Opět vykopávka libereckých mágů z plodných devadesátých let. Stabilní sestava tří zakládajících členů. Richard, Karel, Martin. Analogový drum brain Maxim MDS-1000, kytara a basa přes delay Tesla DDL-1000, ve třetí části manipulace s dětskými klávesami Casio.
Obrázek na obalu a sleeve - herec a básník Marcello Billiardi
"Vteřina mezi životem a smrtí, přes sněhové pole, levou, na sníh, už to cítím, začínám se propadat, 200 metrová propast, letím dolů, nemůžu přežít, pravá ještě žije, vteřina a přenesu celou váhu existence na ni, ještě žiju, dochází cesta, nevím, kam jít, znovu se mi přes sněhové pole úplně nechce, jsem sám, turistická trasa, ale nikde žádnej turista není, kromě pučmidráta z Liberce, kerej tady možná zkape…
A tak zastavím veškerý svůj pohyb, celou svou existenci, ve hmotě, v kaňonu v Karpatech, 46 let jsem byl na Pachamamě, abych si uvědomil velikost, myslím skutečnou velikost, stačilo 10 minut, abych si hrábnul až do srdce, ti, co vědí, ví, a skřítek Dušička nechodí po lidech , ale po dětech, posledních 5 procent na baterii mi zajistilo záchranu, ale já se nechci zachraňovat, chci žít..
Únava je pocit, po té, co mne rum. Enkláva ujistila, že mne zachrání, jsem stanul na skále a chtělo se mi tak zůstat věčně, s tak božským výhledem skrz kaňon, uběhla hodina, všiml jsem si, nikdo jiný tam nebyl, malého kamzíka, úkosem na mne občas pohlédl, zvídavě, duchaplně, božsky…rozmlouvali jsme spolu celou následující hodinu, sdělil mi pohledem, že si nepřeje, aby člověk vládl jako doposud, že jeho mámu s tátou lidé pohřbili dřív, než museli, a že celý koncept lidské civilizace, zalejt Zemi asfaltem taky úplně není nejvhodnější…
Udržel jsem se a nerozplakal…
Za chvíli mne přišli zachránit, 3 borci ze záchranné služby, Look, look! Já ho vidím, do smrti ho budu vidět…
Když jsem se vrátil na hotel po strastiplné záchranné akci, hledím do zrcadla, vidím ho, cítím ho a uvědomuji si až teď, že při každém jeho poskočení mi ukazoval cestu, kudy se dá přejít bezpečně sněhové pole…"
CSi 070
Žádné komentáře:
Okomentovat