Tak asi od začátku. Hudebka? Pouštěl sis doma desky? Punk nebo techno?
Hudebka? Možná někdy na základní škole, ale to jenom z povinnosti v rámci klasický výuky. Jinak jsem nikam nechodil a ani mě nikdy moc nelákalo na něco klasickýho hrát. Jsem na to moc línej, popravdě hraní na nástroje moc nechápu a dost možná ani nechci.
Odmalička převládal spíš sport než hudba, ale to se postupem času změnilo nebo spíš vzájemně propojilo a stále se tak náhodně prolíná. Desky jsem si pouštěl už u našich doma, u babi a dědy. Bylo to především mluvené slovo jako Nepil, Werich, Šimek a Grossmann a taky hlavně Felix Holzmann, z toho seru i teď. Pak následovaly kazety, CDéčka samozřejmě kopírovaný, pálený, abych se pak zase více či méně vrátil k deskám, které poslouchám dodnes. Určitě punk, protože k té kytarové muzice mě to vždycky táhlo víc, technu jsem nikdy nepřivyknul. Měl jsem i období, kdy jsem ve větší míře poslouchal hip-hop a teď se postupně do mého playlistu zase vrací čím dál častěji.
Jsi jeden z hlavních autorů magazínu RAW ZINE. Takže máš o hudbě velký přehled a dost rozsáhlé znalosti. To při vlastní tvorbě pomáhá nebo je člověk naopak naštvanej, že něco nikdy umět nebude?
V současné době jsou aktivity RAW ZINE dosti rozvětvené. Začínal jsem založením internetového magazínu, žánrově zaměřeného převážně na hc-punk a dění kolem, který následně dostal i podobu tištěného média. Další takovou přirozenou evolucí bylo rozjetí labelu / distra, pod jehož hlavičkou přispívám na vydání nahrávek a ještě nesmím zapomenout, že po celou dobu fungování jsme sem tam uspořádali nějaký ten koncert v Plzni. Od prvopočátku až doteď jsem hlavním motorem RZ já, ať už s větší či menší pomocí kámošů kolem a taky dalších přispěvatelů, kteří posílají informace / články na mail tzn., že přispět do obsahu může každý.
Rozhodně bych o sobě netvrdil, že mám znalosti o hudbě. Spíše by se to dalo nazvat nějakým zevrubným přehledem o kapelách, ale to je taky diskutabilní, protože ten můj záběr, může jít úplně mimo rozsah někoho jiného a po společném rozhovoru může zkonstatovat, že vím o hudbě úplný hovno. Určitě mi to nějakým způsobem pomáhá, ale nemůžu říct, že bych se někdy pokoušel něco přesně okopírovat a pokud jsem to možná někdy chtěl, tak ve výsledku z toho vždycky vylezlo něco jiného a byl z toho cítit můj rukopis nebo spíš neumětelství, chceš-li. Nemůžu říct, že bych byl někdy naštvaný, že se mi nedaří znít jako to a to, ale spíš mě to vždy vedlo k většímu obdivu těch druhých, kteří to umí tak dobře zahrát.
V čem jsi hrál nebo hraješ?
Ještě než jsem se pustil do CRY OF HUMANS, tak jsem cca šest let trápil hlasivky v hc-punkové kapele BARREL, což byla vlastně první kapela, kde jsem působil a byla v tom ta čistá esence mladického nadšení a nasranosti. Hudebně to byl pokus o rychlý hardcore jako dřív hráli BLACK FLAG, MINOR THREAT, CIRCLE JERKS, GANG GREEN, AGITATED apod. S postupem času a s více thrash kytarou jsme se pak snažili přiklonit k fastcore jako BONES BRIGADE, L.A.R.M. nebo COMMON ENEMY. Za ty roky jsme odehráli necelou stovku koncertů, žel bez nějaké kvalitnější nahrávky. Jediné, co po nás zbylo, je demo nahrávka z garáže, kterou jsme nahrávali na starý kazeťák a na jeden mikrofon. Škoda, že nikdy nebylo zaznamenáno naše poslední období, které bylo hudebně určitě nejrychlejší. Po konci BARREL nastala pauza, kterou jsem vyplnil založením CRY OF HUMANS, i když v úplném začátku bych si vůbec nedokázal představit, že něco vydám a někde vystoupím živě. Jak už jsem zmiňoval, na nástroje hrát neumím a taky jsem na to dost línej se na něco učit, takže takovou přirozenou cestou jsem si zkusmo pořídil první efekt a začal dělat rámus. Chytlo mě to a zatím mi to i zůstalo. Taky to bylo tím, že se stále více v mém okolí pohyboval někdo, kdo do toho taky trošku fušuje.
