Projekt katsa.theo: „I akustická kocovina z poslechu muzaku může být ve finále inspirativní!“

    Katsa.theo se s lehkostí již roky pohybuje v moři elektronické hudby. Klouže se po indie vlnách, nastavuje synťáky vodní tříšti, naslouchá rackům i houkajícím odjíždějícím lodím, občas společně s vodní stěnou padá do noisových hlubin. V rozhovoru pro Bawagan se rozpovídal víc o fotografování antén, než o nejnovějším EP nazvaném “Frost” 

   

   Co tě baví na hlukové hudbě?

   Otázka zní, co to vůbec hluk je… Klasický rachot fabriky? Křik dítěte? Zvuk vysavače? Bzukot hmyzu? Cirkulárka během nedělního odpoledne? Pro mne je jakýkoliv hluk zvukem, se kterým se dá dále pracovat. Každý má svou poetiku. Vždy záleží na konkrétní situaci…

   Proč katsa.theo?

   Část theo se odkazuje k Fuksovu románu Pan Theodor Mundstock. Maximálně první poslech Skinny Puppy mě v pubertě rozsekal takovým způsobem jako pocity při první četbě této knihy. Část katsa je termín pro důstojníka Mossadu, který řídí a ve vhodnou chvíli aktivuje spící agenty. Většinu času v procesu tvorby jsem theo – ve studiu po nocích, v rozhovorech se svým Monem, v přípravách na něco, co se jen těžko představuje… Občas přepnu do modu katsa, probudím se k akci a nějaké tracky dodělám, něco z toho i následně občas vydám. A hlavně se mi líbí, jak ta slova zní dohromady.

   Tvé hudební aktivity jsou hojné a dost různorodé. Vyjmenuj prosím hlavní projekty s nějakou charakteristikou stylu. Vítána jsou jména spolupracujících umělců, z případných doplňujících historek se budu radovat.

   V první půlce devadesátek, během studia jesenického gymplu, jsem se ocitl v těsné blízkosti místního EBM projektu Insist. Jedním ze členů byl můj spolužák, s ostatními jsem se znal z terénu. V úplných počátcích jsme společně zakoupili Atari ST1040 s Cubase a různě spolupracovali. Za zmínku stojí třeba jednorázový projekt Sudeten Krauter. Do sklepa místního gymnázia jsme natahali různý materiál z právě probíhající dostavby budovy a jedno odpoledne jsme uspořádali koncert/performanci. Základem bylo bušení do onoho materiálu, deklamace několika nesrozumitelných sloganů a syntetická onanie na právě pořízeném stroji Roland D20 za podpory stroboskopu a pěti svící. Po přesunu do Hradce Králové jsem experimentoval s kdečím. S bubeníkem místní pseudogotické skvadry Sto let samoty a s basákem chrudimské formace Pastelky jsme rozjeli projekt Guys Van Amster. Bubeník Barney ale řval přes distorsion krabku a basák hrál jen na jednu strunu, kterou vždy dorval…. S básníkem Mořicem Kleinem jsme na společném privátu dávali Die Ljubercy…

   Postupně jsem si dával do kupy malé domácí studio a po čase vydal DVD „lekTVARY“. Dělal jsem tehdy hodně samplované věci, výrazně pracoval s efekty. Z tohoto období snad jedno video…

   Po roce kuchání ryb ve Skotsku jsem začal dělat věci jako katsa.theo. V roce 2010 jsem se spojil se zpěvačkou, výtvarnicí a "jěštěspoustudalšíchvěcí" Milli Janatkovou, která se právě vrátila z pobytu v Portugalsku. Společně jsme nahráli desku „Porto“. K tomu mimo jiné toto video a recenze.

