Jarda Palát in memoriam

Pocta otci československého industriálu

24.11.2013

Kaštan, Bělohorská 150, Praha 6

Střední Evropa

Paprsky inženýra Garina

Silikoza

Rány těla
+

Silvie Hromádková - mix Palátových nahrávek

projekce videozáznamů z akcí Jardových projektů

výstava fotografií a artefaktů (po dobu dvou týdnů)

  Byť byl členem nebo zakladatelem mnoha kapel (Omnibus, Veselí Filištínové, Paprsky inženýra Garina, Suicidal Meditations ad.), zůstával hlavně solitérem. Byť ho bylo možno spatřit s nebo za některým nástrojem – kytara, basa, bicí, klavír, Korg – nikdy žádný nástroj neovládal ve smyslu „umět hrát“. Přestože ho všichni znali, nikdo o něm vlastně zas tak úplně nevěděl. Byť je dnes co do encyklopedických pramenů zapomenutý, všichni na něho vzpomínají.

  Před pražským koncertem Einstuerzende Neubauten v roce 1991 sedím na kafi s Blixou Bargeldem a polotrapně mlčíme jako v Jarmuschově Coffee and Cigarettes. Až Blixa prolomil ticho: „Do you know Jarda Palat?“ Padla mi brada, padla přehrada komunikace, padlo téma. Jardu Paláta jsem samozřejmě znal. Jardovy nahrávky znali i Neubauteni. Od počátku 80. let totiž experimentoval se všemožnými hudebními (i nehudebními) nástroji, bizarně je přetvářel a preparoval a nahrával. V prastaré rodinné vile v Klánovicích u Prahy měl Jarda svou zvukovou laboratoř, kde coby one-man-band Disharmonic Ballet v roce 1983 nahrál regulérně první album počínající československé industriální scény Quarantaine. Tady mezi vykuchanými elektrickými kytarami, dvěma čtyřstopými magnetofony, množstvím mikrofonů, snímačů, krabiček a nekonečných klubek šňůr, propojených do nemožných kombinací vzniklo i jeho druhé album Clinic Death (1984). Obě dvě „kazetové“ desky jsou plné dosud neslýchaných a zdánlivě chaotických zvuků – hluků, ovšem ve svém celku v obou kompletech najdeme, byť skrytý, pečlivý kompoziční řád. Když mezi Jardovo všemožné elektronické i pouhé mechanické „harampádí“ přibyl zvukově takřka neomezený syntezátor Korg, bylo nabíledni se ve výrazu hudby posunout – nové sólové těleso Jarda nazval Abteilung des Intensive Sorge (A.I.S.). Od míchaných a nastřihávaných zvukových ploch začal Palát využívat vrstvení a prolínání většího množství rytmů nejrůznějších barev a intenzity, což Korg nabízel beze zbytku, k čemuž samozřejmě pořád využíval byvší osvědčené krabičky a „protonástroje“ vlastní výroby. V tomto období nahrál Jarda Palát jako A.I.S. tři alba – Yuta (1986, zničeno),Black Box (1987) a Bewusstlosigkeit (1988).

  Když se konečně po listopadu 1989 otevřely hranice, jak fyzicky, tak kulturně, stvořil Jarda Palát své nejosobnější těleso Suicidal Meditations, což bylo jakési přetransformování A.I.S. z pouhého studiového projektu do živého organizmu, s nímž mohl Palát fyzicky na koncertech vyjevit onu magii nástrojů, strojů, zelektrizovaných ozvučených předmětů i hlasů v jakémsi pomyslném oblouku zvukově i tělesně evokujících „sebevražedné meditace“. Počátkem 90. let se Jarda Palát stal relativně velmi bohatým člověkem. Začal obchodovat s tehdy lukrativní komoditou – cédéčky. Pořídil si sampler, což rozšířilo zvukově-hudební možnosti takřka do nekonečné škály. Na koncertech Suicidal Meditations nejprve mixoval a samploval skladby svého předchozího projektu A.I.S., přičemž Jardu živě doplňovali Silvie Hromádková (hlas, zpěv) a Robert Šroubek (kovy, pružiny apod.) – to dalo vzniknout deskám Live in Delta – 6. 4. 1990 a Live in Shithouse – 22. 10. 1990. Po nerealizovaném projektu začátkem léta 1990, kterým měl být LP sampler českých industriálních kapel Střední Evropa, Cool, Paprsky inženýra Garina a Suicidal Meditations, se Palát dostal ke kontaktu na Helmutha Schickela (bývalý manžel Heleny Vondráčkové), v jehož profesionálním studiu mohl Jarda natočit čtyři své skladby. Vzniklo album, které je dodnes nadhistorickým artefaktem – Four Studio Tracks: War Dance, Langer, A Red Brick, Climb The Wall (1990).

  Jardu Paláta potom, krom občasného skládání nových věcí (nikdy ovšem nerealizovaných a dnes již ztracených), koncertování a hostování u spřízněných kapel, jeho solitérní povaha zavála do jiných uměleckých vod – do nově objeveného výtvarna, ale taky do spárů červeného vína. Počátkem roku 1995 připravil výstavu svých originálních obrazů v galerii Jednorožec s harfou. Uvést svá výtvarná díla už ale nestihl. Zemřel 26. 2. 1995.

Petr Procházka, Alternativa 2013

Alternativa 2013

Vladimír Hirsch ‎– The Sheep Barn Entertainment

  Kompilace z kategorie autorových ironizujících „electronic subpop entertainments“, původně vytvořená jako koncertní program. Přes odlehčenou povahu nevybočuje zásadně ze základního konceptu tvorby. Obsahuje dříve nevydané skladby spolu s několika verzemi tracků z alb „There's No Human Triumph” a „Dreams Of Awakening“ z devadesátých let. Kolekce je doplněna bonusem v podobě ukázky spolupráce s holandskou experimentální vokalistkou Nadya Feir, představující současně krátké setkání s její provokativní lyrikou. 

  Compilation album of  ironic "electronic subpop entertainments," originally created as a concert program. Despite the lightweight nature, it does not deviate exhaustively from Hirsch's musical conception, where industrial and experimental soundscapes  weave their presence. The album contains previously unreleased tracks, along with several versions of material from the albums "There's No Human Triumph" and "Dreams Of Awakening," which are all from the 1990's. The collection is supplemented by a bonus example of a collaborative effort with the Dutch experimental vocalist Nadya Feir, representing at the same time a short meeting with her provocative lyrics.  

released 25 October 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/the-sheep-barn-entertainment

Totalitny Rezim ‎– Koncert v Praze

  Obě nahrávky na labelu CS Industrial přibližující materiál Totalitného režimu, který byl vydán v polovině 90. let tvořily původně dvě strany jedné kazety. Mezi nahráváním jednotlivých bloků se však tvůrci odebrali nevěda kam ani na co. Na ploše téměř 1 a půl hodiny se rozprostírá esence všeho podstaného co definovalo klasický zvuk Totalitného režimu těch let. Dadaisticko-anarcistické bytové improvizace nahrávané přes vestavěné mikrofony magnetofonu bez využití hudebních nástrojů. Součástí proudu se tak mohl stát skratching z náhodně vybrané LP desky, útržek rozhlasového vysílání nebo nahrávka telefonátu do nemocnice s otázkou kdy bude možné vyzvednout ketamin (sedativum ve veterinární léčbě známé svymi psychotropními účinky). 

  These two recordings released on CS Industrial label giving insight into production of „Totalitný Režim”, which was released in the mid-nineties, were originally two sides of the same cassette tape. Among the recording of the particular blocks, however, the creators went not knowing where or why. In the space of almost 90 minutes the essence of every significant classic sound that defined the „Totalitný Režim” in this time is spread. Dada-anarchist apartment improvisations were recorded via built-in microphone of the tape recorder without the use of musical instruments. In this way anything could become the part of the current e. g. a scratching of random LPs, a stub of some broadcast or a recording of a phone call to the hospital with the question of when it will be possible to pick up ketamine (a sedative used in veterinary treatment known for its euphoric effects).

released 16 October 2013

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/koncert-v-praze

The Dark

  "Člověk je ako kus spracovaného masa, ktorému ostáva iba čakať, kým ho niekto nerozloží vo svojom tráviacom trakte!"

  Aniž bychom si toho v Čechách všimli, na Slovensku se v posledních dvou tří letech zformovala relativně početná obec elektronických kapel. Jedna z nich se ovšem od všech těch (tu více, tu méně zajímavých) představitelů uhlazeného novoromantismu a synthi popu výrazně odlišuje svoji tvrdostí a syrovostí. Jde o bratislavské uskupení The Dark aneb o jediného tamějšího průkopníka elektronic body music. Za měsíc jeho zrodu lze považovat prosinec 1990. Následující rok The Dark působili v sestavě P.M. (Pleasure master - syntezátory, sampling), A.D. (Angels Delight - el. bicí) a E.K. (zpěv). posledně jmenovaného na konci uplynulého roku vystřídal u mikrofonu Body, leč ten letos narukval do armády, a skupina zůstala pouze dvoučlenná - A.D. začal zpívat a P.M. teď na koncertech hlavně tluče do padů, takže na klávesy (ale pouze při vystoupeních) vypomáhá ještě hostující hráč řečený koky. Za dobu své existence si tihle elektroteroristé získali hezkou řádku příznivců, ať již prostřednictvím poměrně četných živých produkcí (jak samostatných, tak společných zejména se spřátelenými Gun Dreams a Vanessou del Rio, za dosud nejvýznamnější je však nutno považovat tu s Cassandrou Complex letos v dubnu v Bratislavě), nebo pomocí demokazet For The Best Family...?! a Lies. Byly natočeny již v průběhu roku 91 a snad ještě do konce tohoto roku se objeví debutové album, na němž se kapela dohodla s prozíravým Monitorem. Nepůjde však o jejich první oficiální nahrávky: v lednu totiž vyšlo ve francii kompilační CD zapadoevropských indies, obsahující rovněž skladby The Dark Scream For You a The War Of Men. Na vině je seznámení se s Olivierem, hlavním protagonistou i u nás známé formace Lucie Cries a zároveň majitelem malé gramofonové společnosti, která cédéčko vydala. Oliviere byl tvorbou Temnoty příjemně překvapen a z toho pramenila nabídka k účasti na jeho výběrovém albu. podle všeho to ovšem nebylo naposled.

  "Snaď nič iné nedokáže natolko odhaliť duševný svet ako EBM. Dokonce presná, neomylná strojová muzika postavená na kontrastoch, do ktorých stavia proti sebe technologiu a ludský faktor, akoby bola doprovodom svetu, ktory sa zbláznil, svetu deformovaných ludských duší. Je to niečo ako strata sebakontroly, niečo ako trieštenie mozgovej kory, a presto je to najprirodzenejsí sposob zachytenia momentalnej situácie", Velice pozitivním momentem je celková pestrost: v projevu The Dark nechává otisk běžná taneční muzika stejně jako hardcore a industriál, nechybí dokonce ani jeden elektronický punk´n´roll. je to dáno docela určitě i tím, že členové souboru nejsou ortodoxními stoupenci toliko body music. "Mám rád energicku muziku" říká P.M., "preto počúvám aj thrash, core a punk. Avšak celý ten manchesterský gitarový zgrc aj s jeho mierumilovnými zakomplexovanými a večne sa ustráchane tvariacími vyznávači mi lezie vrcholne na nervy. Návrat k 60. a 70. rokom, to je krok dozadu, nič nové". A texty? Mají výrazně sociální zabarvení a jsou, jak jste asi pochopili, v angličtině. Její rytmika, tvrdost a redukovatelnost jdou s EBM nejlépe dohromady.  

  Hudba The Dark je důkazem, že EBM nemusí být jen odlištěnou computerovou chemií. Za masivní barierou sequencerových basových linek a hutné, halucinogenní syntezátorové hmoty je cítit přítomnost člověka, živého, invečního tvora, který má na svědomí ony erupce energie, ovládající bez rozdílu každého posluchače. Skupina sama svůj vztah k EBM popisuje slovy:

  Douška na závěr: na otázku co by učinil, kdyby mu bylo vše dovoleno P.M. odvětil, že by vyhodil Ivu Bittovou z okna. "Ona to isté povedala o synťákoch" dodal na vysvětlenou...

Petr Korál

Rock& Pop 1993

Skrol

  

  Charakterizovat Skrol, kteří vznikly před pěti lety na troskách postpunkových Marabu a tvoří je zpěvačka Martina Sweeney spolu s varhaníkem Vladimírem Hirschem a aranžérem zvuků Tomem Saivonem je obtížné, neboť skupina se vymyká nejen svou tvorbou, ale i přístupem k ní a k její prezentaci. Jde o natolik osobitou a nezařaditelnou kapelu, že bez poslechu nahrávek nebo koncertů dá přiblížit pouze vymezení toho, co všechno Skrol nejsou. Nemají mnoho společného nejen s rockem a popem, ale ani s industriálem, byť jejich nečetná vystoupení se konají právě v rámci industriálních akcí. Zpěvačka Martina Sweeney to vysvětluje prostě: "industriální komunita je jediná, se kterou jsme schopni komunikovat, což není dáno tím, s kým komunikovat chceme, ale s nemožností najít někoho jiného. Na tyto kapely chodí jen pár desítek lidí a vykořeněnost nás spojuje."

  Industriální prvky se však v tvorbě Skrol objevují, do svých temných a vznosných kompozic postavených na mohutných vrstvách až laibachovsky pompézních ploch kláves zakomponovávají hluky. Styčné body se však dají najít s The Swans a nepominutelný je i vliv klasické hudby: Skrol obdivují Kabeláče a Janáčka, přestože pracují se syntezátory a samplery.  "Využíváme zvuků klasického orchestru a naše skladby jsou pevně dané, improvizace v nich nemá místo." uvádí Martina.

  Koncerty nestojí v centru pozornosti Skrol, což potvrzuje i Martina: "Zajímá nás především koncepční práce, a proto je nám bližší studio, kde se dá ztvárnit sen, naplnit vize." Skrol už vytvořili tři projekty, přičemž ten prozatím poslední se jmenuje Dances And Marches a na rozdíl od předchozích dvou se na desce ještě neobjevil. Nejprve vyšly čtyři skladby z druhého, agresivnějšího programu Insomnia Dei, když skupině vydala desetipalcový vinyl Martiria německá firma Power And Steel. Na jeho základě o tvorbu Skrol projevila zájem další německá značka Membrum Debile Propaganda, u niž letos vyšlo CD Heretic Antiphony, zaznamenávající první projekt. Ten má religiozní podtext, zabývá se fatální otázkou zneužití vize, tím, jak se promění, když začne sloužit svému tvůrci, jenž původně měl vizi naplňovat.

  

Alex Švamberk

Rock&Pop, 1999

Astaron ‎– Live at Festival of Industrial Music, Prague 1989

1. ročník Festivalu industriální hudby, Praha, Československo, 7.4.1989 

Přestože produkce dua Astaron žánrově úplně nezapadá, lze podle nahrávky soudit, že rozhodně musela patřit k těm silnějším okamžikům celého festivalu. 

Úvod nahrávky - bezeslovná The Voice navozuje příslušnou nervní atmosféru ale už druhá skladba v pořadí Windy Days odhaluje největší kalibr zbraní Astaron, působivou souhru vysokého a hlubšího vokálu stylově blízko etnickému pojetí vokální linky např. v sámském stylu joik, v této skladbě ještě umocněné elektronickou marimbou. V ponuré Your Face se ukazuje ta temnější stránka Astaron a sound písně je jasně inspirován velikány Bauhaus, ovšem v čistě elektronickém provedení. Ještě o něco děsivější je pak skladba Werewolves s nasamplovaným vytím vlků. 

Mezi řádky lze vyčíst, že přesto, že i když dámy nemají problém ve vytváření hodně tísnivé atmosféry, přitom po vás zpoza kláves pomrkávají s potměšilým úsměvem jako v Holy Prayers kde vzdychání v podkresu vzbuzuje všemožné představy, ale určitě mezi nimi nebude svaté rozjímání. Podobně jednoduchá je i říkanka Little Girl Crying, ale právě minimalismus – jednoduchý bicí automat, samply a přímočaré vyhrávky syntezátorů ve spojení s vynikajícími vokály, vtipem a citem pro atmosféru dělá z Astaron mimořádnou hudební lahůdku. 

1. Festival of Industrial Music, Prague, Czechoslovakia, 7.4.1989 

Although the music of the Astaron duo doesn’t exactly fit the genre it can be said – according to recordings – that Astaron’s concert certainly had to be one of the most powerful moments of the festival. 

Beginning of the record – the wordless song “The Voice” makes up the appropriate nervous atmosphere but the second track “ Windy Days” reveals the largest caliber of Astaron’s weapons, impressive combination of one higher and another deeper vocal in the style close to the ethnic vocal styles as in the Sami joik, which is in this piece accented by electronic marimba. In the gloomy song “Your Face” the darker side of Astaron shows and the song sound is clearly inspired by the Bauhaus greats, but in a purely electronic version. Even more frightening is the song “Werewolves” with the wolves’ howl. 

Between the lines can be read that despite the fact that the ladies have no problem creating a very oppressive atmosphere, while winking from behind the keyboard with a wily smile as in the “Holy Prayers” where sighs in the background inspires all sorts of ideas, but the holy meditation certainly wouldn’t be among them. The rhyme “Little Girl Crying” is similarly simple, but this minimalism – a simple drum machine, samples and straightforward synthesizer solos in conjunction with excellent vocals, wit and feel for the mood – makes Astaron extraordinary musical delicacy.

released 13 August 2013

http://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/live-at-festival-of-industrial-music-prague-1989-2

(Paranormální příběh) Gun Dreams

  Gun Dreams se objevili na jaře 1989 v sestavě, kterou tvořili dva mladí zaměstnanci světoznámé továrny na výbušniny v Pardubicích: kytarista Lax (Benda) a programátor Pope (Papež). Na první demokazetě, Remember Dreams, kterou kapela vyprodukovala, je cítit silný industriální vliv jejich dosavadního pracoviště - výbušné prostředí továrny na Semtex se stalo jedinečnou inspirací k pološílené elektronické koláži. Jednotlivé skladby Remember Dreams se jmenovaly podle továrních baráků (B1, B85, B99 atd.), jejichž explozivní atmosféru do sebe oba "hudební průmyslníci" několik let "samplovali". Autentické vibrace fabriky se jim podařilo zachytit na přednatočených páscích, jejichž aplikace v Remember Dreams dobře posloužila jako hutný industriální podklad, na kterém bylo možno dále pracovat.

  Nedlouho před tím, než se přes Čechy převalila revoluční vlna, se odhodlali Gun Dreams ke svému prvnímu veřejnému vystoupení. Bylo to v Chrudimi a k nelibosti publika (a svému velkému překvapení) postoupili do krajského kola tehdy probíhající soutěžní přehlídky kapel. Tím se také uzavírá první kapitola paranormálního příběhu Gun Dreams - místo Rockfestu již v zemi řádí revoluce. Strženi proudem událostí koncertují Gun Dreams po celé republice (mj. dvakrát ve valdické věznici, v pardubické ženské věznici, v pražském metru atd.). Vystupují samozřejmě i v pražském klubu 007 na Strahově, tehdejší hlavní křižovatce alternativní scény, kde se setkávají se spřízněnými dušemi z tehdejší Čínské čtvrti - Danem Rodným a Samirem Hauserem. Gotická Čínská čtvrť se proměňuje v elektronickou Vanessu del Rio a obě kapely spolu, při vzájemné podpoře, objíždí Československo prakticky až do vydání svých prvých alb. Elpíčko Ho Scelto! nahráli Gun Dreams poněkud kuriózním způsobem v pojízdném autobuse Čs. rozhlasu. Tuto možnost jim zprostředkoval Pavel Kracík, nicméně skupina se v průběhu natáčení pro neshody Popa a Laxe rozchází. Druhou stranu alba nahrávají Gun Dreams již v nové sestavě: Pope angažuje nového kytaristu Giorgia a klávesistku Karolínu. V polovině roku 1990 je doplňuje podkrkonošský bubeník Hermann. Lax pod svým civilním jménem Benda zakládá postupně několik nových seskupení, z nichž nejvýznamnějším byl bezpochyby projekt The Tamers of Flowers, ve kterém byl Bendovi partnerem východočeský výtvarník Libor Krejcar. Další změnou byl příchod klávesisty a operátora SM24, který nahradil jak Karolínu, tak i Hermanna.

  Počátek třetí kapitoly v příběhu Gun Dreams je spjat s příchodem kytaristy Randyho. Pope považuje obohacení kapely s postrádaný zvuk kytary za zásadní pozitivní zlom. Díky své technické zručnosti Randy znásobil možnost využít kytary jako rovnocenného nástroje. Výsledkem těchto změn je druhé album Totem, které dopadlo mnohem lépe než debut. Samotnému nahrávání (pro Globus) předcházela důkladná šestnáctiměsíční příprava a skupina si pro své album mohla vybrat z téměř 50 nových skladeb. Na dobrém výsledku se podepsal i nový hardware, obětavý Petr Vyšohlíd z Mad House Chicago - I.R.A. vypomáhající ve studiu, tak jako i manažér Charlie Hromádka. Aby snová exploze alba Totem dostala ještě efektivnější a efektnější podobu, pustili Gun Dreams do éteru průvodní videoklip, který pro ně natočil Petr Orozovič. Uvidíme (a uslyšíme), kam a kudy nás příběh Gun Dreams povede dál. Leccos by mohla naznačit odbočka jejich ambientního projektu Sun Dreams.

  VOKNO: Jaké kulturní vlivy na vás působily v 80. letech a jaké na vás působí nyní? Vaše kultovní kapely, díla, autoři, osobnosti... jaké jsou vaše inspirační zdroje, z čeho čerpáte podněty a náměty pro svoji tvorbu?

  SM24: 80. léta byla vzhledem k našemu věku druhou fází vnímavosti k okolnímu kulturnímu dění v širším světovém měřítku. Slade, Sweet a Kiss nebo Genesis a Pink Floyd jsme měli za sebou a čekali na nás Kraftwerk, Residents a Devo.

  Pope: Právě tyto tři skupiny bych považoval za významné. V tom se shodujeme. Byly pro nás určitě inspirací, a když jsem si poprvé sednul k syntezátoru, snažil jsem se z něj vymáčknout podobné zvuky. Důležití však byli D.A.F. a Cabaret Voltaire. D.A.F. nás přiblížili tomu, co by se dalo nazvat prvotní EBM, Cabaret Voltaire nás pak dostali k experimentu se zvukem.

  Randy: Nyní jsou to především skupiny takzvané pozitivní ambientní hudby - The Orb, Orbital, Aphex Twin, Bandulu, ale i vynikající Ecstasy of St. Theresa.

  Pope: Vzniká projekt Sun Dreams, kde bychom chtěli hudebně vyjádřit svoje pocity ve vztahu k věcem, které nás obklopují, ale především ve vztahu k Vesmíru. naše víra v paranormální jevy je upřímná a neodporuje našemu technickému vědomí. Rádi bychom na tomto projektu spolupracovali i s lidmi mimo okruh členů skupiny, u kterých nemusí být podmínkou, že by měli načteno tolik autorů sci-fi jako my.

  SM24: Science-fiction je jedním z našich oblíbených žánrů v literatuře i ve filmu. 

  Randy: Vonnegut, Vian a Lovecraft.

  SM24: Dune, Vesmírná odyssea, Arthur Clarke a jeho setkání s Rámou. Snový svět vesmírného prostoru.

  Pope: Nonstop od Briana Aldisse jako č. 1. Publikace Hessemanovy a práce Bergiera s Pauwelsem.

  Randy: Naše poslední album se jmenuje Totem. To není bezúčelné. Souvisí to nejen s hmyzem - včelami, termity a mravenci, společenským organismem, který vytvářejí a jímž jsme fascinováni a jehož struktur jsme použili ke grafickému ztvárnění totemu našeho alba, ale i s obřady, kterých se od jisté doby účastníme a které mají magickým způsobem rozmnožovat totemické objekty, zvláště pak kamenné amulety.

  Pope: Souvisí to i s kontakty, které máme v Austrálii. V nejbližších dnech očekáváme návštěvu, proto se snažíme důkladně připravit. počítáme, že společně s našimi přáteli, kteří přivezou zajímavý materiál, se nám podaří realizovat hudební kompozici, kde by se měli objevit zvuky velryb a delfínů natočené v oblasti Bermud.

  VOKNO: Dá se říct, že z něčeho se vám dělá opravdu hodně zle?

  SM24: Těch věcí je spousta a každodenně se člověk setkává s dalšími.

  Randy: Válka v bývalé Jugoslávii pokračuje a nikdo dnes nedovede předpovědět, kdy a jak skončí. To je strašný. Nejhorší je přitom krutost a lhostejnost jedněch a bezmocnost a utrpení druhých.

  Pope: Nedávno jsem sledoval přírodopisný film National Geographic o vzájemném nepřátelství lvů a hyen. Ten boj je věčný, krvavý a nesmiřitelný a po tisíce let stejný. A právě tam mi došlo, že mnozí lidé jsou stále ještě pouhou zvěří a těžko jí kdy přestanu být. Nezmění se tedy nic na tom, že si dál půjdou po krku. Myslím si, že bohužel není v lidských silách zjednat nápravu. A z toho se mi dělá opravdu hodně, hodně zle.

  VOKNO: jaké je vaše technické vybavení? Jaké výhody má samplovaná kytara oproti živému kytaristovi? Jaký je podíl programovaných sekvencí oproti živému projevu při vašich vystoupeních?

 Pope: Naše technické vybavení se samozřejmě zdokonaluje a od začátku, kdy jsme disponovali jedním poměrně levným syntezátorem ve spojení s jednoduchým čtyřstopým sequencerem, jsme se dostali až k samplingu. Je to na naše poměry stále drahá záležitost, ale my jsme měli to štěstí, že jsme narazili na inteligentního a přejícího sponzora. Mezi naše základní vybavení tak v současné době patří sampler Roland S-550 s rozšířenou pamětí, jejiž maximální kapacita je téměř čtyři minuty na jeden song při samplovací frekvenci 30 kHz, k jehož výbavě patří software Director-S - dokonalý šestnáctistopý sequencer. Když si uvědomíč, že například pro konkrétní zvuk dejme tomu šlapáku ti stačí 0,4 sekundy, je to kapacita poměrně slušná. Dále používáme klasický analogový syntezátor Roland JX-3 P s programmerem, který je vybaven MIDI, a to z toho důvodu, že SM24 ovládá LFO (nízkofrekvenční oscilátor) živě při koncertě, a tím vytváříme pro každý koncert specifický sound. Na pódiu jde všechno přes mixer Roland TSP, na zpěv a kytaru používáme efekty přes MIDI z ART Multiverbu Nitro. Randy hraje kytaru vždy do linky a používá pouze dva efekty Boss Metal Zone II a Dennisův Wah-Wah pedál.

  Randy: V některých pasážích kytaru samplujeme, ale to především z toho důvodu, aby podpořila zvuk živé kytary v dynamických pasážích, nebo když sampl zrychlíme nebo zpomalíme tak, že by výsledek byl těžko žívě k napodobení. Sampling je pro mě výhodou především z toho důvodu, že při sólu, kdy hraju živě, mě doprovází beglajt ze sampleru.

  SM24: Sampling umožňuje tu báječnou věc, že vlastně nemusíš vlastnit žádný jiný nástroj, stačí zajít do prodejny nebo za známýma půjčit si syntezátor nebo bicí automat jakékoli značky a pak už jen vybrat a nasamplovat, co se ti hodí, co chceš mít. 

(vynechány "paranormální" povídky členů skupiny)

Homeless & Hungry

VOKNO 29