O rok později přišla další kapela WRECK SHIT, opět na vokálu. Hudebně to bylo plynulý navázání na BARREL, stále jsme chtěli hrát rychlý hardcore. WRECK SHIT cca dva roky, cca dvacet koncertů, zkoušeli jsme nahrát demo, ale nikdy jsme to nedotáhli do finální podoby, takže zase po nás nic moc nezůstalo. Poslední a prozatím aktuální kapela, ve které zpívám je
VZTEKLEC, opět fofr hardcore, ale s trochu jiným rukopisem. Fungujeme od roku 2017 a stále nedokážu uvěřit, jakou náhodou jsme se dali dohromady. Koncem minulého roku jsme vydali první nahrávku, split kazetu s kamarády
DISAVOIR VIVRE.
Zásadní spouštěče tvé hlukové metamorfózy a kdo měl na tebe vliv?
Když to vztáhnu k noisu, tak určitě zvědavost jak samotný hluk vzniká a musím také zmínit svého souseda
NBDYho, který už od prvopočátku vzniku
CRY OF HUMANS byl mým velkým podporovatelem, navíc opakovaně zažehnul plameny mých hlukových choutek. S každým jeho dalším releasem netrpělivě čekám, co si zase vymyslí za lumpárnu. Začalo to Black blog dogem, přes Dog lovers a nyní HarshXline records. To je myslím dost dobrý příklad inspirace a nekončící inovace, která je tady u nás možná mnohdy až nedoceněná, protože to může působit až dětinsky, ale za tím vším je vidět obrovský nadhled a smysl pro humor. Nemůžeš se přece pořád tvářit jako “uvědomělý hardcorista“ a neumět se tomu zasmát!
Inspirace?
Inspirace přichází odevšad a je všude kolem nás, ale jelikož nehraji tak často, tak daleko více je to nashromážděná energie a ventil, kterým pomalu vypouštím všechno ven. Skoro jako rituál, zapojím efekty, zkouším nějak začít a postupně zjišťuji, že jsem se tím nechal pohltit a nechám se unášet na vlnách hluku se vším tím skřípáním, hučením, praskáním. Vnímání okolního světa pomine a všechno probíhá jen mezi efekty, kabely a mnou… hluková očista. A i to pískání v uších může být příjemné, taky může být důkazem, že předchozí hraní mělo sílu.
Ty a publikum.
Pokud jde o hraní v kapele, tak tam je živé vystupování určitě častější a v tom případě mě publikem rozhodně nabíjí a rád jsem s ním v kontaktu. Určitě se mi líp vystupuje, když je těch lidí víc, na druhou stranu bych nechtěl opomenout koncerty pro pár kámošů, kteří jsou natěsnaní před tebou, to je též super. Je to koncert od koncertu a ve výsledku má každý koncert svoje kouzlo, ať už v dobrém nebo zlém. Při hlučení dost často nevnímám, kdo nebo kolik lidí tam stojí, o to milejší je, když dohraješ a vidíš tam před sebou lidi, který tleskají v tom lepším případě nebo se tě přijdou zeptat, co to jako bylo a jestli už jsem skončil.
Co se děje při koncertě, máš kostým? Jedou animace? Vyrábíš plakáty?
Zpočátku jsem vystupoval s maskou a jednou jsem hrál koncert v den, kdy chodí Mikuláš, tak jsem si přetáhnul černou silonku přes hlavu a na ní udělal uzly jako rohy. Možná někdy něco zase vymyslím, nějaký materiál doma ve skříni mám, ale poslední dobou vystupuju s vlastním ksichtem, což bohatě stačí. Grafiku k nahrávkám si dělám sám cut´n´paste v kombinaci s PC. Plakátů už jsem taky nějakou řádku udělal, ale skoro výhradně na akce, které jsem sám i pořádal. S CRY OF HUMANS jsem na nich ale většinou nehrál.
