23.04.15

Psychotic Container + Avenida Fontes Pereira de Melo - Psychotic Avenida


Pokud se má v případě kapely Psychotic Container vyslovit slovo industrial, musíme zároveň jedním dechem říci také experiment. Toto kompilační album je totiž mimo jiné nádhernou ukázkou toho, jak pracovat s různými přednatočenými smyčkami, samply, psycho zvuky a dalšími a skládat je do psychedelických, a jak je industrialu často vlastní, spíše potemněle až odosobněně působících songů či chcete-li tracků. Výsledek? Neobyčejně působivé zvukové sestavy, doplněné občasnými živě doplněnými deklamacemi, hraním a hlomození členů kapely. 

Jak vzpomínají sami aktéři, kapela vznikla ve Společnosti Absurdní Reality (SAR), která se ustavila už před listopadem 89. Základem činnosti byly happeningy a ona radost ze setkání, improvizace a experimentu a barevnost z toho všeho pocházející je hodně slyšet i na tomto albu. „Koncerty byly časo-rámcově určeny přednatočenými páskami a videoprojekcí, pár textů a jinak improvizace,“ zní vzpomínky členů Psychotic Container. 

Zajímavě zní i popis vybavení jejich studia: homemade „mršič“ jako základ zvuku kapely + přednatočené pásky, samply fónické poezie (např. Ladislav Novák), naživo ještě používali plechy a ozvučené pružiny + trubka + bicí a voice přes „mršič“. 

Druhým projektem na kompilaci je Avenida Fontes Pereira de Melo, který je prací Lajdoše a toto zvukové pásmo bylo použito k videoprojekci na domácí výstavě Na hlíně. 


If we use the term industrial when talking about the band Psychotic Container we have to add the word experiment same time. This compilation is among the other’s a beautiful example of the diversity of the musical production containing prerecorded loops, samples, psycho sounds and other elements which are then mixed to psychedelic, more darkened and sterile structures or songs which are common in industrial music genres. And the result? Very uncommon sound structures enriched by occasional live declamations, instruments and noises. 

Musicians themselves recounted that the project was founded among the society called „Společnost Absurdní Reality (Society of absurd reality). The society held happenings and experimental sessions full of improvisations. The colorful outcome of those events is also audible on following album. The concerts were merely arranged around its central idea, lyrics and the length of the prerecorded video and audio parts. The rest was mere improvisation as the remaining members of Psychotic Container said. 

It’s very interesting also to read about the studio gear itself: homemade „destructor“ as the base for the band’s sound + prerecorded samples of fonical poetry (ex. Ladislav Novák), metals and plates for live performances, trumpet, drums and the voice enhanced by „destructor“. 

Second project on the compilation is Avenida Fontes Pereira de Melo, which contains Lajdoš as one of the members. It’s sound program was used with the video projection for the private exhibition called „Na hlíně“ (on the soil). 

released 23 April 2015

16.03.15

The Three - Live


  Je počátek 90. let minulého století a Československo plnými doušky vdechuje tehdejší pocit svobody a volnosti, který nastal po pádu komunistického režimu. Plnou parou v radostné atmosféře začínají působit také mnohé místní subkultury, tu naši, industriální, nevyjímaje. Vybrané festivaly a také samostatné koncerty tehdy objíždí také táborská nejen industriálně hlomozící kapela The Three, nazývaná také Trojka, v počátcích kapely psaná jen jako číslovka „3“. Ta svou produkcí mimo jiné potvrzuje staré pravidlo, že český underground vždy tvořili i umělci, zcela srovnatelní s tím, co se v dané scéně děje v zahraničí. 
  Náš současný release představuje jeden z tvůrčích vrcholů dodnes kultovní kapely v podobě záznamu dvou tehdejších koncertů. The Three nikdy nebyli čistý industrial. V jejich temné hudbě slyšíš také prvky ambientu, ovšem spíše syrového a drsného. Kapela umně pracuje také se samply a krom temného organizovaného hlomozu a různých zvuků a ploch v jejich sonzích slyšíš třeba také kytaru či další elektrikou prohnané nástroje. Pokud jde o příležitostný vokál, spíše než zpěv čekej atmosféru doplňující deklamace s heslovitými texty. 
  Dohromady ale rozhodně nejde o žádný chaos či disharmonii. Naopak, The Three umí se zvuky i atmosférou svých skladeb pracovat tak, že jejich tvorba oslovovala rozhodně i lidi daleko mimo okruh industriálně a ambientně zaměřených „šílenců“.