   Zkusil jsem oslovit lidi z MySpace, o kterých jsem věděl, že dělají zajímavou muziku, zda by nebyli ochotni udělat remix k právě dodělaným věcem. Jedinou podmínkou bylo použití stop se zpěvem Milli. Čekal jsem tak dva, tři kousky… Nakonec však zareagovali a remixy dodali skoro všichni, tak vzniklo na první pohled snad až megalomanské dílo „rePorto“. S Davidem Rambouskem jsme nakonec remixy rozdělili do dvou sad – červené (spíše poslouchatelnější a leckdy i taneční kusy) a zelené (více ambientní, experimentální věci). Celkově z toho vylezl takový úzký průřez tehdejší cz/sk/pl scénou… Hodně zajímavé věcí se tam objevily!

  V roce 2016 jsem se věnoval projektu bauHAUSmuzak, který měl jediný koncept: stromy jsem zasadil, synů mám dost a jestli barák, tak jen takto, protože jsem bytový typ. A umělci jako Aleff, Teapot, Jojo blue i Dead Janitor poté svými remixy dokončili stavbu původního baráku. No a teď EP “Frost”...  Mimochodem vydané dne 02.02.2020, takže datum-anagram...

   S několikrát zmiňovaným Davidem Rambouskem (aka Selectonea duší Ressonus Records) děláme projekt FOMA, tedy spíš remixujeme, než děláme svoje věci…, ale něco se zase chystá. Název projektu odkazuje k hradecké fabrice vyrábějící fotografické materiály.

   O projektu jsem se dočetla: “The sound alchemy of music project Foma is based on delicate layering of analog and digital sounds – often coloured to the darker tones.”

   Pracujeme stylem ping-pong, posíláme si rozdělané věci, kde druhý něco dohraje, něco naopak prostříhá a promaže, něco jinak naefektuje…a pošle zase druhému. Až do momentu, kdy máme oba pocit, že je věc hotová, vyčerpaná a děláme celkový mix a posléze David mastering. Takto vznikají zejména remixy projektů, které nás oslovily. V současnosti máme rozdělané věci na nové EP… S Fomou jsme několikrát hráli naživo, například jako suport Adriana Sherwooda v Neone, v HK na MENU nebo ve skvělém žižkovském prostoru Punctum.

   Máš prý i nějaké (spolu)pořadatelské aktivity...

   Asi před 12 lety jsme se Zdeňkem Konečným rozjeli projekt MENU, který organizuje live show nejen elektro a nejen českých projektů v Hradci Králové. Původně jsme si jen chtěli udělat akci, kde bychom mohli prezentovat svou tvorbu, pozvat pár zajímavých projektů, ale stal se z toho koncertní cirkus, který funguje dodnes. A to zejména Zdeňkovou zásluhou, který do toho stále dává neuvěřitelné množství času a energie. Mé nasazení se čím dál více umenšuje, ale stále se snažím v rámci možností, co nejvíce přispět k dílu. MENU už oslovují kapely, co mají šňůru po Evropě a mají volný den mezi koncerty v Praze a třeba v Brně nebo v Polsku. V Hradci se objevili třeba australští industrialisti Kollaps, několikrát berlínský Sickerman, projekty Operant a Coal z labelu Instruments of Discipline, polští Mazut nebo xDzVoNx a mnoho mnoho dalšího. Akce jsme dělali v prostorách Pilnáčkovy továrny, která prochází postupnou revitalizací, ale třeba i v Galerii moderního umění nebo v bývalé kapli, dnes Městské hudební síni.

   Projevoval jsi zájem o tóny a netóny už od pradávna?

   Želbohu a zároveň bohudík jsem nebyl nějakým zásadním hudebním vzděláním hlouběji zasažen. Občas je to limit, občas výhoda… Aspoň základní věci se teď doučuji se svými synky, kteří nosí úkoly z nauky ZUŠ.

 

   V tomto rozhovoru bych tě ráda představila jako hudebníka, ale k nahrávce „antena“ sis prý sestříhal video z vlastních fotek nejrůznějších antén… Byla to výjimka nebo se běžně věnuješ fotografickému či filmovému výtvarnu?

