Za jednočlenným projektem Krysa stojí Kryštof, který navzdory relativně bohatým hudebním zkušenostem moc často veřejně nehraje. V odpovědích pro Bawagan svědomitě osciloval mezi fakty a humorem. Také vás zajímá, co už vydal, kdy teda zase veřejně zahraje a co všechno tahá v kufru?
Nedávno jsi hrál na stejnojmenném večeru kolektivu Řehole a charakterizoval ses takto: „Pod náporem technologií se stáváme laboratorními zvířaty. Právě takovým laboratorním zvířatům bude dedikováno moje čtvrteční hlukové kázání v Kampusu Hybernská.“ Předpokládám, že to aktuálně platí pro projekt jako celek. Jak je to tedy s krysami, pokusnými zvířaty a přidané ideologii?
Název Krysa vznikl odvozením od zdomácnělé podoby jména Kryštof (Kryša), kterou kdysi vyhrabal jeden kamarád. Když mě to pak napadlo při vymýšlení názvu noisovýho projektu, tak jsem si říkal, že to zní trochu blbě, ale pro noisovej projekt to není úplně špatný. Moje tvorba je pouhá volná improvizace, takže prvoplánově v tom žádná ideologie nebo i neideologický myšlenky nejsou. Sám sebe v tomhle projektu vnímám spíše jako posluchače s rozšířenými pravomocemi, než jako nějakou entitu, která do díla vkládá nejrůznější myšlenky.
Odkazy na laboratorní zvířata, technologii a jiné jsou tedy spíš posluchačský interpretace, než autorský záměr.
Co se týče mojí charakteristiky při hraní na Řeholi, tak to byla spíš taková hra s podnázvem akce (to bylo 2. liturgy). Chtěl jsem tam mít pořádnej narativ a hrát si s tím slovem „kázání“ a samotným názvem mýho projektu. To tvrzení mi ovšem přijde podobně blbý, jako když se Bauman snažil ve svých 44 dopisech z tekutého moderního světa přesvědčit čtenáře o závislosti mladých lidí na telekomunikacích a internetu na ukázkách absolutních extrémů, který minimálně podle toho, co jsem za svůj život vypozoroval, jsou v mnoha ohledech daleko od reality.
Aha, ale stejně tím směrem podsouvám ke komentáři např. skladbu „Být zavřený v kleci“, která je fakt chvílemi příjemná jako nastupující klaustrofobické třeštění. Pracoval jsi v ní nebo v nějaké jiné se skutečným hlodavčím pískáním?
Se skutečným hlodavčím pískáním jsem zatím nepracoval a ani to nijak neplánuju.
Po kolikáté tam v pražském Kampusu Hybernská Krysa zahrála naživo a jak to vlastně probíhá? Máš nějaké video nebo kostým? Hraješ k lidem čelem nebo zády? Sleduješ tancující nebo se maximálně soustředíš?
Krysa si tam zahrála poprvé. Při hraní se maximálně soustředím a snažím se najít několik zvuků, který by mohly vytvořit nějaký abstraktní příběh, takže většinu vystoupení se spíše koukám do stolu, než do publika. Video ani kostým nemám, protože jsem línej něco takovýho vymyslet a vytvořit. Zároveň si myslím, že absence vizuálu může u imerzivnější hudby vést k hlubšímu poslechu, který zase může vést k mnohem zajímavějšímu prožitku než to, co by přineslo video.
Kolik gearu Krysa tahá, je to na dvoukolák nebo menší batoh? Zatím se to vleze do menšího kufru, ale fotka toho řekne víc než 2000 slov.
Nahrávky na soundcloudu rozděluješ na „electronic“ a „noise“, existuje nějaká stabilnější žánrová definice? Čím tě všeobecně obohacuje hluková hudba?
Žánrově mám asi stále nejblíž k hlukový hudbě. Na druhou stranu se na mně podepsala i mnohá díla i z jiných škatulek experimentální elektroniky nebo třeba „dronový“ symfonie Giacinta Scelsi, a tak si čas od času říkám, co to vlastně je a jestli není nejlepším názvem právě to silně abstraktní „electronic“. Hluková hudba mě nejvíc obohatila snahou hledat, co možná nejextrémnější a někdy až nepříjemný zvuky, surovostí a svojí DIY etikou (a mnohdy i estetikou).