     It is the beginning of the ninth decade of the 20th century, Czechoslovakia vigorously inhales the feeling of freedom of speech, politics and expression after the fall of the oppressive communist regime. Musical subcultures, setting full speed ahead through that joyful atmosphere, start the new age of their own creative blossom. Selected festivals and single shows include also not-only-industrial project The Three, also called "Trojka", which, in the begging, used to be written only as a numeral Three. The project confirms one simple truth which says that Czech and Slovakian underground also included artist fully comparable with their foreign colleagues. 
  This release represents one of the creativity peak of this cult band in the form of two recorded shows. The Three were never so called "pure industrial band". In their music you are able to hear the elements of ambient music with some specific rawness and harshness. The band had known really well how to work with samples and how to create specific feeling with the organized noise and various sounds and soundscapes often leading to complex sonical structures empowered with guitar and other electrified instruments. Considering the vocal it has been used for the atmosphere sake than for any kind of lyrics. 
  However the music of "The Three" cannot be called chaotic or disharmonic which is clearly demonstrated by the fact that the music of The Three got the interest of the musical fans even outside of the ambient/industrial scene.

released 16 March 2015


27.02.15

Hudba ze dna popelnice

 

  Když jsem byl  požádán napsat pár vzpomínek na Jardu Paláta, tak jsem si ke své hrůze uvědomil že si toho vlastně ani moc nepamatuji a jak je ta naše (moje) paměť děsně nespolehlivá. Vzpomínky jsou zkreslené a tak nějak vytříděné, profiltrované - bůhvi jakým systémem - všechno se to vynořuje z hlubin času tak nějak roztříštěně jak náhodná koláž myšlenek a pocitů. 

  S Jardou jsem se potkal na začátku 80tých let jen díky tomu, že jsem prostě neznal nikoho s kým by se dalo hrát bez omezeni. V té době jsem byl součástí (a spoluzakladatelem společně s Mirkem Konečným) takové hippie-skupiny GARUDA, dělali jsme hodně improvizovanou hudbu inspirovanou tribální a etnickou světovou hudbou. Sice to bylo rozhodne velice "free", ale když jsem začal objevovat elektroniku a hlavně hlasité hluky, nebylo to úplně vítáno s nadšením. 

  Ve stejném období jsem se učil na tiskaře, pracoval jsem v docela hlučném prostředí plném zajímavých rytmických strojů a když jsem je jednou nahrával na svůj páskový magnetofon, jeden ze spolupracovníků mi pověděl o Jardovi a ze prý on také hledá někoho na spolupráci. Tak jsem Jardovi zavolal a od té doby jsme se scházeli téměř každý týden u něho doma a zkoušeli jsme hrát a nahrávat jak se dalo. 
Mimo hraní hudby jsme o sobě ani nic moc nevěděli, ani nás to moc nezajímalo a vlastně to bylo docela jedno. Jarda mel spis tendence "mít hudební plán" a pak se ho snažil proste udělat, no a mě spis zajímala možnost free-improvizace. Často jsme se moc nepohodli, ale nakonec se nám pokaždé podařilo něco vytvořit. Většinou jsme nahrávali pod názvem QUARANTAINE.

  Používali jsme úplně všechno co se nám dostalo do ruky: primitivní elektroniku a klávesy, různé efekty - zejména echo a sampler - staré mikrofony nacpané do pvc-trubky, různé železářství (zvonky, plechovky, kolejnice, rozbité činely atd), kameny, písek ... lopata ... cokoliv. Jarda mel doma také staré piano-křídlo, které bylo našim oblíbeným hluko-generátorem.

  Zkoušeli jsme "vydat" několik kazet, ale většina byla slyšena asi jenom několika lidmi a zapadla pod vrstvami prachu. Jarda mel velice svérázné nápady na grafické úpravy kazet, napřiklad: "co kdybychom dali kazetu na dno popelnice, zasypali odpadkami, aby se tím lidi museli nejdříve prohrabat". Nakonec jsme se uspokojili s vice konvenčními úpravami, asi by bylo příliš nepraktické posílat poštou popelnici a tak.

  V mých vzpomínkách Jarda zůstává jako někdo kdo se nebál prozkoumávat hlukové možnosti bez ohledu na nikoho a na nic: zcela určitě výjimečný a nepochybně vlivný zvukový umělec a je samozřejmě škoda, že už se nikdy nedozvíme co by dělal nyní, na stará (nebo starší) kolena ... Vždyť já ani nevím co se mu vlastně stalo.

Slávek KWI, 27.2.2015



14.02.15

Shambles - Replay


Tak milé děti. Nejprve si prosím seštelujte a vyvažte váš stereoaparát, podle návodu z dnes již raritní desky snad někde ze 70. let minulého století. Máte? Tak to můžeme spustit naplno! Ústřední melodie kultovního českého dětského seriálu v podání tuzemského „umělce“ obložená zvuky a hluky nejrůznějších strojů a přístrojů? Hlášky z rovněž kultovního českého večerníčku v tom samém stylu? A co takhle jedna z vůbec nejznámějších skladbiček tzv. vážné hudby, na kterou navazují další hlukové plochy? Ano, Shambles představuje další ze stránek industriálního extrémismu, tedy „hudbu“ dělanou na samé hranici poslouchatelnosti. Nečekej ovšem nějaký extrémní noise nebo jiný hlukový teror. Kompilace „Replay“ je, jak už napovídá i samotný obal, především jeden velký hudební žert. 