Nějaká neobvyklost z koncertu, třeba setkání nebo nehoda...
Zajímavostí samo o sobě je už to, že někde vystoupím. Nehoda…, no, to si hned vzpomenu na poslední noise koncert u nás na Garáži v Plzni, kde jako poslední vystupoval Drén, mimo jiné ten den slavil narozeniny. Hned od začátku tam laboroval s pivní lahví a tak nějak jsme hned od začátku vytušili, k čemu to spěje, ale napínal nás, kluk jeden, solidně. Závěrem setu vítězoslavně rozflákal lahev o stůl, ale kurevsky si pořezal prst. Ten večer spal u nás na bytě… Ještě po koncertě jsme to šli zchladit nějakým tím pivkem do místního non-stopu, což by vydalo na další příběh. Na byt jsme přišli před pátou ranní, kolem desátý vstávali s kocovinou a teprve ráno zjistili jak hluboká rána to je, srůstalo to dlouho, no. Další nehoda, kterou mám ještě v čerstvé paměti, se stala přímo mně a to minulý rok v prosinci, kdy jsme se sešli s naší kapelou VZTEKLEC u bubeníka v dílně. Koupil se sud piva, dorazilo pár známých a ze začátku večera jsme odehráli náš set. Poté se dál sedělo, kecalo, srandovalo a tak dále. Jediným problémem celého večera byla kamna, která nechtěla hořet a tak náš bubeník Lišák, tam co chvíli přiléval benzín. Nejdřív jen z malé skleničky. Došlo to až tak daleko, že na dně kanystru byl už jen “malý“ zbytek benzínu. Lišák nelenil a nalil benzín do kamen přímo z kanystru… následně výbuch, hořící kanystr, výkop kanystru, kanystr mě zasahuje, hořím, běžím ven, Lišák za mnou, snažím se uhasit, což se i podařilo. Následné hašení dílny, vynášení věcí, ohořelá kytara, kombo, spálený bomber, obal na kytaru, očouzená dílna. Okamžité chlazení rukou, které jsem si popálil. Víc to odnesla pravá ruka, chlazení několik hodin, stále to nezabírá, nemůžu usnout. Ráno se budím, brní to, puchýře, pohotovost. Čtrnáct dní jsem chodil na převazy a cca po měsíci už se mi to kompletně zahojilo. Takže milé děti, nehrajte si s benzínem, pokud k tomu nemáte patřičné pověření.
Vydal jsi kazetu. Čím byla jedinečná?
Nemyslím si, že by byla jedinečná, ale pokud si četla
recenzi na His Voice, tak by se to tak mohlo zdát, ale nesmíš všemu věřit. S odstupem času musím za sebe říct, že jsem rád, že jsem se k tomu dokopal a něco sám vydal, podle svých představ. V předchozích kapelách se nám nikdy nepodařilo nic moc vydat a teď jako jednotlivec jsem to dotáhnul do konce a následně z toho mohl čerpat pro vydání kazety DISAVOIR VIVRE / VZTEKLEC, takže je i z tohohle vidět jak je to všechno hezky propojený a ve výsledku to možná i dává smysl v tom pokračovat.
Takže, co bude dál?
Ohledně fungování
CRY OF HUMANS popravdě nevím, aktuálně funguje tak nějak náhodně a spíš v ústraní aktivit s kapelou
VZTEKLEC, ale nemůžu říct, že by mě jedno hraní bavilo míň, než druhý. Rozhodně ale zbraně skládat nehodlám! Před pár dny jsem nahrával část pro chystanou cca 4 minutovou kolaboraci s NBDY, která by se měla objevit na kompilačním CD převážně hc-punkových kapel pro solidární síť SOL!S, pro kterou budeme 18.05.2019 v plzeňské garáži organizovat benefiční koncert. Jinak co se týče živého hraní, prozatím mám domluvený koncert v Plzni v Andělu 30.04.2019, kde vystoupí NBDY, V0NT, KOROZE a nevím, jestli jsem na někoho ještě nezapomněl.
Karolina Válová 2019
Foto: archiv Trojka
Žádné komentáře:
Okomentovat