Pokud jde o informačně náročné styly, industriální hudba je nevyhnutelná. Proč by se s dobrou věcí mělo něco přehánět – dalo by se jazykově napomenout. Umělci sami v rámci hranic žánru tvoří svůj vlastní vesmír (např. Zoviet France, Big City Orchestra). Obecněji řečeno ke konkrétnímu – v případě konkrétních alb lze jak deskriptivní, tak narativní přístup označit za „rozbitý“. „Rozbitý“ je dobré příslovce k vyjádření záměru, reflexe a obecnější myšlenky industriální hudby. Člověk jako (živočišný) druh je v sevření úzkosti a zoufalství; v sevření toho, co vzniklo a postupně se prohlubovalo se vznikem manufaktur a z toho vyplývající dělbou práce a odcizením před téměř čtyřmi stoletími. Kromě své komunikační a deskriptivní funkce může mít industriální hudba i terapeutický účinek – dokážu si představit, jak je jedinec na konci večera zalátán, plný stehů, modřin, jizev a řezných ran. Dalším aspektem je existencionální úzkost a stav napětí vyplývající z nevědomosti a polopravd. Například radioaktivita jako fyzikální jev, který v přírodě existoval vždy. Nejen když došlo k jadernému výbuchu – jak si mnoho lidí myslí. Přirozené pozadí ionizujícího záření nás obklopuje neustále; existují určité limity, v nichž radioaktivní pozadí není považováno za nebezpečné. Na druhou stranu je také přibližné-odhadované, protože neexistuje žádný striktně přímý důkaz mezi konkrétním radioaktivním indikátorem a některými onemocněními (zejména onkologickými). V jakém milisievertu a/nebo na jak dlouho začíná aktualizační limit? Jak posoudit přítomnost a vzájemný vliv jednoho nebo více faktorů? Je zřejmé, že je nutné se mu pokud možno vyhýbat.
CS Industrial 1982-2010 je český label, který odvedl chvályhodnou práci při obnově ztraceného dědictví české a slovenské industriální hudby. Pravda, poslední číslo v názvu labelu by se v tuto chvíli dalo zmodernizovat. Toto bohémské kvarteto působí již čtyři desetiletí a používá převážně kytary, magnetofony a rozhlasový přijímač. Název tohoto alba se překládá jako Noční lovec a jeho význam – překvapení, překvapení! – je ionizující záření. Toto téma je jim blízké – v roce 1986, po výbuchu černobylského reaktoru, vydali album na stejné téma (k dostání i u tohoto labelu). Radiace jako tajná a neviditelná, radiace jako přítel a nepřítel. Hudebně je toto třískladbové album působivé – děsivé industriální ozvěny a syčení, které se prostorově pohybují vpřed a vzad; to je zase doplněno akordy připomínajícími především katedrální varhany a občasnými, ne-li náhodnými, sólovými klavírními akordy. V hudebně-terminologickém smyslu je však také spousta nejistoty – je album nahrané v roce 2006 industriální hudbou, nebo je již součástí postindustriální sféry? Jak a na základě čeho bychom ho měli definovat? Není ten druhý termín obsahově prázdný, a proto nesmyslný? Neprojevovali už první tvůrci industriální hudby opovržení módou jako fenoménem závislým na parametrech času a prostoru? Navzdory předpokladům se jedná o paradoxně uklidňující a esteticky osvěžující poslech a k dalším albům tohoto plodného kolektivu se určitě brzy vrátíme.
__________________________________________________________________________________
Kui rääkida infomahuka(ma)test stiilidest, siis industriaalmuusikast ei saa üle ega ümber. Miks peakski heast asjast üleüldse üle saama – võiks ju norida keeleteaduslikult. Ainuüksi artistid žanri piirides moodustavad omaette universumi (nt Zoviet France, Big City Orchestra). Üldisemalt konkreetsemale liikudes – konkreetsete albumite puhul võib nii kirjeldusliku kui narratiivse lähenemise puhul lõhki kirjutada. "Lõhki" on hea määrsõna, andmaks edasi industriaalmuusika kavatsust, peegeldust ja üldisemat mõtet. Inimene (looma)liigina on ängide ja meeleheite küüsis; selle küüsis, mis ligi neli sajandit tagasi manufaktuuride tekke ja sellest johtuva tööjaotuse ja võõrandumisega tekkis ja aegamööda süvenes. Lisaks kommunikatiivsele ja kirjelduslikule funktsioonile võib industriaalmuusikal olla ka teraapiline efekt – kujutan ette, kuidas indiviid on õhtu lõpuks kokku lapitud, haavapisteid, sinikaid-verevalumeid, arme ning täkkeid täis. Teiseks aspektiks on eksistentsiaalne äng ning teadmatusest ja poolikutest tõdedest tulenev pingeseisund. Näiteks radioaktiivsus kui füüsiline fenomen, mis looduses on kogu aeg eksisteerinud. Mitte ainult siis, kui on toimunud tuumaplahvatus – nagu paljud inimesed arvavad. Ioniseeriva kiirguse looduslik foon ümbritseb meid kogu aeg; on olemas teatud piirnormid, mille piirides radioaktiivset fooni ei peeta ohtlikuks. Teisalt on see ka ligikaudne-hinnanguline, kuna puuduvad rangelt otsesed tõendid konkreetse radioaktiivse näitaja ja mõnede haiguste (peamiselt onkohaigused) vahel. Mitmendast millisiivertist ja/või kui pika kiirguseksposotsiooni vältel algab aktualiseeriv piir? Kuidas hinnata ühe või mitme teguri olemasolu ja vastastikust mõju? Selge see, et tuleb võimalusel heaga eemale hoida.
CS Industrial 1982-2010 on Tšehhi leibel, kes on teinud tänuväärset tööd taastamaks Tšehhi ja Slovaki industriaalmuusika kadunud pärandit. Tõsi, praeguseks hetkeks võib viimase numbri plaadifirma nimes kunati kaasajastada. Käesolev Boheemia nelik on olnud aktiivne neli kümnendit, kasutades peamiselt kitarre, lindiluupe ja raadiovastuvõtjat. Selle albumi nimi kõlab tõlkes kui öine jahimees, ning selle all peetakse silmas – üllatus, üllatus! – ioniseerivat kiirgust. See teema on neile südamelähedane – 1986. aastal üllitasid nad pärast Tšernobõli reaktori plahvatust vastavateemalise albumi (ka see on saadav käesoleva leibeli alt). Kiirgus kui salajane ja nähtamatu, kiirgus kui sõber ja vaenlane. Muusikaliselt on mõjus see kolmelooline – pelutavad industriaalsed kajad ja kahinad, mis liiguvad ruumiliselt ette- ja tahapoole; mida omakorda täiendavad peaasjalikult katedraalioreli sugereerivad akordid ja üksikult et mitte öelda juhuslikult soleerivad klaveriakordid. Aga ka muusikalis-terminoloogiliselt on palju määramatust – kas 2006. aastal salvestatud album on industriaalmuusika või juba postindustriaali valdkonda kuuluv? Kuidas ja mille põhjal seda määratleda? Kas viimatimainitud termin ei ole mitte sisult tühi ja seetõttu jamps? Kas mitte juba esimesed industriaalmuusika tegijad ei näidanud ära moe kui aja ja ruumi parameetritest sõltuva nähtuse vastast põlgust? See on eeldustele vaatamata paradoksaalselt rahustav ja esteetiliselt kosutav kuulamine, ning kindlasti naaseme selle viljaka kollektiivi teiste albumite manu varsti tagasi.
Žádné komentáře:
Okomentovat