16.03.15

The Three - Live


  Je počátek 90. let minulého století a Československo plnými doušky vdechuje tehdejší pocit svobody a volnosti, který nastal po pádu komunistického režimu. Plnou parou v radostné atmosféře začínají působit také mnohé místní subkultury, tu naši, industriální, nevyjímaje. Vybrané festivaly a také samostatné koncerty tehdy objíždí také táborská nejen industriálně hlomozící kapela The Three, nazývaná také Trojka, v počátcích kapely psaná jen jako číslovka „3“. Ta svou produkcí mimo jiné potvrzuje staré pravidlo, že český underground vždy tvořili i umělci, zcela srovnatelní s tím, co se v dané scéně děje v zahraničí. 
  Náš současný release představuje jeden z tvůrčích vrcholů dodnes kultovní kapely v podobě záznamu dvou tehdejších koncertů. The Three nikdy nebyli čistý industrial. V jejich temné hudbě slyšíš také prvky ambientu, ovšem spíše syrového a drsného. Kapela umně pracuje také se samply a krom temného organizovaného hlomozu a různých zvuků a ploch v jejich sonzích slyšíš třeba také kytaru či další elektrikou prohnané nástroje. Pokud jde o příležitostný vokál, spíše než zpěv čekej atmosféru doplňující deklamace s heslovitými texty. 
  Dohromady ale rozhodně nejde o žádný chaos či disharmonii. Naopak, The Three umí se zvuky i atmosférou svých skladeb pracovat tak, že jejich tvorba oslovovala rozhodně i lidi daleko mimo okruh industriálně a ambientně zaměřených „šílenců“.

     It is the beginning of the ninth decade of the 20th century, Czechoslovakia vigorously inhales the feeling of freedom of speech, politics and expression after the fall of the oppressive communist regime. Musical subcultures, setting full speed ahead through that joyful atmosphere, start the new age of their own creative blossom. Selected festivals and single shows include also not-only-industrial project The Three, also called "Trojka", which, in the begging, used to be written only as a numeral Three. The project confirms one simple truth which says that Czech and Slovakian underground also included artist fully comparable with their foreign colleagues. 
  This release represents one of the creativity peak of this cult band in the form of two recorded shows. The Three were never so called "pure industrial band". In their music you are able to hear the elements of ambient music with some specific rawness and harshness. The band had known really well how to work with samples and how to create specific feeling with the organized noise and various sounds and soundscapes often leading to complex sonical structures empowered with guitar and other electrified instruments. Considering the vocal it has been used for the atmosphere sake than for any kind of lyrics. 
  However the music of "The Three" cannot be called chaotic or disharmonic which is clearly demonstrated by the fact that the music of The Three got the interest of the musical fans even outside of the ambient/industrial scene.

released 16 March 2015


27.02.15

Hudba ze dna popelnice

 

  Když jsem byl  požádán napsat pár vzpomínek na Jardu Paláta, tak jsem si ke své hrůze uvědomil že si toho vlastně ani moc nepamatuji a jak je ta naše (moje) paměť děsně nespolehlivá. Vzpomínky jsou zkreslené a tak nějak vytříděné, profiltrované - bůhvi jakým systémem - všechno se to vynořuje z hlubin času tak nějak roztříštěně jak náhodná koláž myšlenek a pocitů. 

  S Jardou jsem se potkal na začátku 80tých let jen díky tomu, že jsem prostě neznal nikoho s kým by se dalo hrát bez omezeni. V té době jsem byl součástí (a spoluzakladatelem společně s Mirkem Konečným) takové hippie-skupiny GARUDA, dělali jsme hodně improvizovanou hudbu inspirovanou tribální a etnickou světovou hudbou. Sice to bylo rozhodne velice "free", ale když jsem začal objevovat elektroniku a hlavně hlasité hluky, nebylo to úplně vítáno s nadšením. 

  Ve stejném období jsem se učil na tiskaře, pracoval jsem v docela hlučném prostředí plném zajímavých rytmických strojů a když jsem je jednou nahrával na svůj páskový magnetofon, jeden ze spolupracovníků mi pověděl o Jardovi a ze prý on také hledá někoho na spolupráci. Tak jsem Jardovi zavolal a od té doby jsme se scházeli téměř každý týden u něho doma a zkoušeli jsme hrát a nahrávat jak se dalo. 
Mimo hraní hudby jsme o sobě ani nic moc nevěděli, ani nás to moc nezajímalo a vlastně to bylo docela jedno. Jarda mel spis tendence "mít hudební plán" a pak se ho snažil proste udělat, no a mě spis zajímala možnost free-improvizace. Často jsme se moc nepohodli, ale nakonec se nám pokaždé podařilo něco vytvořit. Většinou jsme nahrávali pod názvem QUARANTAINE.

  Používali jsme úplně všechno co se nám dostalo do ruky: primitivní elektroniku a klávesy, různé efekty - zejména echo a sampler - staré mikrofony nacpané do pvc-trubky, různé železářství (zvonky, plechovky, kolejnice, rozbité činely atd), kameny, písek ... lopata ... cokoliv. Jarda mel doma také staré piano-křídlo, které bylo našim oblíbeným hluko-generátorem.

  Zkoušeli jsme "vydat" několik kazet, ale většina byla slyšena asi jenom několika lidmi a zapadla pod vrstvami prachu. Jarda mel velice svérázné nápady na grafické úpravy kazet, napřiklad: "co kdybychom dali kazetu na dno popelnice, zasypali odpadkami, aby se tím lidi museli nejdříve prohrabat". Nakonec jsme se uspokojili s vice konvenčními úpravami, asi by bylo příliš nepraktické posílat poštou popelnici a tak.

  V mých vzpomínkách Jarda zůstává jako někdo kdo se nebál prozkoumávat hlukové možnosti bez ohledu na nikoho a na nic: zcela určitě výjimečný a nepochybně vlivný zvukový umělec a je samozřejmě škoda, že už se nikdy nedozvíme co by dělal nyní, na stará (nebo starší) kolena ... Vždyť já ani nevím co se mu vlastně stalo.

Slávek KWI, 27.2.2015



14.02.15

Shambles - Replay


Tak milé děti. Nejprve si prosím seštelujte a vyvažte váš stereoaparát, podle návodu z dnes již raritní desky snad někde ze 70. let minulého století. Máte? Tak to můžeme spustit naplno! Ústřední melodie kultovního českého dětského seriálu v podání tuzemského „umělce“ obložená zvuky a hluky nejrůznějších strojů a přístrojů? Hlášky z rovněž kultovního českého večerníčku v tom samém stylu? A co takhle jedna z vůbec nejznámějších skladbiček tzv. vážné hudby, na kterou navazují další hlukové plochy? Ano, Shambles představuje další ze stránek industriálního extrémismu, tedy „hudbu“ dělanou na samé hranici poslouchatelnosti. Nečekej ovšem nějaký extrémní noise nebo jiný hlukový teror. Kompilace „Replay“ je, jak už napovídá i samotný obal, především jeden velký hudební žert. 

„Jelikož se živím výrobou slévárenských modelů, což je něco vzdáleně podobného truhlařině, přišlo mi vtipné nahrát hluk všech těch cirkulárek, hoblovek, protahů a vydat to jako kazetu nazvanou Live. Pár kusů se mi povedlo dostat mezi lidi. Od té doby se o Shambles mluvilo, tak jsem v tom z recese pokračoval,“ vzpomíná dnes s odstupem let sám tvůrce projektu Jan "Čibák" Libič, kterého určitě znají nejen znalci českého grind core undergroundu. 

Kompilace „Replay“ je tak především další zajímavou raritou českého industriálního undergroundu a může být také velkým pomocníkem a zprostředkovatelem všem experimentátorům v tom, že umění se dá dělat opravdu všemožnými způsoby a záleží především vždy na samotném tvůrci, kam až chce dojít a jak bude jeho dílo znít. 
Samotný tvůrce projektu na muziku nezanevřel ani dnes a potkáte ho tak v sestavě kapely Fetish Parade. To už je ale úplně jiný zvukový příběh, milé děti. 


All right, my dear children. First, please set your stereo properly, according to the certain LP from the 70's, nowadays being kind of rare item. Done? Well, let's give it full power! The leading melody of cult Czech TV show for kids in the version of local "artist" layered by the sounds and noises of various kind? Quotes from the legendary Czech good night program for kids in the same style? And what about one of the most notorious composition of so called classical music, chased by noisy soundscapes? Yes, Shambles represent next version of the industrial extremism, which means the "music" on the very edge of esthetics. Don't expect any kind of extreme noise or other type of sonic terror. This compilation called "Replay" is , how you can tell from the cover picture, one big musical joke. 

"Because of the fact, that my job is to create forms for metallurgy, something softly related to joinery, i took me as a good idea to record all the noises of the circular saws and planers and make a tape called "Live". I was even able to distribute few pieces among the people. Since that time, there was some discussion about Shambles going on, so i kept the joke living", says after many years the creator of the project itself Jan "Čibák" Libič, who is very well known not only inside Czech grindcore scene. 

This compilation called "Replay" is mainly an interesting and rare artifact of the Czech industrial underground a it could be a very helpful material for all the experimental artist because it proves, that art can be achieved through various forms, and it is mainly a question of the artist himself, how does he want his creation to sound. The author haven't quit the musical scene at all so you may see him even today in the line-up of the band called Fetish Parade. But that is a different musical story, my dear. 

released 14 February 2015

https://csindustrial1982-2010.bandcamp.com/album/replay

14.01.15

Sagramon - Terra Subterrana



Temné, ale při tom svobodně znějící ponory člověka, který se nikdy nebál experimentů všeho druhu. Takové je albumTerra Subterrana projektu Sagramon, které právě vychází na našem labelu. Stojí za ním Rene Dorian Schwarz, což je další z postav našeho undergroundu, která si určitě zaslouží vaši pozornost. 
Jak říká sám autor, Terra Subterrana se zabývá samotou člověka. Temně zvukové monolity a spolu s nimi místy až taková ta rituální energie, kterou umí třeba staré tribal a tekkno tracky. Teď si ale zase sedněte. Na tuto muziku si opravdu nezatančíte, o to více ji ale oceníte při poklidném soustředěném poslechu. Rene Dorian Schwarz je rodák z Trutnova, který po sametové revoluci odešel do Anglie a žil 10 let v Londýně. Po návratu domů mimo jiné založil label Cryptosonic. Krom Sagramon najdete jeho tvorbu také se jmény Mahátma a M.A.G.O.T.H. 
Takže, ztlumte světla a... 

Dark yet unboundedly sounding submersions of a man who has never been afraid of experiments of any kind. Such is the Sagramon´s album Terra Subterrana which is just being released on our label. The man behind the project is Rene Dorian Schwarz, another figure of our underground who is worth paying attention to. 
As the author says, Terra Subterrana deals with the solitude of man. Dark sound monoliths together with somewhat ritualistic energy that is heard for instance in the old tribal tekkno tracks. But for now, get seated, this music is not danceable to, you appreciate it more in peace and focused. Rene Dorian Schwarz was born in Trutnov, after the Velvet Revolution moved to Britain, lived in London for 10 years. 
After returning to the Czech Republic he founded a label Cryptosonic. Apart from Sagramon, you can also find his works with the names of Mahátma a M.A.G.O.T.H.. 
So, dim the lights and…

released 13 January 2015


01.01.15

2014 Releases

Obnovujeme očistu hlukem, otevíráme zaprášené archivy rezavých not a rytmické značky vrzajícího kovu. Vytahujeme hudebnost z průmyslem zničené společnosti a navracíme hudbě smysl, protože hudba je estetizovaná frekvence. Naslouchej neuróze ocelové hudby a zvukovým halucinacím při lámání století. Co tesáno do kamene, ryto do vinylu a vypáleno do kovu, zapomenuto nebude.
 

2013 Releases
Discogs

24.12.14

Disharmonic Ballet - Quarantaine



Dnes se asi už nikdo nedozví, kdo že v Čechách začal první vytvářet nepříjemné zvuky pod nálepkou industriální hudba. Pátrání jsme na toto téma rozjeli několik, ale asi jako existuje reliktní mikrovlnné pozadí vesmíru, za něž se nedá dohlédnout, stejně tak nám prvotní pramen industriální hudby u nás halí šero zapomnění a nejasné vzpomínky schované na dávno zaprášených kazetách ve sklepích letitých domů. Přesto však můžeme mluvit o zásadních letech 1982 – 1983, kdy, krom jiného, dochází k prvnímu uměleckému sblížení Jaroslava Paláta a Slávka Kwi, o kterém jsme se snažili napsat vše, co si sám Slávek pamatuje již v našich minulých releasech z tohoto období, a právě tehdy vzniká i deska Quarantaine, dílo vydané tentokrát pod hlavičkou Disharmonic Ballet a nikoliv tedy pod stejnojmenným projektem obou protagonistů. Tehdejší společné nahrávací session totiž vyústily nejen v desky projektu Quarantaine, ale zároveň i v množství materiálu, který byl z části použit i na raných deskách Disharmonic Ballet i později u projektů Slávka Kwi. 

Tato deska, navíc jedna z prvních pod hlavičkou Disharmonic Ballet, tedy obsahuje jak právě unikátní materiál Jardy Paláta, tak i zvuky, které vytvářel se Slávkem Kwi. Zacyklené neurotické smyčky, hlukové vsuvky a kovové přeslechy, nepříjemné rytmy i syrové strojové hluky, to vše je typický podpis raného Jaroslava Paláta a jeho dekonstrukce techniky vzniku i skládání hudby, kterou najdete právě na desce Quarantaine. Pocit frustrace, osamění, vykořenění. Tupá dlaň komunistické partaje dusící kulturu v jejímž nitru dřímá oheň vysokých pecí a symfonie bortícího se průmyslového myšlení, nekonečný vzdor jednoho člověka proti sobě samému, své době i konvenčnímu použití těch pár nástrojů, které se mu povedlo sehnat. Vše je propojeno do sebe, vstupy do vstupů, výstupy do výstupů, hluky do rytmů a rytmy do ticha. Disharmonic Ballet Vás zvou na exkurzi po zničené výrobně lidských pocitů a Vy se tak můžete napít z rezavého pramene československého hudebního industriálu. 

It’s very difficult to say today, who has been the first one composing unpleasant sounds under the banner of industrial music in Czechoslovakia. We set many investigations to find out, however as there exists cosmic microwave background beyond which we cannot see, so there is the spring of industrial music hidden beneath the clouds of oblivion and imprinted on old tapes covered by dust in the basements of old tenements. In the other hand we can still speak about formative years 1982-1983 when the first artistic collaborations between Jaroslav Palát and Slávek Kwi occured. We tried to write down everything about these sessions in our previous releases and it is the very same époque when the Quarantaine tape is made, this time under the name of Jarda Palat’s solo incarnation “Disharmonic Ballet”. Recording sessions of Jarda and Slavek not only resulted in their common project Quarantaine but also some parts of recorded sounds were used on the early tapes of Disharmonic Ballet and solo works of Slavek Kwi too. 

Following record is one of the first releases of the Disharmonic Ballet project, and as mentioned above, it contains the first sounds of Jarda Palát and Slávek Kwi. Encircled neurotic loops, noisy insights, metallic crackles, unpleasant rhythms and raw industrial sounds, all these elements form the typical signature of the early music of Disharmonic Ballet and its musical and mechanical deconstruction. Feelings of frustration, loneliness and alienation call for you interest. Dumb palm of communist pack strangling infinite resistance of one man against himself, his époque and conventional usage of those few instruments he was able to reach. Everything plugged to itself, inputs to inputs, outputs to outputs, noises to rhythms, rhythms to noises. Disharmonic Ballet are inviting you to the excursion around destroyed workshops of human emotions and are appealing to you to drink from the rusty spring of Czechoslovakian industrial music.
credits

released 24 December 2014