   Spojení hudby a vizuálu mě vždy zajímalo a snažím se tato dvě média propojovat i ve vlastní tvorbě. V období desky „Porto“ jsem spolupracoval s výtvarníkem a fotografem Daliborem Palečkem, obal CD dělal David Rambousek. Ještě předtím jsme udělali DVD lekTVARY s Martinem W. Šauerem, se kterým jsem stále v tvůrčím kontaktu. Na některých věcech projektu Foma dělali Šimon Levitner (dnes hlavně BCAA System) a Michal Plodek (Bílej kluk), na několika koncertech podpořil videoprojekcí VJ Screensaver (občanským jménem Radek Doskočil, jedna z krásných duší prostoru Punctum). Cover art kazety „bauHAUSmuzak“ je dílem Michala Čepelky, nové EP „Frost“ minimalisticky zabalil Arthur Brakowicz (Marek Rubec, autor skvělých komiksů nejen s Jarmilem…). V současnosti spolupracuji s VHSjockeyem Dekorem (původním členem bandy Insist), se kterým připravujeme nová videa nejen k možným budoucím koncertům.

   Občas si nějaké video natočím a sestříhám sám. Vyloženě mě bavilo dělat tenhle kus k „anteně“. Chodil jsem po Hradci, fotil ta tykadla na střechách a hlavně díky tomu měl hlavu k nebi. Asi půl roku to trvalo, kdy jsem se nedíval jen do chodníku a pár metrů před sebe…krásně prožité časy! Když jsem ten track pak hrál ve Zlíně a ladil aktuální vysílání, chytil jsem, jak zrovna naše hokejky hrály nějaké mistrovství čehokoliv… Prostě atmosféra!!!

   Tvé počiny vychází u různých značek nebo máš domovský label?

   Mým domovským labelem je Ressonus Records. Je to hodně o osobních vazbách, přátelství…, stejně jako u MENU. Ne, že bychom podepisovali smlouvy vlastní krví…, ony žádné smlouvy stejně nejsou.

   Definujme tvůrčí proces…

   Forma konceptu, možná lépe řečeno leitmotivu…, prostě něčeho, co udrží směřování k výslednému celku, to je to zásadní! U desky „Porto“ to byla jednoznačně portugalština Milli a její texty, u „bauHAUSmuzak“ pak stavba baráku, u stále ještě aktuálního „Frost“ je to téma krize partnerských vztahů. Nejde až tak o tvůrčí postup, zda se začne samplem, nebo beatem…, spíš právě o onu finální myšlenku a cestu k ní. Cesta cílem… Někdy se vracím ke starým nedodělaným kusům a implantuji do nich samply, které se hodí k doplnění zrovna zamýšleného. Tak třeba vznikla finální verze tracku „Projektanti“ z desky „bauHAUSmuzak“. Jednou jsem se v opojení probral nad ránem u rozjeté TV s epizodou jinak dost děsivého normalizačního seriálu Byl jeden dům, v němž zrovna plánovali kterak zabydlet jeden krásný panelákový byt s jádrem… Druhý den jsem si to našel na síti, vysamploval a hned to tam napral. Jindy to byla předpověď počasí nebo objednávka v restauraci, kterou prostě nešlo přeslechnout. Mám rád, když něco do nahrávky prostě sedne a já vím, že nic jiného by tam být nemohlo.

   Ještě tě ohledně zvuků něco překvapí?

   Třeba křik havranů na polabinském sídlišti v Pardubicích je naprosto fascinující! Minulou noc mě probudil zvuk tajícího sněhu sjíždějícího po střeše nad mojí hlavou v podkroví baráku v Sudetech - děs a krása ve stereu! Za jeden z nejděsivějších hluků považuji to, co hraje ve výtazích a obchodních centrech. Ovšem i akustická kocovina z poslechu muzaku může být ve finále inspirativní!

Karolina Válová 2020