Dříve jsi měl ještě projekt Stryl, který tě ale momentálně moc nebaví a s lehkým opovržením ho nazýváš „blbnutí s kytarou a hromadou zkreslení a delaye“. Hraješ nebo hrál jsi ještě jinde?
Mám za sebou 2 roky dělání hudby k improvizačnímu divadlu. Pak jsem měl jednu performanci pod občanským jménem. Ta už byla s méně zkreslením, ale pořád s až moc velkou dávkou delaye a mimo jiné obsahovala hluky z Monotron delay. Mimo to ještě plánuju jeden nebo dva osobní projekty založený na EAI, neidiomatickým hraním na kytaru a dalším prozkoumáváním krásy zpětných vazeb.
Dá se totiž tušit, že okouzlení hlukem začalo minimálně už před pár lety. Kdy tedy nastal zlom, koupil sis vybavení a stvořil vlastní jednočlenný projekt?
Já jsem byl docela dlouhou dobu okouzlen spíše disonancí a hodně špinavou produkcí (nejhlučnější, co jsem znal byl asi „Atomizer“ od Big Black). Ten hluk ve smyslu elektronický noise music jsem začal adorovat asi až tak před 15 měsíci. Zlom, kdy jsem se rozhodl zkusit něco takovýho stvořit, nastal tuhle zimu. To jsem se začal bavit s jednou z baristek z kavárny v Kampusu Hybernská, dozvěděl se o nově vznikajícím kolektivu
Řehole a dostal možnost si něco, co by bylo ideálně hlučnější, na nějaký z plánovaných akcí zahrát. Začal jsem tedy hledat způsoby, jak nějaký hluky vytvořit. Pár slepých cest jsem znal ze svých předchozích pokusů s Electribem, takže po krátké snaze vydat nějaký strašný zvuky z kytary nebo basy jsem vzal několik pedálů, který se mi válely doma, a zapojil je. Jako hlavní zdroj zvuku jsem měl oscilující delay, který šel do octaveru a nějakýho zkreslení. Z toho vznikly moje první dvě nahrávky. Když jsem pak objevil tvorbu Toshimaru Nakamury, tak jsem si pořídil druhej mix na dělání zpětných vazeb (aneb no input mixing board). Tohle je v současný chvíli můj hlavní zdroj zvuku, ale čas od času od toho pár pedálů dám pryč nebo zase nějaký věci přidám.
Dal by se popsat proces od nápadu po digitální release?
No Words / No Thoughts
Vezmu nahrávadlo (digitál nebo kazeťák) a hraju. Poslechnu si to, a jestli je to dobrý a chci něco dát ven jen tak, tak tomu vymyslím nějaký název a hodím to na Soundcloud. Na
Bandcamp chci dávat spíš koherentnější nahrávky, takže tam to je tak, jak se to zrovna sejde.
https://krysanoise.bandcamp.com/track/chyba
Máš už nějaké hmatatelné nahrávky?
Ve fyzický podobě mám ten self-titled
release z Bandcampu. Doma jsem to nahrával na 10 starejch kazet z aukra a vytáhnul to na akci. U toho noisu mám rád extrémní malonáklady, a je dobrý si jednou zkusit pořádnej upcycling. Přece jen kazety s popisky jako je „Disco 2000“ nebo „Disco Silvestr“ už na sobě nic horšího než to, co tam bylo, mít nemůžou.
Nelze si nevšimnout nevšedního loga. Kdo za něj může? Sahají tvé aktivity i do jiných umění?
Za logo může můj mozek v metru a dva nějaký hodný lidi, co dali na net dva vektorový obrázky, jejichž kombinace aspoň trochu vypadala, tak jak jsem chtěl, a měli to v tý nejvíc uvolněný creative commons licenci. Občas si nakreslím nějakých pár geometrických tvarů, ale umělcem bych se kvůli tomu nenazval.
Na závěr poznámka, že pokud virová, klimatická a politická situace dovolí, Krysa zahraje 21. ledna 2021 na demontáži zkorodované výstavy fotografií, koláží, obrazů a 3D objektů nazvané Křik rzi společně s experimentálními až hlukovými projekty Koroze a Chrup. Na programu bude dále koncert kapely Brauncholda. Naopak před nimi nastane autorské čtení několika hlasů, např. Jakuba Vaňka.
Karolina Válová 2020
Žádné komentáře:
Okomentovat