médiem přinášejícím zprávy o domácím industriálu vedle
historického Vokna z konce 80. let, a alternativně laděných časopisů let 90.
jako byl třeba Rock and Pop, kde se o tuto subkulturu starala mimo jiné i Jana
Kománková.
Do nového prostředí pak přichází
mimo jiné i pořadatelské kolektivy
Bezpochyby zajímavou kapitolou v
rámci české scény je kolektiv aktivních posluchačů (resp. dnes už hudebníků)
Opening Performance Orchestra jejichž produkce, nejblíže zařaditelná asi k
harsh noise wall, vychází částečně z nové hudby 20. století a částečně z
noiseových hudebníků seřazených kolem kultovního australského labelu Extreme.
Krom nově vzniklých projektů jako
Ruinu, Head In Body, Kaspar von Urbach a No Pavarotti kolem KlanundKrach,
Instinct Primal, který tvoří Jan Kruml, někdejší spolupracovník akcí Macron a
pořadatel pod značkou Nová Alternativa či Drén, ,,,lesom, 900piesek a NoiseMortanna kolem slovenské crew 8th day of Chaos, se nám opět na scénu
vracejí staří matadoři, kterým již skončily přímé rodičovské a jiné povinnosti
a ve zralejším věku si tak mohou dovolit opět se vrátit ke staré zálibě. Ať už
se jedná o Veselé Filištíny, kteří opět vystupují, Paprsky inženýra Garina,
kteří, obohaceni o line-up industriálem prodchnutých Dětí deště, vystoupili na
pozvání reaktivovaných šumperských old school E.B.M. industrialistů Akimbo(aktivní na počátku 90tých let a po roce 2009) na Olomouckém industriálním
festivalu a mnoha dalších akcích, Střední Evropa, která na konci listopadu 2013
vystoupila na vzpomínkovém večeru pro Jaroslava Paláta spolu se Silikózou a
dalšími hosty, nebo Slávek Kwi jehož audio/fieldrecordingové experimenty zdobí
nejednu domácí událost experimentální či improvizační scény.
Dostali jsme se na konec našeho
povídání, ale paradoxně vlastně opět ke jménům, u kterých jsme začínali. Je
složité říci, v jakém stavu se česká industriální scéna nachází v roce sepsání
tohoto článku, tj, v roce 2013. Existuje množství kapel a spolků, které přišly
nově (dark ambientní Druhá Smrt ze Slezska, Deprivation Chamber) nebo
se svou tvorbou k nějaké formě extrémní elektroniky přihlásili (jihlavský dříve
black metalový projekt Semai). Zatím nám stále chybí plnohodnotné náhrady již
neexistujících Dark Live Festů, Pražských industriálních festivalů a dalších
pravidelných akcí, kde by docházelo k tříbení sluchu i názorů. Promotérské
skupiny, posluchači i hudebníci jsou rozškatulkováni do malých společenství,
která se snaží vydobýt si své místo na sluci, což se jim více či méně daří,
zejména díky přesahům do jiných žánrů.
Ortodoxně industriální kolektivy
jsou zatím, zdá se, minulostí, ovšem když přihlédneme k faktu, že se mohly
reaktivovat i staré páky ze Šithauzu, pak šance na „druhý příchod industriálu“
stále žije. Příznivci, hudebníci a promotéři dnes vesměs vědí, že si vybrali
underground undergroundu, jeden z nejvíce out hudebních stylů dneška a zároveň,
dle mého názoru žánr, jehož nepříjemná výpověď je dnes aktuálnější než kdy
předtím. Lidé jsou neradi upozorňováni na problémy a negativní jevy ve
společnosti a právě industriální hudba toto, ve spojení se svým specifickým
frekvenčním a zvukovým arzenálem, dělá s chladnou přesností a zcela
nekompromisně. Hlas industriálu je možná nepříjemný a skřípavý, ale nejen já
věřím tomu, že i přes odvěkou nepřízeň většinové hudební kultury, tento žánr v
Čechách a na Slovensku nezanikne ani v budoucnu.
Přemysl Ondra, Živel č. 38, 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat