01.06.13

VO.I.D

  Počátky VO.I.D byly anticipovány hlukovými laboracemi s porůznu “nalovenými" zvuky, primitivní technologií zbroušenými a brutalizovanými do pásma “NEUE WAFFEN (DIE KRIEGSSTELLUNG)" v roce 1992. Cca po roce dochází ke změně koncepce: Martin pořizuje bicí rozšířené o kovové perkuse, na jejichž klopotných ostinátních rytmech je jejich další vývoj založen. Vojtěch buduje “hlukofon" (z walkmana vyrobený patafyzický pseudosyntezátor) a Martina (z přechozí sestavy nahrazující Jiřího L.) angažuje klávesy. Program tohoto období je zachycen na kazetě “HABEL GARMIN" (1994). 
  K další metamorfóze dochází počátkem roku 1995, kdy jsou eliminovány (manuální) perkuse, odchází Martina a Martin pořizuje hlasový efektový procesor. Vojtěch zároveň konstruuje další vývojovou řadu svého noisephonu a zanedlouho vzniká první studiová nahrávka “ALLOSKREN" (1996). Jí předchází neoficiální “IBUR" (1995) - záznam “inkubačních" verzí z Alloskrenu. Skupina nyní pracuje na novém programu “ZYIHEN". Zpívat zde bude i Vojtěch, zvukový korpus bude propracovanější a hutnější s nepolemizujícím akcentem na “ritualizující" repetetivnost a industriální intenzi obludných “písní".


“Burácející modlitba, radostné prýštění exprese."

   Jak bys VO.I.D v krátkosti představil?
  Jsme orchestr, manévrující v bouřích a záři. Přehřmíváme světový šum do Ticha transcendence. Operujeme s intenzemi v sestavě Vojtěch Haňka - hlukofon & Martin Jarolím - efektovaný křik.

  Mohl bys hudbu VO.I.D nějak charakterizovat?
  Šlechetný hřmot s kruhovým pojetím času.

  Jaký byl váš hudební a personální vývoj?
  Velice rozeklaný, spletitý a přesto kontinuální: Vojtěch se kdys chopil elektrické kytary coby ortodoxní punker ve formaci Čtyři promile. Posléz zasažen rozpoutanou EBM způsobil one-man projekt Furnace. Jako kovný perkusionist sekundoval v industriálně-improvizačním tandemu Spess Art. Já byl odkojen alternativou Rock in Opposition. Jako bubeníka mne uhranul charismatický Chris Cutler. Záhy jsem utržil “ontologické osvícení" při hlukové antihudbě. Ctím i všeliké domorodé hudby. Vojtěch je orientován na harmoničtější úkazy. Přesto nás provládá vzájemná symbióza. Její jméno - VO.I.D.

  Hudba VO.I.D je velmi intenzívní, drtící bloky běžného, unaveného a spícího vědomí. Jaký prožitek z ní máte vy sami?
  Burácející modlitba, radostné prýštění exprese.

  Další typickou stránkou VO.I.D je jazyk, který používáte. Jak je konstituován?
  Jako spontánní “artikulace" energie, ekvivalentní zvukové textuře. Verbalizace mohou mást. Účel našich “slov" je fónický, nikoli sémantický.

  Mnozí považují vaši hudbu za tzv. “temnou". Co o těchto slovech soudíte?
  Temná slova. Jak napsal Havel: “Obrysy hrůzy indukují vůli jí čelit." Dlíme v jasu, i když hlomoznou chmurou. “Kdo není orel, ať nehnízdí nad propastmi."

  Jak často koncertujete?
  Cca jednou za měsíc.

  Jde vám při koncertech o kontakt s publikem, či se více jedná o sebestřednou záležitost?
  V našem případě není typ komunikačního raportu s publikem řízenou strategií. Ponecháváme věcem volný průtok. Kdo se otevře, může být prostoupen “rituálním polem", které je “fyzicky" zpatrnitelné. Kdo nikoli, není naléhán. Nejde ani o nás, ani o publikum; jak dí Joyce:"Slova? Hudba? Ne: TO, co je za tím."

  Dáváte přednost práci ve studiu, nebo živému hraní?
  Nepreferujeme jedno před druhým. Studio je místem explorace vypuklých možností. Začasté žasnem, vyvstává-li nemíněné a přesto pozdvihující. Na živém předvedení jsme probíjeni sálavou silou z veřejné intrakce. Oba mody jsou pro nás palivem.

  Používáte další studiové nebo koncertní hráče?
  Miroslav “Mupa" Zahajský. Člověk zběhlý v elektronice i kompozici. Ctitel Liszta a Wagnera, ale i Kraftwerku či Laibach. Uštědřil nám orchestrální samply a jejich některé sošné party. Velký empatik.

  Kudy se bude ubírat další cesta VO.I.D? Jste otevření současným trendům, uvažujete o rozšíření sestavy či nástrojového vybavení?
  Toť otázka. Ač poslušni své senzibility, býváme zdiveni, kam jsme ubíráni: Absolvovali jsme již třetí kompletní metamorfózu a k další se svistem chýlí. Náš vývoj “inteliguje" jakýsi “podivný" (strážný) “atraktor". Doň jsme spolehlí a na kurz jeho příštích poryvů se sami tážící. “Duch vane kudy chce." - Vyčkejme a posléz vizme. Jsme střežní ke každému novému výboji v soudobých úzech, mnohé je inspirativní. Mnohé nikoli. K rozšíření sestavy strádán důvod, další vybavení prostředky.

  Nepovažujete se v kontextu současné domácí scény za jakési “dinosaury"?
  Spíše za jakési “pterodaktyly", fraktální viry či noční červy.

  Myslíte či tajně doufáte v jakýsi “revival" industriální hudby?
  Aniž snad. - Časový orbit každé hudební vlny je cca 20 let a její návrat je vždy módní derivací původního. Napíráme svou naději ve vinš, by vše ryzí a živé v industriálu (či kdekoli) bezustale rašilo do netušených struktur. Odpíráme postmoderní (či “postmódní") eklektizaci, kdy se kříží disparátní formy s nezřízeností devalvující obsah, jehož jsme ryční zastánci. Nepranýřujeme experimentální fůze, jsou-li tvůrčím prostředkem, nikoli sterilním svéúčelem. Nejsme zavilí puristé. Vzýváme nové emergence. MARAN ATHA!

  Co je podle vás příčinou toho, že se u nás tomuto stylu (na rozdíl od evropských zemí západně od našich hranic, ale třeba i Slovenska), příliš nedaří? Spatřujete zde nějaká česká specifika?
  Odliv srdcí k lukrativním (čímž “bezpečnějším") kulturním útvarům.

  Připravujete vydání svého prvního LP. Kdy k tomu dojde a za jakých okolností?
  Kocháme se, že snad vbrzku za úplňku u “Membrum Debile Propaganda" v Germánii ctěným zasloužením záhadného Silvia Kessmana. Leč nezakřikněmež těšené!

  Jak by měl podle vašich představ vypadat ideální zvuk VO.I.D? Lze jej vůbec slovy postihnout? Co všechno musí obsahovat?
  “Eidetický" zvukový ideál je za našimi vezdejšími možnostmi. Je jím hypersonický výtrysk, absorpční pratón propalující do Nezbadatelna. Slovy jej stěží vzlíčit - snad vůní či smrtí. Měl by být stvořen silným elektromagnetickým výronem, svitem hvězd. Měl by obsahovat sopečné vibrace, pach srn, proteiny a andělskou láskyplnost, milující agresi.