„Jelikož se živím výrobou slévárenských modelů, což je něco vzdáleně podobného truhlařině, přišlo mi vtipné nahrát hluk všech těch cirkulárek, hoblovek, protahů a vydat to jako kazetu nazvanou Live. Pár kusů se mi povedlo dostat mezi lidi. Od té doby se o Shambles mluvilo, tak jsem v tom z recese pokračoval,“ vzpomíná dnes s odstupem let sám tvůrce projektu Jan "Čibák" Libič, kterého určitě znají nejen znalci českého grind core undergroundu. 

Kompilace „Replay“ je tak především další zajímavou raritou českého industriálního undergroundu a může být také velkým pomocníkem a zprostředkovatelem všem experimentátorům v tom, že umění se dá dělat opravdu všemožnými způsoby a záleží především vždy na samotném tvůrci, kam až chce dojít a jak bude jeho dílo znít. 
Samotný tvůrce projektu na muziku nezanevřel ani dnes a potkáte ho tak v sestavě kapely Fetish Parade. To už je ale úplně jiný zvukový příběh, milé děti. 


All right, my dear children. First, please set your stereo properly, according to the certain LP from the 70's, nowadays being kind of rare item. Done? Well, let's give it full power! The leading melody of cult Czech TV show for kids in the version of local "artist" layered by the sounds and noises of various kind? Quotes from the legendary Czech good night program for kids in the same style? And what about one of the most notorious composition of so called classical music, chased by noisy soundscapes? Yes, Shambles represent next version of the industrial extremism, which means the "music" on the very edge of esthetics. Don't expect any kind of extreme noise or other type of sonic terror. This compilation called "Replay" is , how you can tell from the cover picture, one big musical joke. 

"Because of the fact, that my job is to create forms for metallurgy, something softly related to joinery, i took me as a good idea to record all the noises of the circular saws and planers and make a tape called "Live". I was even able to distribute few pieces among the people. Since that time, there was some discussion about Shambles going on, so i kept the joke living", says after many years the creator of the project itself Jan "Čibák" Libič, who is very well known not only inside Czech grindcore scene. 

This compilation called "Replay" is mainly an interesting and rare artifact of the Czech industrial underground a it could be a very helpful material for all the experimental artist because it proves, that art can be achieved through various forms, and it is mainly a question of the artist himself, how does he want his creation to sound. The author haven't quit the musical scene at all so you may see him even today in the line-up of the band called Fetish Parade. But that is a different musical story, my dear. 

released 14 February 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/replay

14.01.15

Sagramon - Terra Subterrana



Temné, ale při tom svobodně znějící ponory člověka, který se nikdy nebál experimentů všeho druhu. Takové je albumTerra Subterrana projektu Sagramon, které právě vychází na našem labelu. Stojí za ním Rene Dorian Schwarz, což je další z postav našeho undergroundu, která si určitě zaslouží vaši pozornost. 
Jak říká sám autor, Terra Subterrana se zabývá samotou člověka. Temně zvukové monolity a spolu s nimi místy až taková ta rituální energie, kterou umí třeba staré tribal a tekkno tracky. Teď si ale zase sedněte. Na tuto muziku si opravdu nezatančíte, o to více ji ale oceníte při poklidném soustředěném poslechu. Rene Dorian Schwarz je rodák z Trutnova, který po sametové revoluci odešel do Anglie a žil 10 let v Londýně. Po návratu domů mimo jiné založil label Cryptosonic. Krom Sagramon najdete jeho tvorbu také se jmény Mahátma a M.A.G.O.T.H. 
Takže, ztlumte světla a... 

Dark yet unboundedly sounding submersions of a man who has never been afraid of experiments of any kind. Such is the Sagramon´s album Terra Subterrana which is just being released on our label. The man behind the project is Rene Dorian Schwarz, another figure of our underground who is worth paying attention to. 
As the author says, Terra Subterrana deals with the solitude of man. Dark sound monoliths together with somewhat ritualistic energy that is heard for instance in the old tribal tekkno tracks. But for now, get seated, this music is not danceable to, you appreciate it more in peace and focused. Rene Dorian Schwarz was born in Trutnov, after the Velvet Revolution moved to Britain, lived in London for 10 years. 
After returning to the Czech Republic he founded a label Cryptosonic. Apart from Sagramon, you can also find his works with the names of Mahátma a M.A.G.O.T.H.. 
So, dim the lights and…

released 13 January 2015


01.01.15

2014 Releases

Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.
 

2013 Releases
Discogs