  Jaké zvuky vaše hudba obsahuje? Kromě ryze industriálních hluků jsem zaregistroval mantru, cello, dechy, varhany...a to jistě zdaleka nebude všechno..
  Lneme k opojně kypré přepestrosti: drtivým a proudícím přeludnostem. Avšak i v překypu střežíme střídmost.

  Máte v tvorbě nějak rozdělené úlohy?
  Vojtěch jako geniální technicista a bytostně hudec po meči plodí většinu “spodových bází". Já jsem spíše synestetický vizionář - zvuk vnímám výtvarně: ornamentuji.
 
Co pro vás zvuk znamená, jeho síla či barva?
  Potenciální mystickou iniciaci - závrať a bytí.

  Co soudíte o současné české hudební scéně?
  Je nám tím, čím my jí: hanbou a studem.

  Co v ní považujete za autentické, čeho si ceníte?
  Především spřízněné ansámbly, též však i Kokoliu a Muchowa, PPU + DG 307, Michael´s Uncle.

  A v zahraničí?
  Já jsem především napojen na noiseové srše (Sutcliffe Jugend, Taint, Grey Wolves, Einleitungszeit, Merzbow), musique concrete, etno a grind. Vojtěch saje Skinny Puppy, Coil, Dead Can Dance, cos z triphopu, EBM a klasického industriálu.

  Jaké myšlenky stojí v zákulisí vaší hudby. Do jakých končin se jejím prostřednictvím vydáváte?
  Myšlenky na vláhu, elektřinu & archonty. Horoucí lůna, deterministický chaos. Často se vydáváme do útrob planet, ptačí krve & ohně.

  Když jsem měl letos na jaře možnost poprvé vyslechnout vaše tehdy (a vlastně i dosud) aktuální album “Alloskren", byl jsem doslova uchvácen jeho kvalitou. Co považujete v souvislost s tímto projektem za stěžejní?
  Že k němu došlo a že´s byl uchvácen jeho kvalitou.

  Nyní připravujete nové studiové dílo. V čem spatřujete posun - po stránce hudební, zvukové a myšlenkové?
  Nové pásmo se bude slout “Zyihen". Vojtěch v něm po mém ledví zaujme pozici spoluřváče. V úhrnu půjde o pregnantnější vývod toho, co v Alloskrenu předznačeno.

  Cítíte se osamoceni, nebo snad součástí něčeho nově se rodícího, přinášejícího světlo do budoucnosti?
  V rámci své osamocenosti se cítíme být součástí čehokoliv v příčných sítích souvislostí. Ve vzmachu svého součastenství jsme však osamělí. Prorůstáme s blízkými nám tvůrci v tento osud izolujícího vzájemna. Snad jsme svělem příštím, tím, že nyní sobě šerem. “Kdo hořkého neokusil, sladké nepozná."

  V jedné z recenzí jsem narazil na hodnocení “buněčná výheň". Co o tomto výroku soudíte?
  Štěpný výrok, hodný nenadálé biopsie.

  Myslím, že VO.I.D jsou v každém případě více než hudba. Jak to vnímáte vy sami?
  Sub specie aeternitatis jsme všichni víc než sebou - stejně naše působky. V tvaru není nic úhlaví a finalita, leč symbol a přihořívání: odpalovací rampa zaň!

  Co pro vás VO.I.D, obecně hudba (či anti-hudba) znamená?
  Tlesknutí jednou rukou. Zážeh srozumění.

  Poslední otázka. Je o vás známo, že jste velkými milovníky literatury. Mohli byste zmínit některé oblíbené tituly, příp. autory?
  Jeden titul za všechny - Písmo Svaté.

  Chcete něco vzkázat čtenářům OrphanAge?
  Prostor je tuhé skupenství času. Čas je zředěným důsledkem vůle. Zvuk je v pohybu a pohyb v tichu. Vše je nešeno svou absencí. Lidé bděte!

OrphanAge
Děčín, květen 1997

Žádné komentáře:

Okomentovat